V policejních svazků ve známé kauze Vidkun se záhadně ztratil dokument, popisující identitu utajeného informátora. Detektiv Jiří Komárek, který ho v roce 2014 napsal a utajil, už minulosti v médích uvedl, že po oznámení reorganizace policejních útvarů v roce 2016 řada jeho kolegů ničila služební písemnosti. Naprosto nemyslitelné, tvrdí bývalý příslušník ÚOOZ a velitel legendárního zásahu proti ruské mafii v pražské restauraci U Holubů Zdeněk Macháček.

Když si předseda senátu krajského soudu v Olomouci Martin Lýsek na konci loňského roku u Národní centrály proti organizovanému zločinu vyžádal kopii dokumentu, která byla klíčová pro zahájení známé kauzy Vidkun dostal záporné vyrozumění. Dokument, sepsaný někdejším šéfem ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jiřím Komárkem (nyní aspirantem na křeslo v Poslanecké sněmovně za hnutí Přísaha), totiž ze spisu záhadně zmizel.

Komárkův už čtvrtý úřední záznam v kauze Vidkun byl v takzvaném sběrném archu zaevidován 3. července 2014 pod názvem „úřední záznam – totožnost osoby“. Na konci května 2016 byl u tohoto dokumentu zrušen stupeň utajení. Dnes ale dokument není k nalezení.

Zjednodušeně řečeno: někdo prostě velmi důležitý dokument v kauze Vidkun sebral ze spisu a nejspíš skartoval.

Mohlo by vás zajímat

Velmi důležitá je přitom i časová souvislost. Krátce na to, kdy byl onen materiál o utajovaném informátorovi odtajněn, zpracovatel kauzy Vidkun Jiří Komárek z ÚOOZ spolu se svým šéfem Robertem Šlachtou a dalšími detektivy na protest proti policejní reorganizaci odcházejí.

Mazání v počítačích

Bývalý šéf ostravského ÚOOZ Jiří Komárek už u policie nepracuje. Aktuálně je jedním z lídrů hnutí Přísaha, s nímž chce jeho zakladatel, bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta, uspět v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny.

O tom, že se po oznámení reorganizace elitních policejních útvarů obzvláště na ÚOOZ horečně skartovaly úřední záznamy a další dokumenty, Komárek sám promluvil v roce 2017 médiích.

„Ještě v posledních dnech, kdy jsem byl u policie, jsem se dověděl, že někteří kolegové mazali ze svých počítačů materiály ke kauze Vidkun. Dokážu se do jejich situace vžít a je mi z toho smutno. Dělali to podle mne z obavy z toho, co přijde. Nezbývá než věřit, že státní zástupci dohlédnou, aby byla celá věc dotažena do konce a opravdu byly řádně využity všechny zajištěné důkazy,“ řekl Komárek serveru Aktuálně.cz.

„Vaši kolegové mazali důkazy? Informoval jste Generální inspekci bezpečnostních sborů?“ zeptal se ihned Komárka novinář.

„Možná jste mě špatně pochopil. Ke kauze Vidkun i k ostatním kauzám je veden spisový materiál v písemné podobě, se kterým pracovali jak zpracovatelé, tak státní zástupci. Jednotliví policisté v týmu tyto materiály však zpracovávali na svých počítačích. Oni tím mazáním neničili žádné důkazy, oni pouze nechtěli, aby někdo v budoucnu mohl je nebo jejich počítač spojit s konkrétním materiálem, zprávou, analýzou ze spisu. Ničeho se tím nedopustili, pouze se obávali, co bude; že by mohli mít problémy kvůli své práci na této citlivé kauze,“ řekl Komárek serveru Aktuálně.cz 12. ledna 2017.

Jak zjistil Ekonomický deník, na začátku léta 2016 se na ÚOOZ nejen mazalo z počítačů, ale ztrácely se i listinné důkazy. „Bylo nahlédnuto do spisového materiálu, vedeného po číslem jednacím. Ze sběrného archu vyplývá, že předmětná písemnost zde není zaevidována. Ve spisovém materiálu tohoto čísla jednacího se předmětná písemnost nenachází,“ napsal předsedovi soudního senátu v kauze Vidkun Martinu Lýskovi Zdeněk Novák z Národní centrály proti organizovanému zločinu. Krádež a skartaci důkazního materiálu lze považovat za trestný čin a leccos to napovídá o vyšetřování kauzy Vidkun. Jenže se touto věcí nikdo nezabývá.

