Pražský hotel Ventana, v němž detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pod vedením Roberta Šlachty odposlouchávali schůzky známého lobbisty Ivo Rittiga, změnil majitele. Společnost Palác Celetná, které hotel patří, Rittigova bývalá partnerka z byznysu Lenka Vejvalková prodala společnosti BTL Real. Ta patří Magdaléně Vildové, manželce exposlance Federálního shromáždění za Občanské hnutí Jana Vilda. Pro toho shodou okolností pracuje jako konzultant bývalý premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.
Je to luxusní butikový hotel na jedné z top adres v centru Prahy. Hotel léta patří společnosti Palác Celetná, která bývala médii často spojována s lobbistou Ivo Rittigem.
Rittig byl předsedou představenstva Paláce Celetná v letech 1997 až 2002. Léta byl jejím hlavním akcionářem Rittigův dvorní právník Drahomír Šachta, ve statutárních orgánech vystupovali advokáti z jeho kanceláře. V roce 2014 se jedinou majitelkou sta procent akcií Paláce Celetná stala Lenka Vejvalková – Rittigova bývalá partnerka z byznysu. Ivo Rittig v této destinaci často a rád schůzkoval.
Toho v minulosti využili detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, vedení svým šéfem Róbertem Šlachtou, a do hotelu nasadili odposlechy. „Rittig byl těžký soupeř, vylámali jsme si na něm zuby,“ nechal se po odchodu od policie a nástupu do politiky slyšet bývalý šéf ÚOOZ.
Ekonomický deník nyní zjistil, že Lenka Vejvalková prodala svůj stoprocentní podíl v akciovce Palác Celetná pražské společnosti s ručením omezením BTL Real.
Ta vznikla letos a poněkud složitějším systémem. Na základě rozdělení ve formě takzvaného kombinovaného odštěpení společnosti BTL Medical Technologies, když na ní přešla část jmění rozdělované společnosti BTL Medical Technologies a další část jmění rozdělované společnosti BTL Medical Technologies přešla na společnost BTL Healthcare Technologies.
Společnost BTL Real vznikla letos 1. června a krátce se v ní mihnul jako jediný společník představitel studentského hnutí z roku 1989 a někdejší poslanec Občanského hnutí v československém Federálním shromáždění Jan Vild.
Mohlo by vás zajímat
Vild dnes shodou okolností zaměstnává jako OSVČ bývalého premiéra a předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. Ten pro Vilda pracuje jako konzultant.
„Působím jako OSVČ, zabývám se poradenstvím, mám klienty z privátní oblasti ze zahraničí i z Česka. Tato nezávislá pozice a výhradní externí spolupráce s firmami mi v současné době plně vyhovuje a nechystám se na tom nic měnit,” sdělil Sobotka o své práci u Vilda serveru Neovlivní.cz.
Sobotku s Vildem spojuje mimo jiné vlivný právník Radek Pokorný. V éře Sobotky se Radek Pokorný stal vlivnou zákulisní postavou sociálních demokratů. S Vildem zase Pokorný v minulosti studoval práva.
Ale zpět. Jednatelem BTL Real, které aktuálně patří Palác Celetná, je nyní Jan Pavlík a stoprocentní společnicí inženýrka, architektka, Magdaléna Vildová. Ta je manželkou Jana Vilda.
Magdaléna Vildová byla zapsána jako jediný společník BTL Real (vlastnící Palác Celetná, tedy hotel Ventana – pozn. red.) 21. června.
Ekonomický deník pátral ve veřejných databázích po podrobnostech koupě. V obchodním rejstříku ale lze nalézt jen kusé informace.
Ekonomický deník proto oslovil jak prodávající – Lenku Vejvalkovou – tak kupující Magdalénu Vildovou, které patří mimo jiné společnost KC Architecture, kde ji kontaktoval.
Zareagovala ovšem jen Lenka Vejvalková.
„Na uvedené dotazy nemohu odpovědět, protože ve smlouvě jsme si stanovili striktní povinnost mlčenlivosti. Všechny relevantní údaje jsou však dostupné z veřejných zdrojů. S přátelským pozdravem Ing. Lenka Vejvalková,“ zareagovala na otázky Ekonomického deníku Lenka Vejvalková.
Magdaléna Vildová podněty Ekonomického deníku nechala bez povšimnutí.
Na zaslanou SMS neodpověděl ani Ivo Rittig.
Šlachta: Střídal dva pokoje
Ivem Rittigem a jeho schůzkovou činností se léta do detailu zabývali detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Několikrát se ho pokusili dostat před soud, ale ode všech Rittig odešel zproštěn obžaloby. Bývalý šéf ÚOOZ Róbert Šlachta se lobbistovi věnoval ve své knize s názvem Třicet let pod přísahou.
„Rittig byl v podstatě nesledovatelný. Měl v autě vzadu kameru, která natáčela všechny auta, a pravidelně vyhodnocoval espézetky, jestli se tam jedno číslo neobjevilo dvakrát nebo ještě víckrát. Měl kolem sebe bývalé policajty, kteří dobře věděli, jak pracuje sledka, takže naši lidé tušili, že Rittig je z hlediska sledování opravdu těžký cíl,“ začíná téma Rittig v knize Šlachta.
