Litoměřický okresní soud dnes konstatoval, že skutek dozorců místní vazební věznice, které obžaloba viní z bezdůvodného napadení cizince, není trestný čin. Proti usnesení podala stížnost státní zástupkyně. Případ tak nekončí, bude o něm rozhodovat ústecký krajský soud.
Ve vazební věznici v Litoměřicích v únoru 2018 Jaroslav Nepovím a Miroslav Hupka podle obžaloby fyzicky napadli vězněného lotyšského aktivistu ve výtahu. Cizinec se předtím dostal do konfliktu s jiným dozorcem. Podle žalobce ho v úmyslu pomstít kolegu bili rukama a obuškem. Dozorci se u soudu hájili tím, že Lotyš byl agresivní a oni provedli povolený služební zákrok.
Okresní soud je nejprve osvobodil, jeho rozsudek zrušil odvolací krajský soud a věc vrátil k novému projednání. Muži vinu odmítli. Obhájci požadovali v závěrečné řeči zproštění viny, žalobce navrhoval za zneužití pravomoci úřední osoby podmíněný trest. Dnes soud konstatoval, že skutek není trestný čin, ale že není oprávněn zhodnotit, zda použití donucovacích prostředků bylo adekvátní, proto případ postupuje řediteli vazební věznice.
„Já si stále myslím, že byl spáchán trestný čin, že se nejedná o kázeňský přestupek,“ uvedla státní zástupkyně Petra Vaisová. Spor mezi státním zástupcem a obhájci se u soudu vedl o věrohodnost dozorců a aktivisty. Soud se přiklonil k verzi dozorců, „Myslím si, že byly splněny podmínky pro vyhlášení zprošťujícího rozsudku, který je na místě, protože od postoupení věci řediteli vazební věznice nelze nic zásadního očekávat,“ uvedl Nepovímův obhájce Pavel Polák.
Dozorci odváděli Lotyše k ošetření na zdravotní oddělení. Lotyš podle soudu ve výtahu začal kopat a bouchat do stěn, snažil se rozhýbat výtah a nepřestal ani přes výzvy dozorců, kteří následně použili donucovací prostředky spočívající v hmatech a chvatech, uhodili ho několikrát gumovým obuškem, čímž mu způsobili četná povrchová zranění, které si vyžádalo následné ošetření v nemocnici.
Obžaloba uvedla, že motivem jednání obžalovaných byla odveta za předchozí jednání. „Jedná se ryze o spekulace státního zástupce. Z žádných důkazů nevyplývá, že by s poškozeným měli obžalovaní nějaké nevyřízené účty,“ uvedla soudkyně Alexandra Šetková. Soud musel podle ní rozhodnout, zda uvěří verzi státního zástupce nebo obžalovaných. „Nebylo možné nevzít v úvahu, že pan poškozený opakovaně vypovídal lhavě, překrucoval ve svůj prospěch kázeňské prohřešky, byl osobou odsouzenou v domovské zemi a soud nemohl přehlédnout to, že v Liberci byl trestně stíhán pro napadení dozorce, za což byl pravomocně byl odsouzen,“ uvedla Šetková. „Na druhé straně obžalovaní se před tímto skutkem ani po něm nikdy ničeho trestného nedopustili, byli kázeňsky odměňováni,“ uvedla soudkyně.
Soud mohl zhodnotit věc pouze na základě věrohodnosti hlavních aktérů a došel k závěru, že poškozenému není možné věřit a že událost zapříčinil on. Poukázala na výpověď svědka, který uvedl, že slyšel kopání do výtahu a uklidňování dozorců.
Krajský soud okresnímu soudu vytýkal, že se nevypořádal s rozpory ve výpovědích obžalovaných. „Je pravda, že se neshodli, ale ani verzi poškozeného nelze věřit,“ uvedla Šetková. Soud se mohl opřít o znalecký posudek. Podle soudkyně nelze s ohledem na zranění Lotyše vyloučit, že dozorci překročili meze oprávněného a přiměřeného použití donucovacích prostředků. „Nelze vyloučit, že nebyla naplněna podstata kázeňského přestupku,“ uvedla soudkyně s tím, že věc proto postoupila k posouzení řediteli věznice.
Zástupce poškozeného Alexej Krenke s usnesením nesouhlasí, uvedl, že útok dozorců na cizince byl tvrdý, což je podle něj vidět i z fotodokumentace. „Ten člověk byl brutálně, ale skutečně brutálně, zbit. Ta intenzita jednoznačně nebyla v rovině kázeňského přestupku nebo přestupku jako takového,“ řekl po skončení hlavního líčení.
(čtk)
