Vězni, kteří chtějí z určitých důvodů dostávat jinou stravu než ostatní uvěznění, o to mohou písemně požádat ředitele věznice. Se svým požadavkem ale uspějí jen tehdy, pokud to podmínky konkrétní věznice umožňují. Uvedla to mluvčí Vězeňské služby Markéta Prunerová. Soud minulý týden pravomocně přiznal aktivistovi Lukáši Borlovi omluvu od státu za to, že ve věznici nedostával veganskou stravu.
„Podmínkami věznice rozhodnými pro přiznání požadované stravy u osob s jinými stravovacími zvyklostmi jsou například vybavení kuchyně vhodným technologickým zařízením, kvalifikace personálu, dostupnost odpovídajících surovin nebo zajištění zdravotní nezávadnosti připravované stravy,“ vysvětlila mluvčí. Prakticky všechny české věznice nyní podle ní nicméně evidují vězně, kteří s žádostí o jinou stravu uspěli.
Dlouholetý vegan Borl se veganské stravy marně domáhal v litoměřické věznici, kde byl od září 2016 do dubna 2017 ve vazbě. Soud na základě právního názoru Nejvyššího soudu stanovil, že nezajištěním této stravy zasáhl stát do mužových osobnostních práv, konkrétně do práva na svobodu myšlení a svědomí.
Přísné dodržení veganské stravy však může být podle Prunerové za mřížemi z mnoha příčin složité a v podmínkách Vězeňské služby prakticky nerealizovatelné. „Strava bez masa je však ve všech věznicích zcela běžnou a není problém se s takto zaměřenými osobami domluvit,“ podotkla.
Respektujeme vyznání
Zákon o výkonu trestu odnětí svobody stanoví, že v rozsahu, v jakém to provoz věznice umožňuje, se ohledně stravy přihlíží „k požadavkům kulturních a náboženských tradic odsouzených“. Na dotaz, zda vzhledem k vyznávanému náboženství má tedy v českých věznicích například Žid nárok na košer jídlo nebo muslim na halal, mluvčí uvedla, že bezpečnostní sbor „v žádném případě vězněné osoby neselektuje na Židy a muslimy“.
„Vězeňská služba plně respektuje jakékoliv vyznání vězněných osob a ty mají stejná práva a povinnosti jako osoby bez jiného nebo žádného vyznání. Každá žádost vězněné osoby na jiný způsob stravování je tedy posuzovaná zcela individuálně, a pokud je jen trochu možné, je ve většině případů dosaženo vzájemné shody,“ popsala Prunerová.
Situaci vězně, který požádal ředitele věznice o jinou stravu, může zkomplikovat jeho zdravotní stav. Pokud mu totiž ošetřující lékař stanoví tzv. léčebnou výživu, může vězeň dostat požadovanou jinou stravu pouze tehdy, jestliže její charakter nebo obsah není s léčebnou výživou v rozporu. K tomu se musí písemně vyjádřit nutriční terapeut.
Vězni si mohou na vlastní náklady pořizovat doplňkové potraviny ve vězeňské prodejně. Borl si ale stěžoval, že ceny v ní byly neúměrně vysoké. „Vězeňské prodejny mají ceny odpovídající prodejním cenám obvyklým v místě a čase,“ reagovala Prunerová.
Bezpečnostní sbor má nyní na celodenní stravování jednoho odsouzeného základní finanční limit 62 korun včetně DPH. Konkrétní limity se pak liší například podle druhu pracovního zatížení vězně nebo při přiznání léčebné výživy.
(čtk)
