Exhejtman Jiří Rozbořil, bývalý olomouckého policejní náměstek Karel Kadlec a vlivný podnikatel Ivan Kyselý jsou ve známé kauze Vidkun vinni. Krajský soud v Olomouci je dnes potrestal podmíněnými tresty, přestože obžaloba u Kadlece požadovala pětiletý trest za mřížemi. Uložil jim i peněžité tresty. Nejvyšší dostal Kyselý, a to 2,1 milionu korun a k tomu 18 měsíců s tříletým podmíněným odkladem. Kadlecovi rovněž zakázal činnost na čtyři roky. Rozbořil musí zaplatit 180 000 korun.
Jde o hlavní aktéry případu, kteří si podle obžaloby měli sdělovat informace z trestních spisů a využívat je dle obžaloby je k posílení svého vlivu.
Vinný je podle soudu i bývalý hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD), který podle soudu získával v jedné z kauz informace z trestního řízení.
U tehdejšího šéfa hospodářské kriminálky Radka Petrůje soud vinu nevyslovil. Zprostil ho tak obžaloby.
Bývalý hejtman Jiří Rozbořil byl obžalován z podplácení, na Petrůje a Kadlece podal státní zástupce obžalobu ze zneužití pravomocí. Kadlec, který podle policie vynášel informace ze spisů, byl navíc obžalován i z přijetí úplatku. Soud všem třem uložil podmíněné a peněžité tresty. Nejvyšší dostal Kyselý, a to 2,1 milionu korun. Kadlecovi rovněž zakázal činnost na čtyři roky.
Naopak tehdejšího šéfa hospodářské kriminálky Radka Petrůje soud zprostil obžaloby. Rozbořil je odsouzen za podplácení, Kadlec za zneužití pravomocí a Kyselý za účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby.
Podnikatel Kyselý dostal trest 18 měsíců s tříletým podmíněným odkladem a peněžitý trest 2,1 milionu. Kadlec dostal dvouletý trest s podmíněným odkladem na čtyři roky a peněžitý trest 144 000 korun. Žalobce mu navrhoval pětiletý trest vězení. Rozbořilovi soud uložil dva roky s tříletým podmíněným odkladem, zaplatit musí 180 000 korun. Jednání vytýkané Petrůjovi není podle soudu trestným činem.
„Nebylo prokázáno, že by mezi Kadlecem a Kyselým zmiňovaná trestní řízení byla fakticky ovlivněna. Nemáme důkaz o tom, že cílem jednání bylo ve prospěch někoho něco reálně ovlivnit. Racionálně prokázáno je z jádra obžaloby to, o čem Kadlec s Kyselým mluvil,“ uvedl soudce Martin Lýsek.
Předseda senátu poukázal na to , že v případu prohrála hlavně policie – kauza podle soudce ukázala svět obžalovaných, kteří tyto informace využívali pro své účely.
„Hlavní bylo být zadobře se skupinou lidí, kteří mě zajistí, kdybych měl problém. Je to jednoznačně prokázána motivace,“ vysvětlil rozhodnutí soudce.
Případ podle obžaloby odkrývá údajné korupční vztahy mezi podnikateli, policisty a veřejnými činiteli. Kadlec podle usnesení o zahájení stíhání podnikateli Kyselému dlouhodobě poskytoval informace z devíti trestních řízení. Šlo o kauzy olomouckého akvaparku, HC Olomouc, závodiště Lazce nebo kauzu Tesco SW, jež měly zůstat utajeny.
Kadlec tvrdil, že se ničeho protiprávního nedopustil. Hájil se tím, že šlo o operativní činnost, kdy naopak získával informace. Jeho tvrzení odmítl krajský soud, když rozhodoval o Kadlecově žalobě proti propuštění z policie.
Kauza byla postavena důkazně především na odposleších. Zachycují schůzky hlavních aktérů případu v olomouckých kavárnách a restauracích, ale i z kuřárny olomouckého pracoviště GIBS a Kadlecovy kanceláře v budově krajského policejního ředitelství. Právě tam podle žalobců obžalovaní diskutovali o věcech z trestních řízení a předávali si informace či pokyny.
Dohromady jde o 130 CD s hodinami záznamů. Například jen Kadlec s Kyselým měli od července 2014 do září 2015 nejméně 45 schůzek, na kterých podle žalobců kauzy ale třeba i personální obsazení vysokých policejních funkcí řešili.
Kauza začala 13. října 2015, kdy tehdejší Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) zasahoval v Praze a Olomouckém kraji, soud jednání otevřel loni v únoru. Kyselý se jich neúčastnil, omlouval se ze zdravotních důvodů. Nepřišel ani v pátek.