Proč nezasáhl GIBS?

Informace Ekonomického deníku zarazily bývalého elitního detektiva ÚOOZ Zdeňka Macháčka, který v roce 1995 velel legendárnímu zásahu policie proti ruské mafii v pražské restauraci U Holubů.

„Žádné důkazy se nemůžou jen tak vymazat. V minulosti, co se vytvořilo na počítači, tak se muselo za vytisknout a dát do spisu pod číslem jednacím. Později tento systém nahradila evidence trestního řízení ETŘ,“ tvrdí Macháček.

Problém u kauzy Vidkun a dalších spočíval v tom, že detektivové ÚOOZ nezřídka kdy ETŘ obcházeli. Tvrdili, že chtějí zabránit únikům z vyšetřování. „Už jsme dělali kauzu Vidkun, kauzu Bereta a já věděl i od zpracovatelů, jak se celé vedení policie projevuje servilně vůči (ministrovi vnitra Milanu) Chovancovi a ČSSD. Od svých lidí jsem byl informován, co se děje, potom jsem chodil na porady a kličkoval jsem jako zajíc. (Náměstek policejního prezidenta Zdeněk) Laube se vrátil od Chovance a snažil se zjišťovat, jestli děláme nebo neděláme na nějaké kauze. Vždy jsem mu říkal, že jestli nic nespáchali, tak se nemusí přece bát. Ale bylo mi jasné, že to jednou skončí, protože on zjistí, že mu lžu. A to přišlo vlastně po kauze Vidkun, kdy jsem ho předem neinformoval o plánovaném zadržení hejtmana (Jiřího) Rozbořila. Pak jsem měl v kanceláři velký konflikt i s (policejním prezidentem Tomášem) Tuhým, který mě obviňoval, že mu nedávám informace a využívám je jen pro sebe. Skončilo to mezi námi velkým křikem. Jsem přesvědčen, že ani jeden z nich neměl na tyto informace nárok, a pokud bych jim je předal, tak by se žádná kauza nepodařila zrealizovat a dotáhnout do konce,“ tvrdí ve své knize Třicet let pod přísahou bývalý šéf ÚOOZ a dnes zakladatel politického hnutí Přísaha Robert Šlachta.

„Pokud nejsou naplňovány úřední a zákonné postupy při nakládání s důkazy, pak to je celé špatně. Je to na oznámení na Generální inspekci bezpečnostních sborů a vyšetřování těch policistů a jejich a jejich nadřízených,“ hodnotí skartace a mazání důkazních materiálů Zdeněk Macháček, který dnes působí jako bezpečnostní ředitel pojišťovny Kooperativa.

Bezpečnostní ředitel pojišťovny Kooperativa Zdeněk Macháček. Foto: Zdeněk Macháček

„Vypadá to, že to bylo celé divné. Když jsem odcházel od policie, tak jsem kompletní počítač odevzdával se vším, včetně písemné dokumentace a spisů. Nešlo nic mazat, bylo by to vidět na´backupech´, zálohách, a to by nikdo nevysvětlil. Ani dokumenty jen tak skartovat nejdou, protože existuje skartační řád a pod ten spadají i neutajované věci. To prostě nejde jen tak, že si někdo rozmyslí, že někdo ze spisu něco vytáhne a udělá to,“ kroutí hlavou nad důležitým ztraceným dokumentem z kauzy Vidkun někdejší elitní důstojník Zdeněk Macháček.

Zfalšované úřední záznamy?

Vraťme se na samý začátek kauzy Vidkun. Šéf ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek v květnu 2014 napsal do úředního záznamu, že získal od agenta informaci, že o podnikatele Petra Hoška a o jeho zaměstnance Radka Vrzala, oba z firmy Hopr Trade ze Zábřehu na Moravě, která se zabývá výkupem železa a drahých kovů, se zajímá jistý člověk napojený na bezpečnostní složky.

