Podle státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ) Alexandra Dadama byl pracovní vztah Romana Janouška ve firmě Chambon pouze formální a jeho plat zastíral vyvádění peněz z nelegální činnosti. V laboratoři, kde se pracovalo s infekčními vzorky, totiž neprobíhaly žádné exkurze zájemců o odkoupení firmy. Právě akvizice měl přitom Janoušek ve firmě na starost.
U senátu Městského soudu v Praze v čele se soudcem Tome Frankičem spěje k závěru projednávání případu Chambon, v němž je obžalována pětice osob, mj. Roman Janoušek a Soňa Peková.
Podle státního zástupce Dadama, který ve čtvrtek pronesl závěrečnou řeč a navrhl tresty v rozpětí sedmi až devíti let odnětí svobody nepodmíněně, důkazní situace po dokazování před soudem nedoznala od podání obžaloby změny.
Bylo podle něj prokázáno jak to, že laboratoř Chambon získala registraci jako nestátní zdravotnické zařízení u pražského magistrátu na základě nepravdivých informací, tak to, že smluvním vztahem se společností Medeana měla před zdravotními pojišťovnami údajně zakrývat, že činnost vykonává jiný subjekt.
„Zdravotní pojišťovny se to dozvěděly až z podané obžaloby, a byť se k tomu stavěly dříve jinak, využily dobrodiní adhezního řízení,“ popsal Dadam, proč se zdravotní pojišťovny připojily s nárokem jako poškozené po více jak deseti letech od doby, kdy mělo k údajnému podvodu dojít. A jak upozornila obhajoba, aniž během přípravného řízení jejich zástupci nahlédli do spisu či se účastnili úkonů v přípravném řízení.
Podvod na zdravotních pojišťovnách dokládal Dadam i tím, že ačkoliv neměla mít laboratoř registraci pro specifická vyšetření molekulární genetiky, ani to nebylo součástí smluvního vztahu s pojišťovnami, taková vyšetření prováděla. Konstrukce obžaloby setrvala na tom, že pojišťovny byly po léta uváděny v omyl a platily vyšetření, které sice laboratoř prováděla na špičkové úrovni a bez jediné stížnosti, avšak vykazovala je pojišťovnám údajně záměrně pod jiným kódem. A to i přes výpověď svědkyně obžaloby, někdejší revizní lékařky Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), kterou označil státní zástupce za rozpornou.
Systém pojišťoven totiž nemohl podle Dadama údajný podvod odhalit: jejich počítačový systém na to nebyl nastaven, kontrolní pracovníci měli kontrolovat pouze formální správnost vykázané péče a stejně bezmocní měli být i speciální revizní lékaři pojišťoven.
U soudu přitom zaznělo, že pojišťovny dostávaly pravidelné kontrolní hlášení a VZP kontrolu, která na možné problémy s vykazováním vyšetření pod jiným kódem upozornila, provedla již v roce 2010. Podle státního zástupce Dadama ovšem není možné tuto kontrolu přeceňovat, neboť o jejích závěrech mělo být zpraveno toliko vedení pražské pobočky, a nikoliv generální ředitel celé pojišťovny.
Fakt, že velká část žádostí od lékařů na vyšetření byla jimi označena jako urgentní, kdy pacient byl ohrožen na životě, a laboratoř tedy měla povinnost vyšetření bez ohledu na smluvní vztah s pojišťovnami provést tak jako tak, nehraje podle státního zástupce Dadama žádnou roli. „Režim STATIM nebyl ničím jiným než marektingovým tahem,“ uvedl s tím, že měl pouze zvýhodnit laboratoř Chambon před konkurencí.
Dadam také vysvětlil, v čem konkrétně spatřuje trestnou činnost Romana Janouška. Tomu navrhuje sedm až osm let odnětí svobody nepodmíněně za to, že jako akcionář a zaměstnanec Chambonu dostával plat měsíčně i přes milion korun. Pracovní vztah Romana Janouška ve firmě Chambon měl být totiž pouze formální a jeho vysoký plat zastíral vyvádění peněz z nelegální činnosti. V laboratoři, kde se pracovalo s infekčními vzorky, totiž podle státního zástupce neprobíhaly žádné exkurze zájemců o odkoupení firmy. Právě akvizice měl přitom Janoušek ve firmě na starost.