Stovky hodin sledování a odposlechů
Kauza Vidkun měla být podle předpokladů výkladní skříní Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Jak se nakonec ukázalo, nakonec nejde o závažný kriminální případ s korupcí v pozadí, ale o válku policajtů, s níž souvisí velmi tvrdé vyřizování účtů. Soud totiž udělil „pouze“ podmíněné tresty a pokuty. Například bývalému náměstkovi olomoucké krajské policie žalobce Miroslav Stoklásek navrhl pětiletý trest za mřížemi.
Společně s druhou podobnou kauzou s krycím jménem Bereta odstartoval Vidkun konec ÚOOZ a jeho řadou médií glorifikovaného velitele Roberta Šlachty.
Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Miroslav Stoklásek tvrdí, že prokázal, že bývalý policejní náměstek Karel Kadlec „soustavně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních kauz“ podnikateli Ivanu Kyselému. Je důležité podotknout, že Ivan Kyselý je letitým přítelem a obchodním partnerem někdejšího ministra vnitra Ivana Langera. A právě někdejší vlivný politik ODS Langer, který do funkce šéfa ÚOOZ uvedl už zmiňovaného Roberta Šlachtu, byl primárním targetem detektivů ÚOOZ. Toho detektivové vedené šéfem ostravského ÚOOZ Jiřím Komárkem, zadrželi, provedli domovní prohlídky v Praze a Olomouci, ale nakonec neobvinili. Šlachta i Komárek nyní kandidují ve volbách do Poslanecké sněmovny s hnutím Přísaha.
Soud nyní zkonstatoval, že k trestné činnosti skutečně došlo. Ale nepovažoval ji zřejmě za tak vážnou, aby udělil letité nepodmíněné tresty.
Povídali jsme si o kauzách
„K obžalobě sděluji, že jsem si s inženýrem Kyselým povídal o kauzách, které byly notně medializovány a veřejně známy. Nikdy jsem Kyselému nevyzradil žádnou informaci, která by byla veřejně neznámá nebo neznámá jemu. Nikdy jsem nevyzradil žádnou informaci, která by byla způsobilá ohrozit účel trestního řízení. Naopak jsem se s Kyselým bavil zcela záměrně a jak plyne ze spisového materiálu, tak Kyselý mi dával celou řadu informací důležitých pro policii, které jsem následně předával k prověření sděloval,“ začal Karel Kadlec svoji závěrečnou řeč.
Kadlec podotkl, že z dokazování u soudu vyplynulo to, že celá řada jeho sdělení Kyselému, které státní zástupce považuje za vyzrazování informací, byla lží a fabulací a neměla s žádným trestním řízením nic společného.
„Nebo neobsahovala žádný reálný stav s konkrétním trestním řízením, nebo byla mediálně známá a tudíž se nemohlo jednat o informaci z trestního řízení. Neposkytl jsem informaci, která by byla způsobilá ohrozit účel nějakého trestního řízení,“ tvrdí Kadlec.
Soud upozornil, že v přípravném řízení vypovídal velmi extenzivně. Doufal totiž, že policie nebo žalobce porovná jeho výpověď s konkrétními spisy, v nichž mu klade za vinu jejich ovlivňování.
„Očekával jsem, že policejní orgán či státní zástupce prověří mou výpověď s konkrétními spisy, které mi klade v jednotlivých skutcích za vinu. Očekával jsem, že prověří medializaci v kontextu se zachycenými výroky a prověří, zda Kyselému takové informace nebyly známy a budu moci zdůvodnit, který můj zachycený výrok byl způsobilý ohrozit účel trestního řízení. O to jsem policejní orgán žádal a žádný takový výrok mi předložen nebyl. Pokud by se tak stalo, tak bychom tady nestáli,“ apeloval na soud Kadlec.
Podle něj je velmi zvláštní, že státní zástupce jeho operativní práci bez jakéhokoliv prověření hodnotí zcela opačně jak činnost bývalého šéfa ostravského ÚOOZ Jiřího Komárka.
„Který si navíc veškeré informace, které zanesl do svých záznamů vymyslel s jasným účelem, aby nás mohl poškodit a zahájit úkony trestního řízení a hodnotí je (státní zástupce – pozn. red.) tak, že Komárek mohl lhát, protože zjišťoval důležité informace. To je pro mne naprosto nepochopitelné, protože touto perspektivou jsou pro pana státního zástupce informace, které jsem získával já k závažným kauzám, které poškozovaly veřejné rozpočty, špatné a mé jednání je kriminalizováno,“ kroutil hlavou nad konstrukcí obžaloby bývalý policejní náměstek.
Po provedeném dokazování bylo podle něj zcela jasně prokázáno, že žádné informace z trestních řízení vedených na Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů nezískával bez toho, že by je potřeboval pro služební potřebu. „Neexistuje pro to jediný důkaz. Naopak je jasně prokázáno na pořízených odposleších a výslechy svědků, že jsem vedení ÚOKFK předával poznatek v rámci realizace Tesco SW a vedení GIBS poznatek na diskreditaci policejního prezidenta,“ uvedl Kadlec.
