Velký senát civilního kolegia Nejvyššího soudu (NS) se vyslovil proti povinnosti nemocnice hradit újmu na zdraví pacienta jen na základě takzvané doktríny ztráty šance. Postavil se tak odmítavě k podnětu ústavních soudců, vyslovenému v loňském nálezu. Týkal se ženy zemřelé v Nemocnici Jihlava po císařském řezu. Pozůstalí se marně domáhali odškodnění. Podle verdiktu nemocnice nepostupovala zcela správně, avšak mezi pochybením a smrtí nebyla příčinná souvislost. Rozhodnutí NS je dočasně zpřísupněné na jeho webu.
Loňský nález ústavních soudců naznačil možnost uplatnit doktrínu ztráty šance spolu se zjištěním znalců, že jiný postup lékařů mohl zvýšit naději ženy na přežití o 50 procent. Ústavní soud zároveň v podstatě doporučil, aby spornou otázku posoudil velký senát NS, který sjednocuje judikaturu, což se nyní stalo, ovšem se stejným výsledkem, jako před tím: pozůstalí odškodnění nezískají.
„Zavázat poskytovatele zdravotní péče k povinnosti hradit újmu na zdraví pacienta pouze na základě tzv. teorie ztráty šance, tj. bez dostatečně zřejmé souvislosti mezi jeho jednáním (či opomenutím) a škodlivým následkem, je v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá,“ uvedl v tiskové zprávě mluvčí NS Petr Tomíček.
Žena trpěla v těhotenství preeklampsií. Jde o závažný stav, který může vyústit v eklampsii, život ohrožující záchvat křečí. Léčila se farmakologicky. Měla opakovaně potíže, se kterými byla na kontrole na gynekologicko-porodnickém oddělení nemocnice naposledy den před diagnostikovanou eklampsií a následným akutním císařským řezem. Hospitalizovaná nebyla. Druhý den podstoupila císařský řez, nedlouho po zákroku zemřela.
Soudy dospěly k závěru, že nemocnice sice porušila právní povinnost, protože poskytnutá péče byla non lege artis, tedy neodpovídající nejvyšším vědeckým poznatkům. Justice ale nenašla mezi postupem nemocnice a smrtí ženy příčinnou souvislost. Zemřela kvůli krvácení z cévní malformace mozku.
Mohlo by vás zajímat
Podle loňského nálezu ústavních soudců by měl NS hledat řešení, jak poskytnout adekvátní ochranu pacientům v podobných případech. „Takovým řešením může být již zmíněná doktrína, která se z již uvedených důvodů jeví jako velmi vhodná, a její případné odmítnutí by mělo být postaveno na rozumných věcných důvodech,“ stálo tehdy v nálezu ÚS.
