ČR nemá sloužit jako bezplatná nemocnice pro cizince. Mnozí zde musí pořádat sbírky na nemocné děti, uvedlo ministerstvo vnitra v odpovědi na žalobu Gruzínce, který soudně vymáhá v ČR mezinárodní ochranu nebo humanitární azyl z důvodu léčení AIDS a všech typů hepatitidy. Krajský soud v Praze vnitru vzkázal: Pro udělení mezinárodního azylu je to zcela nepodstatné. Podle ministerstva ovšem není případ žádosti o azyl kvůli léčbě nijak výjimečný.
Gruzínec, který v roce 2019 v České republice neúspěšně podal žádost o mezinárodní ochranu, se nyní soudí s ministerstvem vnitra. To je správním orgánem ve věcech udělování mezinárodní ochrany. Rozhodnutí vnitra napadá a namítá, že vnitro si nezjistilo situaci v Gruzii, nezkoumalo malé možnosti léčby AIDS a hepatitidy v této zemi, nepřihlédlo ke zvláštním okolnostem a odmítlo případ posoudit jako hodný zvláštního zřetele. Rozhodnutí navíc vydalo s chybami.
Vnitro: Rozdíl v kvalitě léčby není důvod pro azyl
Podle žalobce se ministerstvo vnitra rovněž nezabývalo pronásledováním skupiny osob s AIDS v Gruzii: „Osoby trpící onemocněním AIDS představují sociální skupinu, která je v zemi původu žalobce pronásledována a které často bývá znemožněn přístup ke zdravotním službám. Jejich osobní informace (o tom, že jsou nakaženými) jsou předávány třetím osobám. To následně vede k útokům na jejich osobu. Na podporu svých tvrzení žalobce odkázal na několik internetových článků,“ cituje Krajský soud v Praze odkaz Gruzínce k dřívějšího rozhodnutí NSS.
Žalované ministerstvo vnitra naopak argumentuje, že žalobce dosud nepředložil zdravotní dokumentaci a osoby s AIDS nepovažuje za pronásledovanou skupinu ve smyslu azylovaného zákona. „Rozdíl v kvalitě zdravotní péče v zemi původu oproti ČR není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, přičemž žalobce měl v zemi původu přístup k léčbě svých obtíží. Také uvedl, že se zdravotním stavem žalobce zabýval dostatečně, přičemž skutečnost, že žalobcův stav nevyžadoval hospitalizaci, svědčí o tom, že jeho stav není tak vážný, jak tvrdí,“ cituje vyjádření ministerstva vnitra k žalobě Krajský soud v Praze.
„ČR nemá sloužit jako bezplatná nemocnice pro cizince, kteří si zde hodlají zdarma vyléčit své zdravotní obtíže. Sami někteří občané ČR musí obstarávat finanční prostředky na léčbu svých nezletilých nemocných dětí pomocí veřejných sbírek,“ dodává vnitro argument, proč Gruzínci neudělit mezinárodní ochranu na léčení AIDS v ČR.
Podle ministerstva vnitra případ žalobce „není natolik výjimečný, aby byl shledán důvod pro udělení humanitárního azylu“.
Chce azyl kvůli léčení, v Gruzii zemřel otec na cirhózu
Jak ovšem vyplývá z rozhodnutí Krajského soudu v Praze, Gruzínec skutečně přijel do ČR podat žádost o azyl, aby si zajistil léčení. „Dne 25. 7. 2019 byl se žalobcem proveden pohovor. Z něj vyplývá, že žalobce přicestoval do ČR, neboť chtěl zjistit svou skutečný zdravotní stav. V zemi původu jej totiž tři měsíce léčili s tím, že měl být uzdraven, nicméně se tak necítil. Po příjezdu do ČR mu jeho známý poradil vycestovat do Francie, kde mají být zdravotní služby lepší,“ stojí v rozhodnutí soudu.
Poté odjel do Německa, kde mu bylo sděleno, že trpí výše uvedenými onemocněními. „K tomu předložil zdravotní zprávy v německém jazyce, z nichž si žalovaný vyhotovil kopie. V zemi původu již jiného poskytovatele zdravotních služeb nenavštívil, neboť zdravotnímu systému v zemi původu nedůvěřuje, a to právě z důvodu nedokončené léčby), tak i z důvodu, že jeho otec v zemi původu zemřel na cirhózu jater,“ uvádí se doslova v rozhodnutí Krajského soudu v Praze.
Osoby s AIDS mohou tvořit skupinu pronásledovaných
Krajský soud v Praze ovšem s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu poučil ministerstvo vnitra, že osoby nemocné AIDS mohou být považovány za sociální skupinu ve smyslu azylového zákona. „Tvrzení uvedená v žalobě, ke kterým byl soud povinen přihlédnout (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 4. 10. 2018, C-652/16, Ahmedbekova, a bod 10 tohoto rozsudku), však obsahují skutečnosti týkající se postavení osob trpících onemocněním AIDS v zemi původu žalobce a mohou tedy představovat jeho tvrzení stran důvodnosti obav z pronásledování. Tvrzení žalobce tak obsahují soubor indikátorů vedoucích k možnému (nikoliv však nutnému) závěru, že by mohl být pronásledován z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu,“ uvedl Krajský soud v Praze.