Pro vysvětlenou: Složitý případ stamilionových IT zakázek, ve kterých figuruje mimo jiné firma Tesco SW vlivného olomouckého podnikatele Josefa Tesaříka – bratra někdejšího poslance a olomouckého hejtmana Martina Tesaříka z ČSSD. Podle obžaloby Kadlec na schůzce vyzradil Kyselému, že je plánováno vydání usnesení o zahájení trestního stíhání v kauze IT zakázek. Jak se ukázalo, šlo o skutečně zavádějící informaci a nikoli pravdivý údaj, jak Kadlec sdělil v rámci trestního řízení.
Co se týče policejního prezidenta Tomáše Tuhého, Kadlec dostal poznatek, že se ho ÚOOZ chystá dehonestovat na základě překrouceného příběhu. Detektivové ÚOOZ se totiž snažili prokázat, že Tuhý vynáší informace z vyšetřování zmanipulovaných IT zakázek, ve kterých figurovalo Tesco SW. Svoje konání opírali to o indicie, že telefon, z něhož se informace dostávaly ven, patřil někomu z blízkých policejního prezidenta.
Inspektor GIBS Milan Vaculík, který zpracovával spis označený názvem „Nevstupovat“ pak navíc při vyšetřování prohodil odesilatele a adresáta údajného pachatele úniku z vyšetřování a nepřišla na to ani dozorující žalobkyně z olomouckého Vrchního státního zastupitelství Jarmila Ošlejšková. Vše vyvrcholilo prohlášení exdetektiva Jiřího Komárka o „brutálním úniku informací“ od policejního prezidenta. Komárek kvůli nepodloženému osočení Tuhého skončil před soudem, který ho, přestože soud konstatoval, že Tuhý byl nařčen bez důkazů, očistil.
Kyselý vliv už měl
Karel Kadlec se ve své závěrečné řeči pozastavil nad tím, jak měl posilovat vliv podnikatele Ivana Kyselého, jak tvrdí obžaloba.
„Ivan Kyselý žádné informace, které mu z našich rozhovorů vyplynuly nevyužíval k posílení svého vlivu už jen proto, že žádný vliv nepotřeboval posílit. Pro toto tvrzení obžaloby neexistuje jediný důkaz. Rovněž neexistuje žádný důkaz k tvrzení obžaloby, že Ivan Kyselý nějaké informace předával případně dle vlastní úvahy dalším osobám s významným, byť i neformálním, politickým či ekonomickým vlivem v Olomouckém kraji, a to zejména Ivanu Langerovi, Jiřímu Rozbořilovi (tehdejšímu hejtmanovi) či Martinu Majorovi (tehdejšímu náměstkovi olomouckého primátora), případně i dalším osobám pro jejich potřebu a prospěch,“ torpédoval Kadlec tvrzení obžaloby.
Rovněž je podle něj zcela nesmyslné tvrzení obžaloby, že schůzky podnikal proto, aby se odvděčil za to, že nebyl odvolán ze své funkce, a aby si i do budoucna zajistil setrvání ve funkci náměstka ředitele krajské policie prostřednictvím osob, které byly schopny tuto personální záležitost ovlivnit.
„A to zejména prostřednictvím Ivana Kyselého, Jiřího Rozbořila a Ivana Langera. Toto tvrzení je zcela absurdní už jen proto, že jsem byl po mnoho let ve funkci náměstka ředitele pro službu kriminální policie a vyšetřování hodnocen výtečně. Byl jsem pravidelně odměňován a všichni nadřízení mne tak hodnotili, což bylo prokázáno výslechem Libora Krejčiříka a v přípravném řízení výslechem Jaroslava Skříčila (Kadlecových nadřízených – pozn. red.),“ pokračoval Kadlec.
Podle něj musí být obžalobě zřejmé, že za těchto skutečností nemohl být podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů odvolán nemohl, protože to s takovým hodnocením prostě nejde.
Libor Krejčiřík později povýšil na celorepublikovou kriminálku a spolupráce s Kadlecem neustala. Krejčiřík do protokolu zkonstatoval: „Vídali jsme se takřka denně, nejdříve na pozici náměstků, později z pozice ředitele, byl mým přímým podřízeným. Myslím si, že jsme spolu měli normální přátelský vztah. Co se týká ze strany mé vůči Karlovi, já jsem s ním neměl problém, vždy jsme se domluvili na spolupráci. I když jsem dělal rok vnějšáka, tak jsme se vždy domlouvali na různých společných akcích, co potřebovala kriminálka zajistit od vnější služby, tedy spolupráce byla na dobré úrovni.“
Státnímu zástupci musí být proto podle Karla Kadlece naprosto zřejmé, že jediný, kdo se snažil o jeho sesazení z funkce byli policisté ÚOOZ, dříve jeho podřízení z krajské policejní správy.
