Česká republika zaznamenala v závěru loňského roku mezinárodní úspěch na justičním poli, a to v rámci soutěže THEMIS pořádané Evropskou justiční vzdělávací sítí (EJTN – European Judicial Training Network). Jde o právnickou argumentační soutěž, která je určena pro budoucí soudce a státní zástupce (tedy v případě České republiky pro justiční a právní čekatele, justiční kandidáty a asistenty soudců a státních zástupců) a je zaměřena na různá odvětví práva.
Českou republiku v této soutěži reprezentoval tým ve složení JUDr. Adam Talanda, Ph.D. (soudce Okresního soudu v Přerově), Mgr. Jakub Spáčil (nyní justiční čekatel u Okresního soudu v Novém Jičíně, dříve asistent u KS Ostrava, pobočka Olomouc) a Mgr. Petr Kyselák (nyní justiční čekatel u Okresního soudu v Šumperku, dříve asistent u KS Ostrava, pobočka Olomouc) s odbornou pomocí tutora týmu Mgr. Martina Lýska, předsedy senátu olomoucké pobočky Krajského soudu v Ostravě.
Po vítězství v semifinálovém kole obsadil tým ve výše uvedeném složení ve velkém finále konaném v prosinci 2021 v Lisabonu v nabité mezinárodní konkurenci čtvrté místo.
„Jde o nepochybný osobní úspěch všech výše jmenovaných soutěžících, ale jde zcela jistě i o úspěch české justice, která se tak velmi dobře prezentovala na mezinárodním poli. Tím spíše, že se jedná o osoby, které se na své působení v řadách soudců teprve připravují, případně jsou na samém počátku své soudcovské kariéry,“ sdělil České justici předseda Krajského soudu v Ostravě Petr Novák. Čestného uznání za tento úspěch se všem jmenovaným dostalo i z rukou vedení Justiční akademie v Kroměříži.
Tuzemský tým v konkurenci dalších sedmi týmů z celé Evropy nejprve vyhrál semifinále (tentokrát konané on-line formou) a kvalifikoval se do Grand Finale, které se konalo 6. – 10. 12. 2021 Lisabonu, v místní justiční škole (Centro de Estudos Judiciálos). Tématem finále byl „Přístup ke spravedlnosti“ (Access to justice), takže se debata vždy točila kolem článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách a článku 47 Charty základních práv EU, resp. argumentace vždy vycházela z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie.
Schopnosti a kvalitu jednotlivých týmů a jejich vystoupení posuzovala odborná porota, které předsedala Francoise Tulkens (Belgie), dřívější místopředsedkyně Evropského soudu pro lidská práva a profesorka university v Louvain, a jejímiž členy byli Grzegorz Borkowski (Polsko – soudce, bývalý předseda Soudní rady Polska a bývalý předseda poradního sboru HELP – Human rights education for legal professionals), Edith Zeller (Rakousko – soudkyně správního soudu ve Vídni a předsedkyně Evropské asociace správních soudců AEAJ) a Juan Hernandéz Villalba (Španělsko – státní zástupce – oddělení mezinárodní spolupráce Státního zastupitelství v Madridu).
Osm týmů ve finále
Finále se zúčastnilo osm týmů (Česká republika, Portugalsko, Německo, Rumunsko, Bulharsko, Francie a dva týmy ze Srbska). Soutěž byla rozdělena na dva samostatné „úkoly“ – 1) písemnou práci a 2) prezentaci případu s následnou debatou. „První den, po formálním přivítání a vysvětlení pravidel, se jednotlivé týmy rozešly do samostatných místností s wifi připojením, obdržely zadání, které popisovalo fiktivní trestní případ popsaný tak, jak by přišel se stížností např. k Evropskému soudu pro lidská práva, a úkolem týmů bylo v časovém limitu cca šesti hodin čistého času popsat, které aspekty práva na spravedlivý proces a přístupu ke spravedlnosti byly v daném případě sporné či porušeny, a to s odkazem na teoretické základy „přístupu ke spravedlnosti“ a předchozí relevantní judikaturu ESLP a SDEU. Nutno přiznat, že většina problémů byla „hraničních“ a vyžadovaly orientaci v judikatuře evropských soudů i teoretický základ práva na spravedlivý proces. Otázky se týkaly obsazování soudu (změny v osobě soudce, nahrazení soudce v průběhu procesu, pravomocí předsedy soudu, kárné odpovědnosti za soudní rozhodnutí), policejní provokace, kvality tlumočení, apod. Bez nadsázky se dá říct, že šlo o malou vědeckou práci, na kterou bylo šest hodin; vyžadovalo to rychlé pochopení pěti stránek anglického textu, rozdělení úkolů s následnou syntézou výsledků práce každého člena do finálního (anglicky psaného) textu,“ popsal průběh tutor týmu Martin Lýsek.
V následujících dvou dnech se podle něj vždy dva týmy postavily proti sobě ve fiktivním procesu, který se týkal případu (který týmy obdržely asi dva týdny před soutěží), přičemž jeden tým představoval advokáty stěžovatele podávajícího stížnost k ESLP a druhý tým právníky žalovaného státu, jejichž úkolem bylo hájit postup orgánů státu v daném řízení (tentokrát šlo o soudní řízení správní). „Předložený případ byl především z pohledu práva na spravedlivý proces v mnoha otázkách sporný a hraniční. Bylo třeba reagovat na problematiku videokonferenčního zajištění účasti na řízení, přístupu ke spisu a zásadnímu znaleckému postupu, „přátelství“ soudkyně a znalkyně na Facebooku, předchozího vyjadřování soudce k nějaké celospolečenské otázce, apod. Nic, co by mělo jasná a jednoznačná řešení. To však dávalo prostor argumentovat oběma stranám. Náš tým měl možná trochu smůlu v tom, že měl hájit stát Braveland, když je vždy obtížnější obhajovat postupy soudu, které jsou „na hraně“, než z pozice stěžovatele poukazovat na to, co bylo špatně. Našimi soupeřkami byly Portugalky. Každé vystoupení bylo organizováno tak, že úvodem měly oba týmy dvacetiminutovou prezentaci základních problémů a svého postoje k nim. Následně měly týmy možnost položit dvě otázky soupeřům a následovaly dotazy poroty k oběma týmům – některé se týkaly případu, některé byly obecnější. Vyžadovalo to schopnosti rychlé reakce založené na kvalitním odborném základu a dobré angličtině. Náš tým byl oceněn za originalitu, odbornou úroveň i schopnost odpovědět na otázky. Z mého pohledu kolegové více než obstáli a výsledné čtvrté místo je třeba hodnotit v celoevropské konkurenci jako dobrý výsledek (byť bylo patrné určité zklamání, když je organizátoři v průběhu soutěže neustále pasovali do role černého koně soutěže),“ popsal soudce Lýsek.
Podle něj šlo o výjimečnou zkušenost, která byla obohacující i kontaktem a výměnou zkušeností s mimořádnými budoucími soudci a státními zástupci z celé Evropy, jakož i s výjimečnými osobnostmi justice zasedajícími v porotě.
(epa)
