K mimořádně zajímavému rozsudku dospěl Evropský soud pro lidská práva ve stížnosti Zoltána Vargy. Jde o majitele bytu, kterého odposlouchávala Slovenská informační služba (SIS) kvůli schůzkám politiků a podnikatelů při akci Gorila. Spis Gorila byl v roce 2011 zveřejněn a odposlechy shledal protizákonnými Ústavní soud. Varga, který usiloval o zničení vzniklých materiálů, uspěl u Evropského soudu pro lidská práva jako oběť systému bez záruky zneužití státní moci.
Rozsudek ke stížnosti někdejšího policisty a poté spolupracovníka vlivné finanční skupiny Zoltána Vargy byl zveřejněn 20. června 2021. V případu jde celkem o tři příkazy k odposlechu, které už v roce 2012 za nezákonné prohlásil slovenský Ústavní soud. Mimo jiné se zjistilo, že tajná služba je jen předkládala soudu k podpisu. Varga se ovšem nedomohl žádného odškodnění ani zničení materiálů z nezákonných odposlechů vzešlých.
Je to Gorila a mělo to politický dopad
„Tyto tři příkazy pocházejí z různých skutečností souvisejících s tajnou sledovací operací prováděnou v letech 2005 a 2006 Slovenskou zpravodajskou službou (dále jen SIS). V roce 2011 se existence této operace stala veřejně známou pod kódovým označením Gorila. Od té doby operace a záležitosti, které údajně odhalila, vyvolaly řadu vyšetřování, vyvolaly velké množství soudních sporů, získaly značné mediální pokrytí a měly několik politických důsledků,“ píše se v úvodu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva.
Úplné znění rozsudku je zde.
Jak uvádí rozsudek, všechny tři příkazy vydal Krajský soud v Bratislavě. ESLP se nepodařilo příkazy získat do spisu, avšak podle stěžovatele neměl být terčem odposlechu on, nýbrž jakási třetí osoba. Její identita nebyla odhalena, konstatuje Soud.
Příkazy k odposlechu SIS nebyl podepsány žádným konkrétním soudcem a nenesly žádné konkrétní termíny pro přezkum, uvádí se v rozsudku Soudu. „Spisy u Krajského soudu v Bratislavě obsahující tyto příkazy, byly zničeny v letech 2016 a 2017 vzhledem k předepsané skartovací lhůtě,“ stojí dále v rozsudku.
Slovenský soud mu potvrdil, že vydal příkaz k odposlechu
V prosinci 2011 byl na slovenském internetu zveřejněn text, který následně vyvolal masové demonstrace proti slovenské vládě. „Tento materiál naznačoval, že jde o výsledek implementace příkazu 1 a příkazu 2. Šlo o popisné analytické shrnutí toho, co se v bytě dělo, které údajně vyprodukovala SIS. Údajně došlo k setkání mezi stěžovatelem, výše uvedeným podnikatelem a dalšími osobami, včetně ministra a dalších veřejných činitelů, diskutujících a koordinujících masivní korupci v souvislosti s odstátněním strategických státních podniků, různé osobní schůzky a úplatky členů Národní rady Slovenské republiky (parlament),“ popisuje se v rozsudku vznik případu Gorila.
Podle stěžovatele Zoltána Vargy materiál zmínil jeho jméno více než stokrát. Od té doby se na jeho osobu soustředí veřejnost i zvláštní prokuratura, jeho jméno je citováno v parlamentu jakožto i v talk show. Na dotaz Soudu, jak se o tajné sledovací operaci dozvěděl, odpověděl Zoltán Varga, že obdržel anonymní informaci mailem. Poté se obrátil na různé úřady. „Krajský soud mu potvrdil, že příkaz byl vydán 23. listopadu 2005 na základě žádosti SIS. Žádnou další informaci neobdržel s odkazem na utajení,“ stojí v rozsudku.
Ústavní soud odkázal na civilní řízení s SIS
Už 6. června 2011 podal Varga ústavní stížnost, ve které označil jako odpovědné Krajský soud v Bratislavě a SIS za porušení zákona i jeho práv zavedením a provedením odposlechu a vytvořením řady různých materiálů na jejich základě. Žádal odškodnění ve výši 33 000 eur.
Dne 6. března 2012 shledal slovenský Ústavní soud odposlechy nezákonnými a příkazy zrušil. „Příkazy 1 a 2 byly neoprávněné a protiprávní, protože jim chybělo několik základních prvků. Například časový rámec, v němž měla SIS podat zprávu krajskému soudu o jejich provádění, nebyl jasně uveden a zatykače nebylo možné přezkoumat z důvodu úplného nedostatku individuálního odůvodnění. Navíc nebyl uveden soudce, který je vydal,“ stojí doslova v rozsudku.
Zamítl ale současně stěžovatelův návrh na odškodnění. „Ústavní soud rovněž poznamenal, že jakýkoli zásah SIS do osobní integrity stěžovatele může být předmětem žaloby na ochranu osobnosti podle občanského zákoníku. Nárok na náhradu škody lze rovněž uplatnit vůči státu podle zákona o odpovědnosti státu,“ uvádí Soud v rozsudku.
Soudce nemá pravomoc nařídit zničení materiálu
Stěžovatel se poté obrátil ke úřadu vlády, k Nejvyššímu soudu i ke správním soudům se žádostí o zničení materiálů vyprodukovaných na základě nezákonných příkazů, dále se žádostí o vydání interní směrnice SIS.
