Porodit dítě doma s pomocí asistentky je v ČR stále nelegální. Za vedení porodu doma hrozí asistence likvidační pokuta, jedna už zaplatila 120 tisíc korun. Ministerstvo zdravotnictví trvá na tom, že vést porod doma je rizikové, a proto k tomu žádná porodní asistentka neobdrží povolení. Některé ženy ale odmítají obvyklý rutinní porod v zařízení zdravotnického průmyslu a raději porodí doma bez pomoci. Cesta ven vede přes legislativu.
Vyplývá to z odůvodnění nálezu Ústavního soudu, kterým se tři ženy stížností domáhaly postavení osob zúčastněných v soudním sporu porodní asistentky o oprávnění k vedení porodů doma. Asistentka paní J.K. o oprávnění žádala od roku 2015. Krajský úřad Středočeského kraje její žádost zamítl jako nepřípustnou. Ministerstvo zdravotnictví tento krok potvrdilo s tím, že česká právní úprava asistentkám vedení porodu v domácím prostředí neumožňuje.
V její prospěch však chtěly před soudem vystupovat její tři klientky- rodičky, což soudy zamítly. Až Ústavní soud v předmětné nálezu konstatoval, že se soudy dopustily porušení práva na spravedlivý proces, jak Česká justice již dříve informovala.
ESLP vyzval ČR k revizi legislativy už před pěti lety
Z odůvodnění nálezu však vyplývá vážná věc: Od rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případu Dubská, Krejzová v. Česká republika v roce 2014 respektive v roce 2016, se poměry, co se týče domácích porodů v ČR nijak nezměnily. A to přesto, že Evropský soud pro lidská práva sice Českou republiku „neodsoudil“, ale vydal směrem k ČR doporučení poměry upravit ve prospěch rodiček
O prvním sekčním rozsudku ve věci Dubská, Krejzová v. ČR a o rozsáhlé argumentaci, proč se porod dítěte, dříve soukromá věc ženy a rodiny, stal v rozvinuté společnosti svázané mezinárodními úmluvami věcí veřejnou, Česká justice informovala na Štědrý den roku 2014.
Rovněž o rozsudku Velkého senátu ESLP Česká justice informovala včetně disentního stanoviska pěti soudců: Pětice soudců, kteří s rozsudkem nesouhlasili, poukazuje na to, že nastávající matky v České republice v podstatě nemají možnost rodit jinde než v nemocnici. Upírat matkám právo rodit doma s asistentkou – navíc v případech, kdy nejde o prvorodičky ani riziková těhotenství – je podle soudů ,v demokratické společnosti neospravedlnitelné´. Oponenti nicméně podpořili část závěrečného rozsudku, v němž senát vyzývá k dalšímu postupu při úpravě a revizi české legislativy, která se týká porodů. Případné změny by měly zohlednit vývoj medicíny a zároveň plně respektovat práva rodiček.“
Rodička: Stát mě nutí rodit doma bez pomoci
Nic z toho se však nestalo, vyplývá z nálezu Ústavního soudu, z výpovědí rodiček na podporu asistentky J.K. i z hodnocení situace samotným Soudem: „To, že J. K. nemůže legálně vykonávat práci porodní asistentky v plném rozsahu, se mě dotklo, když jsem se rozhodla své druhé dítě porodit doma a vyhledala jsem J. služby. I přesto se díky J. náš druhorozený potomek mohl narodit doma. Byl to pro nás dar, který člověk dostane jen jednou v životě. Po prvním porodu dcery, který probíhal v porodnici, byl zdlouhavý, bylo do něj zasahováno a vyústil ve vleklé poporodní trauma na mé straně, byl porod syna očistným zážitkem, troufám si říct, nejen pro mě, ale pro celou naši čtyřčlennou rodinu. Ačkoli J. u samotného porodu nebyla (nestihla přijet, porod byl velice rychlý), poskytla mi takovou předporodní a poporodní péči, která nemůže být zhodnocena penězi. Během těhotenství jsem k ní co měsíc jezdila na konzultace. Vždy mi věnovala tolik času, kolik jsem potřebovala. Po porodu za námi tři dny jezdila, kontrolovala syna i mě, byla nám velkou oporou. Díky ní byl syn prvních pět dní skoro stále v mém náručí,“ uvedla první z nich.
