Bývalý policista Robert Šlachta dnes prostřednictvím právníka požádal o přeložení svého sporu s někdejším náměstkem pražského vrchního státního zástupce Liborem Grygárkem k Okresnímu soudu Brno-venkov. O věci by podle jeho právního zástupce Petra Opletala měl rozhodovat Nejvyšší soud. Obvodní soud pro Prahu 5 proto odročil jednání ve věci na neurčito. Grygárek po Šlachtovi žádá omluvu a půlmilionové odškodnění za tvrzení, která o něm někdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) napsal ve své knize. Šlachta se ale ze soudu omluvil s odůvodněním, že jeho právník nestihl případ nastudovat.
Podle Opletala by bylo vhodné projednat věc u brněnského soudu zejména proto, že tam má Šlachta zázemí a největší sociální vazby. „Jeho voličský elaborát se také nachází v tomto obvodu,“ řekl. Doplnil, že řada svědků v kauze je z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, a dojíždění k soudu by pro ně bylo jednodušší.
Grygárek s přeložením nesouhlasí. Návrh označil za „stejně zbabělý jako Šlachtovo prohlášení k žalobě“. Podle jeho právního zástupce Petra Tomana pak expolicista věc záměrně protahuje.
Bývalý šéf ÚOOZ a později náměstek celníků Róbert Šlachta, který se podepsal jako Robert, oznámil ve čtvrtek 9. prosince Obvodnímu soudu pro Prahu 5 převzetí právního zastoupení v popisovaném soudním řízení advokátem Petrem Opletalem. Učinil tak těsně před nařízeným líčením, přestože má informace o jeho konání už od 8. září. S ohledem na dobu, odkdy Šlachta o soudu ví, by se už dalo spekulovat o cíleném prodlužování sporu.
„V nadepsané věci byl žalovaný předvolán na den 13. 12. 2021 od 13:00 hod k jednání u
Obvodního soudu pro Prahu 5. Žalovaný nyní zdvořile žádá nadepsaný soud o odročení tohoto nařízeného jednání. S ohledem na převzetí právního zastoupení bezprostředně před nařízeným jednáním neměl právní zástupce dostatek prostoru seznámit se s celým soudním spisem a zejména s důkazy, založenými ze strany žalobce. Žalovaný se obratem po převzetí právního zastoupení objednal k nahlížení do soudního spisu, to je však dle informací kanceláře soudu možné až dne 16. 12. 2021, tedy až po termínu nařízeného ústního jednání,“ napsal soudu Róbert Šlachta.
Mohlo by vás zajímat
A podotkl: „Žalovaný nezamýšlí neúčelně prodlužovat řízení, avšak objektivně v tuto chvíli nemá možnost včas nahlédnout do soudního spisu, tedy právní zástupce žalovaného nemá dostatek prostoru na adekvátní přípravu k ústnímu jednání. S ohledem na skutečnost, že jde o první jednání ve věci a nové jednání může být nařízeno již v řádu jednotek týdnů, žalovaný se domnívá, že se odročení jednání zásadním způsobem nemůže dotknout ani jednoho z účastníků řízení.“
Nedodržel žádná pravidla
Důvodem žaloby Libora Grygárka na Róberta Šlachtu jsou dle exžalobce lživá tvrzení uvedená ve Šlachtově knize Třicet let pod přísahou. Grygárek požaduje omluvu osobní a v České tiskové kanceláři. Dále požaduje zaplatit částku půl milionu korun a náhrady řízení.
Grygárek sepsal žalobu poté, co Nejvyšší soud v Brně odmítl v půlce září stížnost Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana proti zastavení jeho stíhání. „I po zprošťujících rozsudcích pokračoval (Šlachta) v šíření nepravd,“ uvedl k tomu dnes Toman.
„Na rozdíl od trestního řízení, které muselo alespoň zdánlivě probíhat podle zákonných pravidel, žalovaný napsal knihu bez dodržování jakýchkoli, zákonných, ale i morálních, pravidel, aniž by jakkoliv zohlednil známé výsledky trestního řízení. Nejen, že v knize publikuje neveřejné údaje z trestního spisu, ale navíc vytváří další fabulace, čímž újmu způsobenou žalobci jen dále prohlubuje,“ stojí v žalobě.
Grygárek čelil obžalobě ze zneužití pravomoci v souvislosti s lobbistou Romanem Janouškem a jeho švýcarskými konty. Róbert Šlachta detaily z vyšetřování velmi košatě popsal nejen v knize ale o Grygárkovi hovoří na diskusích, kterými podporuje prodej knihy a připravuje si vstup do politiky.
