S očekáváným postihem odešel od kárného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem Karel Šemík. Za své pochybení, spočívající ve větším počtu neoprávněných lustrací v systému ISAS, totiž už předem s předsedou soudu Lubomírem Hrbkem uzavřel dohodu o vině a trestu. Kárný senát tak případ projednal bez dokazování a navrhovaný postih důtkou nakonec jako adekvátní posvětil. Ve zdůvodnění rovněž opět prezentoval svůj náhled na to, jak s justičními informačními systémy v intencích zákona pracovat.
Začátek celé causy je jakoby vystřižen z kriminálního seriálu. V pondělí 3. srpna loňského roku v pozdních večerních hodinách zaznamenal bezpečnostní systém v budově OS Ústí nad Labem odkódování vstupu do budovy. Na kamerovém záznamu pak bylo zřejmé, že dovnitř vstoupil právě Karel Šemík ještě s další osobou, která rozhodně nebyla soudcem ani jiným zaměstnancem soudu.
To pochopitelně vyvolalo podezření, zda nedošlo k ohrožení nějakých citlivých údajů v informačních systémech soudu. Kontrola přístupů do systému ISAS potvrdila, že Mgr. Šemík v noci skutečně lustroval v systému dvě osoby, z nichž jedna byla právě s ním v budově. Nedosti na tom – zpětným prověřením byly v systému odhaleny záznamy o půl stovce podobně pochybných případů za uplynulé čtyři roky, kdy soudce nahlížel do spisů, s nimiž neměl pracovně co do činění. Celkem v nich figurovalo jedenáct jmen, z nichž většina byla v logu systému zaznamenána jen párkrát, některá však byla naopak lustrována poměrně často i v průběhu několika let.
Pochybení ihned přiznal
Předseda soudu Lubomír Hrbek si proto pozval Šemíka „na kobereček“, aby mu tyto skutečnosti vysvětlil. Jak sám během kárného řízení konstatoval, Šemíkovo stanovisko bylo „poměrně rychlé a potěšující v tom směru, že v podstatě ihned připustil pochybení a uvedl všechna potřebná fakta“.
Šlo prý o informace, z nichž některé předal pouze těm osobám, jejichž jména lustroval. Většinu však vyhledával proto, že si potřeboval ověřit, zda například někdo ze svědků v případu, který rozhoduje, nefiguruje ještě v nějaké jiné věci, což prý systém ISAS automaticky neumí.
S uvedenou motivací však předseda soudu spokojen nebyl a nakonec dospěl k názoru, že takové pochybení nelze zhojit interní cestou (tedy výtkou), ale musí podat kárný návrh. Obviněný soudce s tím souhlasil, současně vyjádřil zájem věc probrat rychle a bez komplikovaného dokazování, tedy uzavřením dohody, v níž by potvrdil vinu a akceptoval postih. Podle kárného navrhovatele bylo možné tento postup v daném případě využít, proto dohodu s kárným opatřením důtkou oba 23.11.2020 podepsali a zaslali Nejvyššímu správnímu soudu k posouzení a schválení.
Mohlo by vás zajímat
Pracoval dobře
Kromě samotné dohody si kárný senát vyžádal i další obligátní materiály, tedy hlavně osobní spis Karla Šemíka. Od začátku roku 2013, kdy po jmenování soudcem nastoupil na občanskoprávní úsek daného okresního soudu, byla jeho práce hodnocena vždy velmi dobře, patří k soudcům s velmi nizkým počtem nevyřízených případů, je členem tamní soudcovské rady a aktivně pracuje i pro Soudcovskou unii.
Během samotného jednání, jehož se nejen oba ústečtí soudci, ale v premiéře i dva členové senátu účastnili na dálku, znovu připustil, že jeho práce s ISASem byla nevhodná, byť byla vedena dobrým úmyslem a žádné získané informace nikdy neposkytl jiným osobám, než kterých se týkaly. Do budoucna ale hodlá používat systém k lustracím pouze tak, jak je stanoveno. Už samotné veřejné projednávání případu před kárným senátem je prý pro něj velmi významným aspektem, kvůli tomu také nepřijal nabízenou funkci v Etickém soudu Soudcovské unie.
Na dotaz předsedy kárného senátu Tomáše Langáška kárný navrhovatel potvrdil, že skutečně neexistují žádné důkazy o možném zneužití informací z ISASu, ústecký soud neobdržel žádnou stížnost ani jiný náznak, který by tuto možnost připouštěl. Po kratší poradě proto senát nakonec dohodu v původním znění schválil – k navržené důtce se vyjádřil, že je adekvátní, resp. nepovažuje ji za zjevně nepřiměřenou danému pochybení. Tím přitom bylo jen samotné lustrování z ISASu, nikoliv noční vstup do budovy (senát konstatoval, že soudce je ve funkci prakticky neustále a samotný vstup do objektu soudu bez ohledu na den a dobu je zcela korektní).
ISAS jako studijní zdroj
K lustracím předseda senátu Tomáš Langášek obecně připomněl, že soudní databáze neslouží soudcům a dalším pracovníkům soudu pouze pro jimi řešené případy, ale například i jako cenný studijní zdroj. Omezení spočívá pouze v tom, že takto získané informace nelze poskytovat účastníkům řízení či dokonce širší veřejnosti, musí jít vždy jen o využití pro rozhodovací činnost soudu, byť v širším slova smyslu.
Není přitom na soudci, aby konkrétní využití odůvodňoval či evidoval, naopak v případě pochybností musí kárný navrhovatel jednoznačně prokázat, že nějaký vstup byl neoprávněný.
Kárný senát tedy posoudil kárné provinění Mgr. Šemíka jako méně závažné, protože neoprávněně získané informace nebyly podle všeho nijak zneužity. On sám se podle NSS k vytýkanému jednání postavil s příkladnou sebereflexí, projevil lítost a pomáhal při zjištění skutkového stavu.
I samotné uzavření kárné dohody vzal soud za výrazně polehčující okolnost, protože právě to je jasným důkazem adekvátní sebereflexe, napomohlo pochopitelně i velmi pozitivní hodnocení jeho osmileté práce soudce.
Ivan Holas
