Ondřej Zezulka z oddělení civilního práva procesního a insolvenční legislativy
Odměna 4000 korun za sepsání návrhu na oddlužení je pro právníky podle řady odborníků za hranicí rentability. Ondřej Zezulka z oddělení civilního práva procesního a insolvenční legislativy Ministerstva spravedlnosti ale v rozhovoru pro Českou justici říká, že resort částku zvyšovat nehodlá. „Seznam akreditovaných osob k dnešnímu dni čítá 120 subjektů, které poskytují tuto službu bezplatně,“ připomíná.
Někteří insolvenční správci si stěžují, že Ministerstvo spravedlnosti neuznává u insolvenčních formulářů digitální podpis. Neplánujete tento přístup změnit?
V prvé řadě je nutné vyjasnit, že uznávání či neuznávání různých formátů podpisů v soudních agendách přece nespadá do kompetence Ministerstva spravedlnosti. Využívání elektronických podpisů v civilních soudních řízeních je upraveno příslušnými zákony. Ministerstvo nemá a ani nemůže mít diskreci nad uznáváním libovolných formátů podpisů, které nejsou předvídány existujícími právními předpisy.
Využívání elektronických podpisů v insolvenčních formulářích obecně naráží na otázku, zda lze dynamický biometrický podpis na elektronickém podání do insolvenčního řízení pro tyto účely považovat za vlastnoruční podpis. Pochopitelně v praxi nejčastěji lze na tento problém narazit u podpisu dlužníka připojeného ke svému stanovisku ohledně popření pohledávky při přezkoumání přihlášených pohledávek (§ 410 odst. 2 insolvenčního zákona). Vcelku úspěšně lze pochybovat o tom, že by dynamický biometrický podpis bylo možné považovat za uznávaný elektronický podpis, neboť mu chybí potřebná certifikace podle zákona č. 297/2016 Sb. Současně lze pochybovat i o tom, že by přezkumný list představoval soukromoprávní listinu, u kterých snad existují mírnější pravidla pro uznávání biometrických podpisů než v rámci soudního řízení. I to je nicméně také dlouhodobým předmětem odborné diskuse, neboť tato otázka dosud nebyla uspokojivě vyřešena.
Akceptování neuznávaného nekvalifikovaného elektronický podpis na veřejnoprávní listině, která fakticky obsahuje procesní úkon dlužníka, který vyvolává v insolvenčním řízení konkrétní procesní účinky, nelze považovat za triviální problém. Pokud je nám známo, bohužel dosud k tomuto problému neexistuje žádná relevantní judikatura, ze které by bylo možno vycházet.
Ministerstvo spravedlnosti chce v budoucnu umožnit, aby spolu insolvenční správci a dlužníci mohli jednat on-line prostřednictvím videokonference. Jak budete nyní postupovat?
K této otázce vydal odbor insolvenční a soudních znalců v červenci 2021 dohledový benchmark č. 2/2021, ve kterém se vyjadřuje k otázce konání osobního jednání s dlužníkem podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona prostřednictvím videokonference. Věcný útvar zde hodlá iniciovat legislativní změnu, která by stanovila podmínky, za jakých by mělo být v budoucnu umožněno konat osobní jednání s dlužníkem podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona i prostřednictvím videokonference tak, aby byl zachován účel tohoto jednání.
Insolvenční zákon zapovídá dlužníkům (až na drobné výjimky), aby si sami sepsali a podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, popř. samostatný návrh na povolení oddlužení. Dlužník má na výběr, zda se rozhodne obrátit na akreditovanou osobu nebo na advokáta, notáře, soudního exekutora či insolvenčního správce. odměna smí činit max. 4000 korun. Odborníci si stěžují, že reálná cena sepsání návrhu je kolem 15 000 korun. Není na čase částku zvýšit?
Existující výši odměny za sepis a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení považujeme za vyhovující a nevidíme důvod pro legislativní zásah. Seznam akreditovaných osob k dnešnímu dni čítá 120 subjektů, které poskytují tuto službu bezplatně. Vedle neziskových organizací ministerstvo dále eviduje též 352 advokátů, soudních exekutorů a insolvenčních správců, kteří se dobrovolně na vlastní žádost nechali zaregistrovat do seznamu subjektů ochotných poskytovat tyto služby za regulovanou odměnu. Tato čísla svědčí o dostatečné nabídce služeb v oblasti oddlužení a dle našich informací tato infrastruktura zvládala za poslední 4 roky odbavovat dlužníky plynule. Za této situace postrádá účel nabídku posilovat zvyšováním odměny (informovaní dlužníci by s největší pravděpodobností logicky zvolili nejlevnější služby). To platí tím spíše, že nedávnými legislativními úpravami i vytvořením nového interaktivního formuláře návrhu na povolení oddlužení byla náročnost zpracování návrhu výrazně snížena. Ve svém důsledku tudíž vedly tyto skutečnosti ke zvýšení rentability poskytování daných služeb.
