Ústavní stížnosti muže, který byl odsouzen za podvod, přičemž ho měl v pražské cukrárně organizovat až poté, co se podvod stal, částečně vyhověl Ústavní soud. Trestní soudy nereagovaly na námitky a porušily povinnost adekvátně se, co do myšlenkových konstrukcí racionálně a logickým způsobem vypořádat s tvrzením účastníků řízení. Tím porušily ústavou zaručené právo na spravedlivý proces, stojí v nálezu k ústavní stížnosti ze 6. ledna 2021.
Údajný pachatel podvodu M.B. podal ústavní stížnost z věznice, kde si odpykává pětiletý trest za zvlášť závažné podvody při podvodném výběru penzijního připojištění klientů penzijního fondu České pojišťovny. K tomu měla celá skupina použít elektronickou databázi fondu, vyplnit žádosti o výběr a zfalšovat podpisy klientů. Fond jim takto vyplatil tři podvodné žádosti v hodnotě 1 411 458 korun. K výplatě dalších žádostí ve výši téměř 13 milionů korun už nedošlo.
Pachatel byl kromě toho odsouzen k úhradě škody ve výši 15.000, Kč a k zákazu řízení. Nález v úplném znění byl zveřejněn 20. ledna 2021.
Pražská cukrárna se konala až poté
Problém celého případu spočívá v tom, že soudy pachatele odsoudily za podvod, který měl dojednat až poté, co se stal. „Stěžovatel primárně brojí proti závěru trestních soudů, že jeho odpovědnost za popsaný skutek lze dovodit ze schůzky obžalovaných v pražské cukrárně, kdy byly ujednány kontury podvodu. Z provedených důkazů totiž podle něj vyplynulo, že tato schůzka proběhla až po výplatě peněz ze smlouvy p. H. (8. 11. 2012), takže i poté, kdy byla podána žádost o výplatu peněz ze smlouvy p. H. (29. 10. 2012),“ uvádí se v nálezu.
„Závěr Nejvyššího soudu, že posouzení některých útoků jako samostatný trestný čin by bylo pro stěžovatele nepříznivé, považuje za nelogický, neboť Nejvyšší soud pominul, že se stěžovatel do celé věci zapojil, až když byly první dva útoky dokonány, a přehlédl i absenci jakýchkoli důkazů spojujících stěžovatele s posledními dvěma útoky,“ cituje stížnost odsouzeného Ústavní soud.
Irena Válová