Městský soud v Praze (MS) zrušil mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ČR (MZd) z 20. listopadu minulého roku, kterým se mj. zaváděla povinnost poskytovatelům zdravotních služeb pravidelně testovat své zaměstnance. „Soud má za to, že i přes výjimečnou situaci je třeba mimořádná opatření dostatečným způsobem a transparentně odůvodnit, uvést konkrétní podklady, ze kterých jsou činěny závěry a odůvodnit úvahy, jimiž byl odpůrce veden při svém rozhodování,“ konstatuje se v aktuálním rozhodnutí. Soud ovšem opatření zrušil až od 10. března.
Zrušené mimořádné opatření MZd se týká všech poskytovatelů zdravotních služeb poskytujícím dlouhodobou lůžkovou péči, domácí péči, domovů pro osoby se zdravotním postižením, domovů pro seniory a poskytovatelů pečovatelské služby. Těm opatření od 21. listopadu 2020 nařídilo s frekvencí jedenkrát za 5 dní provést preventivní vyšetření na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2, a to prostřednictvím antigenních testů.
Opatření u soudu napadla jedna ze zaměstnankyň, na kterou opatření dopadlo, neboť s uloženou povinností nesouhlasí, přičemž ji zastupoval advokát David Zahumenský.
Jakkoliv Městský soud v Praze konstatoval, že k vydání tohoto opatření bylo MZd legitimováno, lze jej podřadit pod §69, odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví a splňuje i kritéria potřebnosti a proporcionality, dvě další kritéria, totiž vhodnosti a minimalizace zásahu soud přezkoumat nemohl.
„Pokud jde o kritérium vhodnosti a kritérium minimalizace zásahu, je nutno uvést, že tato kritéria souvisejí s volbou použitých testů a s časovou frekvencí testování. Zatímco otázku kritéria potřebnosti a kritéria proporcionality v užším smyslu slova lze z odůvodnění napadeného opatření vysledovat přesto, že výslovné hodnocení těchto kritérií odůvodnění opatření neuvádí, ve vztahu k využití určitého typu testů a ve vztahu k otázce frekvence testování je zřejmé, že touto otázkou se odůvodnění napadeného opatření nezabývá. Z tohoto důvodu nemohl soud tato kritéria posuzovat, protože mu v tom bránilo nedostatečné odůvodnění přezkoumávaného mimořádného opatření. Uvedené platí i ve vztahu k námitce navrhovatelky o možném použití méně invazivních způsobů testování, není-li použitý způsob testování v napadeném opatření odůvodněn, chybí podklad pro přezkoumání této otázky soudem,“ uvádí se v odůvodnění rozsudku.
Soud nemohl přezkoumat konkrétně námitku volby frekvence a vhodnosti testů. Jakkoliv je podle soudu zřejmé, že v aktuální situaci je potřebná „operativnost přijímaných opatření“ a rychlá reakce, nelze rezignovat na konkrétní a přesné odůvodnění takového opatření.
„Soud samozřejmě nezpochybňuje odborné zázemí odpůrce, naopak lze předpokládat jeho existenci, je však potřeba, aby výsledky jednání expertních pracovních skupin byly ve srozumitelné a dostatečně konkrétní úrovni promítnuty do odůvodnění přijímaného opatření, aby bylo zřejmé, proč správní orgán k nařízení povinnosti testování ve stanoveném časové rozmezí přistoupil a aby bylo srozumitelné z jakých zjištění a podkladů vycházel. Takováto úvaha však napadenému opatření zcela absentuje,“ konstatuje soud s tím, že obdobně to platí i o volbě testů.
„Soud závěrem považuje za nezbytné konstatovat, že je si vědom nedobré epidemiologické situace v České republice, je si vědom nutnosti poskytnout co největší ochranu zejména rizikovým skupinám obyvatelstva a v obecné poloze respektuje oprávnění odpůrce činit opatření, která vedou k legitimnímu cíli spočívajícímu v boji se šířením nakažlivé nemoci. Nicméně soud má za to, že i přes výjimečnou situaci je třeba mimořádná opatření dostatečným způsobem a transparentně odůvodnit, uvést konkrétní podklady, ze kterých jsou činěny závěry a odůvodnit úvahy, jimiž byl odpůrce veden při svém rozhodování,“ uzavírá soud.
V rozhodnutí pak konstatoval, že opatření ruší až od 10. března tak, aby ministerstvo mělo dostatečný časový prostor reagovat a přijmout případně opatření s náležitým odůvodněním.
Petr Dimun
