Celkem 17 tisíc euro musí zaplatit Rakousko za to, že jeho soudy vydaly příkazy, aby vydavatel on-line deníku derStandard odkryl identitu čtenářů urážejících v on-line komentářích pod články politiky. „Zkorumpovaní politici budou zapomenuti, ale my nezapomeneme. Den voleb je den odplaty,“ psali čtenáři vzkazy straně, kterou přirovnali k nacistům. Komentáře nejsou dopisy čtenářů, ale výzvy jiným čtenářům, uvedl v rozhodnutí z minulého roku Evropský soud pro lidská práva.
Stěžovatelem je mediální společnost registrovaná ve Vídni, která vlastní a vydává deník Der Standard a provozuje web derStandard.at. Rakouskými soudy byla donucena odkrýt údaje o uživatelích registrovaných v diskusi pod články na webu derStandard.at. Soudní příkaz přišel poté, co čtenáři spojovali v komentářích politiky s korupcí nebo s neonacisty, a to přesto, že mediální společnost komentáře odstranila. Deník derStandard však odmítl prozradit identitu komentujících.
Podle faktů případu musí přispěvatelé do diskusí na webu deníku projít obvyklou registrací. Během ní musí přijmout podmínky, předat své jméno, příjmení a e-mailovou nebo poštovní adresu. Jsou informováni, že jejich údaje nebudou veřejné. V podmínkách užívání musí čtenáři rovněž přistoupit na kodex diskusí.
Kromě toho má web moderátory diskusí. „Podle vydavatelské společnosti její moderátoři zkontrolují až 6 000 uživatelských komentářů denně a se žádostmi o smazání je zacházeno liberálně. Údaje o uživateli jsou třetím osobám vydány na požádání, v souladu se zákonem a zpřístupněny třetím stranám jsou pouze tehdy, pokud je dostatečně zřejmé, že daný komentář mohl porušit práva dotčené osoby,“ uvádí se v rozsudku.
Volby jako den odplaty
Dne 19. března 2012 vydal portál článek s názvem „Bratři podnikají kroky proti uživatelům fóra“. Článek se týkal mimo jiné K.S., v té době předsedy Svobodných v Korutanech, podle Soudu „pravicové regionální politické strany, která byla v době událostí zastoupena v zemském parlamentu a v krajské vládě v koalici s dalšími dvěma stranami“. Článek citoval poznámku K.S. označující ty, kteří na něj útočí na fórech, za „chlapy na podpatcích, kteří se tam srocují“. Zpráva měla více než 1600 uživatelských komentářů, uvádí se v rozsudku.
Úplný rozsudek je zde.
Dne 22. března 2012 zveřejnil čtenář s uživatelským jménem „Tango Korrupti2013“ pod článkem komentář: „Zkorumpovaní politici-sráči budou zapomenuti, ale my nezapomeneme DEN VOLEB JE DEN ODPLATY“. Následující den 23. března 2012 zveřejnil další čtenář pod jménem „rrrn“: „To by se nestalo, kdyby tyto strany byly zakázány kvůli jejich pokračujícímu přerodu v nacismus.“
Mohlo by vás zajímat
Předseda Svobodných a strana Svobodných v Korutanech požádali 16. dubna 2012 vydavatelství, aby sdělilo jméno a adresy autorů komentářů, aby proti nim zahájili občanskoprávní a trestní řízení. Dne 18. dubna 2012 vydavatelství odpovědělo, že smazalo komentáře, avšak odmítlo sdělit uživatelská data komentátorů.
Dne 5. května 2013 byl zveřejněn rozhovor s H.K. s titulkem „Tomu, čemu říkáte rozruch, já říkám účinná reklama“. „H.K. v něm uvedl, že plakáty a slogany musí vyvolávat emoce, protože bez emocí nelze v politice dosáhnout úspěchu. V té době byl poslancem rakouského národního shromáždění (Nationalrat) a generálním tajemníkem pravicové rakouské Strany svobody FPÖ,“ uvádí se doslova v rozsudku.
Po zveřejnění rozhovoru napsal čtenář s uživatelským jménem „try_error“ komentář: „Kdybychom neustále nedokázali chápat [význam] svobody projevu a kdyby podkopávání naší ústavy a destabilizace naší formy vlády bylo trestáno – nebo alespoň kdyby [protimafiánský zákon] byl pro jednou aplikován na krajně pravicovou scénu v Rakousku – pak by [HK] byl jedním z největších zločinců druhé republiky…“
Rakouské soudy odsoudily médium k vydání údajů o čtenářích
Politická strana i H.K. podali žalobu o vydání dat čtenářů, kteří komentovali články s tím, že došlo k trestnému činu pomluvy a k urážlivému jednání a žalobci hodlají vznést proti čtenářům nároky. Mediální společnost to znovu odmítla s tím, že výroky nebyly pomlouvačné, že šlo o hodnotové úsudky. Žalobu následně zamítl i vídeňský soud. Politici se proti rozhodnutí odvolali.
Odvolání však 26. května 2014 vyhověl vídeňský odvolací soud (Oberlandesgericht Wien) a nařídil mediální společnosti, aby do čtrnácti dnů zveřejnila požadovaná uživatelská data a uhradila náklady řízení. Odvolací soud měl sporné komentáře za obecně „pomlouvačné“ v kontextu s článkem. Žalobci tak byli ze zákona o elektronickém obchodu oprávněni požadovat zpřístupnění uživatelských údajů. Soud dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poznamenal, že jakékoli rozlišování mezi konstatováním faktů, hodnotovým úsudkem a potenciálně „přehnaným“ hodnotovým úsudkem (Tatsachenbehauptung, Werturteil und Wertungsexzess) musí být určeno v řízení proti skutečnému autorovi předmětných komentářů a nikoli v řízení proti poskytovateli služeb.
