Až k nejtvrdšímu opatření, tedy odvolání z funkce soudce, byla při řešení problémů se svojí podřízenou připravena sáhnout předsedkyně Okresního soudu v Mostě Radka Heresová. Kárný návrh s touto sankcí podala na soudkyni civilního úseku Ivu Flaxovou nejen pro několik desítek vážnějších pochybení, ale zejména kvůli setrvalé absenci jakékoliv sebereflexe. Teprve po vyslovení této hrozby došlo k radikálnímu obratu, takže Nejvyšší správní soud nakonec mohl schválit dohodu s kárným opatřením snížení platu o pouhých 15 % na dobu 5 měsíců. V odůvodnění však zaznělo zřetelné varování, že podobnou šanci dostává chybující soudce obvykle pouze jedenkrát.
Původní návrh kárné žaloby obsahoval téměř čtyři desítky případů, ve kterých se Flaxová dopustila nepřehlédnutelných pochybení – zhruba polovina se týkala výraznějších průtahů, druhá část pak zahrnovala procesní chyby, některé projednávané případy byly zatíženy celou sérií těchto vad. Žaloba s požadavkem na nejvyšší možnou sankci byl podán 5. února letošního roku, o tři měsíce později však Nejvyšší správní soud obdržel návrh dohody o vině a kárném opatření s mnohem mírnějším postihem.
Při projednávání před kárným senátem (řízení bylo opět distanční – obě aktérky komunikovaly se senátem videokonferenčně z domovského soudu) navrhovatelka vysvětlila, že k uplatnění nejtvrdšího postihu ji vlastně dotlačila sama chybující soudkyně svým postojem mrtvého brouka – vůbec nekomunikovala, odmítala se dostavit k projednání a o věci jakkoliv hovořit. Heresová však prý byla už při podání kárného návrhu připravena v případě změny postoje Flaxové uzavřít dohodu, k čemuž taky nakonec došlo.
Změna přitom nastala nejen v navrhovaném kárném opatření, ale zejména ve výčtu pochybení, a to právě v závažnější skupině – tedy u procesních chyb. Zatímco počet případů, ve kterých byla soudkyně dlouhodobě nečinná, případně prováděla pouze formální úkony nesměřující účelně k ukončení řízení, zůstal nezměněn (22 případů), z 16 procesních pochybení zůstaly v návrhu dohody pouze 4, jednalo se například o nadbytečné ustanovení opatrování pro řízení bez zákonného důvodu nebo nepřezkoumatelný a vnitřně rozporný rozsudek.
Se zněním dohody vyjádřila souhlas i kárně obviněná, resp. její právní zástupce Stanislav Balík, který upozornil, že v některých spisem už v mezidobí soudkyně učinila kroky k jejich rychlém ukončení, což lze chápat jako faktickou sebereflexi.
Přednost se dává dohodě
Protože kárný návrh i návrh dohody včetně všech příloh byly zpracovány velmi podrobně a samotné ústní jednání nepřineslo zásadně nové skutečnosti, vynesl kárný senát své rozhodnutí téměř obratem a dohodu i kárné opatření schválil. Předseda Karel Šimka připomněl, že kárné senáty dávají právě u tohoto typu pochybení v podstatě už tradičně přednost dohodě, neboť je to právě příslušný kárný navrhovatel a kárně obviněný, kdo nejlépe znají na daném soudu, vědí, co se vlastně dělo a jak situaci řešit.
Upozornil, že zejména druhá skupina pochybení Flaxové spočívala v nesoustředěnosti, nedůslednosti a neschopnosti vždy přesně vymezit povahu sporu, což jsou i projevy určitých odborných deficitů, které přitom přesáhly míru, kdy je lze akceptovat bez kárného postihu či podobného zásahu. Protože však šlo o dosud ojedinělý výraznější problém v její práci (z osobním spisu byla referována jediná výtka z roku 2018), akceptoval senát i poměrně mírné kárné opatření jako přiměřené a rozumné.
V závěru však Šimka zdůraznil, že soudci sice mají právo na to, aby jim byla při prvním pochybení dána „dobrá a poctivá šance na zlepšení“, ale v takovém případě kárné senáty očekávají skutečné trvalé, či alespoň dlouhodobé zlepšení. Pokud by však naopak problémy přetrvávaly, nelze už při opětovném setkání u kárného senátu s takovou shovívavostí počítat.
Ivan Holas
