Česká advokátní komora (ČAK) je dostatečně transparentní a kdo informace chce, může si je vyhledat či je dostane. Myslí si to kandidát do představenstva Komory a současný funkcionář Tomáš Sokol. Příspěvky advokátů ČAK jsou podle něj jedny z nejnižších v Evropě. „Diskutuje se o zvýhodnění začínajících advokátů, případně advokátů s malými dětmi, diskuse je legitimní a uvidíme, k čemu povede,“ řekl v rozhovoru pro Českou justici. Advokát a bývalý politik Sokol, který 6. října oslavil sedmdesátiny, patří k nejznámějším českým právníkům.

V mediálně ostře sledovaných kauzách Tomáš Sokol obhajoval například Radovana Krejčíře, Bohumila Kulínského či Jiřího Paroubka, v roce 2010 úspěšně zastupoval vládu u Ústavního soudu ve sporu o zrušení krajně pravicové Dělnické strany. Několikrát byl vyhlášen Právníkem roku voleným laickou veřejností.

Pražský rodák a vyučený elektromechanik absolvoval v roce 1978 Právnickou fakultu UK, poté pracoval v advokacii. Po pádu komunistického režimu se stal městským prokurátorem v Praze a v letech 1990-1992 byl ministrem vnitra ČR. Poté se vrátil k advokacii a od té doby působí podruhé ženatý otec dvou dcer jako partner v advokátní kanceláři Brož&Sokol&Novák. V polovině 90. let byl krátce předsedou strany Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální. Působí také jako předseda představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení a.s.

V jednom z posledních čísel Právního rádce jste varoval před tím, aby Česká advokátní komora nezískala pověst „uřvaného spolku“. Proč?
Je to stejné jako u lidí. Všichni známe někoho, kdo neustále něco komentuje, všechno zná a všude byl. Případně pořád proti něčemu protestuje. Pročež ho nikdo nebere vážně a všichni se mu vyhýbají. Obdobně jsou na tom ti, kteří nedokážou rozlišit zásadní od bagatelního ve stylu „Orel mouchy nelapá“. Takže i odborník, specialista nakonec může vypadat jako šašek. Je to věc sociální inteligence, což platí i pro ČAK, přesněji osoby jednající jejím jménem.

Blíží se sněm ČAK, na kterém se má volit nové vedení. Kritici například z platformy Otevřená advokacie současnému vedení vytýkají nedostatečnou transparentnost a otevřenost. Nevidíte zde rezervy?
Kromě orgánu veřejné správy je ČAK profesním sdružením lidí se stejným profesním zájmem. Dalo by se tedy předpokládat, že členové sdružení budou společnými silami usilovat, aby se sdružení dařilo co nejlépe a aby co nejlépe fungovalo k jejich užitku. Říká se tomu synergický efekt. Z čehož dovozuji, že má-li někdo nějaký nápad, jak zmíněné realizovat, řekne nebo napíše: „Mám nápad a co vy na to?“ A pak jde o to, jak zbytek sdružení, anebo ti, kdo je zastupují, bude reagovat. Jestli řeknou, to je prima, to bereme, anebo ne, to podle nás dobré není. Nejde přeci o to, jestli jsem v představenstvu, nebo ne, ale jestli chci něco zlepšit. Za celé čtyři roky nikdo s žádným nápadem nepřišel! Až nastalo jaro chytrosti. Najednou kdekdo ví, co se mělo udělat, ale neudělalo se a jak to je dlouhodobě špatně, že se to neudělalo. Logicky se lze současně ptát, proč se ti, kteří se zlepšováky přicházejí a tváří se, že to je naprosto jasná věc neozvali už dříve? Proč až o letošním jaru. Co jim bránilo? Což platí obecně a o transparentnosti zvláště.
ČAK vydává denně Advokátní deník, měsíčně je všem členům ČAK i koncipientům servírován Bulletin advokacie, dostávají zprávy zvané News a k tomu ještě Rychlé zprávy. Publikovány jsou zápisy ze všech jednání představenstva a nad to má kterákoliv advokátka a kterýkoliv advokát právo se zeptat a dostat odpověď na informaci, která ho/ji zajímá a týká se advokacie. Připadá mi to jako hodně velká transparentnost. Též nevím o jediném případu, kdy by se někdo domáhal informace a nedostal ji. Podle mě informace o tom, co se děje v ČAK nemá pouze ten, kdo o ně nestojí. Vždy je možné něco zlepšit, což znamená, že vždy je též možné nekonkrétně volat po zlepšení. To nic nestojí.

