Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl návrh na předběžné opatření proti opatření ministerstva zdravotnictví, kterým se zakazuje neočkovaným a těm, kteří neprodělali nemoc Covid-19 využívat služby a účastnit se veřejného života. Navrhovatel podle soudu neuvedl, jaká mu zákazem hrozí bezprostřední a konkrétní újma a domáhá se rozhodnutí ve věci samé. Soud není od toho, aby za žalobce domýšlel, uvedl NSS v rozhodnutí.
Soud návrh zamítl 2. února 2022. V tentýž den se naopak ztotožnil s jiným návrhem a část opatření ministerstva zdravotnictví ve vztahu k zákazu neočkovaných užívat služby a veřejný život zrušil, jak Česká justice rovněž informovala.
Navrhovatel podal návrh k NSS 10. ledna 2022. „(Navrhovatel) uvádí, že mu hrozí vážná újma, protože mu mimořádné opatření zakazuje využívat služby a účastnit se společenských aktivit. Přestože je chráněn protilátkami proti onemocnění covid-19, je občanem 2. kategorie, který nemůže navštívit provozovny stravovacích služeb, hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, heren a kasin.“
Očkovaným jsou zakázány jen zbytné aktivity
Ministerstvo zdravotnictví proti tomu argumentovalo, že navrhovatel nedoložil, co mu konkrétně zákazem účasti na veřejném životě hrozí. „Navrhovatel nedoložil, jaká konkrétní vážná újma mu hrozí tím, že mu není jako neočkované osobě umožněno čerpat řadu zájmových, a tedy svým způsobem zbytných aktivit. Jediný způsob, jak by bylo možné vyhovět návrhu na vydání předběžného opatření, by bylo faktické vyhovění návrhu. Tím by soud předběhl rozhodnutí ve věci samé. Samotný návrh předběžného opatření je nepřípustný, protože požaduje, aby soud uložil odpůrci něco přijmout, resp. žádá opatření, které nahrazuje případný výsledek soudního řízení,“ cituje Soud argumentaci ministerstva.
Na základní životní úrovni lze fungovat
Předběžné opatření je výjimečný institut, jehož účelem je zatímní úprava poměrů účastníků soudního řízení, hrozí-li pokračováním dosavadního stavu věcí nebo naopak jejich změnou vážná újma, upozornil v rozhodnutí Nejvyšší správní soud. Smyslem předběžného opatření není předběžné posouzení ve věci samé a zpravidla jím nelze dosáhnou ani stejného výsledku jako ve věci samé, uvedl dále Nejvyšší správní soud.
„Z návrhu na vydání předběžného opatření nicméně vyplývá, že se navrhovatel cítí být občanem 2. kategorie z toho důvodu, že mu jako osobě mající protilátky proti onemocnění covid-19 není umožněno služby využívat a činnosti vykonávat,“ uvádí Soud s tím, že je tedy zjevné, že zásah do práv spočívá v diskriminaci. Ta by mohla být důvodem pro předběžné opatření, avšak musela by hrozit vážná újmy.
Nejvyšší správní soud pak rozvádí úvahy: „Vážná újma by mohla navrhovateli například hrozit, pokud by si v důsledku mimořádného opatření nemohl obstarat základní životní potřeby (např. byl-li by zakázán vstup osob určitého náboženského vyznání do obchodů). Mimořádným opatřením regulované služby a činnosti však do rámce základních životních potřeb nespadají. Tyto služby a činnosti jsou zpravidla zbytné a lze bez nich na základní životní úrovni fungovat. Není-li proto navrhovateli s ohledem na pravidla stanovená napadeným mimořádným opatřením umožněno tyto služby využívat a činnosti vykonávat, nejedná se bez dalšího o vážnou újmu.“
Protilátky rozhodnout předběžným opatřením
Navrhovatel ovšem podle Soudu nevymezil, jaké konkrétní služby on přesně nemůže využívat a jak konkrétně se to promítá do jeho soukromého a rodinného života, jen ocitoval opatření ministerstva. „Omezil se na pouhou citaci všech služeb a činností, které jsou v čl. I bodu 3 a bodu 13 mimořádného opatření regulovány. Za takové situace není úkolem soudu, aby za navrhovatele tato tvrzení domýšlet,“ uvádí doslova Nejvyšší správní soud v rozhodnutí.
Podle Nejvyššího správního soudu by však nebylo možné návrhu na předběžné opatření vyhovět, i kdyby navrhovatel uvedl konkrétní újmu. Protože se navrhovatel opatřením domáhá stejného výsledku jako ve věci samé. „Domáhá se totiž toho, aby odpůrce uznával protilátky proti onemocnění covid-19 jako jeden z možných průkazů tzv. bezinfekčnosti, případně toho, aby nebyl diskriminován proti osobám očkovaným, které prokázat tzv. bezinfekčnost podle čl. I bodu 15 mimořádného opatření můžou. Otázku, zda by odpůrcem měly být uznávány protilátky a zda je navrhovatel diskriminován, však soud nemůže posoudit při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření.“ Stojí v rozhodnutí Soudu.
Irena Válová
