Pokud vlastník nenahlásí státu, že nemovitost prodal, je daňová povinnost uvalena na nového i starého vlastníka. Sytém totiž umožňuje vyměřit daň z jedné nemovitosti vícekrát. Když k tomu marně uplynou lhůty pro nápravu, nelze takovou daň ani zrušit. Případ, ve kterém se muž přes své námitky, ocitl v exekuci, vyřešil po sedmi letech až ombudsman.
Na veřejného ochránce práv se v roce 2019 obrátil člověk, kterému Finanční úřad pro Prahu 10 opakovaně vyměřil daň za nemovitost, kterou v roce 2013 prodal. Muž přestal platit daň z nemovitosti v domnění, že stačí, když ji platí nový vlastník. Jenže to tak není. Prodávající musí státu oznámit, že nemovitost pozbyl. Na případ nyní upozornil ombudsman Stanislav Křeček v pravidelné zprávě pro poslaneckou sněmovnu.
„Postupem nového vlastníka nemovitosti (podání daňového přiznání a úhrada daně) není konzumována povinnost původního vlastníka oznámit správci daně skutečnost, že ztratil postavení poplatníka daně z nemovitých věcí. Neshledal jsem pochybení v postupu správce daně, který stěžovateli v letech 2014 až 2016 vyměřil daň v souladu s poslední známou daní. Správce daně totiž z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti považoval stěžovatele nadále za poplatníka. Daň z nemovitých věcí stěžovatele za roky 2014 až 2016 není možné změnit (zrušit), neboť již marně uplynula lhůta pro stanovení daně,“ vysvětluje v databázi šetřených případů ombudsman.
Případ leží u Městského soudu v Praze
Jenže dlužná daň dále narůstala, v roce 2019 obdržel muž vyrozumění o výši nedoplatku ve výši 3 074 Kč. „Proti vyrozumění stěžovatel podal námitku, kterou správce daně rozhodnutím zamítl. Správce daně vysvětlil, že daň byla vyměřená ve lhůtě pro stanovení daně. Rovněž upozornil, že stěžovatel nesplnil ohlašovací povinnost podle § 13a odst. 9 zákona o dani z nemovitých věcí,“ shrnuje ombudsman události.
Následovala daňová exekuce a soud, který dosud nerozhodl: „Správce daně poté přistoupil k daňové exekuci nedoplatku na dani včetně jejího příslušenství. Následně stěžovatele vyrozuměl platebními výměry o výši úroku z prodlení. Proti platebním výměrům se stěžovatel odvolal. Stěžovatel rovněž podal u Městského soudu v Praze správní žalobu proti exekučnímu příkazu a proti rozhodnutí o námitce, o které však soud dosud nerozhodl,“ stojí v popisu šetření případu.
Správci daně o sobě navzájem nevědí
V rámci šetření také ředitel finančního úřadu pro Prahu uvedl, že oznamovací povinnost není nahrazena daňovým přiznáním nového vlastníka ani podáním daňového tvrzení. „Daň z nemovitých věcí stěžovatele, daň z nemovitých věcí nového vlastníka nemovitosti a daň z převodu nemovitostí spravují odlišné úřední osoby, které mají na starost tisíce dalších daňových subjektů. Jednotlivé úřední osoby přitom mohou nahlížet pouze na ty daňové subjekty a pouze na druhy daně, které mají na starost. Po úředních osobách navíc nelze spravedlivě požadovat, aby u každého daňového subjektu ověřovaly, zda je stále vlastníkem nemovité věci, ke které podal daňové přiznání,“ cituje úředníka ombudsman v šetření.
K tomu veřejný ochránce práv požádal o vysvětlení: Žádal jsem o vysvětlení, zda automatizovaný daňový informační systém (ADIS) eviduje situace, kdy správce daně v rámci jednoho zdaňovacího období vyměří daň z nemovitých věcí vícekrát k jedné nemovitosti. Rovněž jsem se dotázal, zda ADIS eviduje případy, kdy osoba ztratí postavení poplatníka z důvodu, že již nevlastní žádnou nemovitost v územním obvodu správce daně. Dále jsem se dotázal, jakým způsobem jsou předávány údaje z katastru nemovitostí správcům daně. Nakonec jsem se ptal, zda se shodujeme v hodnocení, že osobě nemůže vzniknout daňová povinnost, pokud není poplatníkem daně z nemovitých věcí, pouze z důvodu, že nesplnila svou oznamovací povinnost.
Systém musí umět vyměřit vícekrát daň z jedné nemovitosti
Jak vyplývá ze záznamu o šetření, odpověděl ředitel sekce, že ADIS umožňuje vyměřit za jednu nemovitou věc daň vícekrát. „Zadávání a vyhledávání dat z daňových přiznání je totiž nastaveno podle poplatníka, nikoliv podle nemovité věci. U daně z pozemků je dokonce nutné umožnit vyměření daně za stejná čísla parcel u různých poplatníků. Až v posledních letech došlo k provázání úlohy daně z nemovitých věcí v ADIS na údaje z katastru nemovitostí, které umožňuje efektivnější kontrolu daňových přiznání a dohledávání nesrovnalostí,“ vysvětluje se v záznamu s tím, že poplatníkem je někdy i pachtýř, nikoli vlastník.
