Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Karlem Šimkou v pondělí rozhodl o tom, že se soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 (OS) Adriana Pilařová dopustila kárného provinění a snížil jí plat o 10 procent na půl roku. Soudkyně přitom s kárným žalobcem původně uzavřela dohodu, od níž však vedení Městského soudu v Praze (MS) ustoupilo.
Soudce je ústavní činitel a nemůže se vymlouvat na případné problémy, které jsou objektivně způsobené nedobrým vedením soudu. A své osobní záležitosti si musí zvládnout zařídit tak, aby dlouhodobě negativně neovlivňovaly výkon jeho činnosti. Státní správa soudů si zase musí dávat pozor, když uděluje soudci výtku za průtahy, aby případně nezpůsobila překážku věci rozhodnuté. K těmto závěrům dospěl včera kárný senát NSS v čele s Karlem Šimkou, když posuzoval případ soudkyně OS pro Prahu 8 Adriany Pilařové.
Původně měl kárný senát, pro něhož to bylo poslední jednání v tomto složení, schvalovat dohodu o kárném provinění a opatření. Tu strany za přispění předsedy Karla Šimky předjednaly na minulém jednání.
Jednalo se již o druhou dohodu v této kárné věci. Avšak zatímco od první dohody odstoupila soudkyně Pilařová, protože ji měla uzavřít podle svých slov pod tlakem, druhou dohodu „odpískalo“ vedení MS v Praze. Zástupce kárné žalobkyně, místopředseda MS Tomáš Novosad, jako důvod uvedl, že soudkyně Pilařová měla po prvním kárném jednání rozeslat email, v němž útočila na orgány státní správy soudu. Kárný žalobce tak nabyl dojmu, že soudkyně nemá kritický náhled na svoje selhání.
Poslala kritický email
Soudkyně Pilařová potvrdila, že email několika kolegům poslala, avšak považovala jej za soukromý. Uvedla, že na vedení soudu v něm nijak neútočila, pouze popsala průběh minulého jednání kárného senátu.
Novosad včera na úvod apeloval na kárný senát, aby přehodnotil svůj pohled na překážku věci rozhodnuté. Šlo o to, že soudkyni Pilařové byla bývalým předsedou OS pro Prahu 8 uložena v lednu 2020 výtka za průtahy při překročení lhůt k vyhotovování rozhodnutí. A ta, podle předběžného názoru kárného senátu, představuje právě překážku věci rozhodnuté. Kárný senát tak mínil přihlížet k tvrzeným průtahům pouze po tomto datu.
Mohlo by vás zajímat
Podle Novosada ovšem výtka nepostihuje jednání intenzity kárného provinění, ale jen drobné nedostatky v práci soudce. Proto nelze podle něj mluvit o překážce věci rozhodnuté. Navíc se v případě výtek jedná o nedostatky, které vedení soudu lehce odhalí a jsou zřejmé. Názor kárného senátu by podle něj vedl k absurdním situacím, odporujícím obecné spravedlnosti, kdy udělená výtka by pokryla mnohem závažnější jednání soudce, o kterém se kárný žalobce dozví až po hlubší kontrole.
Kárný senát by měl podle Novosada také při ukládání trestu přihlédnout ke způsobu, jakým se soudkyně Pilařová u kárného senátu hájila. Tedy že měla používat nepravdivé argumenty a neprojevila žádnou sebereflexi. Připustil sice problémy s vedením OS pro Prahu 8, ty ale byly způsobeny mírností bývalého předsedy: podle něj někteří soudci totiž jednoduše „zneužívali dobroty předsedy soudu“ a nesoudili.
Potoky slz a soud jako továrna
„Neslyšel jsem jediné slovo, že by litovala účastníky řízení. Jediné, co jsme viděli, byly potoky slz, když líčila, že musela pečovat o své příbuzné. My jsme jí ale vyšli vstříc a nabídli jsme jí poloviční úvazek. Reakce byla ovšem odmítavá, a to z důvodu finančních. Raději tedy poškozovala účastníky řízení a vymlouvala se na péči o příbuzné, než by ztratila půlku platu, který by i tak byl vyšší než plat většiny lidí v této zemi,“ konstatoval Novosad.
Soudkyně Pilařová odmítla, že by neprojevila sebereflexi. Upozornila, že už na úvod prvního jednání kárného senátu prohlásila, že k průtahům došlo a litovala toho. Na svoji obhajobu uvedla, že dvacet let soudila bez větších problémů. Ty nastaly až v roce 2017, přičemž se jednalo o kombinaci jejích osobních těžkostí a nedobrého stavu na OS.
