Při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy není úkolem znalců zjišťovat, jaké činnosti poškozený vykonával, ani stanovovat výši náhrady. A je-li poškozený schopen i nadále v omezené míře vykonávat některé činnosti, neměly by to soudy hodnotit v jeho neprospěch. K těmto závěrům dospěl NS v případu amatérského hokejisty, který byl sražen na motorce a domáhal se u soudů náhrady nemajetkové újmy.
NS posuzoval dovolání, v němž se třicetiletý muž domáhal u soudů náhrady za ztížení společenské uplatnění přes 12 mil. Kč. V létě 2014 ho při jízdě na motorce srazila řidička auta, která mu nedala přednost. Muž utrpěl mnohočetná zranění s trvalými následky: nemůže rychle chodit nebo běhat, není schopen vykonávat soustavně jakoukoliv větší fyzickou námahu, déle sedět nebo stát a jeho pracovní schopnost klesla na polovinu. Doposud přitom ve volném čase hrál lední hokej, věnoval se motorkám a provozoval opravárenskou dílnu. Byl také dobrovolným hasičem.
Nalézací soud stanovil náhradu nemajetkové újmy na základě znalecké posudku. Znalec postupoval podle metodiky NS a dospěl k částce 840 tisíc. Kč.
Podle soudu je totiž žalobce coby maturant schopen vykonávat práci v administrativě, pro což svědčí i to, že po nehodě působil jako funkcionář dobrovolných hasičů, angažuje se jako zastupitel obce a je jednatelem společnosti.
Soud nepřihlédl k tomu, že muž není nadále schopen opravovat motorky, protože pro tuto činnost nemá živnostenské oprávnění. Soud nezohlednil ani ztrátu koníčka v podobě amatérského hokeje, neboť vzhledem k věku dospěl na konec své hokejové kariéry, která u špičkových hokejistů kulminuje okolo 28. roku života.
Zachycen v dobré náladě
Co naopak soud zohlednil bylo to, že muž několikrát „pózoval na společenských akcích“, kde měl být zachycen s pivem a v dobré náladě. Žije také v partnerském životě a vykonává veřejné funkce. To vše má podle soudu svědčit proto to, že není vyloučen z běžného života, ani nijak limitován, netrpí ani psychickými problémy a není tedy důvod zvyšovat částku stanovenou znalcem.
Rozhodnutí potvrdil v lednu minulého roku odvolací soud.
Podle senátu NS v čele se soudcem Petrem Vojtkem však soudy nepostupovaly správně a rezignovaly na svoji roli, když se spolehly na znalecké posudky. Jakkoliv tedy byla znalcem použita metodika NS pro výpočet náhrady nemajetkové újmy, tak přes rozsáhlé dokazování podle dovolacích soudců nebylo dostatečně zohledněno předchozí zapojení žalobce do společenských aktivit.
Znalci totiž podle NS nepřísluší, aby zjišťoval, které z činností poškozený skutečně vykonával, v jaké intenzitě a nakolik ztrátu či omezení některých z nich pociťuje úkorně. „To není odborná lékařská otázka, nýbrž úkol soudu, aby objektivní zařazení pacienta do procentní škály vyřazení ze společenského života tzv. modifikoval (subjektivizoval či personalizoval) právě již vzhledem ke konkrétním okolnostem případu a s respektem ke vnímání újmy samotným poškozeným. Stejně tak znalci nepřísluší, aby sám stanovil a určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť je to soud, kdo stanoví její výši,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí.
Soud má především kontrolovat, zda znalec vyčerpal při hodnocení celou definici jednotlivých domén metodiky či zda neopomenul některé z nich hodnotit. Popřípadě může dotazem na znalce zjišťovat, jakými úvahami byl při stanovení stupně či procenta obtíží veden.
V daném případě pak soudy pochybily, když nepřihlédly k míře společenského zapojení a aktivit žalobce a nezohlednily to při svém posouzení v jeho prospěch. Soud prvního stupně naopak v neprospěch žalobce zohlednil možnost se do nich nadále zapojovat. To by ale měl být podle NS spíše důvod k pochybnostem, zda znalcem vyčíslený stupeň obtíží odpovídá zjištěnému ustálenému zdravotnímu stavu, nikoliv důvod pro odmítnutí modifikace ve prospěch poškozeného.
Hrát hokej lze i ve vyšším věku
„Pouhá okolnost, že žalobce nadále vede společenský život a účastní se akcí, jež mu jeho zdravotní stav umožňuje, nevylučuje znalcem odůvodněný závěr, že poškození dominantní horní končetiny a omezená hybnost a bolestivost dolní končetiny žalobce prakticky vylučuje z většiny pohybových činností vyžadujících rychlost a vytrvalost, tedy z fyzicky náročnějších úkonů při sebeobsluze, v práci i ve sportovním a zájmovém vyžití. Nepodložený je pak závěr, že zdravotní obtíže nepřipravily žalobce o aktivní hokejovou činnost, neboť srovnání průměrného věku špičkových hokejistů účastnících se mistrovství světa s věkem, v němž působí aktivně řada hráčů na krajské soutěžní úrovni, je nepatřičné. Lze považovat za notorietu, že v nižších neprofesionálních soutěžích, které nekladou tak vysoké nároky na trénovanost, lze působit i ve věku vyšším, než je obvyklý na úrovni zcela vrcholové. Úvaha, že počet odehraných zápasů se postupně snižoval, neopodstatňuje bez dalšího závěr, že v sezóně, která následovala po úrazu, by žalobce stejně již na led vůbec nenastupoval. Není naopak důvod nevěřit, že i bez soutěžního zapojení by se žalobce hokeji věnoval. Stejně tak soudy obou stupňů podcenily vynucenou změnu zapojení v dobrovolném hasičském sboru, kde podle jasných závěrů znalce stav žalobce vylučuje aktivní výkony při hašení či tréninku, takže se jeho účast omezuje na organizační, administrativní či společenskou činnost. Obdobné pak platí i na zálibu v motocyklech a zčásti i na pracovní zapojení. Okolnost, že se žalobce zcela nestáhl do ústraní a dění v obci se alespoň v omezené míře účastní, není důvodem k závěru, že intenzita předchozího zapojení do společenského života byla průměrná a nemá být zohledněna zvýšením základní náhrady,“ popsal výhrady NS. Ohledně psychických obtíží, které soudy odmítly zohlednit s poukazem na fotografie žalobce, na nichž má být v dobré náladě, pak NS upozornil, že u depresí a poruch soustředění nelze vyloučit střídání stavů.
NS proto rozhodnutí soudů zrušil a věc vrátil soudu první instance k novému rozhodnutí.
Petr Dimun