„Necítím se bezpečně v žádné porodnici v České republice z důvodu běžně vytvářeného nátlaku na výkony mnou nevyžádané, což prakticky znemožňuje zvolit volbu místa porodu porodnici. Pakliže ovšem stát, potažmo Ministerstvo zdravotnictví sděluje, že záleží na každém jednom dítěti, proč je tedy znemožňováno Bc. H. J. K. vykonávat primární zdravotní službu pod likvidační pokutou a tím je v podstatě omezena a dotčena moje svobodná volba místa porodu a zajištění bezpečnosti pro mne a mé dítě. Jako nízkoriziková rodička budu vždy volit porod doma s porodní asistentkou a zasloužím si tedy v této volbě podpořit a zasloužím si také erudovanou péči mnou vybrané zdravotnice v oboru porodní asistentky. Pokud toto bude znemožněno, budu nucena rodit neasistovaně, neboť porodnici považuji ze své zkušenosti vlastní i jako v roli četného doprovodu jiných žen za nepřípustné místo pro svůj porod. Stát/úřad tedy touto represí vůči Bc. H. J. K. potenciálně ohrozí výkon poskytování primární zdravotní služby při mém právu na volbu míst a porodu a tím potencionálně může ohrozit mne i mé rodící se dítě znemožněním včasné diagnostiky,“ uvedla doslova druhá rodička.
Buď pokuta 120 tisíc nebo cizí lidé u porodu
Podle odůvodnění Ústavního soudu stěžovatelky poukázaly na to, že Česká republika v rozporu se závazkem revidovat legislativu „ideologicky prosazuje pouze možnost porodu v nemocnici“. „Porodním asistentkám je bráněno v poskytování zdravotní péče při porodu doma omezením jejich registrace pod hrozbou pokuty, konkrétně porodní asistentce, která podala v tomto případě žalobu, byla jako vůbec první v republice uložena pokuta ve výši 120 000 Kč. Tato pokuta je natolik odrazující, že porodní asistentky raději nechodí asistovat k porodům vůbec, nebo jen neoficiálně,“ stojí v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu.
Ústavní soud dále znovu shrnuje argumentaci rodiček: „Stěžovatelky rozebírají, proč se snaží vyhnout porodu v nemocničním prostředí (např. kvůli rutinnímu využívání škodlivých postupů při porodu, jako jsou poloha na zádech, tlak na břicho rodičky apod., které nejsou zaznamenány ve zdravotnické dokumentaci, nerespektování přání žen, jejich zastrašování, nerespektování soukromí rodičky, úkonům na novorozenci bez informovaného souhlasu rodičů, provázení u porodu cizími lidmi bez možnosti kontinuální péče apod.). Shrnují, že vnímají jako zásah do svého veřejného subjektivního práva na zdraví to, že jim stát prostřednictvím omezování oprávnění porodní asistentky znemožňuje, aby jim byla poskytnuta zdravotní péče, kterou považují za přijatelnou ve smyslu práva na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdraví. Postupem státu je podle nich porušen i nejlepší zájem dítěte, v jehož zájmu je, aby byla u narození vždy dostupná zdravotní péče kvalifikovaného zdravotníka bez ohledu na zvolené místo porodu. Bránění této péči přitom chybí racionalita, neboť tento krok nechrání zdraví žen a dětí, ale naopak je vystavuje zbytečným rizikům, kterým lze předejít.“
Porody doma nejsou vyloučeny, ale jsou znemožněny
Podle Ústavního soudu je neudělení oprávnění vést domácí porody postaveno na jednoznačném právním názoru příslušných správních orgánů a netýká se jen dotčené porodní asistentky, ale obecně nemožnosti získat oprávnění, aby porodní asistentky mohly vůbec vést fyziologický porod v domácnosti mimo nemocnici. Což potvrdilo i ministerstvo zdravotnictví v reakci na odvolání asistentky J.K. „Domácnost rodičky není totiž zdravotnickým zařízením, které by splňovalo požadavky podle vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče,“ napsalo ministerstvo s tím, že tento názor vyjadřuje opakovaně. Porodní asistentky jsou nelékařským zdravotním povoláním podle předmětného zákona č. 96/2004 Sb.
Jak dále uvádí Ústavní soud, porodit doma s asistentkou znamená ocitnout se v zákonné díře. „Porody doma jako takové tudíž nejsou právem vyloučeny, nicméně není ani stanoven žádný právní režim pro jejich provádění (…). Legislativní nastavení podmínek pro poskytování zdravotních služeb účast zdravotnických pracovníků (lékařů a porodních asistentek) na domácích porodech implicitně vylučuje, neboť jim fakticky neumožňuje získat patřičné oprávnění k poskytování zdravotních služeb,“ uvedl Ústavní soud s odkazem k odborné gynekologické literatuře.
