Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl stížnost šoféra, který v Brně překročil povolenou rychlost při předjíždění trolejbusu. Následně tvrdil, že přestupek spáchal v krajní nouzi, aby vyřešil nebezpečnou situaci. Podle verdiktu NSS, dostupného na úřední desce, se však na krajní nouzi nemůže odvolávat ten, kdo nebezpečí sám úmyslně vyvolal – třeba rizikovým předjížděním.
Institut krajní nouze umožňuje sejmout odpovědnost z člověka, který se při odvracení nebezpečí dopustí jinak protiprávného činu. Justice ale musí mít podle NSS vždy na zřeteli podstatu a smysl takové výjimky z odpovědnosti.
„Krajní nouze se není možné dovolat přinejmenším tehdy, pokud osoba vyvolá nebezpečnou situaci úmyslně,“ stojí v rozhodnutí. Jako příklad uvedli soudci NSS jednání člověka, který schválně vydráždí psa k agresivnímu útoku, aby jej pak mohl v „krajní nouzi“ beztrestně zastřelit.
Srovnatelná situace podle NSS nastala při předjíždění trolejbusu. Předjíždějící řidič prý musel být srozuměn s tím, že se před trolejbus nedostane, aniž by překročil povolenou rychlost. „Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatel v krajní nouzi nejednal,“ konstatovali soudci.
Muž se dopustil přestupku v roce 2016 na Hlinkách. Nejvyšší dovolenou rychlost v obci překročil o 16 kilometrů v hodině. V přestupkovém řízení dostal pokutu 1500 korun. Neúspěšně podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně.
Řidič osobního auta opakovaně uváděl, že měl dvě možnosti – buď ukončit předjíždění prudkým brzděním a zařadit se na kluzké vozovce zpět mezi trolejbus a další auta, anebo předjíždění dokončit. Nikoho prý neohrozil ani neomezil, naopak úspěšně vyřešil nečekaně vzniklou situaci s vysokým rizikem kolize. Také naznačoval, že řidič trolejbusu možná schválně zrychlil – z nudy nebo škodolibosti.
Podle správních soudů ale z kamerového záznamu ani dalších důkazů nic takového nevyplývá. Předjíždění trvalo několik málo vteřin. Trolejbus plynule a předvídatelně zrychloval po vyjetí ze zastávky a žádnou rizikovou situaci nevyvolal.
(čtk)
