Kárná řízení s českými soudci se točí nejčastěji kolem průtahů, jiné excesy v chování či práci jsou spíše výjimečné, řekl ČTK nový předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Karel Šimka. Právě NSS zastřešuje v Česku kárnou agendu a Šimka několik let předsedal jednomu z kárných senátů. Podle svých slov při tom zjistil, že mezilidské vztahy na českých soudech jsou někdy horší, než by se zvenčí zdálo. „Někdy je to tam opravdu ostré,“ řekl Šimka.
Kárná řízení nejsou podle Šimky všelékem na neduhy justice, ale jen jedním z opatření, které někdy může pomoci ke zlepšení. „Snažil jsem se vždy dávat jasné signály, že soudce musí být profesionál, dělat práci pořádně, na druhé straně vedení soudu jej nemá ‚buzerovat‘ z hlediska pracovních dob a tak dále. Má se dívat na výkonnost a kvalitu. Když toto splňuje, je to správný soudce,“ řekl Šimka.
Jako předseda kárného senátu se prý vždy snažil zohlednit, zda existuje u konkrétního soudce šance na zlepšení. „Dali jsme vysokou srážku z platu, ale nechávali soudce ve funkci, pokud tam byla jasná perspektiva, že se napraví,“ popsal Šimka.
Přesto Šimkův senát sáhl i k nejpřísnějšímu postihu. V roce 2018 odvolal z funkce blanenskou soudkyni Danu Sedlákovou kvůli rozporům mezi vyhlášenými rozhodnutími a jejich následnou písemnou podobou. Šimka tehdy řekl, že se Sedláková dopustila závažných a nepřijatelných chyb opakovaně a neměla sebereflexi.
V roce 2019 pak kárný senát rozhodl, že jindřichohradecký soudce Jan Tichý není nadále způsobilý vykonávat svou funkci. Měl zdravotní problémy, sám odstoupit nechtěl. Šimka tehdy zdůraznil, že soudcovská práce je výsada a velká odpovědnost, na soudce je proto nutné klást „nekonečně vyšší nároky než na běžného zaměstnance“.
Jako nový předseda NSS musí Šimka kárnou agendu opustit, bude mu prý svým způsobem chybět. Pochvaluje si diskuse v profesně smíšených kárných senátech, kde kromě soudců zasedají také akademici, státní zástupci a advokáti. Nelze prý říci, zda byli ke svým kárně žalovaným kolegům přísnější kariérní soudci anebo zástupci jiných právních profesí. Momentální většiny při poradách kárného senátu se prý různě měnily a přelévaly.
Kárné řízení je v Česku jednoinstanční, neexistuje možnost odvolání, lze pouze podat ústavní stížnost bez odkladného účinku. Jednoinstančnost, v českém právním systému výjimečná, bývá někdy terčem kritiky. Šimka se však ke kritikům nepočítá. Ve dvojinstančním řízení by se podle něj mohla rozmělnit odpovědnost. Nyní členové kárného senátu vědí, že jejich rozhodnutí je zásadní, v podstatě definitivní, a že musí být schopní verdikt obhájit před účastníky řízení i veřejností.
(čtk)