V dané souvislosti je důležité si uvědomit důsledky případného zvyšování této odměny. Tíha zvýšené odměny by dopadla na dlužníka i jeho věřitele. Logicky by došlo ke zvýšení vstupní bariéry vstupu do oddlužení, neboť předpoklad úplného splacení této odměny je klíčovou podmínkou povolení oddlužení. O druhou šanci by automaticky přišla nejzranitelnější nízkopříjmová skupina dlužníků, která se již nyní pohybuje na hraně splnění zákonných podmínek. Současně by zvýšenou odměnu fakticky zaplatili nezajištění věřitelé, neboť tato pohledávka zpracovatele návrhu náleží mezi přednostně uspokojované pohledávky v insolvenčním řízení. S ohledem na výše uvedené tedy nevidíme důvod, proč v řádně fungujícím systému konkrétně tímto opatřením snižovat uspokojení nezajištěných věřitelů.
Čísla lidí vstupujících do oddlužení klesají a zatím není vidět žádný nárůst v souvislosti s pandemií. Čím si to vysvětlujete a myslíte, že se trend ještě změní či nikoliv?
Nápad insolvenčních věcí historicky projevuje sklony k jisté setrvačnosti, neboť nereaguje pružně na aktuální ekonomickou situaci v ČR. Tento trend šel částečně sledovat i při poslední ekonomické krizi, která se na počtu spotřebitelských úpadků projevila zhruba s dvouletým až tříletým zpožděním. U dlužníků určitou dobu trvá, než vyčerpají své úspory a jejich úvěruschopnost klesne do té míry, že nadále nejsou schopni splácet své dluhy. Vedle výše úspor odvisí délka této doby i od stability příjmu, kterou ohrožuje zejména nezaměstnanost. Míra nezaměstnanosti v ČR se oproti stavu v letech 2009 až 2014 drží stále relativně nízko, k čemuž pravděpodobně přispěly programy podpory zaměstnanosti v průběhu pandemie. Celý problém je nicméně mimořádně komplexní a promítají se do něj i další faktory, mezi které lze zahrnout například atraktivitu institutu oddlužení pro dlužníky, stabilitu zaměstnavatelů, regulaci poskytování spotřebitelských úvěrů, legislativní změny v oblasti exekučního práva nebo odloženou poptávku po oddlužení kvůli připravované transpozici tzv. druhé šance (sněmovní tisk 1073).
Dosud je tedy příliš brzy odhadovat budoucí trend spotřebitelského insolvenčního nápadu. Se zhoršováním finanční situace řady osob a zejména živnostníků lze nicméně výhledově předpokládat zvýšení počtu insolvenčních návrhů. Na odhad, kdy k tomu dojde a jak silná tato vlna bude, je však příliš brzy. Výrazně napoví vývoj v následujících 12 měsících.
Co ministerstvo vnímá jako největší problém u současného insolvenčního zákona? Chystáte v nejbližší době nějaké úpravy?
Ministerstvo se v současné době soustředí zejména na řádnou transpozici směrnice 2019/1023 o restrukturalizaci a insolvenci. Již v listopadu 2020 byl Poslanecké sněmovně PČR předložen návrh transpoziční novely insolvenčního zákona (sněmovní tisk 1073). Jeho účelem je implementovat do českého insolvenčního práva koncept tzv. druhé šance, která má zejména podnikajícím fyzickým osobám usnadnit návrat do běžné ekonomiky. Současně ministerstvo v červenci 2021 odeslalo do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona o preventivní restrukturalizaci a doprovodné novely několika právních předpisů, mezi jinými též insolvenčního zákona. U všech zmíněných předpisů existuje transpoziční lhůta vyplývající ze směrnice 2019/1023, která uplyne v polovině července 2022.
Podle informací České justice se vůbec nepraktikuje dluhové poradenství 100 hodin sociálního poradenství ze strany sociálních služeb – není na čase tento institut ze zákona vypustit, když je nefunkční?
Za lepší řešení bychom považovali spíše vytvoření příhodných podmínek pro jeho častější využívání v praxi. Ministerstvo již v roce 2020 analyzovalo překážky využívání odborného sociálního poradenství v oddlužení. V součinnosti s insolvenčními soudy zjišťovalo četnost aplikace tohoto institutu. Zde identifikovalo problém především ve skutečnosti, že v tu dobu nebylo zřejmé, zda mají dlužníci vůbec přístup k poskytovatelům tohoto poradenství a uloženou povinnost budou schopni splnit. Náročným dotazníkovým šetřením provedeným ze seznamů poskytovatelů odborného sociálního poradenství v dluhové oblasti poskytnutých krajskými úřady ministerstvo identifikovalo zhruba stovku subjektů, které vyslovily ochotu se do poskytování poradenství dlužníkům v oddlužení zapojit. Ministerstvo následně tento seznam předalo insolvenčním soudům i insolvenčním správcům.
Aktuálně znovu vyhodnocuje tento stav a danou problematiku začalo řešit i s příslušnými útvary Ministerstva práce a sociálních věcí.
Eva Paseková
