Kulatý stůl k tématu posuzování nemajetkové újmy na zdraví uspořádalo Ministerstvo spravedlnosti v návaznosti na šetření veřejného ochránce práv, ve kterém se ombudsman zabýval okolnostmi vzniku Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, zapojením soudců do její tvorby a následného prosazování do praxe a zejména aspekty nově vytvořeného znaleckého odvětví „Hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví“.
Metodika Nejvyššího soudu k posuzování nemajetkové újmy vybočuje z rámce toho, co lze ještě označit za právní výklad. „Metodika většinu svého obsahu „neargumentuje“, ale prostě stanoví. Jakkoliv jistě diskuse o jejím obsahu proběhla,“ uvedl ombudsman Stanislav Křeček ve zprávě, která uzavřela šetření Metodiky. Podle Křečka soudci při jejím zpracování pochybili a chovali se nevhodně. Metodiku považuje za materiál soukromé povahy.
Metodiku Nejvyšší soud zveřejnil v roce 2014 v návaznosti na nový občanský zákoník. Podle zástupců ombudsmana ji úřad prověřuje od roku 2019 na základě podnětu konkrétního stěžovatele. Šetření se týkalo zapojení ministerstva spravedlnosti a soudců NS do přípravy a prosazování metodiky. Podnět k šetření podal Dušan Klos, lékař a soudní znalec v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví.
Právníci kanceláře ombudsmana na pracovním setkání závěry šetření shrnuli. Soudce je podle ombudsmana při všech svých činnostech vázán jen zákonem a jeho hlavním posláním je nezávislé a nestranné rozhodování konkrétních soudních věcí. V jakékoliv mimosoudní činnosti by si měl být vědom mezí, v nichž se jako soudce může pohybovat, a měl by být obezřetný a zdrženlivý. Ještě větší zdrženlivost je podle Křečka třeba žádat od soudců specializovaných senátů Nejvyššího soudu.
Za nejzávažnější problém znaleckého odvětví považuje ombudsman skutečnost, že vzniklo bez hlubší diskuze s lékaři a aniž by bylo jasné, co bude a může být náplní znalecké činnosti a k čemu se mohou znalci (lékaři) ve znaleckých posudcích vyjadřovat. Ve výsledku zvolený postup byl podle ombudsmana Stanislava Křečka v mnohém bezprecedentní. Bývalý i současný předseda Nejvyššího soudu i ministerstvo ve svých vyjádřeních neopomínají zdůraznit důvody vzniku Metodiky a podle nich bezesporný přínos Metodiky a její kritiky označují za přepjatě formalistické. „Podle mého názoru se však v demokratickém právním státě nelze spokojit ani s opačným extrémem, a sice úplnou rezignací na dodržování určitých formálních procesů, pouze s odkazem na účelnost zvoleného postupu. Nestandardní způsob, jakým Metodika vznikala a byla prosazována do praxe, má (jako by tomu bylo v případě jakýchkoliv jiných pravidel) zásadní důsledky pro její další existenci, tj. pro její aplikaci v praxi i pro otázky související s potřebou následných úprav,“ uvedl Křeček v závěru šetření případu.
(epa)