Pod krytím soukromého motoristického klubu Vráž prodávala dvojice živnostníků jídlo a pití jako v restauraci a přijímala peníze, aniž by evidovala tržby on-line v EET. V klubu živnostníci obsluhovali, zaměstnali kuchaře a v zásobách měli 30 – 70 kg mouky a 15 kg sterilovaných fazolí, zjistili úředníci. Celní úřad pro Jihočeský kraj udělil pokutu 100 tisíc korun každému. Nejvyšší správní soud nyní zamítl jejich kasační stížnost a trest potvrdil.
Podle odůvodnění Nejvyššího správního soudu (NSS) jde o události z roku 2017. Prokázána byla popsaná činnost dvojice živnostníků v době od 14. 7. do 14. 11. 2017. Podle verze potrestaných živnostníků tato dvojice vlastní prostory, kde rok před tím provozovali restauraci, pronajala další osobě pro motoristický klub. V tomto klubu však dále dvojice poskytovala služby restaurace a přijímala za to peníze v hotovosti, aniž by hlásila státu on-line tržby v systému EET.
Provozovali soukromý klub bez EET dostali pokutu sto tisíc.
Za popsanou nezákonnou činnost udělil dvojici fyzických podnikajících osob Celní úřad pro Jihočeský kraj pokutu ve výši 100 tisíc korun pro každého. Generální ředitelství cel v Praze ji potvrdilo a Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl. Nyní zamítl kasační stížnost pachatelů i Nejvyšší správní soud.
Proč klub? Už nemám nervy na tlak státu.
Dvojice pachatelů živnostníků, která se obrátila na Nejvyšší správní soud, ukončila nebo pozastavila živnostenské podnikání v restaurační činnosti v roce 2016. „Následně v činnosti pokračovali jako soukromý klub,“ stojí v odůvodnění rozhodnutí NSS, který cituje „skutečnou motivaci živnostníků pro přeměnu, jak ji měli sdělit celnímu úřadu už v březnu 2017 při místním šetření.
Podle záznamu měl živnostník uvést že „zažil mnoho kontrol, že už nemá nervy snášet neustálý tlak na své podnikání ze strany kontrolních orgánů a státního aparátů včetně ministra financí a jeho zavedení EET a že vzniklou situaci vyřešil zrušením živnosti, provozovny a založením soukromého klubu, díky čemuž nemusí dodržovat žádná zákonná pravidla vycházející z platných předpisů ČR, jako je živnostenský zákon, daňové zákony apod.“
Mohlo by vás zajímat
[mn_protected]
Stát o podniku shromáždil značné poznatky
Živnostníkům v obhajobě nepomohlo, že vydávali klubové karty, neboť je nijak nekontrolovali ani nevyžadovali. Navíc si na ně každý mohl napsat, co chtěl. Marné bylo jejich prokazováni klubové činnosti prostřednictvím fotografií, na kterých byly v prostoru motorky a jejich části.
Klubové příspěvky se nacházely v obálce. Zbytečně se vydávali jen za nájemce prostoru, smlouvu navíc předložili až po smrti osoby, se kterou ji měli uzavřít. Z odůvodnění dále vyplývá, že případem „Soukromý klub Vráž“ se zabývalo rovněž Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje.
Naopak Nejvyšší správní soud dospěl k závěr, že „správní úřady shromáždily značné množství konkrétních poznatků o fungování Soukromého klubu Vráž, na jejichž základě lze spolehlivě dospět k závěru, že stěžovatelé fakticky poskytovali stravovací služby, v důsledku čehož jim vznikaly povinnosti dle zákona o evidenci tržeb, které ovšem neplnili“.
Servírka identifikována, kuchař se přiznal
Například celní úřad v klubu provedl deset kontrolních nákupů a živnostnice byla identifikována jako servírka, stojí v rozhodnutí. „V restauraci obsluhovala dcera stěžovatelky a nejméně v jednom případě (6. 10. 2017) byla jako obsluha identifikována také sama stěžovatelka, která rovněž po konzumaci přinesla účet a inkasovala platbu. Při každém z kontrolních nákupů platili příslušníci celního úřadu za zkonzumované jídlo a nápoje v hotovosti. Restaurace dále nabízela také přípravu jídla na základě telefonické objednávky včetně rozvozu,“ uvádí se v odůvodnění rozhodnutí NSS o zjištěních státu. Kromě toho klub zaměstnával kuchaře, k čemuž se kuchař přiznal.
