Ústavní stížnosti muže, který byl odsouzen za podvod, přičemž ho měl v pražské cukrárně organizovat až poté, co se podvod stal, částečně vyhověl Ústavní soud. Trestní soudy nereagovaly na námitky a porušily povinnost adekvátně se, co do myšlenkových konstrukcí racionálně a logickým způsobem vypořádat s tvrzením účastníků řízení. Tím porušily ústavou zaručené právo na spravedlivý proces, stojí v nálezu k ústavní stížnosti ze 6. ledna 2021.

Údajný pachatel podvodu M.B. podal ústavní stížnost z věznice, kde si odpykává pětiletý trest za zvlášť závažné podvody při podvodném výběru penzijního připojištění klientů penzijního fondu České pojišťovny. K tomu měla celá skupina použít elektronickou databázi fondu, vyplnit žádosti o výběr a zfalšovat podpisy klientů. Fond jim takto vyplatil tři podvodné žádosti v hodnotě 1 411 458 korun. K výplatě dalších žádostí ve výši téměř 13 milionů korun už nedošlo.

Pachatel byl kromě toho odsouzen k úhradě škody ve výši 15.000, Kč a k zákazu řízení. Nález v úplném znění byl zveřejněn 20. ledna 2021.

Pražská cukrárna se konala až poté

Problém celého případu spočívá v tom, že soudy pachatele odsoudily za podvod, který měl dojednat až poté, co se stal.  „Stěžovatel primárně brojí proti závěru trestních soudů, že jeho odpovědnost za popsaný skutek lze dovodit ze schůzky obžalovaných v pražské cukrárně, kdy byly ujednány kontury podvodu. Z provedených důkazů totiž podle něj vyplynulo, že tato schůzka proběhla až po výplatě peněz ze smlouvy p. H. (8. 11. 2012), takže i poté, kdy byla podána žádost o výplatu peněz ze smlouvy p. H. (29. 10. 2012),“ uvádí se v nálezu.

„Závěr Nejvyššího soudu, že posouzení některých útoků jako samostatný trestný čin by bylo pro stěžovatele nepříznivé, považuje za nelogický, neboť Nejvyšší soud pominul, že se stěžovatel do celé věci zapojil, až když byly první dva útoky dokonány, a přehlédl i absenci jakýchkoli důkazů spojujících stěžovatele s posledními dvěma útoky,“ cituje stížnost odsouzeného Ústavní soud.

Mohlo by vás zajímat

[mn_protected]

Nález najdete zde.

Jak se účastnil podvodu po jeho dokonání?

Podle odůvodnění nálezu Ústavního soudu Soud v tomto případě shledal důvod pro kasační zásah, přestože mu není svěřeno hodnocení skutkového stavu. Přísluší mu však hodnocení otázky, zda mají skutková zjištění racionální základnu a smysluplné odůvodnění. Podle Soudu trestní soudy nereagovaly na stěžejní námitku stěžovatele, že se nijak nepodílel na prvních dvou útocích pokračujícího podvodu, za nějž byl odsouzen. „Tato námitka přitom vycházela ze skutkových zjištění, ke kterým dospěly samotné trestní soudy,“ konstatuje Ústavní soud.

„Námitka stěžovatele se s ohledem na toto zjištění jeví jako logická: jak mohl participovat na prvních dvou útocích pokračujícího podvodu (uvedenými pod body 1 a 2 rozsudku vrchního soudu) týkajících se klientů fondu Z. H. (útok č. 1) a P. H. (útok č. 2), když schůzka všech obžalovaných (včetně něj), která proběhla v pražské cukrárně, a na kterou trestní soudy poukazovaly ve snaze prokázat jeho zapojení do podvodného jednání, proběhla až po výplatě výběru peněz z prvního útoku?“ opakuje otázku stěžovatele v nálezu Ústavní soud.