„My už jsme v té době zpracovávali kauzu Nagyová a bylo hrozně vtipné – teda až teď, s odstupem času, ale tehdy moc ne – že jsme zaznamenali na odposleších, že se má další den doručit sdělení obvinění nějakému vysoce postavenému policistovi. Samozřejmě zavládla panika, protože lidi si mysleli, že půjde o mě. Musím říct, že jsem do rána čekal docela se sevřeným zadkem, jestli to opravdu budu já. Nakonec šlo o Lessyho. V rámci odposlechů a datového provozu směrem zpátky – to znamená kdo, kdy, kde se s kým bavil a posílal SMS půl roku dozadu –, ale i z dalších provedených úkonů jsme najednou začali zjišťovat, že pan Grygárek plní v podstatě roli hlídacího psa pro spoustu vlivných osob v této zemi, mezi něž patřila celá řada lobbistů, politiků z ODS a manažerů. Zjednodušeně řečeno si pan Grygárek ty spisy vyžádal, udělal podrobnou analýzu a podal zprávu těm, kterých se to týkalo. O tom, že se z jeho strany určitě nejednalo pouze o zájmovou činnost, svědčil mimo jiné i fakt, že disponuje drahým bytem v pražské galerii Myšák, což ho následně opět spojilo s některými lobbisty,“ stojí v jedné ze statí ve Šlachtově knize.
„V té době jsme ji ani neodposlouchávali, ale odposlouchávali jsme státní zástupce a další osoby a bylo jasné, že úniky jdou od Grygárka. Ale ještě jsme nevěděli, že ten únik šel přes ni a že to použili s Nečasem proti Topolánkovi,“ lze se dočíst v další z pasáží Šlachtovy knihy.
„Žaloba na ochranu osobnosti na Róberta Šlachtu pro lživá tvrzení uvedená v jeho knize Třicet let pod přísahou je již vypracovaná a bude podána v nejbližších dnech,“ sdělil Grygárek Ekonomickému deníku.
Šlachtova nekvalitní práce
Bývalého žalobce zastupuje advokátní kancelář Toman & Partneři. „Tvrzení žalovaného poškozují právo žalobce na čest, důstojnost, vážnost a dobrou pověst. Žalované výroky zásadním způsobem zasahují do profesního života žalobce, který působí jako advokát. Poškozeny byly také rodinné a další osobní vztahy žalobce, když tento je soustavně neoprávněně žalovaným obviňován z páchání trestné a jiné protiprávní činnosti, a to i přesto, že byla všechna podezření zákonným způsobem vyvrácena,“ stojí v Grygárkově žalobě na Šlachtu.
Grygárek je podle žaloby také vystaven nevyžádané medializaci své osoby. „Žalobce byl v důsledku nekvalitní práce žalovaného a jím řízeného ÚOOZ ve spolupráci s nekvalitní prací státních zástupců z VSZ v Olomouci několik let prověřován, následně také obviněn a obžalován. Na základě zákonem stanovených postupů v trestním řízení mohl být žalobce uznán vinným, anebo mohl být obžaloby zproštěn a očištěn.Tak se také stalo, když bylo po několika letech trestní řízení soudem pravomocně zastaveno,“ konstatuje v žalobě na Šlachtu Grygárek.
Grygárek už uplatnil vůči České republice nárok na náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním. „V této době se žalovaný, tentokrát již svým vlastním jménem, rozhodl pokračovat
v nezákonných zásazích do osobnostních práv žalobce, a to právě vydáním knihy obsahující
nepravdivá tvrzení. Tvrzení žalovaného obsažená v knize zasahují do práv žalobce ještě intenzivnějším způsobem, jelikož na rozdíl od trestního řízení, které muselo alespoň zdánlivě probíhat podle zákonných pravidel, žalovaný napsal knihu bez dodržování jakýchkoli, zákonných, ale i morálních, pravidel, aniž by jakkoliv zohlednil známé výsledky trestního řízení. Žalovaný nejen, že v knize publikuje neveřejné údaje z trestního spisu, ale navíc vytváří další fabulace, čímž újmu způsobenou žalobci jen dále prohlubuje.
