Spor o to, zda náleží ochranná známka „Czech Point“ soukromé firmě, anebo by měla být ve vlastnictví státu, konkrétně Ministerstva vnitra ČR (MV), pokračuje. Nejvyšší správní soud (NSS) totiž minulý týden nevyhověl kasační stížnosti Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) a potvrdil, že vlastnictví ochranné známky k označení „Czech Point“ náleží firmě Czech Point 101 s.r.o.
Správní řízení se rozhodnutím NSS vrací na začátek, kdy ÚPV musí znovu posoudit návrh MV na prohlášení neplatnosti slovní ochranné známky „Czech Point“. Na ÚPV se s návrhem obrátilo MV v březnu 2012, přičemž firma Czech Point 101 si nechala vlastnictví ochranné známky zapsat již v roce 2007. A v roce 2008 vyzvala MV, aby přestala termín „Czech Point“ používat pro označení kontaktních míst veřejné správy.
ÚPV návrhu MV v roce 2013 vyhověl, když odůvodnil zrušení původního rozhodnutí o zápisu tím, že návrh na přihlášení ochranné známky nebyl podán v dobré víře, nýbrž za účelem spekulace a pozdější známkové transakce. Podle úřadu totiž firma podala žádost v době, kdy již měla běžet na veřejnosti kampaň ohledně využití názvu Czech Point pro účely kontaktního místa veřejné správy.
Toto rozhodnutí však zrušil v březnu 2018 MS v Praze s tím, že rozhodnutí úřadu je nepřezkoumatelné, neboť jeho závěry jsou pouhou spekulací. Nebylo totiž prokázáno tvrzení úřadu, že by označení bylo v dané souvislosti používáno na veřejnosti. Pouze vyšlo najevo, že termín „Czech Point“ sice v dané době již existoval, ale byl používán toliko v rámci projektu ODS eStat. Svědci z ministerstva pak uvedli, že se v rozhodné době na ministerstvu s označením „Czech Point“ nepracovalo.
Spekulace, které nemají oporu
Proti rozhodnutí MS podal ÚPV kasační stížnost, k níž se MV připojilo jako osoba zúčastněná na řízení. Stížnosti NSS nevyhověl s tím, že „napadená správní rozhodnutí jsou sice na první pohled po slohové stránce na poměrně vysoké úrovni a subjektivně působí i přesvědčivě, ale při bližším zkoumání objektivně nemohou obstát“.
NSS totiž dospěl k závěru, že skutkový stav zjištěný ÚPV je v rozporu s obsahem spisu a provedenými důkazy, kdy úřad porušil zejména zásadu rovnosti stran, nestrannosti i zásadu volného hodnocení důkazů. Závěry úřadu označil NSS v rozhodnutí dokonce za „překroucené“ a za pouhé spekulace, které nemají žádnou oporu ve zjištěných důkazech.
„Stěžovatel a) (Úřad průmyslového vlastnictví, pozn. red.) však v projednávané věci převážně přihlížel pouze k tomu, co svědčilo ve prospěch stěžovatelky b) (Ministerstvo vnitra ČR, pozn. red.), případně jednotlivé provedené důkazy vykládal v její prospěch a vyvozoval z nich skutečnosti, které z nich nevyplývaly. Naopak řádně nevzal v úvahu skutečnosti svědčící ve prospěch žalobkyně. Stěžovatel a) bez dalšího dával do souvislosti projekty „eStat“, „eGovernment“ či „Efektivní“ stát s označením „CZECHPOINT“, aniž vysvětlil jejich návaznost na stěžovatelku b) a jí připravovaný projekt,“ konstatuje se v rozhodnutí NSS.
Stručně řečeno, důkazy, které měly prokázat absenci dobré víry firmy při registraci označení Czech Point a které spočívaly v článcích o projektu elektronizace státní správy v rozhodné době v letech 2005-6, takové použití termínu neprokázaly. „Tyto dokumenty přitom nasvědčují tomu, že v dané době se ani nejednalo o iniciativu stěžovatelky b), resp. jakéhokoli státního orgánu, ale o iniciativu think-tanku, resp. občanského sdružení Becario, resp. ODS a osob s ní spojených. Závěry stěžovatele a) tedy nemají oporu v obsahu spisu, jeho rozhodnutí je v tomto směru zmatečné, neboť není zjevné, na základě čeho dovodil, že ke dni podání přihlášky muselo být žalobkyni známo, že se jedná o projekt stěžovatelky b),“ konstatuje dále NSS.
NSS tak potvrdil rozhodnutí MS a věc se vrací ÚPV k novému rozhodnutí. V něm podle NSS musí úřad primárně doplnit dokazování ohledně otázky, zda označení Czech Point bylo v dané době veřejnosti známo a ta si ho spojovala se záměrem kontaktních míst veřejné správy.
Petr Dimun