Pokus ovšem skončil u utajení: „Dne 12. ledna 2017, v reakci na opakované žádosti stěžovatele, soudce krajského soudu vyjádřil již dříve zaujatý postoj, a to, že v rámci své kontrolní pravomoci ve vztahu ke sledovací operaci SIS povolené jeho příkazem krajský soud neměl pravomoc nařídit nebo povolit zničení materiálu produkovaného touto operací. Soudce dodal, že ačkoliv ve svých vyjádřeních v odpovědi na žádost stěžovatele poskytla SIS podrobné stanovisko na jeho argumenty, nemůže mu být poskytnuta, protože je v utajovaném režimu. Mohla by ho odtajnit pouze SIS, která tak neučinila,“ popisuje se v rozsudku peripetie Vargy.
Tajná služba nosila příkazy na soud
Zoltán Varga dále zjistil, že tajná služba přinesla soudu hotové příkazy: „Kromě výše uvedených snah stěžovatel mezitím podal řadu ústavních stížností zpochybňujících příkaz 3, neschopnost SIS a krajského soudu zničit materiál vyplývající z příkazu k odposlechu 1 a 2 v rámci jejich příslušné kontroly, opomenutí krajského soudu dohlížet na provádění těchto příkazů, zejména poté, co byly zrušeny Ústavním soudem a na zamítnutí jeho správně-právních žalob. Mezi mnoha dalšími argumenty vycházel z dokumentu krajského soudu ze dne 6. března 2014, ve kterém bylo zjištěno, že v době vydání předmětných tří zatykačů neměl krajský soud k dispozici technické vybavení vyžadované zákonem pro zpracování utajovaných informací. Výsledkem bylo, že tyto příkazy byly de facto předloženy tajnou službou, která o ně žádala.,“ pokračuje popis situace v rozsudku.
Pokud jde o spravedlivé zadostiučinění za nemajetkovou újmu, požadoval symbolickou částku EUR, dodává Soud. Ve finále Zoltán Varga podal žalobu na SIS.
ESLP: Je to otázka záruk proti zneužití státní moci
Evropský soud v rozhodování nejprve konstatoval, že materiály vzešlé z tajné sledovací operace jsou ve středu pozornosti už déle než dekádu. „To se odráží zejména v mediální pozornosti, která je předmětu věnována, a v mnoha souvisejících a vzájemně souvisejících vyšetřováních a jiných typech úředních řízení, z nichž některá stále probíhají.“
Poté Soud konstatoval, že námitky stěžovatele ohledně vydání příkazu k odposlechu shledal za nepřijatelné a nebudou předmětem dalšího posuzování. „Spornými otázkami jsou v zásadě účinnost a vyčerpání dalších opravných prostředků, postavení stěžovatele jako oběti a existence přiměřených záruk proti zneužití státní moci,“ uzavřel úvod svého rozhodování Evropský soud pro lidská práva.
Tajná služba s diskreční neomezenou pravomocí
Soud dále konstatoval, že je nepochybné, že odposlechy a jejich nasazení vedly přímo k produkci materiálu. Dále je nepochybné, že příkazy vydal soudce, tedy byly vydány na institucionálním základě. Přesto, jak rozhodl Ústavní soud, měly takové zásadní nedostatky, které je činí protiprávními a protiústavními, uvedl v rozsudku Evropský soud pro lidská práva s odkazem na další soudní peripetie, kdy se žádné instituci nepodařilo ochránit osobu.
„Stručně řečeno, s ohledem na nejasnost použitelných pravidel o příslušnosti, nedostatek postupů pro provádění stávajících pravidel a nedostatky v jejich uplatňování, při provádění tří příkazů k odposlechu měla SIS prakticky diskreční pravomoc na úrovni neomezené pravomoci, která nebyla doprovázena opatřením na ochranu proti svévoli, jak to vyžaduje právní stát. Toto není v souladu s právem ve smyslu Článku 8 odst. 2 Úmluvy,“ uvedl doslova Evropský soud pro lidská práva.
ESLP: Neexistuje dohled, ochrana ani právní základ
V dalším odstavci se Evropský soud pro lidská práva pozastavil nad neexistencí dohledu nad SIS: „Kromě toho, jak již bylo uvedeno výše, se zdá, že neexistuje žádný orgán, který by měl pravomoc přezkoumávat opatření přijatá SIS při provádění příkazů na používání TMGI a rozšířeně dohlížet na soulad s jejími vlastními vnitřními předpisy.“
Jinými slovy, archivování primárního materiálu z provádění příkazu 3 a odvozeného materiálu z provádění všech tří příkazů podle § 17 odst. 6 zákona o SIS podléhalo tajným pravidlům, která byla přijata i uplatňované SIS, bez prvku vnější kontroly. Taková pravidla zjevně nebyla schopna poskytnout stěžovateli žádnou ochranu před svévolným zásahem do jeho práva na respektování jeho soukromého života, uvádí dále Soud v rozsudku.
„Kromě toho Soud při absenci opačného argumentu vlády shledává, že od zrušení příkazu 3 Ústavním soudem k ponechání primárního materiálu z implementace SIS chybí dostatečný právní základ,“ stojí dále v rozsudku Soudu. Zadržení uvedeného materiálu proto nebylo v souladu se právem ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy,“ uzavřel Evropský soud pro lidská práva.
Slovensko bude muset Zoltánu Vargovi vyplatit 9 750 euro jako nemajetkovou újmu a 5 561 euro za soudní výlohy.
Irena Válová
