V červenci uplynulo šest měsíců od účinnosti nových zákonů upravujících činnost znalců, tlumočníků a překladatelů. Na normy se často snáší kritika z oboru, znalci i tlumočníci zákonům vyčítají nepřipravenost a úbytek znalců. „Neexistují žádná data svědčící o tom, že maximální počet znalců, který se kdysi pohyboval v počtu více než 10 000, byl pro fungování justice optimální,“ reaguje ředitel odboru insolvenčního a soudních znalců Ministerstva spravedlnosti Jan Benýšek v rozhovoru pro Českou justici.
Co jste jako ministerstvo udělali pro to, abyste znalcům a tlumočníkům ulehčili přechod na novou právní úpravu?
Když jsme agendu soudních znalců a tlumočníků přebírali, zjistili jsme, že se těmto oblastem téměř 60 let nikdo komplexně metodicky nevěnoval, což ani nebylo dobře možné kvůli roztříštěností této agendy a jejímu rozdělení mezi vícero správních orgánů. Nové zákony po dlouhých letech koncentrovaly veškerou působnost v těchto oblastech na ministerstvu a umožnily tak zahájit práce na utváření ucelených koncepcí těchto činností. Bylo by však naivní očekávat, že se všechny koncepční problémy vyřeší během jednoho půlroku: celá řada těchto problémů je natolik komplexní, že vyžaduje rozsáhlou analytickou a metodickou činnost, která zabírá čas – tedy chceme-li, aby byla kvalitní.
Pokud jde o konkrétní činnosti našeho útvaru spojené s přechodem na novou právní úpravu, tyto by se daly rozdělit na činnost metodickou a vzdělávací. Za účelem vzdělávání, resp. informování znalců a tlumočníků byly na podzim roku 2020 zřízeny dva portály (https://znalci.justice.cz/ a https://tlumocnici.justice.cz/), kde jsou kromě obecných informací o právní úpravě, licenčním řízení atd. zveřejňovány také aktuality a užitečné dokumenty. Ministerstvo dále připravilo několik vzdělávacích videí a podcast, ve kterém se zodpovídaly nejčastěji kladené dotazy k právní úpravě. V souvislosti s nově zavedenými vstupními zkouškami znalců a tlumočníků byly rovněž připraveny studijní materiály pro přípravu na tyto zkoušky, na které jsme již získali velmi pozitivní zpětnou vazbu od účastníků prvních termínů zkoušek v červnu tohoto roku. V současné době rovněž připravujeme řadu školení nejen pro znalce a tlumočníky, nýbrž také pro příslušníky justičních povolání a další osoby přicházející do styku se znaleckou a tlumočnickou činností.
A co metodická podpora? Znalci si stěžují, že by resort měl lépe reagovat na nejasnosti při výkladu zákona a vyhlášek.
Co se týče metodické činnosti, v oblasti znalectví momentálně pracujeme na standardizaci jednotlivých znaleckých oborů a odvětví, u nichž se historicky nikdy s jistotou nevědělo, co všechno je jejich obsahem. Ideálním výsledkem by měl být soubor precizně definovaných specializací, které by jednak pregnantně vyjadřovaly náplň znalecké činnosti a usnadňovaly zadavatelům orientaci v tom, co konkrétní znalec dělá, a jednak obsahovaly popis materiální náplně znalecké činnosti v dané specializaci. Náš útvar začal rovněž vydávat tzv. dohledové benchmarky, tedy sdělení nabízející dohlíženým subjektům jakousi „best practice“ v konkrétní věci a vyjadřující přístup dohledového orgánu k vybraným otázkám aplikační praxe vydávaná s cílem přispět k naplnění zásady předvídatelnosti správních rozhodnutí. Dále jsme zveřejnili např. šablonu znaleckého posudku odpovídající nově zavedené povinné struktuře, vzory různých doložek, a také první ilustrativní znalecké posudky, v jejichž tvorbě a zveřejňování hodlá nadále pokračovat. V neposlední řadě je nutné zmínit, že od začátku roku jsme rovněž museli interně vyřešit veliké množství aplikačních problémů, čemuž byly věnovány stovky hodin analýz, jejichž výsledek není širší veřejnosti na první pohled seznatelný.
Jak s odstupem času hodnotíte dopady nové právní úpravy? Myslíte si, že se naplnila očekávání zákonodárce?
Ačkoliv je předčasné komplexně hodnotit dopady nové právní úpravy, z dosavadních zkušeností můžu říct, že se řada cílů, které si nové zákony kladly, splnila. Jednak se potvrdil předpoklad ministerstva, který v rozhovoru pro Českou justici z prosince loňského roku zmínil můj předchůdce Martin Richter, a sice, že pětina až třetina všech znalců zapsaných u krajských soudů dlouhodobě nepodávala buď žádné znalecké posudky, nebo podávala pouze několik málo posudků, a že tito znalci po účinnosti nového zákona s velkou pravděpodobností skončí. Po přebrání spisů od krajských soudů jsme zjistili, že nezanedbatelný počet těchto znalců ani neplnil své povinnosti vůči krajským soudům, znalci například vůbec nepředkládali ke kontrole znalecké deníky s odůvodněním, že v nich nic nemají zapsáno.
