Předseda Okresního soudu v Teplicích (OS) Jan Tichý zjišťuje, zda se některý z jeho soudců nemohl dopustit kárného provinění tím, že se zúčastnil narozeninové oslavy podnikatele Petra Bendy na konci ledna tohoto roku. Aby zjistil účast konkrétního soudce na této akci, obrátil se na policii a požádal ji o součinnost podle trestního řádu. Podle prezidenta Soudcovské unie (SU) Libora Vávry však takový postup možný není.
Účast na akci v teplickém hotelu, která se odehrála 22. a 23. ledna, už stála místo libereckého policejního ředitele Vladislava Husáka, a podle Seznam Zprávy i ředitele teplické věznice Petra Blažka.
Média už delší dobu spekulují o tom, že na setkání byl i soudce OS v Teplicích Miroslav Čapek. Ten to ovšem popírá.
Předseda soudu Jan Tichý tak pod tlakem anonymních zpráv a mediálních spekulací přikročil k vlastnímu vyšetřování. „Policii České republiky, která si vyžádala záznamy z kamerového systému, jsem požádal, aby se v rámci probíhajícího šetření zaměřila i na případnou účast kolegy Čapka, popřípadě jakéhokoliv jiného soudce teplického okresního soudu,“ napsal Seznam Zprávám v polovině února Tichý. Tichý si měl dokonce následně kamerové záznamy také od policie vyžádat a podle informací Seznam Zpráv se „podobně jako policie zaměřil na taxikáře, s nimiž hosté do Bendova hotelu přijížděli a odjížděli“.
Pro Českou justici svůj, z pohledu praxe kárných žalobců, neobvyklý postup vysvětlil předseda Tichý důvodným podezřením, že konkrétní soudce porušil soudcovské povinnosti a dopustil se kárného provinění. Za účelem prověření tohoto podezření pak přikročil k použití § 7 trestního řádu, podle něhož jsou „orgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona“.
Více rovin porušení soudcovských povinností
„V kárném řízení se postupuje podle zákona č. 7/2002 Sb., subsidiárně se přiměřeně použijí ustanovení zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (viz § 25 zákona č. 7/2002 Sb.). Jelikož zákon č. 7/2002 Sb. (ani jiný právní předpis) zvláště neupravuje postup předsedy soudu při ověřování skutečností rozhodných pro zahájení kárného řízení (a zajištění důkazů o nich), nezbylo mi než se již v této fázi, tj. před případným podáním kárného návrhu, přidržet § 7 trestního řádu a požádat o přiměřenou součinnost Policii ČR. Ta mé žádosti vyhověla. Naznačené porušení soudcovských povinností ostatně má více rovin, nejde „jen“ o porušení tehdy platných protiepidemických opatření (např. zákazu pohybu). Náležité objasnění těchto okolností nepochybně je i ve veřejném zájmu. Jméno jednoho kolegy rezonuje veřejným prostorem (i mezi novináři) v podstatě již od konání inkriminované „oslavy“. Pokud by se tedy ničím neprovinil (jak již tehdy uvedl na dotaz redaktorky Seznam Zpráv), pak jsem náležité objasnění těchto skutečností, resp. rozptýlení podezření zároveň vnímal jako souladné s jeho zájmy,“ uvedl k tomu pro Českou justici Tichý.
S takovým pojetím kompetencí kárného žalobce a výkladem zákona o řízení ve věcech soudců a trestního řádu ovšem nesouhlasí prezident SU Libor Vávra. Podle něj je vůbec nešťastné, že se zákon o kárném řízení na trestní řád odkazuje a slouží podle něj ke cti kárným senátům při Nejvyšším správním soudu, že od přílišného používání spíše upouštějí.
Sám jako dlouholetý a častý kárný žalobce nebyl podporovatelem kvazipřípravného kárného řízení tak, jak s tím počítal návrh zákona o kárném řízení z pera ministerstva spravedlnosti. Toto ustanovení se stalo terčem ostré kritiky v soudcovské obci, a nakonec z návrhu vypadlo zcela.
Podle Vávry je zákon nastaven tak, že s podněty se na kárného žalobce obracejí subjekty zvnějšku, kdy postupují poznatky o možném kárném provinění orgány činné v trestním řízení či přestupkové. „Není rozumné, aby v ministerském modelu řízení justice měl předseda soudu příliš pravomocí, navíc justici sluší spíše jejich rozvolňování. Navíc to kvazipřípravné řízení pak vytváří nepřípustný tlak na toho konkrétního soudce a může vést k pochybnostem o jeho nezávislosti. To jsou nebezpečné věci,“ uvedl k tomu pro Českou justici Vávra.
Podání vysvětlení
Před třemi lety proběhla na téma kárných řízení na NSS konference, během které se otázka postupu ve fázi před podáním kárného návrhu řešila. Jeden z přítomných státních zástupců ve svém vystoupení dokonce uvedl, že si jako vedoucí státní zástupce zval své podřízené v případě podezření z kárného provinění na podání vysvětlení. „Praxe pana okresního státního zástupce zvát si lidi k podání vysvětlení při přípravě podání kárného návrhu je naprosté vybočení z pravomocí, je to šikana“, prohlásila tehdy v reakci na tato slova bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a někdejší ústavní soudkyně Eliška Wagnerová.
Jak upozorňují Českou justicí oslovení odborníci, kárné řízení se navíc zahajuje až podáním kárného návrhu a teprve tehdy by teoreticky mohlo dojít k subsidiárnímu použití trestního řádu. Před podáním kárného návrhu tedy kárný žalobce nemá na dokumenty od policie žádný nárok. Je tak podle nich otázkou, zda zákon neporušili policisté, kteří takovou součinnost předsedovi soudu poskytli a záznamy vydali.
Je však možné, že předseda Tichý prováděl toto „kárné vyšetřování“ ještě v rámci kárné žaloby, kterou podal na soudce Čapka v závěru roku 2020. Jak zjistila Česká justice dotazem na NSS, podal Tichý na Čapka kárnou žalobu pro průtahy v trestní věci, nezákonnou protokolaci a nesplnění (nezjištění) podmínek pro uložení souhrnného trestu. Za to navrhuje Čapkovi jako opatření snížení platu o 20% na půl roku. Dosud ještě nebylo ve věci nařízeno jednání.
Petr Dimun, Eva Paseková
