Ochrana fiskální zájmů státu kulhá, daňové trestné činy míří na poplatníky, ale masivní plýtvání se děje uvnitř státu. Je třeba provázat řízení daňové a trestní. Předpisy vedou k extrémní době řízení, paralelním úkonům, účelnost je sporná. Státní zástupce má zastupovat stát, nikoli pořádat hony na čarodějnice. Náklady způsobené škody má nést konkrétní státní zastupitelství, nikoli ministerstvo spravedlnosti.
Česká justice obeslala strany kandidující ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu, které se uskuteční 8.-9. října 2021, totožnými otázkami. Za hnutí Trikolora Svobodní Soukromníci odpověděl stínový ministra spravedlnosti a lídr v Moravskoslezském kraj Alfréd Šrámek.
Máte v plánu rozšiřovat nebo měnit katalog trestných činů, měnit nějak skutkové podstaty nebo některá lidská jednání naopak vyřadit ze seznamu trestných činů? Tedy chcete změnit trestní zákoník, eventuálně jakým způsobem?
Úprava rozsahu nebo obsahu katalogu trestných činů není z mého pohledu kruciální téma. Trestní zákoník je výsledkem mnohaletého vývoje a jeho postupné změny vyplývají jednak z celospolečenských změn a současně z vývoje kriminality a vývoje soudní praxe, což je správné.
Osobně jsem pouze zastáncem otevření diskuze nad zpřísněním trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby a úplatkářství, protože jako klíčové vnímám ochranu fiskálních zájmů státu tzv. zevnitř. Dnes je ochrana fiskálních zájmů státu reprezentována v Trestním zákoníku zejména trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, což je trestný čin daňových poplatníků jako osob primárně fungujících vně státu, ale masivní nehospodárné nakládání s finančními prostředky státu se děje uvnitř systému státu samotného a myslím, že na této úrovni ochrana fiskálních zájmů státu významně pokulhává.
Těžiště mnou uvažovaných změn tkví ve změnách procesní stránky trestních řízení a současně v dosažení provázanosti řízení daňových a trestních jak na úrovni finanční správy a policie, tak na úrovní správního soudnictví a trestní justice.
Hodláte nějakým způsobem zasáhnout do způsobu vedení trestního řízení v ČR včetně trestního řízení před soudem? Je podle vás třeba dále novelizovat nebo navrhnout nový trestní řád? Pokud ano, v čem a proč?
Zde budu hovořit více jako advokát a obhájce a méně jako politik. V trestním řízení, týkajícím se tzv. obecné kriminality nevnímám zásadní problém, tady je systém v zásadě funkční, až na drobnosti v podobě neúčelných trestních stíhání, kdy zde by se dalo o změně diskutovat. Na druhou stranu je však využíván institut dohody o vině a trestu, který jsem prosazoval ještě jako student práv a který mnohá trestní řízení aktuálně urychluje.
Zcela opačná procesní situace je na poli kriminality daňové. Jak jsem uvedl, úhelný kámen spatřuji v provázanosti řízení daňových a trestních jak na úrovni finanční správy a policie, tak na úrovní správního soudnictví a trestní justice.
Aktuální procesní předpisy daňové a trestní a zřejmě i vnitřní metodiky ministerstva spravedlnosti a ministerstva financí vedou k situaci, kdy se za vynaložení obrovských časových, lidských a finančních prostředků na straně státu vedou extrémně dlouhá daňová řízení, vedle nich paralelně běží vyšetřování policí s naprosto stejnými procesními úkony, následně se vedou několikaletá soudní řízení před správní justicí a paralelně trestní řízení před soudem a to vše s jediným cílem, ochránit fiskální zájmy státu, protože potrestání pachatele daňových trestných činů je až sekundární cíl. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že výsledky těchto ekonomicky, lidsky i časově náročných řízení nejsou pro stát vždy příznivé minimálně z pohledu naplnění primárního cíle, tedy naplnění státní kasy. To již nemluvě o tom, jaké finanční prostředky musí stát ex post vynaložit, pokud v těchto řízeních úspěšný není, a tedy je povinen nahradit škody.
Mým cílem je změnit procesní předpisy na úrovni trestního řádu a současně i daňového řádu tak, aby byla jednak naplněna ochrana fiskálních zájmů státu, aby byla eliminována neúčelná paralelní řízení s týmž cílem, vykonávaná odlišnými složkami státu, a aby byl metodicky nastaven postup těchto složek státu tak, aby cílem berních úředníků a policistů a státních zástupců nebylo „vést řízení“, kdy takto to bohužel dnes reálně vypadá, ale aby bylo jejich hlavním a ideálně jediným cílem inkasovat ty daně, které státu skutečně náleží a to bez potřeby extrémně dlouhých a neúčelných řízení a při eliminaci rizika, že pro stát tato řízení nedopadnou dobře.
Stát a jeho složky, a i politici vnímají uvedenou problematiku vytrženě z kontextu a každý pouze perspektivou svého resortu. V tomto ohledu mám oproti všem výhodu v tom, že v rámci své profese zastupuji klienty jednak již v řízeních daňových, tak i v řízeních trestních a následně ve všech řízeních před soudy, a tedy jsem schopen identifikovat neefektivitu systému, jeho míjení se cílem. Profesně jsem na opačné straně barikády a jsem při zastupování svých klientů před státem obvykle o krok napřed, a protože určitě nejsem jediný advokát, který takto své klienty zastupuje, tak to pro stát určitě není příznivý stav. Mým cílem je nastavit systém komplexně tak, že zájem státu bude naplněn, ale nebudou realizovány neefektivní „hony na čarodějnice“.