Ke slovu se ve čtvrtek, a především v pátek dostala i část obhájců
Obsáhlou řeč měl právní zástupce obžalovaného Luboše Paška Prokop Beneš. Ten připomněl, že Paškův policií zabavený majetek sloužil jako „rekvizita“ při tiskové konferenci policie a vedení VSZ v Olomouci po zásahu na Úřadu vlády v roce 2013. Pašek byl přitom více jak rok v paradoxním postavení: měl sice zabavený majetek, včetně zlata, peněz a akcií, ale nebyl v žádném procesním postavení, a tak se nemohl nijak bránit. Podle Beneše tak celý sled událostí svědčí teorii, že nejdříve byl zabavený majetek, a teprve poté se hledal trestný čin.
Podle Beneše nebylo prokázáno, že by došlo k podvodu. Samotné pojišťovny, jak Beneš doložil na rozsáhlých citacích z listinných důkazů i svědeckých výpovědí, byly totiž zpraveny o tom, co přesně Chambon dělá.
O tom, jakou činnost Chambon prováděl, věděli také nemocnice, jednotliví lékaři či Ministerstvo průmyslu a obchodu, které vypsalo grant na projekt molekulární detekce patogenu. Věděla o tom i akreditační komise, která v laboratoři prováděla akreditační proces. I samo Nejvyšší státní zastupitelství v přípravném řízení podle Beneše konstatovalo, že po provedení první revize VZP v roce 2010 nelze mluvit o tom, že by byla pojišťovna uváděna v omyl. Navíc z listinných důkazů podle Beneše plyne i to, že o metodě Chambonu byl v roce 2009 zpraven i tehdejší ředitel VZP.
Beneš upozornil také na skutečnost, že velká část svědků z řad bývalých zaměstnanců pojišťoven a odborných společností potvrdila, že se řešil problém, jak metodu prováděnou laboratoří Chambon vykazovat a roky se hledal se formální způsob, jak skloubit starý sazebník s moderní metodou.
„Pokud obžaloba tvrdí, že obžalovaní uváděli pojišťovny v letech 2009 a 2010 v omyl, nebylo to možné, neboť důkazy svědčí o tom, že nebylo jasné, jak se bude celá věc vykazovat. Pojišťovna sama se dohodla na zapojení Chambonu do pilotního projektu, který měl toto řešit. V dalších letech se pak dokonce dohodl Synlab, který Chambon koupil, s pojišťovnou na narovnání,“ argumentoval Beneš, podle něhož u soudu vyplynulo, že by se dokonce péče naopak pojišťovnám zdražila, pokud by byla vykazována formálně správným kódem. Proti verzi obžaloby má svědčit i to, že pojišťovny v prvních letech tlačily na nemocnice a ty zase na konkrétní lékaře, aby vyšetření, které bylo nákladné, u Chambonu nebylo objednáváno.
Obhájce Romana Janouška Lukáš Trojan odmítl, že by jeho klient vykazoval pouze formální činnost a tím, že pobíral plat, legalizoval výnosy z trestné činnosti. Janoušek byl většinový akcionář Chambonu a také jeho zaměstnanec, který měl na starost zahraniční příležitosti a případný prodej firmy. To se mu také podle Trojana podařilo, když byl Chambon po krátké době prodán za 770 milionů korun nadnárodní firmě Synlab. Jako akcionář a zaměstnanec si Janoušek vyplácel legálně plat, který danil a odváděl z něj povinné odvody a zároveň měl podíl na zisku. Což je obdobný model, jaký uplatňuje podle Trojana třeba Elon Musk. Představu obžaloby, že akvizice firem probíhá formou exkurzí, označil za absurdní.
Obhájce dalšího z obžalovaných, profesora Tomáše Kozáka, Tomáš Gřivna, odmítl, že by se jeho klient podílel na podvodu či že by se dopustil neoprávněného podnikání. Kozákova firma Medeana měla totiž zapsán příslušný obor podnikání a vůči Chambonu byla v postavení jakési divize. Smlouvy mezi oběma společnostmi pak připravili a doporučili právníci. V dané věci nedošlo ani ke spáchání podvodu a odkázal na podle něj pregnantní řeč Paškova obhájce Beneše. Gřivna nadto upozornil na subsidiaritu trestní represe, kdy Chambon prokazatelně vyšetření ve vysoké odbornosti prováděl a jeho práce tak zachraňovala lidské životy.
Petr Dimun
