K Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vrátil Ústavní soud případ starosty, který rezignoval kvůli nezákonnému trestnímu stíhání. Soud pro Prahu 2 tvrdil, že starosta rezignoval dobrovolně. Pokud je trestně stíhán politik, nezbývá mu, než se vzdát funkce, příčinná souvislost je zjevná, uvedl Ústavní soud. Nemá být na svém jednání škodný ten, kdo jedná politicky kulturně, uvedl dále Ústavní soud v nálezu k ústavní stížnosti. Výkon funkce souvisí s morálkou a mravností. Trestně stíhaní politici jsou ve funkcích nežádoucí, vzkazuje Ústavní soud.
Mimořádně důležitý nález pro politiky ve funkcích vyhlásil v úterý 26. ledna 2021 Ústavní soud. Trestní stíhání politika, už nemusí pro příště zůstat bez náhrady újmy způsobené tímto stíháním. Tím je nejen ušlý zisk, ale také obtížné konec v politice, přičemž mezi stíháním politika a újmou je příčinná souvislost, vyplývá z nálezu Ústavního soudu.
Úplný nález je zde.
Dodnes za svůj úspěch na svém webu vydávají trestní stíhání někdejšího starosty Jiřího Palusky aktivisté spolku Transparency International. Jiří Paluska po zahájení trestního stíhání v roce 2012 rezignoval z funkce starosty a posléze i z funkce člena zastupitelstva. Někdejší starosta Prahy 2 byl trestně stíhán dva roky za údajné zneužití pravomoci úřední osoby a porušování povinností při správě cizího majetku kvůli výstavě půdních bytů. V roce 2015 byl všech obvinění Vrchním soudem v Praze zproštěn.
Obvodní soud: Rezignoval dobrovolně, proto chybí souvislost
Podle odůvodnění Ústavního soudu poté po státu stěžovatel požadoval náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 317 661 Kč. „Dále náhradu majetkové újmy ve výši 2 331 566 Kč. Jednalo se zejména o ztrátu na výdělku za dobu 38 měsíců, protože druhý den po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatel rezignoval na funkci starosty Městské části Praha 2. Na náhradě nemajetkové újmy za trestní stíhání trvající 38 měsíců se stěžovatel domáhal přiznání částky 3 800 000 Kč,“ cituje odůvodnění, co rezignace a obhajoba starostu stály.
Obvodní soud pro Prahu dvě stěžovateli přiřkl pouhých 66 tisíc korun, Městský soud v Praze zvedl částku na 152 tisíc korun. Dovolání Nejvyšší soud zamítl. Důvodem byl fakt, že starosta po zahájení trestního stíhání dobrovolně rezignoval:“ Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že to byl sám stěžovatel, kdo rezignoval na funkci starosty a k zániku funkce tak nedošlo v příčinné souvislosti s nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání stěžovatele,“ uvádí Ústavní soud.
ÚS: Místo sledování příčin a následků formální postup
S takovým hodnocením situace však Jiří Paluska v ústavní stížnosti nesouhlasil a nedostatek příčinné souvislosti, o který svá rozhodnutí soudy opřely, zpochybnil: „Stěžovatel konstatoval, že jeho ,dobrovolná´ rezignace byla výrazem akceptace určité politické kultury. V případě, že by nedošlo k zahájení trestního stíhání, stěžovatel by o své rezignaci neuvažoval. Veřejné funkce přitom zastával od roku 1990,“ stojí v nálezu Ústavního soudu.
Ústavní soud se v nálezu mimo jiné opřel o dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu: V rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 237/2013, Nejvyšší soud vyložil, že ,je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další,“ stojí v nálezu.
Okolnosti rezignace po dvaceti letech jsou zásadní
Podle Ústavního soudu měly obecné soudy sledovat řetězec příčin a následků, avšak namísto toho rozhodly formálně. Podle Ústavního soudu je třeba zabývat se otázkou, čím byla starostova rezignace vyvolána a zda nebyla vynucena. Bývalý starosta před všem soudy tvrdí, že rezignací dostál zvyklostem politické kultury. „Není tedy pochyb o tom, že minimálně soud prvního stupně si byl vědom materiální souvislosti mezi zahájeným trestním stíháním a ukončením politické činnosti stěžovatele, tedy jeho rezignací. Tato úvaha se však nijak nepromítla do posuzování příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a způsobenou materiální škodou,“ stojí doslova v nálezu Ústavního soudu.