Grygárek v žalobě vypichuje, že pro bývalého státního zástupce („nelze přehlédnout, že žalobce opustil státní zastupitelství v důsledku nezákonného postupu ÚOOZ a VSZ v Olomouci“) a současného advokáta je čest a dobrá pověst největším kreditem, který může svým současným i potenciálním klientům nabídnout. „Po celou dobu trestního řízení žalobce prokazoval svoji nevinu, což se mu nakonec úspěšně podařilo. Žalovaný – namísto omluvy – se však v knize snaží vyvolat u čtenářů dojem, že i přesto je žalobce pachatelem závažné trestné činnosti. Jen se mu ji nepodařilo prokázat. Očistný účinek mnohaletého, pro žalobce úspěšně skončeného trestního řízení tak nezákonně zpochybňuje. Žalobce, který po skončení trestního řízení oprávněně očekával očištění svého jména, musí v důsledku nezákonných kroků žalovaného čelit dalším nepodloženým obviněním, osobním urážkám, zpochybňování své cti a dobrého jména.
I to je podle Grygárka důvodem, proč po vydání knihy pociťuje další, dokonce intenzivnější útrapy, když namísto satisfakce ze zdárného ukončení trestního řízení znovu zažívá obavy, co si o něm jeho okolí (zejména osoby blízké) myslí a jak se to dotkne jeho současného povolání advokáta, zda bude do budoucna mít klienty, kterým by mohl poskytovat své služby, a tedy zda vůbec bude schopen se živit a postarat se o svou rodinu.
Manipulace s fakty a nepravdy
Grygárek poukázal na zjevnou manipulaci s fakty ze Šlachtovy strany. Na několika místech knihy Šlachta naznačuje nebo uvádí, že měl Grygárek za protislužby maskovat trestnou činnost pachatelů z řad významných podnikatelů, lobbistů či politiků ODS. Jedním ze způsobů měla být nepovolená analýza obsahu trestních spisů a poskytování informací z nich dotčeným osobám. Grygárek v žalobě konstatoval, že studium spisů byla součástí jeho práce státního zástupce. „Není pravdou, že by žalobce poznatky zjištěné analýzou příslušných spisových materiálů sděloval komukoliv, kdo na tuto informaci neměl právní nárok,“ tvrdí s odkazem na své pravomocné „očištění“ Grygárek.
Popřel také jakékoli spekulace o tom, že by vlastnictví bytu v pražské galerii Myšák mělo být důkazem jeho napojení na vlivné lobbisty. Jak se prokázalo, byt byl zakoupen za peníze tchyně díky restitucím, a za peníze Grygárka a jeho manželky. Byt měl být původně darem pro Grygárkova syna. „Trestním řízení byly prokázány okolnosti, za kterých žalobce dotčený byt nabyl do svého vlastnictví, stejně jako původ finančních prostředků, za které byl byt pořízen,“ konstatuje dále Grygárek. Prověřováním bylo navíc prokázáno, že Grygárek byt nabyl roce 2009, ale s lobbistou Romanem Janouškem se seznámil až v roce 2010.
„Žalovaný nebyl pro toto jednání nikdy obviněn,“ vypichuje Grygárek a podotýká, že vlastnictví bytu v galerii Myšák v žádném případě neprokazuje tvrzení o jeho napojení na jakékoli známé lobbisty.
Šlachta dále veřejně tvrdí, že Grygárkovi měli při maskování trestné činnosti pachatelů pomáhat další státní zástupci. Podle Šlachty byly kauzy, které dozorovalo VSZ v Praze anebo Městské státní zastupitelství v Praze, předčasně ukončeny kvůli nezákonnému vynášení informací ze spisů. Šlachta v knize odkazuje na údajný e-mail, který Grygárkovi poslala dřívější šéfka pražských žalobců Jana Hercegová.
„Byli tady zase ty blbci z ÚOOZ a zase chtěj ňáký ty byty. Zase se zajímali o člověka, o kterém jsi mi říkal, takže jsem je vyhodila.“ Interpretace Šlachty ve smyslu, že tato zpráva je důkazem, že žalobce měl na sebe napojeny další státní zástupce, kteří s ním spolupracují na krycí činnosti, je lživá a zavádějící. Trestní spis totiž neobsahuje žádné informace o tom, že by Hercegová poslala Gyrgárkovi e-mail uvedeného znění. Grygárkovi totiž poslala e-mail tohoto znění: „Libore, pouze info. Vyhodila jsem je s tím (byty). Musí doplnit. Podrobnosti ústně. Pa Jana.“ E-mail tedy neobsahuje Šlachtou citované výroky „byli tady zase ty blbci z ÚOOZ“a „zase se zajímali o člověka, o kterém jsi mi říkal“.
