Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost ženy, která žádala odškodnění od provozovatele nemocnice v Neratovicích na Mělnicku. Stěžovala si na zacházení při porodu, lékaři prý nerespektovali její přání a prováděli zákroky bez jejího informovaného souhlasu. Navíc jí po porodu nevydali placentu. ÚS žádné porušení ženiných práv nezjistil, nález dnes zpřístupnil na svém webu. Podle advokátky Zuzany Candiglioty se ÚS nevypořádal s hlavními argumenty ani s kritikou takzvaného porodnického násilí jako systémového problému v Česku.
Justice v kauze vycházela z toho, že porod se komplikoval a bylo nutné přivést dítě na svět rychleji. Právě ochrana života a zdraví dítěte může v určitých situacích ospravedlnit zásah do práv matky, plyne z nálezu.
„Právo rodící matky na nedotknutelnost její osoby tedy v ústavněprávní rovině omezit lze, nicméně za předpokladu, že jsou skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožené a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu – záchraně života a zdraví dítěte,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka.
Candigliota ale trvá na tom, že rodička vůbec nedostala šanci porodit normálně. Nález ÚS je podle ní podobně „zaostalý“ jako nedávné rozhodnutí polské justice o zákazu potratů – obě rozhodnutí odráží paternalistické přesvědčení, podle kterého žena nemůže rozhodovat o svém těle a při porodu by měla za každou cenu poslouchat zdravotníky.
ÚS dal ženě za pravdu alespoň v tom, že rodičkám lze vydávat placentu, což je také v souladu s postojem ministerstva zdravotnictví. Nejde o biologický zbytek, který je nutné zpopelnit. V ženině případě však vydání podle ÚS bránilo riziko infekce, žena měla zvýšené zánětlivé markery a dostávala antibiotika. Za normálních okolností by podle ÚS vydání placenty bez patologických změn nic nebránilo.
Mohlo by vás zajímat
„Placentu nelze vnímat jen jako pouhý shluk buněk (dočasný orgán), a tedy v konečném důsledku biologický zbytek, ale především jako nejniternější pouto mezi matkou a jejím budoucím dítětem,“ stojí v nálezu. Justice prý nemá hodnotit důvody, které matky vedou k zájmu o vydání placenty, naopak má tento „niterný projev osobní autonomie jednotlivce respektovat a chránit“. Některé rodičky chtějí placentu pohřbít, případně věří v její příznivé účinky po zpracování a konzumaci. Podle Candiglioty ÚS detailně řešil placentu, zatímco zásadní argumenty ve stížnosti nevyslyšel. Zvažuje, že se obrátí na Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen.
Žalobou na ochranu osobnosti se rodička domáhala 500.000 korun jako náhrady nemajetkové újmy od společnosti Almeda. Konkrétně poukazovala na to, že lékaři v rozporu s jejími přáními urychlovali porod, podali oxytocin, provedli nástřih hráze, nutili ji do polohy vleže s nohama v držácích, nerespektovali její soukromí, celkově s ní zacházeli neohleduplně a znemožnili jí opustit nemocnici. Podle verdiktu však všechny úkony zdravotníků odpovídaly dostupným poznatkům lékařské vědy a jejich cílem bylo chránit dítě i rodičku.
V případu se angažuje Liga lidských práv, která poukazuje na obecnější problém takzvaného porodnického násilí. Podle ligy jde o souhrnné označení pro fenomén zneužívání moci zdravotníků, spočívající v paternalistickém přístupu, nerespektování klientek, vnucování zastaralé a překonané praxe a dehumanizaci těhotenské, porodní a poporodní péče v Česku.