„Což plyne notně z rozhovorů Kadlec versus Kyselý z 2. února 2015, Kadlec versus tehdejší šéf celorepublikové kriminálky Milan Pospíšek taktéž z 2. února 2015,“ pokračoval dále Kadlec.
Totéž podle něj vyplývá, z dokumentů z trestního spisu: konkrétně z úředního záznamu, který sepsal se svým šéfem Skříčilem a předal na GIBS, z výslechu detektiva Martina Nasswettra, a dalších olomouckých policistů.
„Je velmi zvláštní, že státní zástupce tyto skutečnosti opomíjí, když mu ze zajištěných odposlechů musí být zřejmé, že se tyto osoby (bývalí podřízení, kteří po rozepřích odešli na ÚOOZ – pozn. red.) všemi prostředky snažily o mé odstranění, protože chtěli ovlivnit průběh trestního řízení ve prospěch pachatelů, které chtěli chránit,“ obrátil se na státního zástupce exkomunikovaný plukovník.
„Je mi kladeno za vinu, že jsem si chtěl vytvořil síť zavázaných osob a chtěl byl součástí neformálního uskupení osob majícího vliv na politické a podnikatelské dění zejména v Olomouckém kraji. Včetně neformálního vlivu při personálních rozhodnutích v bezpečnostních sborech. Toto obvinění je opět spekulací a zbožným přáním bez jakéhokoliv důkazu,“ upozornil Kadlec.
„Žádné informace, z trestních řízení z jiných útvarů, jsem nezískával pro svou potřebu. Ve spise je to zcela jasně zadokumentováno. Na pořízených odposleších a ze svědeckých výpovědí plyne, že naopak já jsem předával jiným útvarům informace, které jsem získal v rámci operativně pátrací činnosti… …Trvám na tom, že veškerá trestní řízení, která byla mým útvarem zpracovávána, byla prověřována pečlivě a objektivně, nikoliv v prospěch či neprospěch osob, jak tvrdí státní zástupce. V přípravném řízení jsem žádal, aby mi bylo předestřeno, co konkrétně bylo v kterém trestním řízení uděláno špatně nebo nepřiléhavě s pokyny státního zástupce, a nebylo mi předestřeno vůbec nic. Státní zástupce věděl, že ÚOOZ chce některé kauzy ovlivnit, byl na to upozorňován a neučinil žádné opatření, aby toto řízení bylo realizováno objektivně. Aby byly předestřeny veškeré odposlechy a ne jen selektivně ty, co se obžalobě hodí a zbytek byl zatajen,“ apeloval na soud obžalovaný expolicista.
Státní zástupce ani detektivové se podle jeho přesvědčení nezabývali subjektivní stránkou – úmyslem obžalovaných, „která z jednotlivých skutků přímo čiší a je potvrzena svědeckými výpověďmi svědků i zadokumentována na zatajených odposleších, protože jsme se snažili veškeré kauzy beze zbytku prověřit s cílem padni komu padni“.
„Veškeré skutky, které jsou mi kladeny za vinu spojují peníze z veřejných zdrojů a lobby některých politiků a policistů, bohužel těch stejných policistů, kteří zpracovávali tuto kauzu o ovlivnění. Byl jsem mnohokrát varován, abych se vyhnul některé kauze, abych něco neprověřoval, a já to nikdy neudělal, a proto tady stojím. Tyto skutečnosti jsou mnohokrát zachyceny na pořízených odposleších, státní zástupce Stoklásek o tom od prvopočátku věděl a nic neudělal. Jaká je potom objektivita trestního řízení? Proč se dělaly domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor selektivně stejně jako jsou selektivní odposlechy? Proč nebyly udělány mediální výstupy? Proč policejní orgán neprověřil mé výroky ve vztahu ke skutkům, zda jsou pravdivé? Jak je možné, že se ve sklepních prostorách Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje několik let po sdělení obvinění v této kauze se našel můj sběrný arch s poznatky? Jak je možné, že nebyl zajištěn v rámci prvotních prohlídek? Jednoduše proto, že policisté ÚOOZ věděli, že získávám informace o trestné činnosti a nevyhovovalo jim, že by tato trestná činnost měla být prověřována,“ vypíchl ve své závěrečné řeči bývalý náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec.
Kadlec 5, ostatní podmínky
Karel Kadlec měl podle obžaloby údajně získávat informace z trestních řízení od podřízeného Radka Petrůje, tehdejšího šéfa hospodářské kriminálky, ale i z dalších případů z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality nebo z GIBS.