Podle informací z Komárkova úředního záznamu měl být oním „člověkem“ podnikatel Josef Kolínský – bývalý příslušník policie, takzvaný nelegál, známý mimo jiné z podobného případu v olomouckých bezpečnostních složkách z devadesátých let, přezývaného Olomoucká kauza. Hoškově firmě, která v té době čelila podezření z krácení daní, měl Kolínský nabízet „na ochranu“ zajištění písemností z policie, což splnil.

Komárek se pět dní po sepsání tohoto úředního záznamu opět s Hoškem a Vrzalem sešel. Ti ho měli podle jeho záznamů informovat, že mají problémy s celníky a s finančním úřadem. Také měli uvést, že jim bývalý detektiv Kolínský skutečně předal několik stránek z policejního spisu, který je na ně veden, a že když jeho klientovi zaplatí jistou sumu, tak že zajistí zastavení trestního stíhání.

Dále se Komárkovi měli zmínit také o tom, že společnost jako právník zastupuje bývalý ministr vnitra Ivan Langer, který jim měl kvůli obavám z Kolínského poskytnout kontakt na detektivy z olomoucké kriminálky. Komárek policejní materiály ověřil a zjistil, že jsou pravé.

Za čas došlo k dalšímu setkání, Hošek s Vrzalem prý po Komárkovi chtěli, aby jim zajistil informace z daňového trestního řízení. Komárek jim dle úředního záznamu sdělil, že by se je možná podařilo získat, ale když oficiálně oznámí nabídku velmi nestandardní pomoci ze strany Josefa Kolínského. Hošek s Vrzalem mu měli říct, že si to promyslí.

V dalším ze záznamů pak Komárek konstatoval, že se audionahrávku pořízenou nahrávku z jednání s Hoškem a Vrzalem nepodařilo vyčistit a proto byla předána do České televize v Ostravě, aby se její technici pokusili o částečnou rekonstrukci záznamu.

Jak se ukázalo, i předchozí Komárkův audiozáznam ze schůzky s s Hoškem a Vrzalem byl nesrozumitelný. Po jeho poslechu bylo zřejmé, že neobsahuje to, co se mělo odehrát na jedné ze schůzek, co Komárek konstatoval v úředním záznamu.

V půlce června se pak Komárek znovu sešel s Hoškem a Vrzalem a ti mu měli předat návrh trestního oznámení na Kolínského. Komárek se podle svých záznamů zaručil, že jej prostuduje a řekl jim, že má zásadní pracovní problémy.

V úředním záznamu pak dále zaznamenal, že se tak připravuje ukončení schůzek s Hoškem a Vrzalem. Že končí pak Komárek sdělil Hoškovi s Vrzalem i na poslední schůzce. V průběhu setkání Komárek naváděl do rozhovoru téma ex-ministra vnitra Ivana Langera, olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece a jednoho z jeho podřízených.

V dalším úředním záznamu pak Komárek popsal schůzku s tajným informátorem, podle kterého měl policejní náměstek Kadlec chodit na olomouckou pobočku GIBS a získávat od jejího vedoucího zájmové spisy. Kadlec je pak měl dle tohoto informátora předávat předávat poznatky Ivanu Langerovi a jeho příteli, podnikateli Ivanu Kyselému.

Podnikatel Petr Hošek při pozdějším výslechu odmítl informace z úředních záznamů Jiřího Komárka a žalobce Miroslav Stoklásek do obžaloby napsal: „K dotazům dále uvedl, že v roce 2014 absolvoval mnoho schůzek s policisty i příslušníky GIBS. Těch kontaktů bylo tolik, že si na jednotlivé osoby ani schůzky nepamatuje. Advokátní kancelář Ivana Langera zpracovávala jejich společnosti žaloby na nečinnost proti finančnímu úřadu. Pana Langera viděl asi pouze 2x, poprvé v jeho kanceláři v Olomouci a podruhé v kanceláři v Praze. Jmenovaný jim dal k dispozici svého zaměstnance, který jim pomáhal vyřizovat stížnost na Policii ČR v Brně. Ivan Langer ani jeho zaměstnanci mu žádný kontakt ani lobbing na policii nedávali, vše řešili zákonnou cestou. Josefa Kolínského nezná a nikdy ho neviděl, ani žádnou vztahovou analýzu, v níž by figuroval on či jejich firma.“

