Většina z nás někdy přemýšlela o závěru života, co bychom si přáli a co naopak ne. Zdaleka ne všichni se ale se svými představami svěřili někomu blízkému. Výsledkem může být, že konec života strávíme zcela jinak, než bychom chtěli. Otevřít téma závěru života přitom nemusí být až tak těžké – dokonce to jde doslova formou hry. Centrum paliativní péče totiž přeložilo a českým podmínkám přizpůsobilo konverzační hru Řekni mi, při níž si lze začít s blízkými i zcela cizími lidmi začít povídat o věcech, o kterých by se nám jindy mohlo mluvit těžce. Problematice se věnoval webinář Řekni mi – jak mluvit o hodnotách a preferencích v závěru života?, který uspořádalo 18. května Centrum paliativní péče.
„V Centru paliativní péče se snažíme o systémovou změnu – chceme rozvíjet paliativní péči tak, aby byla dostupná pro všechny potřebné v naší zemi. Hodně spolupracujeme s nemocnicemi, domovy pro seniory, praktickými lékaři i dalšími, kdo se starají o lidi v závěru života. Často narážíme na to, že aby paliativní péče dobře fungovala, musí tu být nabídka, tedy dostatek služeb, které péči budou poskytovat, ale zároveň je nutné i to, aby tu byla poptávka, tedy aby si lidé dokázali o péči říci a aby ve chvíli, kdy jim je nabídnuta, dokázali správně zareagovat a příležitost využít. Setkáváme se přitom s tím, že hovory, které se týkají závěru života, nejsou jednoduché a představují pro lidi výzvu. Hra Řekni mi je jedním z nástrojů, který může pomoci těm, kdo se o tématu chtějí bavit, ale neví, jak začít,“ uvádí ředitel Centra paliativní péče Martin Loučka.
Podle průzkumu domácího hospice Cesta domů a agentury STEM/MARK z roku 2015 70 procent lidí někdy přemýšlelo o tom, co by si přáli v závěru života, ale jen 36 procent o tom někdy mluvilo. Důvodem bývá mínění, že smrt je ještě daleko (33 procent), nechtějí ji přivolávat (25 procent), je jim nepříjemné o tématu hovořit (17 procent), nechtějí děsit své okolí (15 procent) nebo mají pocit, že by ostatní o smrti mluvit nechtěli (čtyři procenta).