Ivan Kyselý pak podle žalobce Stokláska využíval tyto informace k posílení svého vlivu. Žalobce také tvrdí, že tyto informace byly dále předávány už zmiňovanému exministrovi vnitra Ivanu Langerovi, blízkému příteli podnikatele Kyselého. Jak už Ekonomický deník zmínil, Langer obviněn ani obžalován není.
Žalobce Miroslav Stoklásek navrhl obžalovaným tři podmíněné tresty. Karlu Kadlecovi, který strávil tři měsíce ve vazbě, pětiletý trest vězení. Pro podnikatele Kyselého Stoklásek žádá tříletý trest s podmíněným odkladem na pět let, pro Rozbořila dvouletou podmínku se zkušební dobou tří let a peněžitý trest 50 000 až 100 000 korun. Soud by pak měl dle Stokláska detektivovi Petrůjovi uložit tříletý trest s podmíněným odkladem na čtyři roky.
Překreslení personální mapy
„Závěrem si neodpustím konstatovat, že trestnímu řízení jsem se věnoval více jak dvacet let. Nikdy jsem však neviděl, aby byl někdo odposloucháván, sledován, vazebně stíhán a perzekvován všemi směry na základě vymyšlených úředních záznamů, které nikdy nikdo neověřil a na jejich základě VSZ povolilo sledování a na základě podnětu VSZ ostravský soud odposlechy. Aby bylo trestní stíhání vedeno na základě lidové tvořivosti, zparafrázovaných a účelově vybraných odposlechů, které ve skutečnosti vyznívají úplně jinak. A naopak těch, co nezapadají do patřičného kontextu, vyhodnocených jako nezájmových. Nikdy jsem nezažil, aby se výpovědi obviněných v přípravném řízení neprověřovaly, aby byly vyhodnoceny bez čehokoliv dalšího jako obhajoba obviněného. Nemůžou mi být kladeny za vinu lživé informace, které jsem si vymyslel, byť mohou znít věrohodně. Nemůže mi být kladeno za vinu vyzrazení informací veřejně známých, které byly roky medializovány a všichni o nich věděli,“ předeslal závěr své řeči Karel Kadlec.
Státní zástupce Miroslav Stoklásek podle Kadlece na základě vlastního přesvědčení a bez důkazů hodnotí to, že měl jako policista zájem na řádném a objektivním prověřování závažných skutků, bez toho, aby se vůbec detailněji zabýval taktikou policejní práce, praxí i interními normami policie.
„Pan státní zástupce na jedné straně u mne hodnotí mou operativní činnost jako trestnou a na druhé straně to stejné na straně ÚOOZ jako bezproblémové. Ve spise je spoustu balastu, který s touto věci nemá nic společného a v souvislosti s kreativně vyhodnocenými odposlechy vytváří dojem kriminální činnosti. Pan státní zástupce absolutně rezignoval na to, aby objektivně hodnotil důkazy v prospěch i neprospěch obviněných. Celá tato kauza byla vytvořena pouze proto, aby byly ochráněni podezřelí ve skutcích, které jsme prověřovali, za nimiž stáli politici, kteří podporovali policisty ÚOOZ, kteří tuto kauzu zpracovávali. Tyto skutečnosti jsou mnohokrát zachyceny na odposleších. A hlavně proto, aby byla překreslena personální mapa v bezpečnostních sborech a pracovníci ÚOOZ se mohli etablovat na naše místa. Což se následně stalo, protože jsme byli pro tuto skupinu nevyhovující a neexistovala jiná možnost, jak se nás zbavit než nás stíhat. Nikdo si však nedovede představit to mnohaleté příkoří, které nám bylo způsobeno na základě vylhaného a pokřiveného příběhu, ze kterého jsme obžalováni,“ uzavřel svůj poslední proslov před olomouckým soudem bývalý policejní náměstek.
Válka policajtů
Středem zájmu ÚOOZ byl především bývalý náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec.
Případ má podle žalobců z olomouckého Vrchního státního zastupitelství odkrývat korupční vztahy mezi policií, podnikateli a státní správou, včetně například manipulace s trestními spisy. Obžalovaní, z nich někteří strávili několik týdnů ve vazbě, svoji vinu odmítají tvrdí, že jde o spiknutí části olomouckých policistů, kteří si „s nimi“ odešli vyřídit účty z pozice detektivů Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
Obžalovaní měli dle státního zástupced Miroslava Stokláska páchat trestnou činnost „v dosud přesně nezjištěné době, nejpozději ode dne 29. 7. 2014 do 13. 10. 2015 v Olomouci a na dalších místech České republiky“.
Vyšetřování případu byl zahájeno na základě smyšlených úředních záznamů. A nešlo jediné podivnosti, které jej od počátku provází.