Nabídku na poloviční úvazek odmítla nejen kvůli financím, ale také ze solidarity ke kolegům, kteří byli již tak přetíženi. Podle Pilařové o nedobrém stavu na OS svědčí i to, kolik soudců tohoto soudu bylo kárně žalováno, přestože většina z nich pracovala po večerech a víkendech. Trvala na tom, že problémy soudu byly v nedostatku soudců, asistentů a v nespravedlivém rozdělování nápadu. „Když je někde problém, první jde přece na řadu management a ne dělníci. My jsme takoví nádeníci práva. Neměli jsme soudce, ani asistenty, chodili jsme pomalu na poštu s obálkami,“ použila soudkyně příměr soudu k továrně. Svoji závěrečnou řeč uzavřela tím, že trestem pro ni je už samotné projednávání kárné žaloby a je připravena přijmout jakýkoliv trest.
Povinnost má soudce neustále
Kárné provinění shledal kárný senát jak v případě průtahů a u pozdního vyhotovování rozhodnutí, tak u neodůvodněného rušení a pozdějšího nařizování jednání. A to přestože v případě průtahů setrval na názoru, že uloženou výtkou je dána překážka věci rozhodnuté.
Jak vysvětlil na úvod odůvodnění předseda Šimka, výtka je rozhodnutím v kárné věci svého druhu. Byť je ukládána v méně závažných věcech, má závažné účinky: dotýká se pověsti soudce a zaznamenává se do jeho osobního spisu. Je to malé kárné rozhodnutí, které vydává orgán státní správy soudu a soudce se může bránit žalobou ve správním soudnictví.
V minulosti byly podle Šimky dvě koncepce pojetí skutku u průtahů. Ta, která se prosadila, vnímá průtah jako komplexní jednání soudce spočívající v tom, že nikoliv včasně řeší své povinnosti. To se podle Šimky netýká jen konkrétního spisu, ale i dalších s tím souvisejících úkonů, které má soudce dělat v přiměřených časových odstupech a pečlivě, s ohledem na naléhavost věcí. Tuto povinnost má soudce neustále, jedná se o tedy jednání komplexní, a za určité časové období.
Je proto na odpovědnosti státní správy soudů, jaký postup zvolí, pokud má indicie o průtazích. Buď se spokojí s tím, že je postihne výtkou, anebo – pokud to vnímá jako signál o hlubším problému – má volit prověrku a případně také přísnější postih v podobě kárné žaloby. „Jakkoliv si uvědomujeme, že to může v praxi způsobovat problém, musí si s tím umět státní správa soudů poradit. Městský soud musí kontrolovat předsedy obvodních soudů, zda tuto svoji činnost naplňují,“ popsal Šimka.
Soudce není malé dítě
Opačnou koncepci, tedy jednoduše řečeno „kolik spisů, tolik průtahů“, považuje kárný senát za nebezpečnou, neboť předsedovi soudu dává možnost vždy na soudce opět něco „vyštrachat“, pokud se mu to zrovna hodí. Nedává soudci jistotu na straně jedné a nenutí to státní správu soudu ke koncepční práci na straně druhé.
Ohledně samotného provinění Pilařové pak senát dospěl k závěru, že nebylo nijak závažné co do rozsahu. Musel ovšem přihlédnout k tomu, že nebylo prokázáno, že by OS pro Prahu 8 byl objektivně poddimenzován a soudkyně osobně čelila extrémnímu nápadu. Je sice podle kárného senátu jasné, že soud nebyl dobře veden, avšak soudce není malé dítě, aby jednal pouze pod tlakem, popřípadě čekal na to, co mu vedení soudu sdělí, že dělat má.
Ohledně rušení nařízeních jednání a jejich odkládání soudkyní senát shledal, že i v tom je nutné spatřovat kárné provinění. Nejednalo se o totiž o výjimku, ale v jedno období o styl práce. „Kárný senát není nelida, chápeme, že i soudce mohou postihnout rodinné problémy s potřebou vyšší míry osobního angažmá. Ale nemůžeme se ztotožnit s tím, že je to obhajoba pro dlouhodobé a opakované rušení jednání a překládání na další termíny. Soudce musí být schopen si to vyřešit,“ konstatoval předseda Šimka.
K tvrdšímu postihu, než který by odpovídal kárnému provinění, pak soud přikročil s ohledem na to, jak se k němu soudkyně postavila. „Podstatná část té sankce je za to, že soudkyně nevnímá, že problém je z drtivé většiny na její straně,“ uvedl Šimka.
Petr Dimun