Je podle vás třeba měnit postavení státních zástupců v systému trestní justice? Pokud ano, proč a jak?
Nemyslím si, že je potřeba nějak měnit postavení státních zástupců v systému justice, respektive myslím si, postavení státních zástupců v systému justice a státu je natolik zásadní, že pro jakékoliv změny v tomto ohledu by bylo potřeba vést pečlivou odbornou diskusi.
Současně si však myslím, že je potřeba změnit systém fungování státních zástupců, resp. je v tomto ohledu potřeba změnit trestní řád, protože, jak jsem uvedl již výše, státní zástupci postupují z mého pohledu při ochraně zejména fiskálních zájmů státu zcela neefektivně, protože považují za cíl své role ve společnosti realizaci trestního stíhání lidí a firem. Já ale považuji za cíl jejich role ve společnosti odpovědný a efektivní přístup k trestním kauzám, a to ideálně stejně tak, jak postupují advokáti při ochraně svých klientů, tedy s rozvahou, hospodárností a s podřízeností svých kroků v kauze definovanému cíli. Cílem státních zástupců má být ochrana státu, ostatně to pramení i z jejich názvu. Cílem není tzv. dostat lidi do vězení. Státní zástupci jsou svého druhu advokátem státu a touto perspektivou by na trestní kauzy měli pohlížet. Což nedělají. Uvedené nepramení z laické úvahy, ale z mé dlouholeté praxe advokáta a obhájce, kdy realita trestních řízení se mnohdy míjí účinkem a hlavně, míjí se cílem, kterého by měli státní zástupci dosáhnout.
Uvedená problematika úzce souvisí s odpovědností státních zástupců, která je aktuálně fakticky zcela nulová, a to nejen na úrovní konkrétního státního zástupce jako člověka, ale je nulové i na úrovní státních zastupitelství jako takových. Na tomto poli považuji na naprosto žádoucí změnit zákonnou úpravu tak, aby za konkrétní nezákonné jednání toho kterého státního zástupce neslo finanční odpovědnost nikoliv ministerstvo spravedlnosti, ale aby náhrady škod musela vyplácet ze svých rozpočtů ta státní zastupitelství, jejichž státní zástupci škodu způsobili. Taková změna by vedla k tomu, že by státní zástupci jednali více odpovědně, protože v opačném případě by zcela jistě pocítili personálně, a i ekonomicky dopady svých nezákonných jednání v případech, kdy by jejich mateřské státní zastupitelství muselo např. opakovaně vyplácet náhrady škod z vlastního rozpočtu pro opakované pochybení toho kterého „svého“ státního zástupce.
V popsaném ohledu mám tedy vizi odpovědného státního zástupce jednajícího se zaměřením na cíl tak, že se bude podílet na ochraně zájmů státu a společnosti před trestněprávním jednáním pachatelů za využití účelných a hospodárných prostředků.
Myslíte si, že Česká republika má dobrý a účinný systém trestání lidí? Že je systém vyvážený a zohledňuje reálnou „společenskou nebezpečnost“ pachatelů? Máte v tomto ohledu nějaké plány?
Trestní justice je do značné míry neefektivní a nefunkční právě na poli krácení daní. Na poli obecné kriminality ji vnímám jako funkční až na již zmíněné drobnosti.
Při hodnocení společenské nebezpečnosti pachatelů, které se odráží v druhu a výměře ukládaných trestů spatřuji však obrovský problém. Jednak v praxi často existuje značně velký interval v ukládání trestů za skutkově obdobné jednání pachatelů, tedy za obdobné jednání a s obdobnými škodlivými následky jsou ukládány tresty značně se lišící, a současně v praxi existuje z mého pohledu časté ukládání neúčelných trestů, které se míjejí právě cílem, kterého by mělo být v trestním řízení dosaženo. Naprosto není cílem tzv. poslat do vězení např. podnikatele, který jako zaměstnavatel zaměstnává své zaměstnance, škodu nahradil a trestní kauza je v jeho případě excesem, přesto se uvedené často děje a ani státní zástupce při návrhu trestu a ani soudce při ukládání trestu nepřemýšlí nad širšími dopady rozsudku. Z mého pohledu cílem trestního řízení na poli daňové kriminality má být „chybujícího“ pachatele potrestat ekonomicky a takovým trestem, který jej pro futuro odradí od opakovaní nezákonného jednání, a to vše při nahrazení škody, kterou „chybující“ pachatel způsobil.
I tato problematika úzce souvisí s mnou uvažovanou komplexní změnou trestního řízení, které by mělo být ve stádiu vyšetřování aktivní ze strany státního zástupce ve formě snahy o dohodu s pachatelem, a na úrovni soudního řízení efektivní, rychlé a mělo by vést k odpovídajícímu potrestání pachatele v reálném čase a tak, aby pachatel svůj trest přijal a nebylo potřeba roztáčet kola odvolacích a dovolacích řízení.
Irena Válová
