U Městského soudu v Praze (MS) proběhla minulý týden další část hlavního líčení s pěti obžalovanými v případu laboratoře Chambon. Senát v čele s předsedou Tome Frankičem vyslechl některé svědky a provedl část listinných důkazů. Před soudem také zazněla omluva státního zástupce za to, že policie dosud fyzicky nevydala část věcí, které byly zajištěny jednomu z obžalovaných Luboši Paškovi před osmi lety.
Na úvod prvního dne jednání soudu předseda senátu Tome Frankič informoval, že se pokusil zajistit vydání akcií, které byly zajištěny policejním orgánem před osmi lety při domovní prohlídce obžalovanému Luboši Paškovi. Bohužel se mu to s ohledem především na dobu dovolených dosud nepodařilo, ale ujistil, že by tomu tak být mělo do konce září.
Na to následovalo vyjádření Paška, který upozornil na to, že mu dosud nebyly vydány ani věci, o jejichž vydání již přitom bylo policejním orgánem před dvěma lety rozhodnuto, ale fyzicky je dosud nemá. Členům senátu pak Pašek ukázal listiny, které mu byly netknuty vráceny zpět, ačkoliv mu byly zabaveny při prohlídce před osmi lety s tím, že je orgány činné potřebují ke své práci.
Jak Frankič upozornil, se situací, kdy bylo rozhodnuto o vydání věcí, které ovšem fyzicky vydány nebyly, trestní řád nepočítá, a proto s ní nemůže procesně nic dělat. Reakcí intervenujícího státního zástupce Alexandra Dadama byla omluva za postup policejního orgánu s vysvětlením, že konkrétní policista odešel na dlouhodobou zdravotní dovolenou a on se záležitost snaží vyřešit.
V rámci svědeckých výpovědí před soudem vypovídala jako první někdejší ředitelka odboru kontroly a revize ústředí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Zdeňka Salzmann Kučerová.
Ta popsala soudu okolnosti, za nichž začala VZP před 12 lety řešit úhrady laboratoři Chambon. Na problém abnormálního nárůstu objemu služeb vykazovaného jedním kódem upozornil tehdy analytický útvar pojišťovny. „Chambon používal drahé PCR metody, které by se měly používat jen omezeně a při specifických diagnózách,“ uvedla Salzmann Kučerová s tím, že se jedná o vyšetření rychlé a přesné, ale nákladné. Zároveň také připustila, že takto postupovaly i jiné laboratoře. Jejich jména ovšem na dotaz předsedy senátu uvést odmítla. „V jednu dobu to byl fenomén a zlozvyk laboratoří. Určitý způsob, jak přijít k vyšším úhradám od zdravotních pojišťoven,“ konstatovala.
Vyšetření PCR metodou
Podle ní měla laboratoř v případě pochybností kontaktovat zařízení, které vyšetření požadovalo a upřesnit si, zda opravdu požadují vyšetření metodou PCR. Když totiž byli pojišťovnou v rámci kontroly lékaři dotazováni, zda požadovali vyšetření metodou, prováděnou laboratoří Chambon, měli podle ní uvést, že o tom neměli tušení. A pokud by to věděli, tak by o tuto metodu nežádali. „Měli jsme za to, že toto nebylo v souladu s objednávkou, nebylo o tento způsob vyšetření žádáno,“ konstatovala Salzmann Kučerová.
Chambon podle Salzmann Kučerové klamal lékaře reklamou, kdy měl prezentovat nabídku standardních metod a lékaře nenapadlo, že vyšetření pak bude prováděno metodou PCR, která v sobě zahrnuje vyšetření jak lidské, tak i extrahumánní DNA. Naopak před VZP se takto Chambon podle Salzamnn Kučerové neprezentoval a s VZP při kontrolách vždy spolupracoval a dodával všechny podklady. Obžaloba je přitom vystavěna na tvrzení, že podvedeny byly pojišťovny.
„Lékaři říkali, že o metodě Chambonu nevěděli. Lékaři podlehli propagaci, že dělají moderními přístroji mikrobiologická vyšetření,“ popsala Salzmann Kučerová s tím, že taková metoda vyšetření je pochopitelná u urgentních případů, u nichž to také pojišťovna ex post akceptovala.
Na dotaz předsedy senátu, zda VZP po prvotním zjištění problému nadále proplácela péči, svědkyně připustila, že postup Chambonu sice nebyl správný, ale úhrady poskytovatelům péče nemohla pojišťovna zastavit. A podvedena nebyla podle ní pojišťovna, ale zdravotnická zařízení. „Mohli jsme škodu dát k úhradě žadatelům. Když jsme je o tom informovali, rapidně se snížil počet žádostí,“ uvedla Salzmann Kučerová. „Ani odborníci se úplně neshodli, v jednu dobu to bylo téma. Problém byl, že tenkrát k tomu nebyla pravidla. Problém se v průběhu času vyřešil, vznikly nové kódy, které byly přesnější,“ doplnila.
Hluchá místa
Podle Salzmann Kučerové není nic výjimečného, že jsou v systému veřejného zdravotního pojištění „hluchá místa“. Ta se pak musí v průběhu času s účastníky systému vyjasňovat. V případě Chambonu však měla laboratoř žádanky na PCR vyšetření extrahumánního genomu podle jejího názoru odmítat.
Na dotaz státního zástupce Dadama, jak se k problému stavělo vedení VZP, Salzmann Kučerová uvedla, že pochybovalo, zda bude schopno neproplácení péče obhájit a jestli to nebude „ke škodě zdravotně politickému renomé VZP“. V dané době totiž u laboratoře Chambon prováděly vyšetření v objemu desítek milionů korun i velké fakultní nemocnice, které měly své laboratoře, jako například Motol či Vinohrady.
Dalším svědkem byl někdejší ředitel odboru zdravotní péče pražské pobočky VZP Martin Biegel. Podle jeho vyjádření byla forma vykazování vyšetření laboratoří Chambon sporná, ale podle jeho názoru to možné bylo. Klíčové hledisko byl strop pro úhrady takto poskytované péče, přičemž každý rok docházelo mezi VZP a poskytovateli k jednání, kdy se tyto úhrady řešily. Z jeho pohledu bylo důležité, zda má laboratoř pro prováděný úkon přístroje a odborníky. „Nikdy jsme neřešili to, že by péče byla neoprávněná,“ uvedl Biegel.
O problému bylo podle něj informováno ústředí a bylo věcí revizních lékařů, zda bude poskytnutý výkon proplacen. „Pokud by smluvní zařízení odmítlo poskytnout požadovanou péči, kterou je schopno provést, hrozila by mu sankce,“ uvedl Biegel na dotaz, zda mohla laboratoř Chambon odmítnout žádost o vyšetření. Za absurdní označil to, že by lékaři nevěděli, o jaký druh vyšetření laboratoř žádají.
Před soudem pak svědčili někdejší zaměstnanci laboratoře Chambon. Ti shodně uvedli, že pokud byla nějaká nejasnost na žádance o vyšetření, vždy byl lékař kontaktován a věc se vyjasnila. Podle nich bylo také obvyklé, že lékaři vyžadovali výsledky vyšetření v co nejkratším čase.
Petr Dimun
