Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Tomášem Langáškem v pondělí uložil soudkyni Okresního soudu v Děčíně (OS) Radce Mazurkové důtku. Soudkyně Mazurková se podle senátu dopustila průtahů při vyhotovování rozhodnutí a v rozporu s povinnostmi odmítla převzít službu dosažitelnosti. Kárný senát zároveň konstatoval, že na OS v Děčíně panuje „toxická atmosféra“.
Kárnou žalobu na soudkyni opatrovnického úseku OS v Děčíně Radku Mazurkovou projednával v pondělí kárný senát NSS. Žalobu na ní podala předsedkyně děčínského soudu Diana Fujdiak, a to pro čtyři skutky.
Mazurková si bez předchozího souhlasu a vědomí předsedkyně odnášela mimo budovu soudu spisy a nestíhala vyhotovovat v zákonných lhůtách rozhodnutí.
Další kárné provinění spatřovala Fujdiak v tom, že Mazurková odmítla v jednom případě převzít víkendovou službu dosažitelnosti. A to se zdůvodněním, že požaduje stejné podmínky, jako mají ostatní soudci.
Především aby jí byl umožněn vstup do budovy soudu i mimo úřední hodiny. Proto odmítla vrátit i klíče od soudu, které dostala v rámci předání věcí pro výkon služby dosažitelnosti. Předsedkyně soudu tak musela zajišťovat službu náhradní.
Mezi stranami nebylo sporu o to, že ke skutkům ve všech případech došlo. Tedy že soudkyně Mazurková si odnáší domů spisy v řádu desítek a že má průtahy při vyhotovování rozhodnutí (kárná žaloba se týkala cca 150 věcí).
Práce mimo soud
Soudkyně se hájila tím, že si spisy nosí domů, protože jí vyhovuje pracovat i mimo pracovní dobu. Po nocích a víkendech, kdy na to má větší klid. Navíc se prý léčí s migrénami a pracuje tak „ve vlnách“. A také že ji k tomu v podstatě předsedkyně donutila svým opatřením, kdy jí neumožnila neomezený vstup do budovy.
„Jsem zvyklá pracovat v noci, hlásit to každý den je otravné. Kancelář má přehled, jaké spisy mám doma a jsem navíc schopna do pěti minut spis donést, pokud je to potřeba,“ vysvětlovala senátu soudkyně Mazurková. „Neinformovala jsem vás, protože jsem vám nechtěla nic vysvětlovat. Spisy jsem měla proto, že jsem chtěla psát rozsudky. Snažím se vyhnout řešení problémů s vámi, protože je to komplikované,“ reagovala pak Mazurková na dotaz předsedkyně Fujdiak, proč jí o odnášení spisů neinformovala.
Mazurková také připustila, že měla problémy stíhat sepisovat včas rozhodnutí. Podle ní to má několik důvodů, mezi něž patří neutěšené podmínky na opatrovnickém úseku soudu a s tím spojené přetížení zdejších soudců i to, že se považuje za soudkyni spíše pečlivou. Upozornila také, že překračování lhůt při sepisování rozhodnutí bylo na děčínském soudu obvyklou, letitou praxí. „Bývalý předseda soudu doktor Kureš říkával, že za to se hlavy neřežou. A kárná žalobkyně mi to nikdy nevytkla. Čekala, až odejdu na pracovní neschopnost a rovnou podala kárnou žalobu,“ hájila se Mazurková.
Přehazování kufru se službou
Naopak připustila, že nebylo zcela v pořádku, jakým způsobem odmítla převzít službu dosažitelnosti. „Službu jsem držela, ale chtěla jsem tímhle jednáním docílit toho, abych měla stejné pracovní podmínky jako ostatní soudci,“ vysvětlovala soudkyně Mazurková důvody, které ji vedly k odmítnutí převzetí víkendové služby dosažitelnosti.
Předsedkyni ale prý několik měsíců předem varovala, že pokud má mít službu, převezme ji jen za podmínky, že dostane vstupní kód pro vstup do budovy. „Kufr pro výkon služby jsem hodila ve čtvrtek do kanceláře bezpečnostní ředitelky, oni mi ho pak hodili zpět do mé kanceláře. Na kufr jsem proto nalepila vzkaz, že jsem si přesměrovala telefon. Kolegovi, který měl mít za mne službu, jsem napsala email, že jsem si přesměrovala služební telefon,“ uvedla Mazurková.
„Bylo to naschvál, přiznávám, ale paní předsedkyně mi také dělá věci naschvál. Bylo to poté, co mě začala stěhovat. Je to ženská hloupost mezi námi, kterou nemá projednávat kárný senát,“ připustila Mazurková.
Také v případě nevrácení klíčů se jednalo podle jejích slov o jakýsi druh protestu. „Je to problém, který se táhne soudem od předchozích předsedů. Ti k odebrání vstupu do budovy sahají ve chvíli, kdy si nedokážou zjednat autoritu. Tak odebírají klíče,“ popsala své pocity Mazurková.