Kauzu Vidkun zahájil bývalý šéf ostravského ÚOOZ Jiří Komárek sepsáním už zmíněných několika úředních záznamů. Mimo jiné v jednom z nich uvedl jméno tajného informátora, který mu měl poskytnout informace o nezákonnostech v Generální inspekce bezpečnostních sborů. Na konto těchto úředních záznamů byly povoleny odposlechy a sledování podezřelých.
Nebylo prokázáno, že by mezi Kadlecem a Kyselým zmiňovaná trestní řízení byla fakticky ovlivněna. Nemáme důkaz o tom, že cílem jednání bylo ve prospěch někoho něco reálně ovlivnit. Racionálně prokázáno je z jádra obžaloby to, o čem Kadlec s Kyselým mluvil,“ uvedl soudce Martin Lýsek. Poukáza na to , že v případu prohrála hlavně policie – kauza podle soudce ukázala svět obžalovaných, kteří tyto informace využívali pro své účely. „Hlavní bylo být zadobře se skupinou lidí, kteří mě zajistí, kdybych měl problém. Je to jednoznačně prokázána motivace,“ doplnil soudce.
Předseda senátu kauzy Vidkun Martin Lýsek vyžádal u Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) vyžádal kopii dříve utajovaného úředního záznamu, ve kterém mělo být uvedeno jméno tajného informátora. Odpověď soudce zcela jistě zaskočila. Náměstek ředitele NCOZ pro výkon Zdeněk Novák mu totiž napsal, že požadovaný dokument ze spisu zmizel.
Příslušníci kvůli žádosti soudce nahlédli do spisového materiálu ke kauze Vidkun a zjistili, že Komárkův už čtvrtý úřední záznam byl v takzvaném sběrném archu zaevidován 3. července 2014 pod názvem „úřední záznam – totožnost osoby“. Policisté dále zjistili, že 28. května 2016 byl u tohoto dokumentu zrušen stupeň utajení. Tedy, že už ho nechrání zákon.
„Bylo nahlédnuto do spisového materiálu, vedeného po číslem jednacím. Ze sběrného archu vyplývá, že předmětná písemnost zde není zaevidována. Ve spisovém materiálu tohoto čísla jednacího se předmětná písemnost nenachází,“ napsal předsedovi soudního senátu Zdeněk Novák.
Zjednodušeně řečeno: někdo prostě velmi důležitý dokument v kauze Vidkun sebral ze spisu a nejspíš skartoval.
Velmi důležitá je přitom i časová souvislost. Krátce na to, kdy byl onen materiál o utajovaném informátorovi odtajněn, zpracovatel kauzy Vidkun Jiří Komárek z ÚOOZ spolu se svým šéfem Robertem Šlachtou a dalšími detektivy na protest proti policejní reorganizaci odcházejí.
Cinklý začátek
Vraťme se proto na samý začátek kauzy Vidkun. Šéf ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek v květnu 2014 napsal do úředního záznamu, že získal od agenta informaci, že o podnikatele Petra Hoška a o jeho zaměstnance Radka Vrzala, oba z firmy Hopr Trade ze Zábřehu na Moravě, která se zabývá výkupem železa a drahých kovů, se zajímá jistý člověk napojený na bezpečnostní složky.
Podle informací z Komárkova úředního záznamu měl být oním „člověkem“ podnikatel Josef Kolínský – bývalý příslušník policie, takzvaný nelegál, známý mimo jiné z podobného případu v olomouckých bezpečnostních složkách z devadesátých let, přezývaného Olomoucká kauza. Hoškově firmě, která v té době čelila podezření z krácení daní, měl Kolínský nabízet „na ochranu“ zajištění písemností z policie, což splnil.
Komárek se pět dní po sepsání tohoto úředního záznamu opět s Hoškem a Vrzalem sešel. Ti ho měli podle jeho záznamů informovat, že mají problémy s celníky a s finančním úřadem. Také měli uvést, že jim bývalý detektiv Kolínský skutečně předal několik stránek z policejního spisu, který je na ně veden, a že když jeho klientovi zaplatí jistou sumu, tak že zajistí zastavení trestního stíhání.
Dále se Komárkovi měli zmínit také o tom, že společnost jako právník zastupuje bývalý ministr vnitra Ivan Langer, který jim měl kvůli obavám z Kolínského poskytnout kontakt na detektivy z olomoucké kriminálky. Komárek policejní materiály ověřil a zjistil, že jsou pravé.
Za čas došlo k dalšímu setkání, Hošek s Vrzalem prý po Komárkovi chtěli, aby jim zajistil informace z daňového trestního řízení. Komárek jim dle úředního záznamu sdělil, že by se je možná podařilo získat, ale když oficiálně oznámí nabídku velmi nestandardní pomoci ze strany Josefa Kolínského. Hošek s Vrzalem mu měli říct, že si to promyslí.
