Představa, že by česká justice mohla ve 21. století zdravě existovat izolovaně, bez mezinárodního kontextu, je přinejmenším zavádějící. Tak uvádí svoji odpověď na anketní otázku České justice o události roku v justici soudce Evropského soudu pro lidská práva zvolený za Českou republiku Aleš Pejchal.
Podle Pejchala by nebylo správné omezit výběr události v justici za rok 2020 na prostor České republiky“. „Vždyť již Jiří z Poděbrad v patnáctém století uvažoval ve svém ,Tractatus pacis toti christianitati fiendae´ tedy ve ,Smlouvě o nastolení míru v celém křesťanstvu´ o zřízení evropského mezinárodního soudu. Představa, že by mohla zdravě existovat justice v nevelké zemi ve středu Evropy ve století dvacátém prvním bez mezinárodního kontextu, a to nejen evropského, je přinejmenším zavádějící.“
„Událostí roku tedy dle mého skromného soudu těžko mohou být označeny běžné personální změny v české justici či její bezprostřední reakce na opatření výkonné, ale i zákonodárné složky české státní moci v souvislosti se zdravotní krizí mezinárodního rozměru. Ostatně justice by si měla zachovávat vždy určitý odstup od toho, co denně zaplňuje titulní stránky medií a s nadhledem přistupovat k řešení jak zásadních, tak i běžných problémů, jež ztrpčují život v komunitě svobodných občanů, ale pouze v případech, kdy je k tomu veřejnou žalobou či soukromým podáním řádně vyzvána,“ uvádí soudce Evropského soudu pro lidská práva.
„Za skutečnou událost roku 2020 v justici proto považuji zcela nadčasový rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z první poloviny února, byť jsem si dovolil k němu zaujmout kritické stanovisko ve svém souhlasném prohlášení. Leč kritika nebyla takového rázu, aby mi nedovolila pro tento rozsudek ve velkém senátu ESLP hlasovat,“ uvádí dále Aleš Pejchal.
„Jde o rozsudek ve věci N.D. a N.T. proti Španělsku ze dne 13. února 2020. Z formálního hlediska stojí za to podtrhnout, že v říjnu 2017 sedm soudců v senátu ESLP jednomyslně hlasovalo, že Španělsko porušilo článek 4 Protokolu č. 4 a článek 13 Úmluvy ve spojení s článkem 4 Protokolu č. 4., aby za více jak dva roky sedmnáct soudců velkého senátu jednomyslně hlasovalo úplně opačně,“ vysvětluje soudce Evropského soudu pro lidská práva.
O rozsudku N.D. a N.T. proti Španělsku Česká justice informovala včetně průběhu veřejného slyšení před velkým senátem ESLP.
Česká justice rovněž podrobně informovala o vlastním kritickém stanovisku soudce Aleše Pejchala. Toto stanovisko vyvolala mezinárodní ohlas mezi respektovanými právníky.
„Výjimečnost tohoto rozsudku spočívá především v jeho absolutní normálnosti, přirozenosti. Tedy, že suverénní evropský stát, v daném případě Španělsko, pokud umožní zájemcům o politický azyl legální vstup na své území s tím, že zajistí řádný průběh azylového řízení, nemusí tolerovat jejich vstup nelegální. Zároveň pak suverénní evropský stát, tedy Španělsko, nemůže nést odpovědnost za to, že jiný stát, v daném případě Maroko, údajně ztěžuje zájemcům o politický azyl přístup k legálnímu vstupu do onoho suverénního evropského státu,“ dodává k rozsudku Aleš Pejchal.
„Věřím, že dalšího komentáře k tomuto rozsudku není zapotřebí a s ohledem na evropskou situaci v uplynulém desetiletí je zajisté dostatečně zřejmé, proč tento rozsudek považuji za událost roku 2020 a to nejen v justici,“ uzavírá svoji odpověď pro Českou justici soudce Evropského soudu pro lidská práva Aleš Pejchal.
Irena Válová