Podobně vypověděl ke Komárkovým úředním záznamům i podřízený Hoška Radek Vrzal. „V roce 2014 se účastnil několika jednání na různých místech v Olomouci, kam pan Hošek přivedl nějaké lidi, kteří by podle jeho názoru mohli být v tomto nápomocni. Jeho úlohou bylo pouze prezentovat problémy společnosti. Jednou z těchto osob mohl být plk. Mgr. Jiří Komárek, se kterým se setkal asi 3x. Žádné požadavky vůči němu nevznášel, ten člověk byl pro něj nečitelný. Popsal mu pouze jejich příběh, rozhodně mu nesděloval, že pro účely řešení těchto problémů jsou ve styku s Kadlecem… …Poslední jednání s panem Komárkem bylo takové divné, s odstupem času si myslí, že se od něj snažil zjistit, zda se svědek setkává s někým z policejního ředitelství.“

Na základě takto „validních“ informací bylo v červenci 2014 zahájeno trestní řízení v kauze Vidkun, kterou dnes rozplétá olomoucký krajský soud.

Z čeho ÚOOZ a žalobci viní podezřelé v kauze Vidkun?

Bývalý olomoucký hejtman Jiří Rozbořil je obžalován z podplácení, na policisty Radka Petrůje a Karla Kadlece podal státní zástupce obžalobu ze zneužití pravomocí. Kadlec, který podle policie vynášel informace ze spisů, je navíc obžalován i z přijetí úplatku. Kadlec byl kvůli Vidkunu propuštěn, výpověď neúspěšně napadal u soudů. Petrůj byl postaven mimo službu. Podnikatel Ivan Kyselý se před soudem zodpovídá z účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby. Kromě Kyselého, který dále podniká v realitách, obvinění změnili své profese.

Podle usnesení o zahájení trestního stíhání tehdejší policejní náměstek Kadlec vlivnému podnikateli Kyselému údajně pravidelně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních řízení. Šlo například o kauzy olomouckého akvaparku, HC Olomouc, závodiště Lazce, ale i o kauzu Tesco SW, které měly zůstat utajeny.

Všichni obvinění od začátku vinu popírají. Kadlec byl v prosinci 2015 ještě v době vazby kvůli porušení služebního slibu propuštěn ze služebního poměru, svou výpověď poté napadl u soudu žalobou. Hájil se tím, že se ničeho protiprávního nedopustil, šlo prý o operativní činnost, kdy naopak on získával informace. Podle soudu o operativní pátrací činnost jít nemohlo, neboť nesplňovala zákonné podmínky, výpověď tak označil za oprávněnou.

Ještě ve vazbě šéf ostravské expozitury Jiří Komárek Karlu Kadlecovi nabídl jeden milion korun z policejních zdrojů, pokud takzvaně položí, někdejšího ministra vnitra za ODS Ivana Langera, který byl hlavním cílem detektivů.

Bývalý hejtman Rozbořil se zcela stáhl z politiky. Jeho obhájce řekl, že dosud obžalobu nedostal. Trvají však stále na tom, že se ničeho protiprávního nedopustil. Již dříve uvedl, že jde jen „o to, jak si vyložíte žvanění v hospodě“. „Důkazní situace ani naše stanovisko se nezměnilo. Z pohledu obhajoby je vždy lepší, když je obžaloba u soudu, možnosti obhajoby jsou mnohem příznivější,“ řekl dnes Konečný.

Kauza Vidkun se otevřela 13. října 2015 policejní razií na několika místech v Olomouci, kdy policie dělala domovní prohlídky a zadržela či předvedla několik lidí včetně bývalého ministra vnitra Ivana Langra. V jeho bytě v Olomouci strávili kriminalisté více než 13 hodin, ale nakonec ho propustili, v případu obviněn není. Rozbořil byl stíhán na svobodě, Kyselý, Kadlec a Petrůj strávili tři měsíce ve vazbě. Z policie nebo státního zastupitelství utíkaly v reálném čase informace do médií. Řada médií dostala „hlášku“ o razii s předstihem, aby mohla zaznamenávat „realizaci“ v přímém přenosu.

Jiří Komárek s autorem článku nekomunikuje.

Jan Hrbáček, Ekonomický deník