Kdyby nepadl komunismus, budova Evropského soud pro lidská práva (ESLP) by vypadala jinak. Základní kámen položil François Mitterrand, první strom zasadila Alžběta II. a sídlo inauguroval Václav Havel. Budova ESLP ve Štrasburku se řadí mezi díla architekta Richarda Rogerse jako jsou Pompidouovo centrum v Paříži nebo Millennium Dome v Londýně. Richard Rogers zemřel 18. prosince 2021 ve věku 88 let. Soud mu vzdal poctu.
Smrt autora budovy Evropského soudu pro lidská práva architekta Richarda Rogerse však nebyla jen příležitostí, jak vzdát obrazem, čísly i příběhy hold autorovi pozoruhodné stavby. V pondělí 20. prosince 2021 soud publikoval vzpomínky na osobnosti, soudce a předsedy soudu, kteří zde působili v přelomových 90. letech. V roce 1992 prezident Francie François Mitterrand položil v roce základní kámen nové budovy.
Černobílé fotografie a text mohly připomenout vyprávění některých soudců, svědků „starých časů“, o prvních letech a postojích Evropského soudu pro lidská práva v roce 1959. Tehdy Komise vybírala případy, kterými se soud bude zabývat. V institucích zasedali soudci – většinou účastníci a svědci 2. světové války. Sídlily v tehdejším „evropském parlamentu“. Až v roce 1965 se soudní instituce oddělily a „přestěhovaly se přes ulici“ – do dvoupatrové budovy ve stylu Le Corbusiera.
Dějiny staveb bývají často dějinami politickými. Myšlenka postavit současnou budovu Evropského soudu pro lidská práva vznikla v době začátku pohasínající prosperity 80. let, o které však ještě nebyly pochyby, a dva roky před zlomovým pádem východního komunistického bloku a Berlínské zdi. O nové stavbě rozhodl Výbor ministrů Rady Evropy v roce 1987.
Návrh nové budovy shodily komunální volby 1989
Důkazem o tom, že obecní politika je stejná ve Štrasburku jako v mnoha obcích kdekoli jinde na světě, je průběh „výběrového řízení“: „Projekt předložený městským architektem Štrasburku, Georgesem Sauerem, který byl původně schválen, byl anulován po změně ve vládnoucí většině následující po komunálních volbách roku 1989,“ píše Evropský soud pro lidská práva o historii budovy s tím, že projektu oponovali „místní architekti“.
Následovala další dvě kola konzultací a předkládání návrhů, kterých bylo celkem šest. Odmítnut byl francouzský i německý architekt. Projekt získal spoluautor Centre Pompidou v Paříži Brit narozený roku 1933 ve Florencii v Itálii Richard Rogers.
Architekt Richard Rogers však musel projekt záhy předělávat. „Několik měsíců poté, co získal projekt, padla Berlínská zeď. Vzhledem k tomu že země bývalého komunistického bloku byly nastaveny na připojení se k Radě Evropy, původní projekt musel být upraven, protože se stal příliš malým,“ uvádí o tom Soud. Richard Rogers přidal páté a šesté patro a rozšířil křídla budovy, kde měly být kanceláře. V důsledku toho se plocha budovy zvětšila z 22 500 m2 až 28 500 m2.
Příběh velké Evropy
Na základní kámen stavby poklepal 4. května 1992 prezident François Mitterrand a první strom v zahradě budoucího soudu zasadila o několik dní později britská královna Alžběta II. Komplex, který stavělo 50 smluvních dodavatelů spolu se 125 subdodavateli a odpracovali na něm 800 000 hodin, byl inaugurován 29. června 1995 za přítomnosti prezidenta České republiky Václava Havla.
Prezident Václav Havel je jedinou zahraniční osobností, kterou materiály soudu v souvislosti s inaugurací nové budovy zmiňují. Dějiny budovy kopírují nálady, politiku, očekávání a naděje roku 1995. Příběh budovy Soudu je příběhem další belle epoque poválečné i postkomunistické velké Evropy.
Dar Německa, části Berlínské zdi, byl původně umístěn ve foyer. Nyní se panely zdi nacházejí v zahradě Soudu.
Budova Evropského lékopisu, organizace, která určuje standardy farmaceutického průmyslu a která původně stála na pozemku ESLP (šlo o někdejší zájezdní hostinec), byla kámen po kameni přemístěna.
Loď rozpoznatelná mezi tisíci
Na budově Richarda Rogerse je úplně všechno symbolické. „Budova, postavená z hliníku potaženého kovem, skla a betonu, se majestátně tyčí u vody. Při pohledu zepředu představuje váhy spravedlnosti. Její dvě jednací místnosti jsou dva obrovské válce, zdánlivě zavěšené ve vzduchu. Silné a ikonické architektonické dílo je dnes známé a uznávané po celém světě,“ uvádí k tomu Evropský soud pro lidská práva.
Podle Soudu se Projekt ROGERS (Partnerství Richarda Rogerse) rozhodl umístit budovu záměrně podél vody a místem zdůraznit lidský rozměr, transparentnost a otevřenost. Budova je rozpoznatelná a zapamatovatelná mezi tisíci dalšími. Rovněž je součástí loga Evropského soudu pro lidská práva. „Tato vysoce symbolická a emblematická budova navržená britským architektem Lordem Richardem Rogersem (laureát Pritzkerovy ceny za rok 2007 – Nobelovy ceny za architekturu) je součástí francouzského kulturního dědictví a v roce 2015 byla oceněna značkou , Architecture contemporaine remarquable´,“ uvádí k tomu Soud.
Často je budova označovaná jako „loď“ kvůli své podobnosti s lodí kotvící na řece, je to mocná ikona a dokonale zapadá na nábřeží, uvádí o stavbě Soud.
Evropský soud pro lidská práva v číslech a zajímavostech:
V budově Evropského soudu pro lidská práva pracuje 650 zaměstnanců a 47 soudců volených za 47 členských zemí Rady Evropy.
Centrální kancelář, které přijímá kolem 1500 dopisů a faxů každý den, je nervovým centrem soudu a začátkem každého podání stížnosti každého individuálního stěžovatele.
Od svého vytvoření Soud a před tím Komise pro lidská práva přezkoumala 700 000 případů. Z hlediska archivnictví to představuje 35násobek výšky Štrasburské katedrály nebo 5 090 metrů a 232 tun papíru.
Uvnitř soudu je 532 kanceláří a jednací sály a síně.
V budově se nachází 490 km elektrických kabelů, 5 500 světel, 10 km potrubí, 500 metrů dopravníků dokumentů, 11 výtahů/nákladních výtahů, 450 tun kovového rámu, 1 450 tun betonářské výztuže, 15 000 metrů krychlových betonu, 2 800 metrů okenních květináčů,4 tepelná čerpadla a l6 samostatných vzduchotechnických jednotek.
Irena Válová
