Absence technického vzdělávání na základních školách, špatná struktura středních odborných škol a nedostatek absolventů řemeslných oborů jsou podle prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiřího Nouzy hlavním důvodem, proč se pomyslné nůžky mezi potřebami firem a českým vzdělávacím systémem neustále rozevírají.
Jaké jsou podle Vás z pohledu firem největší problémy českého školství?
Na prvním místě musím zmínit naprostou nedostatečnou podporu všeobecného a technického vzdělávání na základních školách. Nedostatek manuální zručnosti, šikovnosti a obratnosti je důsledkem ve velké míře zrušených dílen.
Naprosté minimum žáků je v řemeslných oborech – zánikem hrozí profese zedníků, kamnářů, klempířů, obkladačů, pokrývačů, tesařů a podobných profesí. Současná situace je velmi špatná.
Jsem přesvědčen, že vzdělávací systém nereaguje na potřeby trhu, zejména v oblasti počtu absolventů. Na druhé straně český stát neumožňuje tento propad sanovat zahraničními pracovníky.
Myslíte si, že se bude nedostatečná nabídka absolventů některých profesí s postupujícím časem zvětšovat?
Situace je dlouhodobě velmi špatná, na některých školách je počet žáků vyšší. Bohužel jde pouze o jednotky, problém je řádově vyšší. Jsou odhady, že by změny v automobilovém průmyslu mohly stavebnictví pomoci, nicméně to jsou pouze nekvalifikované odhady.
Problém je v poklesu úrovně znalostních požadavků pro přijetí na školu. Zjednodušeně se dá říct, že všichni se dostanou všude a největší problém mají řemeslné obory.
Nabízí zaměstnavatelé nějaké návrhy řešení v oblasti vzdělávání?
Naše zájmy a představy jsme kvantifikovali v koncepčním materiálu Strategie SPS – návrh opatření pro další perspektivu stavebních řemesel. Postihuje základní oblasti technického vzdělávání z hlediska potřeb stavebnictví. V současné době členové expertní skupiny pracují na její aktualizaci.
Jsou některá odvětví ohrožena více než jiná?
Myslím si, že sektor stavebnictví je z průmyslových odvětví ohrožen nejvíce. Pokud nebudou realizována zásadní opatření, dojde k zániku některých profesí, což bude mít katastrofální dopady na stavbách.
Co očekáváte od nového ministra školství s ohledem na potřeby ekonomiky?
Vzhledem k jeho dřívějším zkušenostem ve funkci krajského radního pro školství od pana ministra očekávám zlepšení komunikace se zástupci stavebnictví, s důrazem na zásadní význam technického vzdělávání pro podporu našeho oboru a celého hospodářství.
Jaký máte názor na financování vysokého a středního školství? Odpovídá struktura škol, vzdělávacích programů a počtu státem financovaných studentů potřebám ekonomiky?
Nemám dostatek informací detailně se vyjádřit k financování školství. Nicméně chci opětovně poukázat na význam financování technického vzdělávání a zejména výuky řemesel. Jsem si vědom, že výuka řemesel je nákladnější, přesto by se financování učňovského školství měla věnovat větší pozornost.
Znáte nějaký zahraniční model financování školství, který by byl bližší potřebám ekonomiky a pružněji reagoval na dynamiku demografického, socioekonomického a technologického vývoje?
Těch zahraničních modelů je více, velice dobré informace přicházejí z německého duálního systému. Nicméně ten větší míru odpovědnosti za vzdělávání přesunuje na firmy. Ale tento systém je vhodný jen pro některé vybrané firmy. Pokud by se do systému zapojily všechny firmy, systém by byl zřejmě nefunkční.
Je nedostatek absolventů některých oborů řešitelný změnou způsobu financování českého školství nebo bude potřeba sáhnout ze strany státu aktivněji k řízení legální migrace v určitých oborech?
Cesta není zas tak složitá – větší mediální popularizace technického vzdělávání, zpřísnění přijímacích zkoušek, zlepšení financování řemeslných oborů, finanční podpora žáků prostřednictvím prioritizace oborů a krajských stipendií, zlepšená daňová uznatelnost nákladů firem na vzdělávání, zjednodušená administrativa migrace pracovníků ze zahraničí.
Řeší operační programy evropských fondů ministerstev školství a práce a sociálních věcí zásadní deficity nedostatků pracovníků a profesí na trhu práce? Potkávají se s reálnými potřebami ekonomiky?
Dosud jsem v této oblasti nezaznamenal zásadní přínosy operačních programů.
Kdo je podle vás primárně odpovědný za to, aby vzdělávací systém pružně reagoval na požadavky trhu práce, Ministerstvo školství nebo práce a sociálních věcí?
Zásadní je spolupráce mezi MŠMT a MPSV, kde přetrvávaly nedostatky v komunikaci na základě odlišných politických představ. Nicméně ten problém spočívá v jednotném postoji vlády podporovat stavebnictví adekvátním vzdělávacím systémem.
Jak reagují na podněty a potřeby zaměstnavatelů vysoké školy, kraje a města a obce jako zřizovatelé regionálního školství?
Při kontaktech se zástupci obcí, měst a krajů nemám pocit, že by jim podpora technického vzdělávání byla lhostejná. Nicméně ten problém vidím v nastavení celého systému. Bohužel honba ČR za EU v procentu absolventů vysokých škol v populaci není podle mého názoru správná, zapomíná se na Gaussovu křivku, na tento stav doplácejí nejvíce technické obory.
Neměla by se při současné rekordně nízké nezaměstnanosti role MPSV posunout od úřadu vyplácejícího dávky k vládní agentuře, která zajistí lidské zdroje pro rozvoj ekonomiky?
Ano. Je nepřípustné, že počet žadatelů o práci byl daleko nižší než počet volných pracovních míst. Tuto skupinu lidí stát stále neumí správně motivovat.
Jana Bartošová, Ekonomický deník
