„České soudnictví v období pandemie Covid-19“ – takto nazval svůj příspěvek, se kterým vystoupil v pátek 22. října 2021 na VIII. Sněmu České advokátní komory v Praze, předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy. Zaměřil se v něm především na právní otázky související s pandemií, které vyvstaly v civilním a trestním právu.
Zmínil proto rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, ve kterém Nejvyšší soud precizoval podmínku uplatňování přísnějšího postihu za krádeže spočívající v tom, že tento trestný čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Jak Petr Angyalossy přímo uvedl: „Zde je třeba v prvé řadě upozornit, že mediálně zmiňovaný nouzový stav jako takový není okolností použití kvalifikované podstaty trestného činu krádeže a vyšší trestní sazby – trestní zákoník hovoří pouze o stavu ohrožení státu a o válečném stavu, následně pak o faktických situacích, mimo jiné o události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, kam se řadí i pandemie nebezpečného nakažlivého onemocnění. Nejvyšší soud správně jako jedno z kritérií použití tohoto znaku stanovil věcnou souvislost spáchaného činu s takovou událostí.“
Civilní soudy se musely – či spíše se podle Petra Angyalossyho v budoucnu budou muset – častěji vypořádat s otázkou náhrady škody, a to jak z titulu porušení smluvních povinností, tak z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou přijímáním protiepidemických opatření. Ve druhém případě bude zřejmě rozhodující až budoucí výklad ustanovení § 36 krizového zákona ze strany vrcholných soudů. Ve vztahu k pandemii nakažlivého onemocnění jde totiž o judikatorně neprobádanou oblast a v současnosti se objevují teprve první rozhodnutí nižších soudů – například nedávné zamítavé rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci náhrady nákladů za PCR testy takzvaných pendlerů.
Dále lze podle předsedy Nejvyššího soudu očekávat i množství vznesených nároků opírajících se o zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci v důsledku rušení protiepidemických opatření podle pandemického zákona nebo zákona o ochraně veřejného zdraví. V této souvislosti poukázal Petr Angyalossy na nedávný nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 2020, sp. zn. I. UěS 922/18, týkající se otázky náhrady ušlého zisku. Ústavní soud v něm dospěl k závěru, že při posuzování ušlého zisku nelze zejména u drobných podnikatelů odhlížet od charakteru podnikání a podnikatelskou činnost je třeba nahlížet široce, jako zahrnující i činnosti nesměřující bezprostředně k dosažení zisku. Při určování ušlého zisku proto není možné omezit se pouze na prokázání konkrétních nerealizovaných zakázek, respektive uzavřených smluv.
Petr Angyalossy dále před delegáty VIII. Sněmu České advokátní komory prezentoval konkrétní statistiky z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu v loňském roce, když uvedl: „Pokud se týče nápadu nových věcí, v uplynulém roce došlo ke snížení jak v trestních, tak v civilních věcech. Oproti roku 2019, kdy nově napadlo 2.012 trestních a 5.368 civilních věcí, v minulém roce činil nápad 1.620 trestních a 4.993 civilních věcí. A pozitivní zprávou je, že Nejvyšší soud tento úbytek nápadu dokázal využít k dalšímu snížení počtu věcí nevyřízených. V agendě civilních dovolání se z roku 2019 do roku 2020 přesouvalo 1 970 nevyřízených věcí, na přelomu roku 2020 to však bylo už pouze jen 1 663 věcí; v agendě trestních dovolání se meziročně povedlo snížit počet nevyřízených věcí ze 183 na 150 věcí. Celkový počet nevyřízených věcí Nejvyššího soudu se pak loni snížil o 871. I z těchto dat je tak patrno, že Nejvyšší soud prokázal schopnost přizpůsobit se omezením plynoucím z epidemické situace, a je pozitivní zprávou, že jeho rozhodovací činnost a schopnost vyřizovat věci v přiměřené době nebyla pandemií narušena.“
(ns, red)
