Polský soudce, kterému byl náhle ukončen mandát člena Národní rady soudnictví kvůli dekomunizaci polské justice a pět „neobčanů“ Lotyšska, narozených v SSSR, kterým je na konci pracovního života odepřen důchod kvůli okupaci státu Sovětským svazem. To jsou dva případy, ve kterých se v květnu uskuteční veřejné slyšení před ESLP. Z nezákonnosti nevzniká zákon, cituje Soud princip mezinárodního práva.
Třicet let po zániku Sovětského svazu v roce 1991 i po formálním pádu komunizmu v roce 1989 se s nástupnickými státy někteří občané soudní o svá základní lidská práva a svobody. V případu Savickis a spol. v. Lotyšsko jde ve skutečnosti o pět „neobčanů“, jak jsou Evropským soudem pro lidská práva nazýváni a jaký je jejich skutečný status obyvatel Lotyšska. Narozeni jsou na území bývalého Sovětského svazu.
Jurijs Savickis, narozený v roce 1939, po němž je případ pojmenován, v době od podání stížnosti ve Štrasburku v roce 2011, zemřel.
Pracovali v SSSR a jsou neobčany Lotyšska
Zbylí stěžovatelé se narodili v letech 1938 – 1948 v různých částech bývalého Sovětského svazu, poté se vydali do Lotyšska, když bylo jednou z patnácti republik SSSR, někteří v raném věku, a jiní krátce před obnovením nezávislosti Lotyšska v roce 1990. Před dosažením důchodového věku v Lotyšsku všichni pracovali na různých jiných územích bývalého Sovětského svazu po různá časová období.
Po roce 1990 se stali stálými rezidenty neobčany Lotyšska. Podle zákona z roku 1996 jim jako neobčanům není do výpočtu důchodu započtena doba opracovaná na území SSSR mimo současné Lotyšsko, zatímco osobám s Lotyšským občanstvím je práce vykonávaná kdekoli v bývalém SSSR do důchodu počítána.
Po rozsudku Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva v podobném případu Andrejeva v. Lotyšsko v roce 2009 požádali stěžovatelé o přepočet a opravu výpočtu jejich penzí. Jejich případ se v roce 2011 dostal až před Ústavní soud Lotyšska, který žádost zamítl s tím, že případ Andrejeva v. Lotyško je rozdílný. Paní Andrejeva sice pracovala pro sovětskou společnost, ale na území Lotyšska, zatímco stěžovatelé pracovali v SSSR a nemohou prokázat vazby k Lotyšsku, uvedl Ústavní soud Lotyšska.
Lotyšsko nenese odpovědnost za okupační zákony SSSR
Podle Lotyšska země nenese odpovědnost za okupační zákony: „Zdůraznil také historický kontext nezákonné okupace Lotyšska bývalým Sovětským svazem v roce 1940, která skončila obnovením nezávislosti až v roce 1990. Obnovený lotyšský stát nemohl převzít žádnou právní odpovědnost vyplývající ze zákonů přijatých během sovětské okupace, k němuž došlo v rozporu s mezinárodním právem,“ shrnuje ESLP stanovisko lotyšského Ústavního soudu.
„Domnívat se, že Lotyšsko takové povinnosti má, by bylo v rozporu s doktrínou kontinuity státu, což se rovná popírat fakt protiprávnosti okupace a je to rovněž v rozporu se zásadou ex injuria ius non oritur,“ stojí ve shrnutí případu. Ex injuria jus non oritur je zásada mezinárodního práva, podle které „nezákonné činy nevytvářejí zákon“ respektive „z nezákonnosti nevzniká zákon“.
Slyšení ohledně stížnosti pěti neobčanů Lotyšska na porušení zákazu diskriminace se uskuteční 26. května 2021 ve Štrasburku.
Soudce, jehož mandát byl skončen po dvou letech
Týden před tím dne 19. května 2021 se uskuteční veřejné slyšení ve stížnosti polského soudce Jana Grzedy, narozeného v roce 1956 v Polsku. V případu Grzeda v. Polsko byla stížnost podána v roce 2018.
Jan Grzeda je soudce Nejvyššího správního soudu Polska. V lednu 2016 byl zvolen členem Národní rady soudnictví se čtyřletým mandátem. V roce 2018 byl jeho mandát předčasně ukončen v souvislostí s rozsáhlou reformou justice v Polsku.
O cílech reformy justice v Polsku, kterými jsou podle Bílé knihy dekomunizace, Česká justice už informovala. Ukotvení rady soudnictví, její vliv, vzájemné vazby soudců a kabinetní justice podle Knihy založilo justiční fašizmus v Polsku.
Bez varování a bez přezkumu
„Zejména změna zákona o Národní radě soudnictví z roku 2017 stanovila, že soudní členové by již nebyl volen samotnými soudci, ale polským Sejmem (dolní komora parlamentu), a že nově zvolení členové okamžitě nahradí ty zvolené podle předchozího zákona. Když tedy Sejm dne 6. března 2018 zvolil 15 soudců za nové členy Rady, bylo ukončeno funkční období stěžovatele jako soudního člena Rady, aniž by obdržel předchozí oficiální oznámení,“ popisuje meritum případu Grzeda v. Polsko Evropský soud pro lidská práva.
Soudce Grzeda si stěžuje na porušení článku 6 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, tedy právo na spravedlivý proces, protože mu měl být odepřen přístup k soudu i k přezkumu ohledně předčasného ukončení jeho funkce.
Irena Válová