„Ač tedy právo ženy rodit ve vlastním sociálním prostředí není zákonem nijak omezeno, chtěla-li by pro svůj porod využít odborné péče porodní asistentky, narazí na to, že každé porodní asistentce hrozí za vedení fyziologického porodu v sociálním prostředí těhotné ženy vysoká sankce. Taková pokuta byla podle ústavní stížnosti uložena i žalobkyni ve výši 120 000 Kč (viz též Wirnizer, J., Plíhalová, M. První pokuta za domácí porody, asistentka má platit 120 tisíc. Při komplikacích ani tým lékařů v obýváku nic nezmůže, tvrdí odborník. Hospodářské noviny, 12. 7. 2018),“ stojí v odůvodnění Ústavního soudu doslova.
Kraj hrozil pokutou a žena porodila bez pomoci
Jak v odůvodnění dále uvádí Ústavní soud, ženy, které podávají žaloby na nemožnost porodit doma s asistentkou, se ocitají v bludném kruhu. Další žalobu například podaly asistentka spolu s rodičkou – klientkou. „Klientka napadala jménem svým i svého nenarozeného dítěte jako nezákonný zásah skutečnost potvrzenou informací od Krajského úřadu Olomouckého kraje, že žádná z asistentek registrovaných v Olomouckém kraji nemá oprávnění k vedení fyziologických porodů.
„Porodní asistentka, které krajský úřad na dotaz sdělil, že by jí mohl v případě vedení fyziologického porodu doma uložit pokutu za spáchání správního deliktu, se rozhodla na základě této informace klientce neposkytnout pomoc při porodu doma, a tak tato klientka porodila doma bez její asistence,“ popisuje situaci Ústavní soud.
Podle odůvodnění Ústavního soudu však Nejvyšší správní soud shledal, že „žaloba porodní asistentky i klientky byly opožděné, neboť obě se o zásahu dozvěděly již z komunikace s krajským úřadem, která proběhla několik měsíců předtím, než podaly žalobu na nezákonný zásah“. Žalobu podala klientka i jménem svého dítěte a ve vztahu k němu Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil. Krajský soud poté žalobu dítěte na nezákonný zásah zamítl.
Těhotenství není nemoc a porod není léčení
Podle Ústavního soudu nemají dotčené rodičky žádnou možnost, jak situaci řešit. „Z výše uvedené judikatury plyne, že když se klientka porodní asistentky domáhala možnosti rodit doma pomocí zásahové žaloby s vědomím, že není k dispozici žádná porodní asistentka s patřičným oprávněním a žalobu podala po porodu doma bez asistence porodní asistentky, její žaloba byla odmítnuta jako opožděná. Pokud však klientka porodní asistentky podala žalobu ihned v návaznosti na informaci od krajského úřadu, byla tato žaloba odmítnuta, neboť šlo o sdělení bez právní relevance a přímého zásahu do jejích práv. Dotčené ženy nemají možnost se domáhat úhrady za poskytnutou asistenci u pojišťoven a následně tuto napadnout u soudu, neboť porodní asistentky vesměs nemají oprávnění tuto službu poskytovat, a tudíž ani nemají smlouvu s pojišťovnami na poskytnutí této služby,“ uvádí se v odůvodnění nálezu.
Poté Soud upozorňuje: „Při těhotenství ženy a porodu je nezbytné brát v úvahu odborné závěry, že se jedná o přirozený stav, který není nemocí a pomoc při porodu není péčí o nemocného. Jak bývá často uváděno, jde o proces, který ovlivňuje zdraví a blaho rodící ženy, matky, ale též narozeného dítěte.“
Cesta ven vede přes legislativce
Když pak podle soudu ústavního obecné soudy podotýkají, že stěžovatelky nemají právo na výběr konkrétní porodní asistentky, která by je měla doprovázet, Ústavní soud připomíná výše popsanou realitu, že současná právní úprava neumožňuje žádné porodní asistentce na celém území České republiky ženy během fyziologického porodu doma provázet, uvádí dále Ústavní soud s tím, že práva dítěte a matky nelze považovat za protichůdné.
Poté Soud znovu cituje všechna doporučení mezinárodních institucí v letech 2010 – 2016, aby rodičkám v ČR bylo umožněny také domácí porody.
Ústavní soud v závěru nálezu mimo jiné konstatuje, že cesta bezvýchodné situace vede přes legislativce: „Ústavní soud si je navíc vědom, že mnohé citlivé otázky se nemají prosazovat prostřednictvím soudů, ale apelem na zákonodárce, neboť vyžadují pečlivé zvážení, jak vhodně nastavit celý systém poskytování určitých služeb, v některých případech i vyřešit obtížné otázky jejich financování (typicky právě i v oblasti zdravotní péče),“ uvádí k setrvalému stavu Ústavní soud.
Irena Válová