Cukrárna je jediným důkazem

Jak vyplývá z nálezu, trestní soudy totiž žádný jiný důkaz o účasti pachatele na podvodu, než schůzku v pražské cukrárně po jeho dokonání buď nemají nebo ho neuvádějí: „Ústavní soud zdůrazňuje, že nijak nepředjímá, zda o zapojení stěžovatele do prvních dvou útoků pokračujícího podvodu svědčí jiné skutečnosti a důkazy. Pokud tomu však tak je, musí je trestní soudy náležitě specifikovat. Z napadených rozhodnutí totiž není seznatelné, z čeho jiného (než z účasti na schůzce v cukrárně) trestní soudy dovodily, že stěžovatel participoval i na prvních dvou dílčích útocích,“ stojí v nálezu.

Z rozhodní odvolacího soudu ani z rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání není podle Ústavního soudu patrné, jaké okolnosti považovaly soudy na prokázané. Ani Nejvyšší soud svůj závěr nevysvětlil.

Obstát nemůže podle Ústavního soudu ani argumentace vrchního soudu, který „s odkazem na judikaturu zdůrazňoval, že skutek byl spáchán ve spolupachatelství, tudíž není třeba, aby se každý z obžalovaných na jeho spáchání podílel stejnou měrou, naplněním všech znaků skutkové podstaty ve vztahu ke každému jednotlivému útoku, ale postačí jeho zapojení (byť i ne zcela v prvopočátku) do řetězce konání, jež vyústí v zamýšlený následek, resp. pokus o něj“, uvádí se v nálezu Ústavního soudu.

Přičíst trestnou činnost jiných osob je v rozporu

„Je sice samozřejmě možné, aby se spolupachatel zapojil již do probíhající trestné činnosti páchané jinými osobami, to však neznamená, že je mu možno přičítat následky, jež byly ostatními spolupachateli způsobeny tímto činem před tím, než se daný spolupachatel do trestné činnosti zapojil, anebo poté, co svou participaci na trestné činnosti ukončil.  Jiný závěr by byl v příkrém rozporu se zásadou individuální odpovědnosti a kolidoval by rovněž s uznávanými principy posuzování spolupachatelství,“ uvádí doslova Ústavní soud v nálezu.

Bez vypořádání soudy zůstala podle Ústavního soudu i námitka odsouzeného, že měl jet do bytu druhého obžalovaného pro falešná razítka. Tato falešná razítka patřila zesnulému notáři a byly jimi opatřeny už první dvě žádosti o výplatu peněz z penzijního připojištění. U nich ovšem podle Soudu nebylo přesvědčivě prokázáno, že se na nich odsouzený podílel.

Soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích nezrušil

„Ústavní soud uzavírá, že vrchní soud ani Nejvyšší soud v napadených rozhodnutích nereagovaly na podstatné námitky stěžovatele proti skutkovým a právním závěrům, k nimž dospěl nalézací soud a které se týkaly participace stěžovatele na útocích uvedených pod body 1., 2., 38. a 39. odsuzujícího rozsudku. Tím soudy porušily stěžovatelovo ústavně zaručené právo na spravedlivý (řádný) proces, které zahrnuje také povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně a logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení,“ činí závěr v nálezu Ústavní soud, který zrušil rozsudek vrchního soudu a usnesení Nejvyššího soudu.

Ústavní soud naopak nepřikročil ke zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích.  „V projednávaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že k tomu, aby došlo k nápravě zjištěného porušení základních práv stěžovatele, dostačuje zrušení rozsudku vrchního soudu a usnesení Nejvyššího soudu, neboť z výše uvedeného vyplývá, že stěžejní nedostatek v postupu trestních soudů v předmětném trestním řízení spočíval v absenci, byť i jen stručného vypořádání zásadních námitek, které stěžovatel zahrnul do svého odvolání a dovolání. Část ústavní stížnosti směřující proti rozsudku krajského soudu proto Ústavní soud odmítl pro nepřípustnost,“ uzavírá nález Ústavní soud.

[/mn_protected]

Irena Válová