Kvůli nejasnému zdravotnímu stavu prezidenta Miloše Zemana a jeho hospitalizaci se v úterý 19. října sejde senátní ústavní komise. Jednání svolal její předseda Zdeněk Hraba (STAN). Chce probrat možnosti, jak zajistit výkon pravomocí hlavy státu v případě, že je Zeman nebude moci zastávat. Článek 66 se věnuje zejména přenesení prezidentských pravomocí na jiné ústavní činitele v situaci, kdy se uvolní funkce prezidenta a nová hlava státu ještě není zvolena nebo nesložila slib.
Ústava umožňuje zbavit prezidenta pravomocí v případě, jestliže se Sněmovna a Senát usnesou na tom, že hlava státu nemůže svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat. V takovém případě prezidentské pravomoci hlavy státu přejdou na předsedu vlády a předsedu Sněmovny. Jeho pravomoci přebere předseda Senátu, pokud je Sněmovna rozpuštěna.
Už první věta článku ovšem hovoří i o tom, že se tato pravidla mohou uplatnit také v situaci, „nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát“. V české ústavě je toto ustanovení od jejího schválení koncem roku 1992 a nezměnilo se ani poté, co byla v roce 2012 zavedena přímá volba prezidenta
– Usnesení obou parlamentních komor, k jejichž platnosti stačí hlasy nadpoloviční většiny přítomných poslanců a senátorů (komory jsou usnášeníschopné za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů), může prezident napadnout u Ústavního soudu. Stanoví to článek 87 Ústavy ČR, který v písmenu h) prvního odstavce uvádí, že Ústavní soud rozhoduje také „o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66“.
– V době, kdy by nebyl úřad prezidenta z jakéhokoli důvodu obsazen, rozdělí si část jeho pravomoci premiér a předseda Poslanecké sněmovny. Tato situace nastala zatím dvakrát, pokaždé zhruba na měsíc: poprvé v lednu 1993 po vzniku ČR a poté v únoru 2003, kdy se nového prezidenta, nástupce Václava Havla, podařilo zákonodárcům zvolit až ve třetí volbě.
Mohlo by vás zajímat
– Premiér v případě neobsazení prezidentské funkce zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, je vrchním velitelem ozbrojených sil, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, jmenuje soudce nebo má právo udělovat amnestii.
– Předseda Sněmovny jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, případně pověřuje kabinet dalším vládnutím po jeho demisi, svolává zasedání Poslanecké sněmovny a rozpouští ji, přebírá jmenování členů Ústavního soudu a Bankovní rady České národní banky a vyhlašuje volby do Senátu.
– Uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu. Předseda Senátu v době, kdy je prezidentská funkce uvolněna, také vyhlašuje volby do Sněmovny.
– Bez prezidenta nemá kdo rozhodovat o obsazení funkcí předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu či prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, udělovat milosti, vracet zákony přijaté Parlamentem či jmenovat generály. Nikdo také nepřebírá pravomoc podepisovat zákony, což ale podle ústavních odborníků nic nemění na jejich platnosti.
– V souvislosti se zdravotním stavem současného prezidenta Miloše Zemana se často připomíná osud československého prezidenta Ludvíka Svobody, který byl už při zvolení na druhé funkční období v březnu 1973 vážně nemocen. O rok později již úřad hlavy státu fakticky nemohl vykonávat, odmítal ale odstoupit. Ústavní zákon o čs. federaci z roku 1968 ovšem řešil jen to, že pokud nemůže prezident úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí federální vládě, velení nad ozbrojenými silami pak předsedovi vlády.
– Byla proto přijata novelizace ústavy, která stanovila, že pokud nemůže „prezident Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad delší dobu než jeden rok, Federální shromáždění může zvolit nového prezidenta“. Následně byl v květnu 1975 zvolen hlavou státu Gustáv Husák.
– Už do první československé ústavy z roku 1920 se přitom dostalo ustanovení jak postupovat, pokud prezident nemůže úřad vykonávat. „Pokud nový president není zvolen, nebo je-li president zaneprázdněn nebo churav tak, že nemůže vykonávati svého úřadu, přísluší výkon jeho funkcí vládě, která může pověřiti svého předsedu jednotlivými úkony,“ uváděl paragraf 60. „Je-li president déle než šest měsíců zaneprázdněn nebo churav, a usnese-li se na tom vláda za přítomnosti tří čtvrtin svých členů, Národní shromáždění zvolí náměstka presidentova, jehož úřad trvá, dokud překážka nepomine,“ uváděl pak následující paragraf ústavy, jež platila až do roku 1948.
– Podobnou úpravu obsahovala i ústava z května 1948, přijatá už po komunistickém puči. „Dokud není nový president zvolen a nesloží slib, anebo je-li president zaneprázdněn nebo churav tak, že nemůže svůj úřad vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě, která může pověřit svého předsedu jednotlivými úkony; vrchní velitelství branné moci má v této době předseda vlády,“ psalo se v paragrafu 72 ústavy, která podobně jako ta předchozí umožňovala volbu prezidentova náměstka při více než šestiměsíční indispozici.
– Následující ústava z roku 1960, která mimo jiné přejmenovala zemi na Československou socialistickou republiku, už možnost volby náměstka prezidenta v případě indispozice hlavy státu neznala, opustila i šestiměsíční lhůtu. „Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě. Vláda může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí prezidenta republiky; na předsedu vlády přechází v té době vrchní velení nad ozbrojenými silami,“ uváděla v článku 65.
(čtk, epa)