Jako „zcela zbytečnou hloupost“ zhodnotil včera kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) jednání soudkyně správního úseku Městského soudu v Praze (MS) Silvie Svobodové. Ta nestíhala ve dvou případech včas vyhotovit písemná rozhodnutí, a proto se obrátila na úřednici, která do interního systému vyznačila jiné datum vypravení. S ohledem na okolnosti případu kárný senát upustil od potrestání, přestože konstatoval, že se soudkyně kárného provinění dopustila.
Prvního března minulého roku dorazila soudkyně Svobodová do kanceláře na MS v Praze až odpoledne. Jak popsala kárnému senátu, musela se totiž dopoledne postarat o nezletilou dceru, která měla s ohledem na uzavření škol distanční výuku.
Okolo 14. hodiny seběhla do suterénu soudu za úřednicí, aby údajně zjistila, jak bude ten den dlouho v práci. Soudkyně měla totiž poslední den lhůty na vyhotovení dvou písemných rozhodnutí a jejich předání kanceláři k vypravení. V opačném případě by musela požádat vedení soudu o prodloužení lhůty.
Obě rozhodnutí měla přitom podle výpovědi soudkyně skoro hotové, jen si je chtěla ještě dopracovat. „Přišla za mnou, že nestíhá. Já soudce beru jako své nadřízené, proto jsem řekla, že ano, datum prvního tam dám, ale že mi musí ráno donést vyhotovená rozhodnutí. Za to, že jsem jí vyšla vstříc, mi poděkovala a dostala jsem bonboniéru,“ popsala kárnému senátu událost úřednice soudu.
Ta později věc nahlásila své nadřízené, protože mezitím vyšel najevo jiný případ „kamufláže“ s daty písemných vyhotovení, a to soudkyně Dariny Michorové. Té kárný senát nedávno uložil poměrně vysokou finanční sankci. Oba rozsudky na druhý den před osmou ráno, tedy fakticky den po lhůtě, soudkyně Svobodová opravdu poslala.
Instruovala úřednici k podvodu
Soudkyně kárnému senátu tvrdila, že se je možná snažila poslat ještě večer předtím, ale protože je systém dálkového připojení soudu nespolehlivý, tak se jí to nepodařilo. Vedení soudu, které před kárným senátem zastupoval místopředseda pro správní úsek MS v Praze Aleš Sabol, v tomto jednání soudkyně Svobodové spatřovalo závažné kárné provinění. Tedy nikoliv v samotném překročení lhůty, ale v tom, že soudkyně měla úřednici instruovat k podvodnému jednání. „Může se to zdát banální, jedná se o dvě věci, ani časový odstup od vyznačení k odeslání není velký. Zásadní ovšem je, že jde o jednání vykazující znaky podvodu, kterého se kárně žalovaná dopustila v souvislosti s výkonem funkce soudce, byla návodcem vůči zaměstnankyni soudu,“ popsal důvody kárné žaloby senátu místopředseda Sabol.
Místopředseda soudu také upozornil, že Svobodové udělil ještě předtím, než se přišlo na tento případ, výtku za opožděné vyhotovování rozhodnutí v zákonné lhůtě. „Toto kárné jednání přitom následovalo po této výtce, kdy jsme očekávali sebereflexi, a přesto neváhala přistoupit k tomu, že se ho snažila zastřít před vedením soudu,“ uvedl Sabol.
S tímto popisem, respektive s takovým hodnocením, svého jednání ovšem soudkyně Svobodová, která přešla z civilního na správní úsek v roce 2019, nesouhlasila. Podle jejího přesvědčení úřednici rozhodně „neinstruovala“, ani nenaváděla, pouze jí „adresovala prosbu o pomoc“ ohledně řešení nastalé situace. „Tak, jak je to jednání popsáno a specifikováno, nemohu než s tím nesouhlasit. Rozhodně si uvědomuji, že k pochybení na mé straně došlo a velmi mne to mrzí, nicméně se jednalo o pochybení v souvislosti s prosbou či žádostí, podle toho, jak to mohlo být vnímáno, referentce soudní kanceláře s posledním dnem lhůty pro vypravení rozhodnutí. Rozhodně nesouhlasím s popisem jednání v návrhu, kdy volba pojmů a závěr neodpovídají ani listinám přiloženým k návrhu, ani odůvodnění,“ uvedla v rámci své obhajoby soudkyně Svobodová.
Nedošlo podle ní navíc k žádné disproporci ve spisové dokumentaci, neboť datum ve spise odpovídá skutečnému dni vypravení rozsudku a účastníci tak nemohli být podle ní uvedeni v omyl, protože datum vyznačené úřednicí je pouze v interním systému soudu. „Uznávám, že jsem se dopustila evidenčního pochybení,“ připustila soudkyně.
Zdravotní potíže
Kárnému senátu se snažila popsat i důvody, které vedly k jejím problémům s dodržováním lhůt. I proč v dané situaci nepožádala vedení soudu o prodloužení lhůty. Senátu popisovala, že přestože je velmi vytížená, tak jí na rozdíl od „služebně mladších“ soudců nebyl přidělen asistent.
O prodloužení lhůty v kárně žalované věci nepožádala, protože podle ní by jí stejně nebylo vyhověno. A to s ohledem na její předchozí zkušenosti, kdy se dostala do podobné časové tísně,
a přestože měla zdravotní problémy, místopředseda soudu nebyl podle ní příliš vstřícný. Následně jí byla uložena za nedodržování lhůty pro písemná vyhotovení výtka, ačkoliv se snažila své důvody místopředsedovi soudu vysvětlit. V rámci dotazů členů senátu nicméně připustila, že v jednání s vedením soudu „měla být odvážnější“. Podle kárného senátu se soudkyně kárného provinění dopustila, když oslovila úřednici soudu, požádala ji o pomoc s řešením své situace a byla srozuměna s tím, že ta vyznačí do systému soudu jiné datum, než které odpovídá reálnému vyhotovení rozhodnutí. Pokud se soudce dopustí chyby, musí volit k jejímu odstranění zákonem předepsaný způsob.
S vysokými standardy, které jsou kladeny na soudcovskou profesi, podle názoru kárného senátu nekoresponduje „jakkoliv zdvořilá“ žádost o vyznačení nepravdivého údaje o vyhotovení rozhodnutí. Kárný senát ovšem dospěl k závěru, že v tomto případě postačilo pouze projednání kárné žaloby a upustil od potrestání, když označil jednání soudkyně za „zcela zbytečnou hloupost“.
K tomu ho vedlo především to, že se jednalo pouze o dva případy a lhůta byla překročena jen o jeden den. Jednání soudkyně vyhodnotil jako zkratkovitou reakci, kdy chtěla podle názoru senátu předejít pro ni nepříjemné situaci. Nepřiklonil se tak k návrhu kárné žalobkyně na uložení opatření v podobě snížení platu o 30 % na jeden rok, které by bylo podle něj „zcela neadekvátní“.
V této souvislosti soudce zpravodaj Tomáš Langášek poznamenal, že senát zarazilo, že na návrhu takového opatření trvala kárná žalobkyně i přes rozhodnutí kárného senátu v jiné věci, z něhož muselo být patrné, v jakém rozpětí kárných opatření se může pohybovat.
Petr Dimun