„Při domovní prohlídce u něj jsme pak viděli, co tam má dalších bezpečnostních prvků. On měl rámy dveří jako detektory kovů. Měl ajťáka, který pro něho stavěl vlastní servery, vlastní zabezpečené způsoby komunikace, šifrování a maskoval všechny informace, které třeba chodily do Švýcarska ohledně jeho peněz a transakcí. Když jsme otevřeli jednu jeho kancelář, tak tam byla technika, kterou jsme mu mohli jako policajti jen závidět. Za miliony. Štěnice, rušičky… a to se bavíme o roce 2012. Dneska to bude zase někde úplně jinde,“ pokračoval Šlachta.
A zmínil i schůzky v hotelu Ventana.
„Takže třeba u Rittiga jsme už po pár dnech věděli, že používá ke schůzkám hotel Ventana, který vlastnila jeho dvorní právní kancelář MSB Legal, s Rittigem velmi úzce spojená. Zjišťovali jsme, kdo do hotelu chodí, jaký je v něm standardní režim, jakým způsobem probíhají rezervace pokojů, kolik má zhruba zaměstnanců, kdo tomu tam šéfuje, a zároveň pro nás bylo důležité zjistit, zda má hotel ochranku, jejíž ostražitost jsme si potom i testovali. Zjistili jsme, že Rittig používá pravidelně ke svým schůzkám, které byly téměř na denním pořádku, střídavě dva pokoje. Jeden v prvním patře, druhý ve druhém. Vždy podle toho, který byl volný nebo který se lépe hodil ke schůzce s ohledem na její velikost. Říkali jsme si tehdy: Tam se musíme dostat za každou cenu, protože tady se vše odehrává a odtud se vše řídí,“ popsal snahu „ulovit“ známého lobbistu.
Detektivové proto zjišťovali, jak to v hotelu funguje, jestli tam je stálá klientela nebo jestli se Rittig schovává v davu. A nakonec se rozhodli, že to prostě risknou.
„Dostali jsme se tam pod krycí legendou a neuvěřitelnou shodou náhod jsme použili krycí jméno, pod kterým se tam jednou za čas ubytovával Rittigův kamarád. A když jsme pod tímhle jménem chtěli ty konkrétní pokoje, no tak nám je dali, protože si mysleli, že to je ten jeho kamarád. Ono to zní velmi jednoduše, ale bylo za tím velmi podrobné plánování a detailní příprava legendy, kterou vám musí uvěřit personál hotelu, ve kterém probíhají zásadní jednání velmi známého lobbisty. Podle toho samozřejmě personál vytváří mnohem bezpečnější prostředí pro tyto účely a personál je sám o sobě daleko ostražitější. Má to prostě v popisu práce. A nasadit do dvou pokojů prostorové odposlechy je práce pro dva samostatné týmy techniků, kteří tam těžko mohou nakráčet s kufry plnými nářadí a se žebříkem přes rameno. Nebylo to opravdu jednoduché,“ uvedl dále Šlachta.
„Když na to Rittig přišel, tak samozřejmě nechal ty odposlechy vytrhat. Byli jsme tam tedy jen pár dní, ale i těch pár dní bylo neskutečně důležitých. Kdybychom tam zůstali o dva měsíce déle, věřím, že to u soudů pak dopadlo úplně jinak… …Když to zjistili, dostali se samozřejmě i k tomu krycímu jménu, pod kterým jsme se tam ubytovali, volali všude možně, kdo ty doklady vystavil, a kdyby se to provalilo, asi by i zjistili, že po nich jdeme my. Naštěstí se jim to nepovedlo. Přitom když jsme se tam dostávali, trvalo to týdny. Naši lidi si museli odzkoušet, jak je ochranka toho hotelu ostražitá. Stačilo, aby si stoupli v autě před hotel, a do čtvrt hodiny tam byla ochranka, že tam nemají co parkovat. Zjišťovali si čísla aut, měli bezpečnostní agenturu, která je chránila. A tohle bylo úkolem našich lidí: zjistit, otestovat a vymyslet, jak tam ten odposlech dostat,“ popisuje ve své knize Róbert Šlachta.
„Nešlo jen o hotel Ventana. Podobných zájmových a v mnoha případech i téměř nedobytných a neprostupných objektů bylo samozřejmě mnohem více. U všech jsme museli zjistit a naplánovat, jak se dá do nich dostat, a pak bylo mnohdy dalším velkým úkolem přesvědčit speciální útvary, které mají provádění operativní práce a nasazování techniky na starosti, aby tu legendu s námi absolvovaly. V mnoha případech stačila běžná rutina, ale někdy jsme naopak museli vymýšlet nové postupy a testovat, zda vyjdou, nebo ne. Zase jsme se společně s nimi mnohému naučili a přišli jsme na metody této práce jak z akčních seriálů nebo filmů. Přiznávám, že mnohdy to bylo hodně na hraně a ty lidi byli pod takovým tlakem, že potom od policie řada z nich i odešla,“ dodal Šlachta.
Jan Hrbáček, Ekonomický deník