Celní úřad rovněž vypátral, jak velké dodávky potravin byly do klubu objednávány: „Ačkoliv stěžovatelka při podání vysvětlení tvrdila, že strava je poskytována ze zásob, které si přinesli členové klubu sami, celní úřad zjistil, že zásobování restaurace zajišťuje společnost FLOSMAN, a. s., která na výzvu celního úřadu předložila faktury na dodávané zboží a výslovně sdělila, že dodává zboží stěžovateli na základě jeho telefonických objednávek a spolu s dodaným zbožím mu předává fakturu. Z předložených faktur plyne, že daná společnost dodávala měsíčně do restaurace provozované stěžovateli suroviny v množství, které nelze označit za zanedbatelné a které nesvědčí o příležitostné konzumaci omezeným počtem členů motoristického klubu (např. 30-70 kg mouky, více než 15 kg sterilovaných fazolí),“ uvádí se doslova v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Měli příjmy a na přejmenování na tom nic nemění
„Kasační soud především nemohl přehlédnout, že stěžovatelé tato zjištění nijak blíže nevysvětlili, ani je nevyvrací. Neustále toliko setrvávají na svém tvrzení, že se nejednalo o restauraci, ale neveřejnou klubovnu příznivců motorismu. Nejvyšší správní soud je nicméně i přes uplatněné kasační námitky ve shodě s krajským soudem v tom, že na základě výše uvedených skutečností lze mít bez důvodných pochybností za to, že stěžovatelé provozovali fakticky běžnou restauraci, ve které nabízeli stravovací služby komukoliv, kdo o ně projevil zájem,“ uvádí ve svém rozhodnutí NSS.
Podle Nejvyššího správního soudu z této činnosti jim plynuly příjmy, „v důsledku čehož je lze považovat za subjekty evidence tržeb ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona o evidenci tržeb“. „Nejednalo se o soukromý klub, ve kterém by se za účelem vymezených zájmových aktivit příležitostně sdružoval omezený okruh osob (příznivců motorismu). V průběhu deseti kontrolních nákupů nebyla jakákoliv klubová aktivita zaznamenána,“ uvádí se v rozhodnutí.
Na podstatě věci nic nemůže podle soudu změnit ani přejmenování podniku na soukromý klub. „S ohledem na výše uvedené je proto třeba uzavřít, že pokud by Nejvyšší správní soud za daných okolností akceptoval, že na stěžovatele se s ohledem na provoz ,soukromého klubu´ povinnosti dle zákona o evidenci tržeb nevztahují, fakticky by to znamenalo připuštění zcela jednoduché cesty, jak se povinnostem dle daného zákona vyhnout, a to navíc v rozporu se smyslem dané právní úpravy,“ uvádí soud v rozhodnutí.
Uvalení EET musí strpět v rámci společenských vztahů
Poté NSS rovněž poukázal na dřívější nález Ústavního soudu. „Nejvyšší správní soud samozřejmě vnímá různost názorů na zavedení evidence tržeb v České republice a respektuje rozličné pohledy na význam a (nejen ekonomickou) smysluplnost tohoto institutu. Nelze ostatně pominout ani polemiku týkající se míry přípustnosti možného zásahu evidence tržeb do některých ústavních práv (viz např. odlišná stanoviska k nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 26/16),“ uvádí ve svých závěrech Nejvyšší správní soud.
„Pokud však účinná a dle závěrů Ústavního soudu ústavně konformní právní úprava (navíc způsobem zcela jednoznačným) stanoví určitá pravidla, je i z hlediska rozumného uspořádání společenských vztahů na místě žádat, aby subjekty, které dané regulaci podléhají, tato pravidla dodržovaly,“ uvedl v závěru rozhodnutí o odmítnutí stížnosti živnostníků kasační soud.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ze zjištěných skutečností je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že stěžovatelé fakticky poskytovali stravovací služby (provozovali restauraci), z čehož jim prokazatelně plynuly příjmy. Na provozu restaurace se podíleli oba stěžovatelé, byť přinejmenším každý z nich jinou formou [stěžovatelka obsluhou včetně inkasování plateb od zákazníků a přebíráním peněz od druhé servírky (její dcery) a stěžovatel zajišťováním zásobování či zaměstnáváním kuchaře]. Přijímali od zákazníků hotovostní platby, přičemž jim nevystavovali účtenky s náležitostmi dle zákona o evidenci tržeb a ani datovou zprávou neodesílali údaje o těchto tržbách. Závěr krajského soudu a správních orgánů o spáchání přestupků dle § 29 odst. 1 písm. a) a b) zákona o evidenci tržeb proto zcela obstojí, uzavírá věc Nejvyšší správní soud.
[/mn_protected]
Irena Válová
