Jako zjevně neopodstatněnou odmítl Evropský soud pro lidská práva stížnost Výboru pro organizaci a registraci Komunistické strany Rumunska kvůli zamítnuté registraci strany. Rumunské soudy brání zneužití budoucích práv uskupením, které stvořilo totalitu, neodloučilo se od původní komunistické strany, program nezohlednil vývoj od roku 1989, je potenciální hrozbou národní bezpečnosti, právního státu i rizikem konfliktu ve společnosti, uvedl Soud.
O stížnosti proti Rumunsku rozhodl 21. prosince 2021 výbor tří soudců, zvolených za Rakousko, Rumunsko a Andoru. Výboru předsedala rakouská soudkyně Gabriele Kucsko-Stadlmayerová. Rozhodnutí bylo sepsáno pouze ve francouzštině a je k dispozici zde.
Na zamítnutí registrace a zápisu strany do seznamu politických stran si u Evropského soudu pro lidská práva stěžoval Výbor pro organizaci a registraci Komunistické strany Rumunska (RCP). Rumunské úřady zastávaly názor, že program a stanovy RCP obsahují „prázdné a obecné pojmy, nezohledňující sociální a politický vývoj země od roku 1989, že umožňují totalitní a extremistické akce schopné poškodit národní bezpečnost, že představují nebezpečí pro demokratické hodnoty a že se strana neodloučila od bývalé Rumunské komunistické strany (bývalá RCP)“, shrnuje Soud průběh řízení v Rumunsku.
Rumunské soudy brání budoucí zneužití práv
Jak dále vyplývá ze zprávy Evropského soudu pro lidská práva, domácí soudy vyhotovily analýzu programu a stanov „nové“ Komunistické strany Rumunska. „Analýza stanov a politického programu vyhotovená vnitrostátními soudy, kterou stěžovatel předložil, nebyla neopodstatněná,“ uvádí Soud ve zprávě.
Podle ESLP chtěly rumunské úřady rozhodnutím zabránit tomu, aby „politické uskupení, které dlouhodobě vážně zneužívalo svého postavení vytvořením totalitního režimu, zneužívalo svých práv v budoucnu, a vyhnout se tím nebezpečí pro národní bezpečnost nebo pro základy demokratické společnosti“.
„Toto odmítnutí bylo podepřeno přáním bránit zvláště závažnému zneužití, i když pouze potenciálnímu, které by podkopalo zásady právního stát a demokracie. Předmětný zásah tak splnil princip ,naléhavé společenské potřebnosti´ a nebyl nepřiměřený z hlediska sledovaných legitimních cílů: Ochrany národní bezpečnost a práv a svobod ostatních,“ popisuje Evropský soud pro lidská práva závěry, které učinil.
Komunistická strana jako riziko společenského konfliktu
Jak dále uvádí Evropský soud pro lidská práva ve faktech případu, žádost o registraci zamítl dne 12. května 2014 Okresní soud v Bukurešti. Rozsudek byl pak potvrzen dne 20. října 2014 odvolacím soudem v Bukurešti. „Soudy zejména zjistily, že program a stanovy RCP obsahovaly ustanovení, která byla v rozporu se zákonem o politických stranách a že hrozilo reálné nebezpečí podkopání demokratických hodnot, protože se objevila politická strana, která nepopírala své vazby s bývalou Rumunskou komunistickou stranou, což by pravděpodobně vyvolalo konflikty ve společnosti,“ stojí doslova ve zprávě Evropského soudu pro lidská práva.
Podle zprávy rumunské soudy rovněž zastávaly názor, že „program a stanovy RCP stanovily základní principy strany velmi vágně a obecnými termíny, čímž potvrdily záměr svých zakladatelů obnovit politickou ideologii bývalé RCP, která byla zrušena v roce 1989“.
Výbor pro organizaci a registraci Komunistické strany Rumunska podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení Článku 10 Úmluvy – svoboda slova a projevu a Článku 11 – právo na shromažďování a sdružování.
Rumunský stát zasáhl do svobody sdružování
Evropský soud pro lidská práva se ve zprávě o rozhodnutí nijak nezabývá Článkem 10 – svoboda slova a projevu. Naopak uznává, že co se týče Článku 11 – právo na shromažďování a sdružování, dopustil se rumunský stát zásahu do tohoto práva. Článek 11 říká:
Svoboda shromažďování a sdružování
1. Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich.
2. Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Tento článek nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy.