Podle záznamu šetření finanční správa zavádí nový systém, který by měl sporné situace věcí v ADIS na údaje z katastru nemovitostí. Zřejmě z tohoto důvodu se stěžovatel pro roky 2017 a 2018 ,překlopil´ do eliminovaných záznamů, které správce daně postupně prověřuje (a prozatímně nevyměřuje), jak mu to umožňuje pracovní vytížení,“ komentuje vývoj ombudsman.
Jak dále vyplývá ze záznamu o šetření, všichni zúčastnění se shodli, že pokud správce daně zjistí, že občan není poplatníkem, měl by zahájit přezkum a že osobě nemůže vzniknout povinnost platit daně jen proto, že nesplnila oznamovací povinnost.
Když zrušit daň osobě, co není poplatníkem, je nemožné
Jenže jak byrokraticky zúřadovat tuhou byrokracii? „Nejvhodnější cestou pro řešení případu stěžovatele by bylo nařízení přezkoumání rozhodnutí o stanovení daně. Smyslem nařízení přezkoumání rozhodnutí je právě řešení rozhodnutí vydaných v rozporu se zákonem. Rozhodnutí o stanovení daňové povinnosti osoby, která vůbec nebyla poplatníkem daně z nemovitých věcí, je takovým nezákonným rozhodnutím. Stěžovateli totiž nemohla vzniknout daňová povinnost, pokud nebyl poplatníkem daně, pouze z důvodu, že nesplnil svou oznamovací povinnost.“
„Za nesplnění oznamovací povinnosti lze pouze přistoupit k uložení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy podle § 247a daňového řádu. Pokud je mi známo, k tomuto kroku správce daně nepřistoupil. V současné době již navíc marně uplynula lhůta pro uložení pokuty podle § 247a odst. 5 daňového řádu,“ předkládá ombudsman své návrhy v rámci záznamu šetření. Také lhůta pro stanovení daně 3 roky už uplynula a žádná skutečnost ji nestaví.
Tedy přezkum. Ale ani tento logický nápad nelze jednoduše uskutečnit: „K nařízení přezkoumání rozhodnutí o stanovení daně je však možné přistoupit pouze, pokud neuplynula lhůta pro stanovení daně. Ostatně ani doměřit daň či nařídit obnovu řízení nelze po marném uplynutí lhůty pro stanovení daně,“ stojí v záznamu o šetření.
„Shrnuji, že daň z nemovitých věcí stěžovatele za roky 2014 až 2016 již není možné změnit (zrušit) prostřednictvím opravných prostředků ani cestou doměření daně, neboť již marně uplynula lhůta pro stanovení daně,“ uvádí v záznamu doslova veřejný ochránce práv.
Exekuční případ může autoritativně zrušit soud
A jak naložit s exekucí? „Domnívám se, že pokud správce daně ví o skutečnosti, která zakládá nezákonnost exekučního titulu, neměl by k exekuci vůbec přistupovat,“ uvádí ombudsman s tím, že správce věděl, že zahajuje exekuci, kterou bude muset zastavit.
„V případu stěžovatele proto správce daně pochybil, když přistoupil k vymáhání nezákonně stanovené daně. Vymáhání daně na osobě, která vůbec nebyla poplatníkem (neměla nikdy nést daňové zatížení), a navíc za situace, kdy daň z nemovitých věcí již byla uhrazena jiným poplatníkem, je nutné považovat za zjevně nespravedlivé. Nyní je proto namístě, aby správce daně exekuci ex offo zastavil,“ uvádí ombudsman.
Konečné slovo má mít soud: „Nepřehlédl jsem, že se stěžovatel obrátil na správní soud se žalobou proti exekučnímu příkazu. Konečné rozhodnutí stran zákonnosti exekučního příkazu tak bude na soudu, který může na rozdíl ode mě autoritativně zrušit exekuční příkaz, pokud dospěje k závěru, že je nezákonný,“ uvádí ombudsman s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu.
Konec? Správce příkaz zrušil a vrátil muži peníze
Podle ombudsmana situaci přes všechno zavinil i správce daně: „Mám za to, že správce daně postupoval v rozporu se zásadou rychlosti, když podnikl první kroky k vybrání nedoplatku až v roce 2019. Kvůli liknavému postupu správce daně stěžovateli po celou dobu vznikal úrok z prodlení. Pokud by navíc správce daně začal řešit úhradu nedoplatku dříve, eliminovalo by se riziko, že marně uplyne lhůta pro nařízení přezkoumání rozhodnutí o stanovení daně,“ uzavírá případ v evidenci provedených šetření veřejný ochránce práv.
Podle aktuální zprávy pro poslaneckou sněmovnu měl případ dohru a nakonec ho vyřešil sám správce daně: „Správce daně se nakonec ztotožnil s ochráncem a zrušil v přezkumném řízení exekuční příkaz a rozhodnutí o námitce, o čemž vyrozuměl správní soud. Současně správce daně vrátil stěžovateli vzniklý přeplatek včetně vymožených exekučních nákladů. Dále správce daně vyplatil stěžovateli úrok z nesprávně stanovené daně. Správce daně se rovněž rozhodl prověřit plynulost postupu příslušného územního pracoviště při vymáhání nedoplatků na dani z nemovitých věcí. Ochránce přijatá opatření zhodnotil jako dostatečná a šetření uzavřel,“ stojí ve zprávě pro poslaneckou sněmovnu.
Irena Válová