Proti loňsku podle ministryně spravedlnosti Marie Benešové ubyla asi tisícovka znalců. Opravdu šlo jen o neaktivní znalce, jak uvedla v Poslanecké sněmovně?
Existence neaktivních znalců byla dlouhodobě problematická, a to i z toho důvodu, že znalec postupem času přirozeně ztrácí kvalifikaci, pokud tuto činnost nevykonává. Nová právní úprava proto měla za cíl tento problém vyřešit, což nepřímo učinila mimo jiné prostřednictvím zavedení povinného pojištění. Zatímco tedy za účinnosti staré právní úpravy udržování znaleckého oprávnění neaktivní znalce takřka nic nestálo a řada z nich si ponechávala znalecké razítko ze statusových a prestižních důvodů, podle nové právní úpravy by si neaktivní znalci museli platit pojištění, které by se jim s ohledem na absentující výnosy ze znalecké činnosti ekonomicky nevyplatilo. Nová právní úprava tedy neaktivní znalce nepřímo motivovala k tomu, aby vrátili razítko.
Mluvil jste o tom, že jedním z naplňujících se cílů zákona je mj. zeštíhlení stavu znalců, v kuloárech ale poměrně často zaznívá obava z poklesu počtu znalců, který může vést ke kolapsu justice.
Troufnu si říci, že kolaps justice z důsledku nedostatku znalců, jak je v médiích prezentován, nenastane. Nastalou situaci lze přiměřeně přirovnat k přerodu správců konkursní podstaty na insolvenční správce. Následoval obrovský propad v počtu vykonávajících subjektů, kdy zhruba z 5 000 správců konkursní podstaty pokračovalo v činnosti cca 200 insolvenčních správců. Systém se nezhroutil, naopak došlo k jeho výrazné profesionalizaci. Situace znalců se v médiích prezentuje obdobně, když předpoklad veřejnosti vychází z toho, že pokles jejich absolutní počtu automaticky znamená vývoj špatným směrem. Pro tento závěr ale neexistuje racionální podklad, neboť neexistují žádná data svědčící o tom, že maximální počet znalců, který se kdysi pohyboval v počtu více než 10 000, byl pro fungování justice optimální.
Stát se rozhodl zreformovat znaleckou činnost, ale peníze na reformu nedal, namítají někteří znalci. Zvýšení z 350 na 450 korun za hodinu, ke kterému letos došlo po 18 letech, znalce asi příliš „nevytrhne“. Neměli by dostávat více peněz?
Důležitým předpokladem pro to, aby k analogii, o které jsem mluvil došlo, samozřejmě je, aby ministerstvo vytvářelo znalcům, tlumočníkům a překladatelům důstojné podmínky pro výkon jejich činnosti, a to nejenom v rovině odměňování, což je dlouhodobý dluh vůči této skupině, ale i tím, že se postaví do role jakéhosi zastánce, který se bude za znalce, tlumočníky a překladatele, kteří vykonávají činnost řádně, „bít“. Ostatně vzhledem k neexistenci profesní komory ministerstvo její funkci v určitém smyslu hodlá zastávat.
Pokud mohu mluvit za paní ministryni, tak ta se osobně zúčastnila nespočtu jednání na ministerstvu financí a se současnou výší odměn se nesmířila a hodlá i nadále prosazovat její zvýšení, jak ostatně opakovaně říká nově jmenovaným znalcům, tlumočníkům a překladatelům. Nebude se přitom jednat o pouhé nominální zvýšení horní hranice, jejíž dosažení může být v praxi iluzorní, ale také o strukturu odměny a úkony, které jsou propláceny. V úvahu zde připadá zejména sjednocení hodinové sazby odměny, v případě tlumočníků pak také například proplácení přípravy na tlumočení, která v současné době hrazena není. Spoléháme na to, že nám v dosažení tohoto cíle výrazně pomůžou nové elektronické evidence, které budou mimo jiné sbírat data o reálně přiznaných odměnách oproti odměnám vyúčtovaným.
Problém nedostatku znalců tedy reálně neexistuje? Nezlehčujete tím problémy, o kterých se již delší dobu ví, například v některých lékařských oborech?
V některých oborech skutečně existuje deficit znalců, který však nemá spojitost s novým zákonem. Kupříkladu v oboru psychiatrie se jedná o dlouhodobý problém nejen znalecké činnosti, nýbrž toho oboru jako takového, neboť lékařů-psychiatrů je obecně málo. Znalecká činnost je přitom ze své povahy koncipována tak, že se znalci stávají špičky z toho kterého oboru, a ten obor je tudíž ve znalecké obci vždy zastoupen poměrně v řádech menších procent. Je-li v nějakém oboru málo odborníků, je v něm přirozeně i méně znalců, v opačném případě by znalecké oprávnění mělo podstatně větší procento odborníků, než v oborech jiných, což by nabourávalo koncept „nejlepších z nejlepších“.