Mohlo by vás zajímat

Senátorka Adéla Šípová letos v dubnu navrhla, aby se volby vedení ČAK, ale i jednání představenstva, mohlo ze zákona konat distančně. Vy jste byl ostře proti tomu. Odmítáte tedy možnost distanční volby?
Nic proti možnosti distanční volby. To, co předvedla paní senátorka, bylo špatné z jiného důvodu. Paní senátorka zcela ignorovala běžná pravidla vnitřní komunikace každé slušné skupiny osob. Nepředložila k diskusi svoji představu distanční volby a její právní úpravy. Via facti odmítla diskutovat o tom, co by chtěla v zákoně o advokacii změnit a odmítla se zajímat, co si o tom ostatní myslí. Prostě najednou přišla se svým senátním návrhem, představenstvu jako zástupci více jak 13 000 advokátů stručně sdělila, že se asi tak do tří dnů mohu vyjádřit a pak v Senátu podala něco, co mínila jako návrh na doplnění zákona o advokacii. Za sebe dodávám, dost diletantský návrh. Vše ve stylu, kdo nejde s námi, jde proti nám.

Tohle byl tedy důvod vašeho hlasitého nesouhlasu?
Prostě nemám rád, když mi někdo dává najevo, že buď mohu souhlasit anebo mlčet. Já tomu říkám arogance. Zda je možné konat sněm, případně i jen volby do orgánů ČAK distančně, by mělo být předmětem diskuse, protože to má nejen klady, ale i zápory. A teprve pak, po svobodné diskusi, lze přistoupit k závěru, co s tím dál. Mimochodem, ptám se kdekoho, tedy i touto cestou. Ví někdo o dodavateli software, který by si troufl zajistit online volbu pro více než 13 000 voličů tak, aby výsledek byl nezpochybnitelný a obhajitelný i v případném soudním sporu vedeném například o to, zda statutární orgán ČAK nebo její jiný orgán byl, nebo nebyl řádně zvolen?

Objevují se také argumenty, že by ČAK měla advokátům pomáhat materiálně. Pravdou je, že členské příspěvky nejsou zcela nízké.
Ano objevují se, jen bych podotkl, že příspěvky sice nejsou zcela nízké, ale zcela určitě jedny z nejnižších v Evropě. Nejsem velkým příznivcem sociálních programů, v rámci ČAK cosi máme, podle mě by to mohlo stačit. Diskutuje se o zvýhodnění začínajících advokátů, případně advokátů s malými dětmi, diskuse je legitimní a uvidíme, k čemu povede. Ale zcela určitě jakékoliv zvýhodnění bude muset být vybalancováno v rámci rozpočtu a podle mého názoru, bude-li rozsáhlejší, to automaticky znamená zvýšení příspěvku.

Pavel Zeman a Tomáš Sokol podepisují memorandum Foto: ČAK

Velkým tématem je pro ČAK ochrana povinnosti mlčenlivosti advokáta. Je nyní ohrožena nějakým legislativním návrhem či jinak?
Ochrana mlčenlivosti je téma, jehož velikost je přímo úměrná velikosti pokusů toto právo na ochranu důvěrnosti informací svěřovaných advokátovi více či méně eliminovat. Pochopitelně ve všech případech v tom nejlepším úmyslu a ve veřejném zájmu. Loni to byla legislativní úprava kontroly nad dodržováním AML zákona a spor o to, jestli dohled bude napřímo provádět Ministerstvo financí nebo si jej zajistí advokacie sama. Dlouhodobě krouží kolem advokátní mlčenlivosti Piráti, kteří sice v aktuálním volebním programu deklarují respekt k mlčenlivosti, ale plně to kompenzují opakováním mantry o tlupách zločinných advokátů, kteří nekalými rejdy krytými advokátní mlčenlivostí způsobují národu miliardové škody, Do toho přijde nápad, že by kontrolní rada ČAK měla komukoliv poskytovat podrobnou informaci o způsobu, jak vyřídila stížnost, jejímž materiálním předmětem byla advokátní mlčenlivost. A tak je to pořád. 

