Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s Miluší Doškovou v úterý shledal v jednání soudkyně Městského soudu v Praze (MS) Dariny Michorové kárné provinění a uložil jí trest snížení platu o 20 procent na půl roku. Soudkyně během tří měsíců ve funkci totiž nestíhala psát rozhodnutí a po dohodě s úřednicemi to nechala zastírat v interním systému soudu.
Spor o to, zda může soudce, který využije nedokonalosti systému k zastírání svého selhání, nadále vykonávat funkci, řešil v úterý kárný senát NSS. Ten posuzoval kárnou žalobu předsedkyně MS v Praze Jaroslavy Pokorné na soudkyni správního úseku tohoto soudu Darinu Michorovou. Pokorná požadovala, aby senát rozhodl o tom, že Michorová jako soudkyně skončí.
Zatímco vedení MS v Praze, které u kárného senátu zastupoval místopředseda Aleš Sabol, v tom vidělo plánované, podvodné jednání, morální selhání a důvod pro zánik funkce soudce, soudkyně Michorová se hájila tím, že se jednalo o zkratkovité, ojedinělé jednání, které bylo kombinací osobních problémů a vnějších okolností.
„Juniorní“ soudkyně, která přišla na MS v Praze po dlouholetém působení v pozici asistentky na NSS s vynikajícím hodnocením zdejších soudců, ihned po jmenování do funkce odešla na mateřskou dovolenou. Když se po roce vrátila, dostala samosoudcovskou agendu a prakticky okamžitě také začaly její problémy se stíháním lhůt pro písemná vyhotovení rozhodnutí.
Vypraveno, i když nebylo
Ovšem místo toho, aby požádala místopředsedu soudu o prodloužení lhůty, což je standardní postup, volila cestu dohody s úřednicemi soudní kanceláře, které jí v několika případech vyšly vstříc. A v interním systému vyznačily, že rozhodnutí bylo vypraveno, ačkoliv tomu tak nebylo. „Nebyl na mne činěn žádný velký nátlak, abych to udělala, prostě jsem to odbouchla,“ popsala ve svědecké výpovědi tuto praxi příslušná vedoucí soudní kanceláře.
Soudkyně Michorová – která učinila prohlášení o vině, opakovaně vyjádřila také lítost nad svým jednáním a omluvila se úřednicím za to, že jim způsobila problémy – na svoji obhajobu uvedla, že se stala obětí své snahy o to být nejlepší. Chtěla mít nejlepší výkon a produkovat dokonalá rozhodnutí.
Zároveň ovšem nebyla připravena podle svých slov na samosoudcovskou agendu, o čemž také měla dopředu informovat vedení soudu. A navíc se musela starat o malé dítě, což ještě zkomplikoval nástup pandemie a systém částečné práce na home office.
„Chtěla jsem mít výkony, měla jsem nařízeno, nechtěla jsem rušit jednání jen kvůli tomu, že nemám ještě vyhotovený rozsudek v jiné věci, až se to zhouplo k části vytýkaného jednání. Vůbec jsem nečekala, že se mi to stane i v dalších případech. Měla jsem za to, že tohle je přešlap, který se nebude opakovat. Dostala jsem se ale do spirály, ze které je těžké vystoupit při daném výkonu. Kdybych to mohla vrátit zpátky, určitě bych se rozhodla jinak, velmi mne to mrzí. Bála jsem se jít za místopředsedou o prodloužení lhůty, bála jsem se selhání. Dělala jsem po víkendech, po nocích a pořád to nestačilo,“ popsala svoji tehdejší situaci Michorová. Podle svých slov nebylo moc s kým se z kolegů poradit, jak to řešit. Rady typu ‚když nestíháš, tak do dej na nepřezkoumatelnost a máš to‘ odmítla.
Nechtěla jsem podvádět, kála se soudkyně
Jakkoliv svého jednání opakovaně litovala, trvala na tom, že se nejednalo o žádný plánovaný podvod a uvedení nepravdivého údaje do interního systému soudu také nemělo vliv na účastníky řízení. A pokud by se úřednice sami nepřiznaly a neproběhla by hloubková kontrola, vedení soudu by na to podle ní ani nepřišlo.
Upozornila také na údajný nerovný přístup vedení soudu k její osobě. Popsala jednání s místopředsedy MS Alešem Sabolem a Simonou Bradáčovou, které mělo podle ní nedůstojný průběh a při kterém byla vyzývána k rezignaci. Měla být označena za ostudu justice a mělo zaznít, že bude učiněno vše pro to, aby v justici skončila.
Podle jejích informací kontrola vedení soudu přišla i na další soudce, kteří měli podobný problém. Těm měl podle ní ovšem místopředseda Sabol sdělit, že pokud se přihlásí, tak „to nějak vyřešíme“. Předsedkyně MS v Praze ji měla na osobní schůzce ubezpečit, že budou následovat kárné žaloby, a přitom před kárným senátem stojí jen ona.
