Nejvyšší soud zvýšil právní jistotu obcí v žalobách církví o určení vlastnictví

Nejvyšší soud (NS) zvýšil právní jistotu obcí, které čelí žalobám církví o určení vlastnictví k majetku, který na obce přešel v roce 1991 údajně neoprávněně, neboť byl ve vlastnictví jiných než státních organizací.

NS totiž ve sporu o pozemky, který vede Státní pozemkový úřad s městem Znojmo určil, že soudy musí v takovém případě zkoumat, zda došlo k faktickému předání tohoto dříve národního majetku do dispozice takové organizace a následnému faktickému nakládání s ním. NS rozhodoval o dovolání města Znojma proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně (KS) ze září minulého roku. KS změnil předchozí rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě tak, že za majitele sporných pozemků určil Českou republiku.

Tím by se otevřela cesta pro Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, který ve sporu vystupoval jako vedlejší účastník, požádat stát o vydání těchto pozemků podle restitučního zákona. Ve sporu jde o pozemky, které měly před rokem 1989 přejít do trvalého užívání družstva, konkrétně JZD „Mír“ Práče. Město Znojmo v dovolání namítalo, že k faktickému odevzdání majetku nedošlo, neboť ten nebyl družstvem nikdy užíván, k čemuž předložila i důkaz v podobě svědecké výpovědi.

NS dovolání města vyhověl a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil s tím, že odvolací soud se právě touto okolností, tedy zda došlo ke skutečnému předání majetku družstvu Mír Práče, nezabýval. Navíc podle odůvodnění NS judikatura nevylučuje ani situaci, v níž může být i obec v dobré víře, že na ni přešlo vlastnické právo k nemovitostem, i když se později ukáže, že nebyly naplněny veškeré podmínky citovaným zákonem vyžadované. „Potud tedy nemůže jako s judikaturou souladná obstát poněkud zkratkovitá úvaha odvolacího soudu dovozující nedostatek dobré víry z absence právního titulu (byť tímto byl právě zákon č. 172/1991 Sb.), respektive z jednoznačného znění tohoto předpisu, aniž by byly patřičně zkoumány další aspekty kauzy, zejména případný omluvitelný omyl obce, jenž může úsudek stran dobré víry držitele podstatně ovlivnit (viz opětovně shora odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4210/2017). Podstatný přitom bude závěr o tom, zda byl dotčený subjekt (zde žalované město) skutečně držitelem sporných nemovitostí, a byly tedy naplněny všechny znaky držby – tím je i fyzické ovládání předmětné věci, corporalis possessio (k tomu blíže viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3433/2014),“ uzavírá ve svém aktuálním rozhodnutí NS.