V dalším ze záznamů pak Komárek konstatoval, že se audionahrávku pořízenou nahrávku z jednání s Hoškem a Vrzalem nepodařilo vyčistit a proto byla předána do České televize v Ostravě, aby se její technici pokusili o částečnou rekonstrukci záznamu.
Jak se ukázalo, i předchozí Komárkův audiozáznam ze schůzky s s Hoškem a Vrzalem byl nesrozumitelný. Po jeho poslechu bylo zřejmé, že neobsahuje to, co se mělo odehrát na jedné ze schůzek, co Komárek konstatoval v úředním záznamu.
V půlce června se pak Komárek znovu sešel s Hoškem a Vrzalem a ti mu měli předat návrh trestního oznámení na Kolínského. Komárek se podle svých záznamů zaručil, že jej prostuduje a řekl jim, že má zásadní pracovní problémy.
V úředním záznamu pak dále zaznamenal, že se tak připravuje ukončení schůzek s Hoškem a Vrzalem. Že končí pak Komárek sdělil Hoškovi s Vrzalem i na poslední schůzce. V průběhu setkání Komárek naváděl do rozhovoru téma ex-ministra vnitra Ivana Langera, olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece a jednoho z jeho podřízených.
Na scéně tajný informátor
V dalším úředním záznamu pak Komárek popsal schůzku s tajným informátorem, podle kterého měl policejní náměstek Kadlec chodit na olomouckou pobočku GIBS a získávat od jejího vedoucího zájmové spisy. Kadlec je pak měl dle tohoto informátora předávat předávat poznatky Ivanu Langerovi a jeho příteli, podnikateli Ivanu Kyselému.
Komárek se potom ještě naposledy sešel s podnikatelem Hoškem, tomu sdělil, že už mu nepomůže. Na základě takovýchto informací bylo v červenci 2014 zahájeno trestní řízení v kauze Vidkun.
Krátce po zahájení úkonů detektivové ÚOOZ podali návrhy na sledování a odposlechy, které státní zastupitelství schválilo. Ty byly instalovány mimo jiné v olomoucké restauraci Potrefená husa (dům shodou okolností patřil Ivanu Kyselému) a v jedné kavárně Café Delux.
Z čeho viní „Vidkuny“ policie a žalobci?
Bývalý hejtman Rozbořil je obžalován z podplácení, na Petrůje a Kadlece podal státní zástupce obžalobu ze zneužití pravomocí. Kadlec, který podle policie vynášel informace ze spisů, je navíc obžalován i z přijetí úplatku. Kadlec byl kvůli Vidkunu propuštěn, výpověď neúspěšně napadal u soudů. Petrůj byl postaven mimo službu. Kyselý se před soudem zodpovídá z účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby. Kromě Kyselého, který dále podniká v realitách, obvinění změnili své profese.
Podle usnesení o zahájení trestního stíhání tehdejší policejní náměstek Kadlec vlivnému podnikateli Kyselému údajně pravidelně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních řízení. Šlo například o kauzy olomouckého akvaparku, HC Olomouc, závodiště Lazce, ale i o kauzu Tesco SW, které měly zůstat utajeny.
Všichni obvinění od začátku vinu popírají. Kadlec byl v prosinci 2015 ještě v době vazby kvůli porušení služebního slibu propuštěn ze služebního poměru, svou výpověď poté napadl u soudu žalobou. Hájil se tím, že se ničeho protiprávního nedopustil, šlo prý o operativní činnost, kdy naopak on získával informace. Podle soudu o operativní pátrací činnost jít nemohlo, neboť nesplňovala zákonné podmínky, výpověď tak označil za oprávněnou.
Bývalý hejtman Rozbořil se zcela stáhl z politiky. Trvá stále na tom, že se ničeho protiprávního nedopustil. Již dříve uvedl, že jde jen „o to, jak si vyložíte žvanění v hospodě“. „Důkazní situace ani naše stanovisko se nezměnilo. Z pohledu obhajoby je vždy lepší, když je obžaloba u soudu, možnosti obhajoby jsou mnohem příznivější,“ řekl dnes Konečný.
Kauza Vidkun se otevřela 13. října 2015 policejní razií na několika místech v Olomouci, kdy policie dělala domovní prohlídky a zadržela či předvedla několik lidí včetně bývalého ministra vnitra Ivana Langra. V jeho bytě v Olomouci strávili kriminalisté více než 13 hodin, ale nakonec ho propustili, v případu obviněn není. Rozbořil byl stíhán na svobodě, Kyselý, Kadlec a Petrůj strávili tři měsíce ve vazbě.