Jak dále vyplývá ze zprávy ESLP, cíle zásahu za okolností odst. 2 Článku 11 byly legitimní: „Soud shledal, že odmítnutí registrace RCP jako politické strany se rovnalo zásahu do práva stěžovatele na svobodu sdružování. Toto porušení práva na svobodu sdružování bylo umožněno zákony (zákony č. 14/2003 a 51/1991, jejichž právní síla nebyla stěžovatelem zpochybněna) a jeho cílem byla ochrana národní bezpečnosti a práv a svobod druhých.
Jen komunizmus a marxismus by k zamítnutí nestačil
Podle zprávy ESLP rumunské soudy předložily v odůvodnění odmítnutí registrace dva druhy argumentů: Formální důvody a důvody týkající se obsahu stanov a politického programu.
„Pokud jde o formální důvody, domácí soudy v žádosti o registraci identifikovaly několik nesrovnalostí. Účelem zákonných požadavků uložených RCP při registraci nebylo úmyslně penalizovat stranu kvůli jejím názorům nebo politice. Možnost nápravy těchto nedostatků a podání nové žádosti o zápis byly pro stěžovatele otevřené a nepředstavovaly nepřiměřenou překážku. Soud proto shledal, že formální důvody, jak je vnitrostátní soudy k zamítnutí registrace nastolily, byly ,relevantní a dostatečné´ a ,přiměřené sledovanému legitimnímu cíli´,“ uvádí se ve zprávě Soudu.
K důvodům týkajícím se stanov a politického programu Soud poté s odkazem na stanovy a program ve spisu případu uvedl: „Tyto důvody odůvodňují zamítnutí registrace. Vnitrostátní soudy měly za to, že stanovy a program obsahují vágní a obecné pojmy, že nerespektují demokratické hodnoty, společenský a politický vývoj od roku 1989, že umožňují akce totalitního a extremistického charakteru, které by mohly ohrozit národní bezpečnost, že představují nebezpečí pro demokratické hodnoty a že se strana neodloučila od bývalé RCP.“
„I když historický kontext poznamenaný zkušenostmi z totalitního komunismu v Rumunsku nebo marxistickou ideologií nemohou samy o sobě odůvodnit potřebu zásahu, Soud poznamenal, že stěžovatel se v tomto případě konkrétně a zcela neodloučil od bývalé RCP,“ stojí doslova ve zprávě Soudu o rozhodnutí.
Státy mají úzký prostor pro vlastní uvážení
Stěžovatelovo právo založit komunistickou stranu nebylo iluzorní (strany založené na komunistické doktríně v Rumunsku už existují), ustavující dokumenty strany mohly být přepracovány a uvedeny do souladu s vnitrostátním právem, upozorňuje dále Evropský soud pro lidská práva.
„A konečně, v rozporu s tvrzením stěžovatele, Soud zjistil, že vnitrostátní soudy dostatečně vysvětlily důvody svého nálezu, že žádost o registraci nesplňovala podmínky stanovené zákonem č. 14/2003 a 51/1991 a navíc soudy prokázaly, jak jsou program a stanovy RCP v rozporu s právním řádem země, a zejména se základními principy demokracie,“ uvádí ESLP ve zprávě, k jejíž škodě však příklady rozporu stanov a komunistického programu s právním řádem země absentují.
S ohledem na všechny tyto faktory, jakož i na prostor pro uvážení poskytovaný státům, i když v těchto věcech úzký, Soud usoudil, že analýza vnitrostátních soudů ústavy a politického programu předloženého stěžovatelem nebyly neopodstatněné, upozorňuje dále ESLP ve zprávě na existenci volného prostoru pro vlastní výklad Úmluvy jednotlivými členskými státy.
Zamítnutí bylo nezbytné, rozhodnutí je konečné
Rumunské úřady chtěly podle Soudu zabránit politickému uskupení, které vážně a na dlouhou dobu zneužilo své postavení vytvořením totalitního režimu, aby zneužilo svých práv v budoucnu, a tím se vyhnout jakémukoli nebezpečí pro národní bezpečnost nebo pro základy demokratické společnosti. Toto odmítnutí bylo podepřeno přáním bránit zvláště závažnému zneužití, i když pouze potenciálnímu, které by podkopalo zásady právního státu a základy demokracie, opakuje v závěru zprávy Soud.
Vnitrostátní orgány se oprávněně domnívaly, že dotčený zásah splnil princip „naléhavé společenské potřeby“ a nebyl nepřiměřený vůči sledovaným legitimním cílům. Zamítnutí registrace Komunistické strany Rumunska proto bylo „nezbytné v demokratické společnosti“ ve smyslu článku 11 Úmluvy (svoboda shromažďování a sdružování), uvádí doslova Evropský soud pro lidská práva.
Stížnost je proto zjevně neopodstatněná, uzavírá Evropský soud pro lidská práva, jehož rozhodnutí je konečné.
Irena Válová