Šlachta také tvrdí, že byl Grygárek odpovědný za únik informací ve známé kauze nákupu obrněných vozidel Pandur. Únik byl velmi důkladně vyšetřován, ale pravomocně odložen, pachatele se nepodařilo zjistit pachatele. „Tvrzení žalovaného, že pachatelem měl být právě žalobce, který měl utajované informace neoprávněně předat Janě Nagyové (nyní Nečasové), je nepravdivé. Pokud by byl žalobce zodpovědný za úniky informací v této kauze, byl by za to zajisté obviněn, obžalován a odsouzen. To se však nestalo,“ uvádí v žalobě na Šlachtu dále Grygárek.
Exšéf ÚOOZ dále veřejně prezentuje, že v Grygárkově kanceláři byly nalezeny dvě složky, jedna s nápisem „Bradáčová“ a druhá s nápisem „Šlachta“, které měly obsahovat přešlapy uvedených z uplynulých let. „Žádné takové složky neexistovaly a nemohly v kanceláři nalezeny. Pokud by tyto složky existovaly, mohl by je žalovaný objevit pouze na základě domovní prohlídky. Jak vyplývá z protokolu o ÚOOZ, která byla v kanceláři žalobce provedena, žádné takové složky se u žalobce nenašly,“ rozebírá další ze Šlachtových tvrzení Grygárek.
Šlachta v knize také napsal, že měl Grygárek úmyslně zamlčet trestnou činnost lobbisty Janouška před švýcarskými orgány. Prý měl úmyslně bagatelizovat žádost o právní pomoc švýcarského státního zastupitelství spočívající ve snaze objasnit původ stamilionů korun na Janouškově účru ve Švýcarsku. „Tvrzení žalovaného, že ´přestože tady proti němu byla vedena celá řada šetření a prověřování, dokonce snad i přes dvacet, Grygárek jim odpověděl, že je čistý jak lilie, aniž by spis dal do běžné agendy. Prostě si ho schoval v trezoru´ je tak zjevně nepravdivé,“ konstatuje Grygárek.
Šlachta toto tvrzení v knize navíc zopakoval v době, kdy Městský soud v Praze a Vrchní soud tamtéž na sobě nezávisle uzavřely, že se Grygárek žádné trestné činnosti v souvislosti s popisovaným jednáním nedopustil. A rozhodnutí obecných soudů potvrdil i Nejvyšší soud.
V té době proti Romanu Janouškovi ani jeho příbuzným v České republice žádné trestní řízení vedeno nebylo. Ke stíhání Janouška nedošlo ani poté, co Generální prokuratura Švýcarské konfederace v dopise v roce 2011 Nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi sdělila, že Janoušek disponuje ve Švýcarsku i dalším bankovním účtem, na němž je uložen ekvivalent 2, 3 miliardy korun. Tedy více než jedenáctinásobně větší objem peněžních prostředků, než byl zmíněn ve švýcarské žádosti z roku 2008, kvůli jejímuž vyřizování byl Grygárek stíhán. „Byl to Pavel Zeman, v té době již v pozici Nejvyššího státního zástupce, kdo svým pokynem uložil sdělit švýcarské straně, že ve vztahu k jimi sděleným poznatkům k osobě Romana Janouška ´není ze strany českých orgánů možné požádat o právní pomoc ve Švýcarsku, protože na základě aktuálních dostupných informací není v České republice vedeno trestní řízení, přičemž trestní řízení může být vedeno pouze v případě důvodného podezření ze spáchání konkrétního trestného činu´,“ uzavírá Šlachtova nepravdivá tvrzení ve své žalobě Grygárek
Pandur, Nagyová, „uši“
Odposlechy ÚOOZ, které skončily pádem Nečasovy vlády, byly povoleny na základě podezření, které Róbert Šlachta nerozebírá jen ve svých pamětech, ale i na veřejných diskuzích. Podstatou je sdělení, že tehdejší šéfka sekretariátu premiéra Jana Nagyová, nyní Nečasová, vyzradila novinářům jméno utajeného svědka v kauze nákupu obrněných transportérů Pandur. V rámci vyšetřování tohoto úniku začali detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) odposlouchávat od prosince 2011 mimo jiné i Libora Grygárka. V době, kdy byl odposloucháván, mu volala i tehdejší premiérova tajemnice a dnešní manželka Jana Nečasová.
