Ústavní soud dnes zrušil i zbývající ustanovení vyhlášky ministerstva spravedlnosti o advokátním tarifu pro výpočet odměny advokáta v případech, kdy poskytuje právní služby jako ustanovený opatrovník. Princip je v rozporu s rovností ve výkonu advokacie, s právem advokáta získávat prostředky na obživu i s právem opatrovaného na právní pomoc, uvedl Soud.
Plénum Ústavního soudu tím vyhovělo návrhu veřejného ochránce práv Stanislava Křečka. Návrh na zrušení zbylého ustanovení §9 odst. 5 vyhlášky o advokátním tarifu podal Stanislav Křeček letos 8. března 2021 na základě podnětu. „Stěžovatel ombudsmana požádal, aby využil své aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Stěžovatel poukazoval na to, že Ústavní soud v sérii čtyř nálezů postupně zrušil jednotlivé části § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Podle stěžovatele bylo přitom zřejmé, že ke zrušení celého ustanovení Ústavní soud nepřistoupil pouze z procesních důvodů,“ uvedl ve zprávě o podnětu Stanislav Křeček už v březnu.
Celý vývoj §9 odst. 5 ministerské vyhlášky pak ombudsman popsal v odůvodnění zde.
„Navrhovatel využil svého práva na podání návrhu na zrušení celého ustanovení, neboť jeho novelizaci lze podle informací ministerstva spravedlnosti očekávat nejdříve v roce 2022. Do té doby by však i nadále docházelo k jeho aplikaci v jednotlivých případech, a tím i k neústavnímu zásahu do práva na právní pomoc účastníků řízení, kteří byli stiženi duševní poruchou nebo kteří nejsou schopni se srozumitelně vyjadřovat,“ uvádí k tomu dnes Ústavní soud.
Soudy porušovaly základní práva advokátů i klientů
Ústavní soud předmětné ustanovení dlouhodobě postupně derogoval a opakovaně rozhodoval stížnosti advokátů, kteří za právní služby v roli opatrovníka obdrželi od soudu symbolické odměny, ať byla složitost a pracnost případu jakákoli. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že jsou tím porušovány zásady rovnosti i práva na právní pomoc.
Například v letošním judikátu II. ÚS 3210/20 z 8. dubna 2021 Ústavní soud mimo jiné uvedl: „Na základě těchto východisek Ústavní soud i v nyní posuzované věci konstatuje, že určil-li krajský soud odměnu stěžovatele jako advokáta vykonávajícího opatrovnictví s odkazem na § 9 odst. 5 advokátního tarifu, porušil tím zásadu rovnosti k uplatňování základního práva stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Stejně tak porušil práva stěžovatele soud odvolací, když i přes relevantní námitky a judikaturu Ústavního soudu usnesení soudu prvního stupně potvrdil.“
„Důvody, pro které v uvedených typových případech přistoupil Ústavní soud k derogaci části ustanovení, se v plné míře uplatní rovněž v nyní posuzovaném případě výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat,“ uvedl dnes Ústavní soud.
Za tarif se považovalo 1000 Kč bez dalšího
Ombudsmanem napadené ustanovení advokátního tarifu stanoví, že při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, shrnuje dnes meritum věci Ústavní soud.
„Ústavní soud tedy konstatoval, že stanoví-li § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), že při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se pro účely výpočtu odměny advokáta jako opatrovníka považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, pak je takové pravidlo v rozporu nejen s principem rovnosti vztaženo k výkonu advokacie v širším slova smyslu a v rozporu s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), ale také s právem opatrovaného na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Zároveň platí, že zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni,“ uvedl dnes doslova Ústavní soud ve svém nálezu.
„Jsem rád, že díky dnešnímu nálezu ÚS dojde k narovnání podmínek pro všechny advokáty – opatrovníky bez ohledu na to, koho zastupují,“ okomentoval dnešní nález Křeček.
Úplný dnešní nález Pl. 17/21 je zde:
Irena Válová
