Městský soud v Praze (MS) na začátku ledna vyhověl žalobě čínské křesťanky, která do České republiky uprchla před pěti lety. Ministerstvo vnitra v roce 2018 zamítlo její žádost o udělení azylu, o který požádala z důvodu pronásledování pro svou víru ve své vlasti. Podle ministerstva však byla její žádost nedůvěryhodná.
Žalobkyně, občanka Čínské lidové republiky, požádala o udělení mezinárodní ochrany v říjnu roku 2015, a to z důvodu perzekuce z náboženských důvodů. V žádosti uvedla, že je křesťanského vyznání, konkrétně vyznává víru hnutí Zhao hui (Křičící), přičemž nebyla nikdy politicky aktivní.
Kvůli víře se měla dostat celá její rodina do problémů, ona sama byla nucena přerušit studium na univerzitě. Popsala, že všichni se neustále se obávali sledování ze strany čínské vlády. Ta podle ní vyhlašuje odměnu za ohlášení křesťanů, víru tak musí křesťané tajit, neboť jsou v Číně zatýkáni a mučeni.
Sama prý byla vystavena psychickému nátlaku, šikaně ze strany učitelů, ale i pokusu o znásilnění. Její rodiče měli být vydíráni zkorumpovanými policisty, vězněni a vystaveni úřední šikaně, kdy jim například nebyl zaveden vodovod.
Ministerstvo její žádost v roce 2018 zamítlo. A to hned z několika důvodů. Předně mělo pochybnosti o důvěryhodnosti žalobkyně a také o tom, že vůbec byla pronásledována. „Žalovaný na základě svého špatného postupu dovodil, že žalobkyně pouze využila znalostí o problematice pronásledování některých náboženských menšin v Číně, aby svými tvrzeními vygradovala svůj azylový příběh a vytvořila údajné obavy z návratu do vlasti, přestože sama ve skutečnosti ve své vlasti ohrožena nikdy nebyla,“ popisuje se v rozhodnutí soudu postoj ministerstva vnitra.
Otázky ohledně víry
Žadatelka se však nevzdala a podala správní žalobu, které na začátku ledna vyhověl Městský soud v Praze.
Podle soudce Kamila Tojnera, který věc rozhodoval, se předně ministerstvu nepodařilo popřít náboženské přesvědčení žadatelky, neboť ta v pohovoru odpověděla na všechny položené otázky ohledně víry a znalostí Bible.
Dále je podle soudce zřejmé, že si ministerstvo opatřilo podklady svědčící o tom, že příslušníci náboženského hnutí Křičících, k němuž se žadatelka hlásí, mohou mít v Číně opravdu pro svou víru problémy. Příslušníci hnutí, které bylo založeno ve třicátých letech 20. století a v Číně je zakázáno coby „zlá sekta“, jsou totiž podle podkladů ministerstva v Číně opravdu pronásledováni a zatýkáni.
I přesto ale dospělo ministerstvo k závěru, že žadatelka pronásledována nebyla. Respektive, že její obtíže nedosahovaly intenzity pronásledování požadované zákonem o azylu. Jakkoli se tedy žadatelka dostala do nepříjemných situací, nejde podle úředníků o pronásledování. S takovým závěrem ovšem soudce Tojner nesouhlasí.
„Žalovaný v tomto ohledu pochybil především tím, že se zaměřil pouze na zkoumání možného pronásledování žalobkyně pouze v minulosti a naopak zcela pominul zkoumat možnou hrozbu pronásledování do budoucna, tedy zda by žalobkyně mohla být pronásledována při svém návratu do vlasti, i kdyby v minulosti dříve pronásledována nebyla, a to i přesto, že mu bylo známo, že situace některých náboženských skupin není v Číně dobrá. Odůvodnění žalovaného tak je vnitřně rozporné, neboť žalovaný na jednu stranu konstatuje, že žalobkyně nebude ve vlasti čelit pronásledování, zároveň však připouští, že situace příslušníků církve Zhao hui v Číně je špatná, přičemž nelze dle něj vyloučit, že žalobkyně patří právě do této ohrožené skupiny,“ napsal v lednovém rozhodnutí soudce.
V Číně dochází k represím vůči křesťanům
Ten také ministerstvu vytkl, že žadatelkou uvedené potíže značně bagatelizovalo. Například nijak blíže nezkoumalo její tvrzení, že byla v pěti letech znásilněna, aniž by to ovšem rodina ze strachu z represí státní moci nahlásila. Soud také odmítl úvahu úředníků, že se žadatelka mohla v rámci Číny přestěhovat tam, kde by pronásledována nebyla. Podle soudce je ovšem zřejmé, že v Číně dochází k represím vůči křesťanům na celém jejím území. „Za takového stavu věci není tedy vůbec zřejmé, na základě jakých informací se žalovaný domnívá, že by tak v některém místě Číny být nemělo, či dokonce dovozuje existenci jakéhosi fiktivního bezpečného území,“ konstatuje se v rozhodnutí.
Soud také odmítl závěr ministerstva, které vyslovilo pochybnosti nad celkovou důvěryhodností žadatelky. Důvodem bylo, že měla opakovaně uvádět úřadům nepravdivé údaje, dále že z Číny vycestovala bez problémů, v rámci organizované skupiny, a o mezinárodní ochranu nepožádala hned po příletu.
Soud proto ministerské rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a vrátil ho úředníkům k novému rozhodnutí. „Žalovaný v dalším řízení odstraní nedostatky, které mu soud vytkl tímto rozsudkem. Hrozbou pronásledování žalobkyně se bude zabývat i z prospektivního pohledu, tedy posoudí, zda žalobkyni hrozí pronásledování po jejím návratu do vlasti, a to jednak pro její příslušnost k náboženské skupině Zhao hui, jednak jako neúspěšné žadatelce o mezinárodní ochranu z náboženských důvodů. Při posuzování těchto otázek bude žalovaný vycházet z aktuálních a relevantních podkladů. Na základě řádně zjištěného skutkového stavu se vyjádří k věrohodnosti tvrzení žalobkyně,“ uvedl soudce Tojner.
Ten se v rozhodnutí opakovaně odkázal na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), který zrušil několik rozhodnutí krajských soudů, které naopak podobným ministerským argumentům přisvědčily.
Případ čínských křesťanek a křesťanů usilujících o azyl v Česku začal před pěti lety, kdy přes 70 Číňanů podalo žádost o udělení azylu. Ministerstvo ale vyhovělo pouze osmi z nich. Někteří pak odjeli zpět do Číny.
Petr Dimun