„Z Grygárkova telefonu a z jeho e-mailů jsme zjistili, že to byla nejspíš ona, kdo dostal od Grygárka informace o výslechu utajovaného svědka v kauze nákupu obrněných vozidel Pandur… …Ty pak použili spolu s Nečasem proti Topolánkovi,“ píše v knize Šlachta.
Stíhání Grygárka zastavil nejprve Městský soud v Praze, následně pak i Vrchní soud tamtéž. Nejvyšší soud pak letos odmítl dovolání nejvyššího žalobce Pavla Zemana. „Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání Nejvyššího státního zástupce je jako celek zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl,“ stojí v odůvodnění předsedy senátu Jana Bláhy. Podle Grygárka je postup Nejvyššího soudu důkazem, že řízení v jeho věci bylo součástí pokusu „rozmělnit blamáž z monstrózního policejního zásahu“.
Tři argumenty pro Grygárka
Nejvyšší soud – v obecné rovině vázán rozsahem a důvody podaného dovolání – považoval za potřebné zmínit tři významná hlediska, která musel při svém rozhodování respektovat. „Prvním z těchto hledisek je zákonná úprava samotné podstaty dovolání, jeho významu a širšího účelu opravného řízení. Jeho základním smyslem je řešení a zobecňování právních otázek zásadního významu a vytváření judikatury, nikoli bezprostřední účel v podobě nápravy naprosto všech (tedy jakýchkoli) vad napadených rozhodnutí nebo řízení jim předcházejícího. Právo na dovolání totiž jde nad rámec ústavně zaručených procesních oprávnění (není ústavně zaručeno ani v Ústavě České republiky, ani v Listině základních práv a svobod, ale ani v závazných mezinárodních smlouvách),“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Druhým hlediskem pak je omezení Nejvyššího státního zástupce k podání dovolání v neprospěch obviněného, jak bylo přesvědčivě vyjádřeno v respektované judikatuře jednak Ústavního soudu (srov. jeho nález ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 2832/18), jednak Nejvyššího soudu (srov. jak jedno z jeho prvních usnesení ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, tak jedno z jeho posledních usnesení ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 7 Tdo 425/2018). „V podrobnostech stačí odkázat na argumentaci rozvedenou shora v odstavci připomenout nosnou judikaturní myšlenku, že ´základní práva obviněného ve smyslu čl. 4, čl. 90 Ústavy … chrání obviněného jakožto slabší procesní stranu, a Nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor slabší strany úspěšně dovolat´, a jen dodat, že Nejvyšší soud nemohl od tohoto hlediska odhlížet, přestože dovolatel námitku tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudě nižších stupně explicitně neformuloval. Z celkového obsahu a vyznění jeho podání je však zjevné, že se skutkovými zjištěními soudů, učiněnými po předběžném projednání obžaloby, evidentně nesouhlasil,“ zdůvodnil Nejvyšší soud druhé hledisko.
Třetím hlediskem je celková doba trestního stíhání obviněného. Nejvyšší soud musel ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/05, přihlédnout i k tomu, že trestní stíhání Libora Grygárka, přestože se měl dopustit prvního skutku v době od 20. 1. 2009 do 31. 8. 2012 a druhého skutku v době od 17. 12. 2009 do 11. 5. 2010, bylo zahájeno až dne 6. 12. 2013. Obžaloba byla na Grygárka podána u Obvodního soudu pro Prahu 4 teprve 15. 2. 2018 (tedy po více než čtyřech letech), po dalších peripetiích Městský soud v Praze rozhodl o zastavení jeho trestního stíhání usnesením ze dne 11. 7. 2019. Toto rozhodnutí se pak stalo pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze 24. 10. 2019. „Celková doba trestního stíhání obviněného tak činila téměř šest let, aniž by mu na ní bylo možno přičítat jakékoliv zavinění (například v podobě obstrukčního jednání, jímž by se snažil úkonem trestního řízení vyhýbat, trestní řízení prodlužovat, apod.). Lze tak souhlasit s názorem obou soudů nižších instancí, že další prodlužování trestního stíhání, které shledaly nedůvodným, by zbytečně a v tuto dobu i neoprávněně zasáhlo do práv obviněného, jenž se po pravomocném skončení trestního stíhání a rozhodnutí příslušného orgánu České advokátní komory vrátil k výkonu advokacie,“ popsal Nejvyšší soud třetí hledisko.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