Toto tvrzení soudkyně Michorové však na dotaz České justice předsedkyně MS v Praze Jaroslava Pokorná odmítla s tím, že kontrola odhalila pochybení ještě u jedné soudkyně, Silvie Svobodové, jejíž kárnou žalobu bude ovšem kárný senát projednávat již příští týden.
Stejně odmítavě reagoval i místopředseda Sabol, podle něhož kontrola žádné další takové jednání u soudců správního úseku, vyjma soudkyně Svobodové, neodhalila. Poukázal naopak na případy dvou soudců obvodních soudů, kteří za stejné situace, v níž se ocitla soudkyně Michorová, sami rezignovali.
Sabol: Jednání bylo úmyslné a plánované
V závěrečné řeči pak Sabol zopakoval své přesvědčení o tom, že jednání soudkyně Michorové bylo úmyslné, plánované, opakované a jednalo se o podvod, což je jednání neslučitelné s výkonem funkce soudce. Upozornil kárný senát na to, že soudkyni v několika případech bez problémů lhůtu na požádání prodloužil. Zařazením jako samosoudkyně jí podle Sabola chtěli vyjít vstříc, neboť si tím pádem mohla řídit svoji práci sama. Poukázal i na to, že jakkoliv soudkyně vyjadřuje nad svým jednáním lítost, prohlašuje zároveň, že vedení by na prohřešky nepřišlo, nebýt hloubkové kontroly. To označil Sabol za projev nulové sebereflexe.
A jde-li o podle něj o možnost nápravy jako faktor, který lze zohlednit při úvaze o druhu kárného opaření, pak ten vychází zejména z předchozí praxe soudce. „Kárně obviněná se podvodného jednání, které je jí kárným návrhem vytýkáno, dopustila během třetího měsíce své soudní praxe. Nelze tedy čerpat ani nijak hodnotit její předchozí soudcovskou praxi. Kárně obviněná zjevně přechod mezi rolí asistenta soudce a soudce nezvládla. Její nečestné jednání ukazuje na vadu charakteru, respektive odhaluje fakt, že soudcem se stal člověk, který se jím stát neměl. Soud přitom není žádný výchovný ústav. Lze v tomto ohledu odkázat na německou úpravu, na tzv. Probezeit, kdy je zejména během prvního půlroku výkonu funkce soudce posuzováno, zda soudce svou funkci zvládne či nikoliv – v takovém případě se soudcem následně nestane. Obávám se, že v této zkoušce by kárně obviněná neobstála,“ uzavřel Sabol.
Obhájce: Toxické prostředí na soudu
Podle prvního z obhájců soudkyně, Pavla Uhla, se u kárného senátu neprokázalo, že by se ze strany Michorové jednalo o promyšlené podvodné jednání. Ze svědeckých výpovědí i písemných důkazů vyplynula podle něj spíše její bezradnost. A na základě této bezradnosti došlo k dohodě se zkušenější soudní úřednicí na řešení, které sice vyvolalo dojem, který neodpovídá skutečnosti, ale pouze v systému pro vnitřní potřebu soudu, bez dopadu na veřejnost. „Statistický podvod nemá rozměr, jaký popisuje kárná žaloba a měl své příčiny. Tedy pandemii a také toxické prostředí na soudu. Prostředí, kde k něčemu takovému může dojít a nemám za to, že by to mělo být důvodem pro zbavení funkce soudkyně,“ uzavřel Uhl.
I podle druhé obhájkyně, Věry Novákové, jde o „statistický podvod“ a o mimořádné, zkratkovité jednání začínající soudkyně, které se navíc nebude opakovat.
Nováková upozornila kárný senát na to, že jednání soudkyně není pokračující a důkazy prokázaly, že sama se cítila provinile a nechtěla v něm pokračovat. Také s tím přestala ještě předtím, než věc vyšla najevo, což svědčí o její sebereflexi. Nyní rozsudky vypravuje v neprodloužené lhůtě. Problém si způsobila paradoxně tím, že chtěla plnit svoji roli co nejlépe a rozsudky mít ve vysoké kvalitě.
Podle Novákové bylo prokázáno, že nevěděla, jak systém funguje a jestli je taková úprava možná. V dokazování také vyšlo najevo, že nijak nenutila zaměstnankyně soudu a jednalo se tedy o zkratkovité jednání v reakci na souběh okolností: byla začínající soudkyní bez zkušeností, dále zde byl vliv pandemie a složité práce na home office s malým dítětem. Není proto důvod, ani opora v judikatuře, aby bylo uloženo kárné opatření zbavení funkce soudkyně.
Kárný senát pak po delší poradě dospěl k závěru, že postačí uložení vyšší finanční sankce v podobě snížení platu o 20 procent na šest měsíců. Zdůvodnění ponechal kárný senát na písemné vyhotovení rozhodnutí.
Petr Dimun