Podle Ústavního soudu jsou okolnosti rezignace zásadní: „Obecné soudy spatřovaly příčinu ukončení politické činnosti stěžovatele v jeho (dobrovolné) rezignaci na post starosty městské části, přičemž odhlédly od souvisejících okolností případu, které z takového jednání činí krok toliko formální. Podle Ústavního soudu jsou však zásadní okolnosti rezignace stěžovatele. Stěžovatel byl po více než dvacet let veřejně činnou osobou, v rozhodné době dokonce starostou městské části,“ uvádí v nálezu Ústavní soud.
ÚS: Funkce mají vykonávat nadaní důvěrou s morálním kreditem
„Snad je možné stále konstatovat, že výkon politické funkce úzce souvisí s dodržováním určitých morálních a mravních pravidel. S důvěryhodností politika. Stát zahájením trestního stíhání zasáhl stěžovatele na místě pro něj nanejvýš citlivém, zpochybnil jeho důvěryhodnost. Ta je přitom rozhodná pro další působení ve veřejné funkci či obecně v politice. V takovém případě se však stát nemůže zprostit své odpovědnosti za vzniklou škodu, neboť zpětné nabytí důvěry bývá, když ne nemožné, tak přinejmenším velmi obtížné,“ vysvětluje svoje stanovisko Soud.
Podle Ústavního soudu morálnímu politikovi, který je trestně stíhán, nezbývá, než rezignovat: „Vztah mezi politikem a občanem/voličem je do značné míry založen na důvěře, která jde ruku v ruce s morálními hodnotami, uplatňovanými v té které společnosti. Pokud dojde k zahájení trestního stíhání, je zpravidla morální apel na politika natolik intenzivní, že mu nezbývá, než se výkonu veřejné funkce vzdát, a to aniž by musel být odvolán. Ve své podstatě se jedná o akt vyvození osobní odpovědnosti, který plyne z obecného požadavku na to, aby veřejné funkce vykonávaly osoby s určitým morálním kreditem a nadanými důvěrou občanů,“ uvádí se v nálezu.
„Pokud stěžovatel naznal, že je v souladu s politickou kulturou, aby v případě zahájení jeho trestního stíhání rezignoval na výkon veřejné funkce, lze mu to jen stěží přičítat k tíži. Nejedná se o ´pouhé´ politické gesto. S ohledem na důvěru občanů v systém zastupitelské demokracie jde o gesto natolik zásadní, že by jej právo, co by jeden z normativních systémů, nemělo přehlížet. Pokud stěžovatel jednal v souladu se zásadami politické kultury, ,neměl by být na svém jednání škodný´, resp. neměl by se nacházet v horším postavení, než kdyby se těchto pravidel nedržel,“ uvádí v nálezu doslova Ústavní soud.
ÚS: Trestně stíhaní politici jsou ve funkcích nežádoucí
Poté Ústavní soud vyslal vzkaz všem politikům, kteří jsou trestně stíhaní, ale naopak zůstávají ve funkci: „Viděno z jiného úhlu pohledu, tímto přístupem by byl politikům poskytnut silný argument, proč mají (musí) ve své funkci setrvat i přesto, že je proti nim zahájeno trestní stíhání. Takový přístup k věci však považuje Ústavní soud, z pohledu zachování důvěry v základní demokratické hodnoty, za nežádoucí,“ uvádí doslova Ústavní soud v nálezu k ústavní stížnosti Jiřího Palusky.
Ústavní soud v nálezu zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Městského soudu v Praze Obecné soudy se více podmínkami odpovědnosti za škodu nezabývaly, je přesvědčen Ústavní soud: „Nyní, vázány právním názorem Ústavního soudu, mohou své úvahy v tomto směru případně rozvinout,“ uzavírá nález senát vedený soudcem Tomášem Lichovníkem.
Irena Válová
