Ministerstvo spravedlnosti (MSp) musí vydat Michalu Žižlavskému rozhodnutí o vykonání zvláštní zkoušky insolvenčního správce, kterou Žižlavský podstoupil v lednu 2018. Rozhodl tak Městský soud v Praze (MS), který vyhověl Žižlavského žalobě na nečinnost ministerstva.

Člen představenstva České advokátní komory (ČAK) a Legislativní rady vlády Žižlavský absolvoval zkoušku pro insolvenční správce se zvláštním oprávněním 24. ledna 2018. Podle výroku zkušební komise ovšem neuspěl. S tímto hodnocením Žižlavský nesouhlasil a na ministerstvo podal žalobu. „Co se mne týče, ministerstvo mi neumožnilo složit zkoušku dle zákona. K podání žaloby mne vedly vážné důvody. Zkouška se konala v jiném termínu, než který byl veřejně oznámen a byla tak vyloučena kontrola veřejnosti. Rozhodování zkušební komise ovlivňoval podjatý zkušební komisař,“ uvedl pro Českou justici v roce 2018 Žižlavský.

Už v roce 2018 podal Žižlavský žalobu na nezákonný zásah, v níž tvrdil, že jeden z členů komise byl podjatý a že hlasování a sčítání hlasů jednotlivých členů komise proběhlo nesprávně.  Požadoval, aby mu bylo umožněno vykonat zvláštní zkoušku v nejbližším možném termínu před zkušební komisí, jejímž členem nebude onen údajně podjatý člen. Oním členem komise byl někdejší poradce ministra Petr Čech, který podle Žižlavského byl podjatý, protože měl být v úzkém kontaktu s jinou insolvenční správkyní, s níž byl Žižlavský v nedobrých vztazích. Tato správkyně pak měla mít údajně zájem na tom, aby Žižlavský u zkoušky neuspěl.

MS v Praze v říjnu 2018 žalobu zamítl, ale Nejvyšší správní soud (NSS) na základě kasační stížnosti Žižlavského toto rozhodnutí zrušil. NSS ovšem vyhověl stížnosti jen částečně. Ohledně údajné podjatosti člena komise na základě jeho kontaktů s jinou insolvenční správkyní NSS konstatoval, že se jednalo maximálně o „profesní přátelství“ a navíc ani případný bližší vztah by nemohl podjatost zakládat. Shledal ovšem nepřezkoumatelnost rozsudku MS ohledně toho, jak se vyrovnal s Žižlavského argumenty co se týče způsobu rozhodování zkušební komise a hlasování jejích členů. Žižlavský totiž mj. dokazoval, že zkoušku mohl složit úspěšně, neboť v hlasování šestičlenné komise mohlo dojít k rovnosti hlasů a na jeho stranu se přiklonil hlas předsedy komise, který je v takovém případě rozhodující.

Žaloba na nečinnost ministerstva

MS v Praze již opětovně o žalobě minulý rok rozhodl, avšak ve věci byla podána kasační stížnost.

Žižlavský však mezitím podal v lednu minulého roku žalobu na nečinnost ministerstva, neboť se po ministerstvu neúspěšně dožadoval vydání rozhodnutí o vykonání zkoušky.

Mohlo by vás zajímat

A MS mu vyhověl, když dospěl k závěru, že v případě zvláštní zkoušky insolvenčního správce bylo ministerstvo povinno vydat negativní deklaratorní rozhodnutí o tom, že v předmětné zkoušce neuspěl.

Obdobně se u MS úspěšně domáhal vydání takového rozhodnutí i jiný insolvenční správce, Oldřich Řeháček. Ten vykonal zkoušku v prosinci 2017 a podle zápisu u komise neuspěl. S výsledkem nesouhlasil a po ministerstvu požadoval, aby mu vydalo osvědčení, popřípadě aby vydalo rozhodnutí, že neuspěl. MSp jeho žádost odmítlo s tím, že o negativním výsledku byl informován, a protože zkoušky insolvenčních správců nejsou správní řízením, není možné takové rozhodnutí vydat.

V žalobě na nečinnost se pak Řeháček domáhal vydání rozhodnutí s odkazem na judikaturu NSS, který v případě justičních zkoušek určil, že i u negativního hodnocení uchazeče je třeba vydat rozhodnutí podle § 142 správního řádu. Této argumentaci MS přisvědčil a nařídil ministerstvu rozhodnutí vydat.  

NSS sice toto rozhodnutí MS na základě kasační stížnosti ministerstva v prosinci minulého roku zrušil, avšak z procesních důvodů. Podle jeho názoru totiž nebyly vyčerpány všechny prostředky ve správním řízení. Naopak potvrdil, že ministerstvo má povinnost rozhodnutí o neúspěšné zkoušce vydat. „Nejvyšší správní soud uzavírá, že není pochyb o tom, že žalobce podal žalobu na ochranu proti nečinnosti stěžovatele, přičemž se domáhal vydání negativního deklaratorního rozhodnutí. Není pochyb ani o tom, že takové rozhodnutí byl stěžovatel k žádosti žalobce v rámci své působnosti oprávněn, resp. povinen dle § 142 správního řádu vydat. Není pochyb ani o tom, že vydání rozhodnutí probíhá dle správního řádu ve správním řízení; v němž má stěžovatel postavení správního orgánu,“ konstatuje se v rozhodnutí NSS z 18. prosince minulého roku.

Petr Dimun