Bylo to jinak, tvrdí svědci
Podnikatel Petr Hošek při pozdějším výslechu odmítl informace z úředních záznamů Jiřího Komárka a žalobce Miroslav Stoklásek do obžaloby napsal: „K dotazům dále uvedl, že v roce 2014 absolvoval mnoho schůzek s policisty i příslušníky GIBS. Těch kontaktů bylo tolik, že si na jednotlivé osoby ani schůzky nepamatuje. Advokátní kancelář Ivana Langera zpracovávala jejich společnosti žaloby na nečinnost proti finančnímu úřadu. Pana Langera viděl asi pouze 2x, poprvé v jeho kanceláři v Olomouci a podruhé v kanceláři v Praze. Jmenovaný jim dal k dispozici svého zaměstnance, který jim pomáhal vyřizovat stížnost na Policii ČR v Brně. Ivan Langer ani jeho zaměstnanci mu žádný kontakt ani lobbing na policii nedávali, vše řešili zákonnou cestou. Josefa Kolínského nezná a nikdy ho neviděl, ani žádnou vztahovou analýzu, v níž by figuroval on či jejich firma.“
Podobně vypověděl ke Komárkovým úředním záznamům i podřízený Hoška Radek Vrzal. „V roce 2014 se účastnil několika jednání na různých místech v Olomouci, kam pan Hošek přivedl nějaké lidi, kteří by podle jeho názoru mohli být v tomto nápomocni. Jeho úlohou bylo pouze prezentovat problémy společnosti. Jednou z těchto osob mohl být plk. Mgr. Jiří Komárek, se kterým se setkal asi 3x. Žádné požadavky vůči němu nevznášel, ten člověk byl pro něj nečitelný. Popsal mu pouze jejich příběh, rozhodně mu nesděloval, že pro účely řešení těchto problémů jsou ve styku s Kadlecem… …Poslední jednání s panem Komárkem bylo takové divné, s odstupem času si myslí, že se od něj snažil zjistit, zda se svědek setkává s někým z policejního ředitelství.“
Státní zástupce Stoklásek tak v obžalobě zcela pominul zásadní pochyby o legitimitě zahájení trestního řízení v kauze Vidkun. Zato obžalované cupuje bez slitování. „Nesprávně (neprocesně) provedené trestní řízení nutně vede ke vzniku pochybností o správnosti zjištěného skutkového stavu, vyvolává prostor pro nejrůznější procesní námitky ze strany osob zúčastněných na trestním řízení (námitky podjatosti orgánů činných v trestním řízení, námitky nepoužitelnosti důkazů získaných neprocesním způsobem či podjatým orgánem apod.) a ve svém důsledku vede ke zmaření účelu trestního řízení,“ napsal v obžalobě olomoucký prokurátor. Přestože se dle sebraných svědeckých výpovědí identické činnosti dopouštěl detektiv Komárek na samém počátku kauzy Vidkun žádné pochybnosti v jeho práci žalobce nespatřuje.
„Zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obviněný Karel Kadlec a Radek Petrůj, jako vysocí policejní důstojníci Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, přímo zodpovědní za řádné vedení trestních řízení na území Olomouckého kraje, měli úmyslně, dlouhodobě a opakovaně porušovat zásady trestního řízení v řadě trestních řízení šetřených jejich útvarem (neoprávněně v rozporu s trestním řádem měli poskytovat informace o samotném vedení trestního řízení, o důkazní situaci, o plánovaných úkonech trestního řízení, o zamýšleném rozhodnutí ve věci apod.), čímž měli bezprostředně ohrožovat dosažení účelu těchto trestních řízení. Z uvedeného vyplývá důvodné podezření, že v důsledku jednání těchto obviněných útvar dlouhodobě řádně (tj. v souladu se zásadami trestního řízení) neplnil úkoly na úseku trestního řízení, a že trestní řízení mělo být těmito obviněnými opakovaně zneužíváno k soukromým cílům,“ tvrdí dále Stoklásek.
V obžalobě navíc žalobce argumentuje blíže neurčeným úplatkem, přestože není známo, za co by jej obžalovaný plukovník Kadlec měl dostat a v jaké výši. „Od Jiřího Rozbořila nechal slíbit ekonomickou výhodu v podobě blíže neurčeného peněžního obohacení, když dále ve spojení s uvedenými členy tohoto vlivového uskupení majícími neformální vliv na jmenování vedoucích funkcionářů bezpečnostních sborů usiloval o rozšíření sítě jemu zavázaných osob v bezpečnostních sborech, jejichž prostřednictvím by získával významné informace z trestních řízení a mohl taková trestní řízení ovlivňovat, když konkrétně zamýšlel prosadit, aby se jím vybrané osoby staly vedoucími pracovišť GIBS v Brně a Ostravě.“
Jan Hrbáček s použitím ČTK