ČAK také v poslední době kritizovala, že orgány činné v trestním řízením dávají zástupcům Komory nedostatečně dopředu vědět o chystaných domovních prohlídkách u advokátů a Komora tak s obtížemi stíhá sehnat zástupce, který u nich má ze zákona právo být. Stěžovali jste si i na GIBS a u policejního prezidenta. Jak to dopadlo?
Už to podle mne není aktuální. Skončilo to patem. Dle kritizovaných je vše v pořádku, ale problém se neopakoval.

Jak hodnotíte vymahatelnost práva v ČR před zavedením institutu soukromých exekutorů před jejich zavedením a dnes? Osvědčil se? Mělo a má to přínos pro vykonávací řízení?
Institut soukromých exekutorů dramaticky zvětšil vymahatelnost práva. Přesně z prakticky nulové úrovně na stav přiměřené funkčnosti. Bohužel, jak už to tak bývá, ve chvíli kdy to začalo opravdu fungovat, se objevila skupina těch, kteří, zřejmě z nedostatku schopností realizovat se efektivně jinde, začali „bránit“ práva exekuovaných. Z různorodé skupiny dlužníků vyrobili cosi jako sociální vrstvu vykořisťovaných tím, že mají platit své dluhy. Takže dnes mají povinní silnější postavení, než mají oprávnění, a ještě ani to nestačí, takže jsou prosazovány další legislativní změny, jejichž ne-li jediným, tak jedním z hlavních cílů je zpomalit, nebo dokonce znemožnit vymahatelnost práva.

Myslíte si, že by zavedení teritoriality exekutorů prospělo vykonávacímu řízení či by naopak neprospělo? Považujete právo věřitele na výběr exekutora za důležité?
Ano považuji. Věřitel je osoba, fyzická nebo právnická, které se nedostalo plnění, na které měla právo a jemuž se tohoto plnění nedostává ani poté, kdy mu toto právo přiznal soud. Je tedy v postavení slabšího, je poškozen, a takto by s ním mělo být zacházeno. Minimálně do té míry, že by měl mít alespoň právo si vybrat exekutora, který bude jeho právo bránit a prosazovat. Dost na tom, že zdrcující většina dlužníků svoji situaci vysvětluje tak, že si půjčili, neměli na zaplacení, tak si půjčili znovu, neměli na zaplacení, tak si půjčili znovu, a tak…, až dospěli do stádia, které hrdě prohlásí za pád do dluhové pasti. To, že ještě před pár lety by šlo o jasný kriminální delikt, je nijak nezajímá, protože dnes si je nikdo netroufne stíhat. Proto by věřiteli měla zbýt alespoň pochybná potěcha spočívající v tom, že si vybere exekutora, o kterém je přesvědčen, že jeho zájmy obhájí nejlépe. Ani jeden z obhájců teritoriality exekutorů nedokázal nahlas říct, čím by to prospělo vykonávacímu řízení jako takovému.

Hovoří o tom, že by to prospělo dlužníkům, protože budou mít blíž svému exekutorovi.
Hovoří také o likvidaci jakési nikdy neprokázané ale ani nepopsané korupce v souvislosti s exekucemi a je jim úplně jedno, že na druhé straně jsou ti, kteří přišli o část svého majetku, kterým není placeno to, co by mělo být placeno, nejtypičtěji matky exekující výživné, a kašlou na to, že ve jménu blízkého kontaktu dlužníka s exekutorem za tímto exekutorem bude muset věřitel cestovat přes půl republiky, bude muset složitě vyhledávat, který exekutor je pro jaké území příslušný, bude muset čekat, až se vyřeší spor o tuto příslušnost vzhledem k námitce exekuovaného, že bydlí někde jinde nebo se někde jinde zdržuje, prostě hlavně aby exekuce probíhaly pomalu anebo případně, a to je zrod celého nápadu, aby všichni exekutoři měli stejně naplněný žlab.

Eva Paseková