„Žalovaný však tyto skutečnosti žádným způsobem nezjišťoval, na postavení osob trpících onemocněním AIDS jako sociální skupiny v zemi původu žalobce se blíže během pohovoru nedotazoval a učinil prostý závěr, že žalobce neuvedl skutečnosti vypovídající o jeho obavě z pronásledování kvůli azylově relevantním skutečnostem. Za této situace soud považuje napadené rozhodnutí v rozsahu neudělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů,“ dospěl Krajský soud v Praze k závěru.
Není povinností žadatele dát lékařskou zprávu
Krajský soud v Praze odmítl i argumentaci vnitra o dostupnosti léčby v Gruzii: „Z dokumentů týkajících se otázek zdravotnictví podle soudu nevyplývají závěry, které žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. Dokument ,Gruzie Švýcarský Státní sekretariát pro migraci (SEM), 21. března 201´“ představuje podle soudu pouze obecné informace o přístupu ke zdravotní péči v zemi původu žalobce. Navíc neobsahuje jakékoliv skutečnosti o reálné přístupnosti a dostupnosti léků a zdravotních služeb, poskytovaných osobám trpícím onemocněními AIDS a jednotlivými typy hepatitidy. Tento dokument nepojednává ani o úrovni poskytované péče,“ uvedl Krajský soud v Praze.
Rovněž argument ministerstva vnitra, že cizinec z Gruzie nepředložil žádné lékařské zprávy, Krajský soud v Praze smetl: „K povinnosti žalobce předkládat žalovanému lékařské zprávy a informovat jej o tom, u kterého poskytovatele zdravotních služeb je léčen, soud uvádí, že takováto povinnost žadatelů o mezinárodní ochranu ze zákona o azylu přímo nevyplývá. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany poskytnout údaje o zdravotním stavu, zdravotních omezeních a jiných zvláštních potřebách,“ napsal soud vnitru.
Soud: Důkazní břemeno leží na vnitru
„Postup žalovaného proto soud považuje za rozporný s vyhledávací zásadou, neboť důkazní břemeno ve vztahu k prokázání, že tvrzení žalobce o jeho zdravotním stavu se nezakládá na pravdě, popř. jaký je jeho skutečný stav, leží na žalovaném. Žalobci k unesení svého důkazního břemene stačilo předestření věrohodné výpovědi (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57),“ uvedl Krajský soud doslova.
Krajský soud v Praze se vypořádal i s výrokem o českých občanech, kteří jsou nuceni pořádat sbírky na své nemocné děti, protože český systém jim léčení nezaplatí: „Nad rámec výše uvedeného odůvodnění soud uvádí, že námitka žalovaného, podle níž ČR nemá sloužit jako bezplatná „nemocnice“ pro cizince, kteří si zde hodlají zdarma vyléčit své zdravotní obtíže, neboť i někteří čeští občané musí obstarávat finanční prostředky na léčbu svých nezletilých nemocných dětí pomocí veřejných sbírek, je z hlediska posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany zcela nepodstatná,“ shrnul samosoudce Krajského soudu v Praze David Kryska.
Co je případ hodný zvláštního zřetele?
V samém závěru rozsudku pak samosoudce David Kryska ministerstvu vnitra „dal za úkol“ vyložit neurčitý právní pojem „případ hodný zvláštního zřetele“, neboť vyložit jej je úkolem správního orgánu. „Soud proto uvádí, že žalovaný v napadeném rozhodnutí stran výkladu neurčitého právního pojmu ,případ hodný zvláštního zřetele´ uvedl, že se zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu, nicméně tyto aspekty posouzení již nijak dále nerozvedl (s výjimkou posouzení zdravotního stavu žalobce, který ohodnotil jako závažný). Zároveň žalovaný neuvedl jakékoliv úvahy k tomu, jak neurčitý právní pojem ,případ hodný zvláštního zřetele´, a to rovněž ve vztahu ke skutkovým okolnostem projednávané věci, vyložil, tj. co pod ním rozumí, jaké ,znaky k jeho naplnění vyhledává, v jakém rozsahu a jakým procesem je nalezl, a jakou logickou úvahou shledal, že jsou dány´, či dány nejsou,“ uvedl Krajský soud v Praze.
Krajský soud v Praze rozhodnutí ministerstva vnitra o mezinárodní ochrany 3. června 2021 zrušil pro jeho vady a důvodnost žaloby a věc vrátil ministerstvu vnitra k dalšímu řízení. Ministerstvo vnitra je nyní vázáno právním názorem soudu.
Irena Válová