Vzhledem k tomu, že se jedná o problém odvozený, je nutné, aby se do jeho řešení zapojily i další resorty, s nimiž ministerstvo spravedlnosti postupně navazuje spolupráci. V minulosti jsme již jednali např. s ministerstvem zdravotnictví, ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstvy vnitra a financí.
Disproporce, kterou jsem zmiňoval, se týká absolutního počtu znalců, který je značně ovlivněn tím, že z celkového počtu 6674 znalců jsou dvě třetiny (4409 znalců) jmenovány pro obor ekonomika, přičemž drtivá většina z toho (4202 znalců) má oprávnění pro oblast oceňování. Neříkám, že tento poměr je zcela neodůvodněný: znalecké posudky v oblasti oceňování v praxi nacházejí pravděpodobně největší využití, což vyšší počet znalců v tomto oboru částečně legitimizuje. Z úřední činnosti však víme, že veliké množství znalců v oboru ekonomika znaleckou činnost fakticky léta nevykonává, což se mimo jiné projevilo po účinnosti nové právní úpravy, kdy se formální setrvání v seznamu pro neaktivní znalce stalo ekonomicky iracionálním. V oboru ekonomika navíc byl v minulosti jmenován poměrně velký počet osob, které nesplňují ani základní kvalifikační podmínky podle nové právní úpravy, např. nemají vystudovanou žádnou vysokou školu – i toto bude faktorem, který povede ke snížení počtu znalců v této oblasti.
Dalším cílem právní úpravy bylo přispět k zvýšení kvality a přezkoumatelnosti znaleckých posudků skrze úpravu struktury znaleckého posudku a postupu znalce při jeho zpracování.
Jedná se o velkou změnu, která přirozeně vyvolávala a vyvolává zejména mezi znalci obavy. I přesto máme od řady znalců, zadavatelů a především příjemců znaleckých posudků zprávy, že nová struktura skutečně výrazně přispívá k přehlednosti a přezkoumatelnosti znaleckého posudku. Strukturované znalecké posudky navíc v praxi fakticky posilují odborné závěry znalce, jelikož tyto závěry nově musejí být zakotveny na jasně stanoveném postupu, kterým k nim znalec dospěl, což snižuje manipulační prostor pro jejich zpochybnění. Pevné rozdělení a zakotvení jednotlivých kroků postupu znalce nadto umožňují zadavateli či hodnotiteli posudku efektivnější hodnocení protichůdných posudků, jelikož hodnotitel je schopen přesně identifikovat konkrétní krok postupu, který ovlivňuje rozdíly v odborném závěru a při hodnocení důkazů se zaměřit na posouzení tohoto kroku. Hodnotitel se tak může vyhnout nákladnému řetězení posudků, kdy se v případě dvou protichůdných posudků objedná posudek třetí, čtvrtý atd., a je schopen posoudit rozpory a jejich původ sám, což šetří náklady a čas.
Jaké máte vyhlídky ohledně agendy znalců, tlumočníků a překladatelů do budoucna?
Rád bych rozhovor zakončil dobrou zprávu, a sice, že znalců nejen ubývá, ale také přibývá. Od začátku letošního roku ministerstvo obdrželo několik desítek žádostí o zápis podle nové právní úpravy, přičemž se jedná o „nejstatečnější“ žadatele, kteří šli vyzkoušet hloubku vody jako první. Jejich kvalita při vstupní zkoušce, jakož i profesní zkušenosti, jsou mimořádné. Očekáváme, že těchto žádostí bude v následujících měsících a letech podstatně více, a to i s ohledem na vysokou úspěšnost prvních pozvaných žadatelů u vstupních zkoušek – u tlumočníků na prvním termínu uspěli všichni, u znalců se ta úspěšnost pohybovala okolo 90%. Motivovat odborníky ke vstupu do znaleckého stavu hodláme i aktivně, a to především prezentací výhod této činnosti, kterých není málo: mladší generace by tak mohly spatřovat výhodu zejména v tom, že se v rámci výkonu znalecké činnosti dostanou k nejzajímavějším případům, které je nejen posunou dopředu odborně a publikačně, ale také jim přinesou větší odborné renomé.
Nyní se také začíná stabilizovat koncepční a metodická činnost v agendách znalců, tlumočníků a překladatelů, přičemž čím více problematických otázek se vyřeší a čím více pomocných materiálů se vytvoří, tím větší bude v těchto agendách panovat právní jistota. Z tohoto důvodu významnou úlohu v dalším rozvoji bude mít právě metodicko-analytická větev činnosti našeho odboru, která se má zaměřit na systémové problémy místo těch odvozených. Zároveň budeme se znalci, tlumočníky a překladateli více komunikovat – je pochopitelné, že z nové právní úpravy přijaté po tolika letech existují obavy, naší úlohou bude tyto obavy rozptýlit. Osobně považuji za odpovědnost ministerstva, aby byla nová právní úprava dobře komunikována a vysvětlována.
Eva Paseková