„Nechápu, proč je soudcům, kteří jsou ústavní činitelé, bráněn vstup do budovy z důvodu bezpečnosti, když tam jdou jen pracovat. Klíče mají přitom řidiči i uklízečky. Kdybych se tam chtěla dostat s nějakým šikulou, tak ten alarm stejně nezpustím,“ odmítla Mazurková argument předsedkyně, která odůvodnila omezení vstupu do budovy častým zbytečným zpuštěním alarmu a následnými marnými výjezdy policistů.
Odborná zdatnost
Kárný senát nakonec nepřihlédl ke stanovisku soudcovské rady děčínského soudu, které bylo velmi kritické k vlastnostem soudkyně Mazurkové, ani k hodnocení odvolacího senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem. To bylo zase rozporné, kdy na jedné straně konstatovalo odbornou zdatnost Mazurkové, ale také jí nekonkrétně vytýkalo, že je ve sporech, které rozhoduje, příliš osobně zaangažovaná.
U obvinění za nevrácení klíčů a odnos spisů domů senát dospěl k závěru, že se nejedná o kárné provinění a soudkyni obvinění zprostil.
Podle kárného senátu je úkolem státní správy soudů zajistit soudcům podmínky pro výkon funkce soudce, a to bez zbytečného omezení. „Jakákoliv regulace přístupu soudců do budovy soudu proto nesmí být samoúčelná,“ zdůraznil předseda kárného senátu Tomáš Langášek. Jednání soudkyně bylo sice malicherné, ale předsedkyně soudu zase reagovala přepjatě, když se rozhodla tento skutek zahrnout do kárné žaloby.
Kárné provinění neshledal senát ani v tom, že si soudkyně odnášela spisy domů. „Spis sice není majetkem soudce, soudce ale odpovídá za to, jak se s ním nakládá a že jsou šetřena práva účastníků,“ uvedl k tomu předseda senátu Langášek. Kancelářský řád, který to upravuje, je podle kárného senátu pouze jakýmsi standardem dobré praxe a samotné odnášení spisů domů není kárným proviněním. Soudkyně ale měla předsedkyni informovat, jaké spisy si bere a ta ji měla v opačném případě upomínat.
Obvyklá praxe na soudu
Naopak průtahy při vyhotovování rozhodnutí a odmítnutí převzetí víkendové služby dosažitelnosti shledal kárný senát kárným proviněním.
Pokud by překračování lhůt u sepisování rozhodnutí bylo ojedinělé, o kárné provinění by se nejednalo. Soudkyně Mazurková se ale průtahů dopouštěla ve velkém rozsahu, přičemž u desítek případů to bylo i v řádu týdnů. Soudce přitom podle kárného senátu nijak neomlouvá, že by to byla třeba obvyklá praxe na soudu, popřípadě že nebyl na průtahy upozorněn vedením soudu. Jak totiž uvedl kárný senát, soudce nemá nadřízeného, je to ústavní činitel, který nesmí pasivně čekat na pokyny vedení soudu. Sám je odpovědný za to, že si práci sám uspořádá tak, aby byla šetřena práva účastníků.
Kárným proviněním shledal kárný senát také odmítnutí převzít službu dosažitelnosti. Podle senátu je výkon této služby zákonnou povinností soudce. A tím, že je obsazení služby soudci dopředu známo, je tím dodržen i princip zákonného soudce. „Zajištění služby pohotovosti se nemůže stát rukojmím řešení sporů, jakkoliv by jejich důvody byly oprávněné,“ odůvodnil své rozhodnutí senát.
Předseda senátu Langášek se na závěr obrátil na obě účastnice s osobním vzkazem. Podle něj je totiž z kárné žaloby, vzájemné korespondence i průběhu řízení zřejmé, že na děčínském soudu panuje „toxická atmosféra“.
„Doufám, že samotné projednání přispěje k tomu, že kárně žalovaná přehodnotí svůj umanutý styl jednání. A že paní předsedkyně naopak zůstane nad věcí a vyvaruje se prosazování režimových opatření,“ apeloval Langášek.
Zda si to ovšem vezmou obě dámy k srdci je otázkou. Soudkyně Mazurková totiž vede s předsedkyní soudu i civilní spor, kdy podala na stát žalobu za šikanózní jednání předsedkyně soudu vůči její osobě. To má spočívat v tom, že vedle výše popsaného sporu o volný vstup do budovy soudu měla být soudkyně přestěhována proti své vůli z kanceláře, měl jí být odepřen vzdálený přístup či že jí měly být změněny jednací dny. Soud sice zamítl žádost o vydání předběžného opatření, avšak zároveň dospěl k závěru, že na tvrzení o šikaně něco může být.
Samotná žaloba již byla podána, avšak jak sdělil České justici obhájce soudkyně Mazurkové Ludvík Matoušek, soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem rozhodl o místní nepříslušnost soudu a věc postoupil na děčínský soud. Spor o to, který soud bude žalobu řešit, bude nyní posuzovat Krajský soud v Ústí nad Labem.
Petr Dimun