Mezi žurnalistikou a komentáři on-line není souvislost
Rakouský soud dále rozhodl, že mediální společnost se nemůže dovolávat redakční mlčenlivost, protože nebylo možné zjistit, zda byly dotčené komentáře uživatelů před zveřejněním podrobeny ruční kontrole. Mezi novinářskou činností společnosti a komentáři uživatelů tedy neexistovala žádná souvislost. Tentokrát se odvolala mediální společnost.
Dne 19. února 2015 potvrdil Nejvyšší soud (Oberster Gerichtshof) rozsudek odvolacího soudu proti mediální společnosti – vydavateli a provozovateli webu derStandard.at. V srpnu 2015 podala mediální společnost Der Standard stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení Článku 10 – Úmluvy – právo na svobodu slova.
On-line komentáře jako dopisy redakci?
Evropský soud pro lidská nejprve shromáždil domácí legislativu, tedy zákon o e-commerce, jakožto i přehled rozhodovací praxe na národní úrovni. Mezi mezinárodní nástroje regulace internetu a elektronické komunikace zařadil mimo jiné judikaturu ESLP a doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ohledně svobody slova a ochrany osobních dat.
Ve stížnosti mediální společnost tvrdila, že uživatelská data představují žurnalistické zdroje. Byly proto podle ní chráněny redakční mlčenlivostí stejně jako údaje o autorech čtenářských dopisů publikovaných v novinách. Dále si stěžovala na to, že vnitrostátní soudy označily komentáře uživatelů za pomlouvačné podle článku 1330 občanského zákoníku s tím, ve skutečnosti představovaly přípustná hodnocení.
„Autoři příspěvků na online diskuzních fórech, stejně jako autoři čtenářských dopisů, se musí spolehnout na ochranu ze strany vlastníků médií, kterou jim zajišťuje redakční mlčenlivost. Jinak by mohli být odrazováni od pomoci tisku při informování veřejnosti o věcech obecného zájmu. Přinejmenším by uživatelé omezili svůj výkon práva na otevřenou diskusi způsobem, který by byl v rozporu s povahou svobodné kultury diskuse chráněné článkem 10.,“ uvedl stěžovatel – mediální společnost která sama měla vynikající pověst za kritické a reflexivní mediální pokrytí. „Tato pověst by byla nepochybně negativně ovlivněna odrazujícím efektem na on-line platformě,“ vysvětlil vydavatel Der Standard.
Vzkazy jiným čtenářům
A konečně, Nejvyšší soud Rakouska podle média nezohlednil konkrétní okolnosti komentářů uživatelů, jako například to, zda osoba, které příspěvek týká, je veřejně známá osoba nebo zda byl komentář zveřejněn v průběhu politické diskuse. Neprovedl odpovídající test, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora, upozornila rovněž stěžující si společnost.
Evropský soud pro lidská práva však myšlenku, že on-line komentátoři pod články jsou čtenáři, kteří píší redakci, odmítl. „Komentáře uveřejněné na fóru čtenáři zpravodajského portálu, přestože představovaly názory, a tedy informace ve smyslu Doporučení, byly zjevně určeny spíše veřejnosti než novinářům. To stačí k tomu, aby Soud dospěl k závěru, že autory komentářů nelze považovat za novinářský zdroj,“ uvedl Soud s tím, že v souladu s rakouskou vládou nemůže médium spoléhat na redakční mlčenlivost. „K zásahu podle článku 10 však může dojít i jiným způsobem než nařízením zveřejnění novinářského zdroje,“ dodal k tomu Evropský soud pro lidská práva.
Podle Evropského soudu pro lidská práva však mediální společnost není jen pasivním providerem on-line platformy. Hraje aktivní roli, když vyzývá čtenáře k diskusím a tyto diskuse popisuje jako hodnotovou součást zpravodajského portálu. K dialogu, který se tam odehrává neexistuje samostatná redakce. „Je tedy zřejmé, že celkovou funkcí média je dále otevírat diskusi a šířit myšlenky týkající se témat veřejného zájmu, která jsou chráněna svobodou tisku,“ uvedl Soud a zopakoval pravidla registrace, závazek, že data nebudou předána a že čtenář musí dodržet kodex s tím, že médium přiznává čtenářům anonymitu v souladu s článkem 8 – právo na ochranu soukromí.
Není sporu, že zásah do svobody slouží ochraně jiných
Tato anonymita by nebyla účinná, pokud by ji stěžující si společnost nemohla bránit. Pro uživatele by bylo obtížné bránit svou anonymitu sami, pokud by jejich identita byla prozrazena civilním soudům,“ uvedl Soud.
Soud proto shledal, že příkazy vnitrostátních soudů ve dvou sériích řízení o zpřístupnění požadovaných uživatelských údajů představovaly zásah do práva mediální společnosti na svobodu tisku podle článku 10 odst. 1 Úmluvy. Takový zásah je neslučitelný s čl. 10 odst. 2 Úmluvy, pokud není „stanoven zákonem, nesleduje jeden nebo více legitimních cílů a není „nezbytný v demokratické společnosti“ k dosažení daného cíle, uvedl Evropský soud pro lidská práva.
Irena Válová
