Kauza údajně předražených jízdenek Dopravního podniku hlavního města Prahy byla od počátku uměle vykonstruovaná. V rozhovoru pro Českou justici to tvrdí bývalý ekonomický náměstek pražského přepravce Ivo Štika. Ten byl vloni na podzim Městským soudem v Praze, stejně jako všichni obžalovaní, podruhé nepravomocně očištěn. Korunní svědek obžaloby podle Štiky dopravní podnik vydíral a chtěl po něm 40 milionů korun. Odškodnění za léta příkoří, způsobená stíháním a obžalobou, Štika po státu žádat bude, ale velké naděje si nedělá. „Stát s vámi zachází jako s onucí a jako onuce se podle toho se dočkáte odpovídajícího odškodného,“ tvrdí Štika.
Byl jste nepravomocně zproštěn obžaloby v kauze pražského Dopravního podniku. Vy jste byl ekonomickým náměstkem, celá kauza před lety začala na případu provizí za výrobu jízdenek, známých 17 haléřů za každou jízdenku, které putovaly do karibské společnosti Cokeville Assets. Vyšetřování se zaměřilo i na prodej jízdenek v kioscích v metru, elektronické jízdenky. Jak to celé začalo? Vybavuji si, že na dopravní podnik přišli policisté z ÚOOZ, kteří tvrdili, že hrozí obrovská vlna padělků, je to tak?
Je otázkou, co myslíte skutečným zahájením kauzy. Protože ta kauza začala až v roce 2011, kdy ji rozpoutal Vladimír Sitta mladší ze společnosti Neograph. Proces změny jízdenek začal už v roce 2007 tím, že se u nás objevili pánové z ÚOOZ (centrály proti padělání– pozn. red.) s tím, že mají zprávy o nějaké partě, tuším, z Balkánu, která chystá nějakou velkou padělatelskou akci. A neměly to být jenom jízdenky, ale snad i dálniční známky, možná peníze, nebo něco takového. Nejdříve byli na Státní tiskárně cenin (STC), protože si mysleli, že jízdenky dopravnímu podniku dodává STC. V tiskárně jim ale řekli, že jízdenky fyzicky dodávají Němci, firma Schwarz Druck, a že tedy musí zajít k nám. Detektivové Jiří Brož a David Plecitý, se tedy dostavili do DPP a sdělili nám poznatky o údajné možnosti výskytu padělků. Brož to později u soudu sám potvrdil, s tím, že ho o informace o padělcích nikdo z dopravního podniku nežádal, že šlo skutečně o iniciativu policie. To je začátek změny dodavatele jízdenek a asi tedy pak celé uměle vykonstruované kauzy.
Co konkrétně vám tehdy řekli detektivové ÚOOZ o svých operativních poznatcích?
Protože mi to nepříslušelo, přehrál jsem to na svého podřízeného a bezpečnostního ředitele. Byl jsem v Dopravním podniku ani ne třetí měsíc, a když k vám přijdou dva podplukovníci nebo plukovníci s pistolemi za pasem, to člověka trochu vyděsí. Řekl jsem jim, že to musí řešit s našim odborníkem přes jízdenky a bezpečnostním ředitelem. Probrali jsme to na poradě vedení, pokud si dobře vzpomínám, informovali jsem i dozorčí radu. Pak už to žilo vlastním životem, jak se říkalo v DPP „v běžném pracovním pořádku“.
Nepadlo na schůzce s detektivy nějaké doporučení, kdo by mohl jízdenky vyrábět, prodávat, například společnost Neograph ze Štětí?
O Neographu přímo nehovořili. Jeho jméno padlo až pak v posudku soudního znalce Miloslava Musila. Další dělala Státní tiskárna cenin, která sama měla zájem dopravnímu podniku jízdenky dodávat. U soudu po x letech přitom vyšlo najevo, že to, co říkal korunní svědek Vladimír Sitta mladší z Neographu, tedy že o počátku kontraktu s dopravním podnikem, o provizích, vůbec nevěděl, že se na tom nepodílel, nebyla pravda. U soudu zaznělo, že to byl on, kdo inicioval všechny posudky. Oni, tedy Neograph, začali se Státní tiskárnou cenin jednat už někdy v létě roku 2007. Protože jak Neograph, tak Státní tiskárna cenin, chtěli „schramstnout“ kontrakt německé Schwarz Druck.
Mohlo by vás zajímat
Vladimír Sitta mladší přitom působil jako konzultant odboru padělání ÚOOZ. Není to celé o střetu zájmů?
To ano, ale je otázka, odkdy s nimi spolupracoval. V roce 2007 podle mě ještě nebyl soudním znalcem. Tím se stal až někdy v roce 2010, 2011. Dovolím si malou vsuvku. Zaměstnanci Státní tiskárny cenin u soudu prohlásili, že se Sitta junior nikdy neměl stát soudním znalcem, protože té problematice vůbec nerozumí.
Počkejte, držme linii. Co následovalo po posudku znalce Musila, který doporučoval pro výrobu papíru na jízdenky společnost Neograph? Bylo vypsáno výběrové řízení nebo jak jste to řešili?
Ne, ne. To bylo někdy v září 2007, to se ještě předpokládalo, že se na nové lépe zabezpečené jízdenky udělá standardní výběrové řízení. Začala se připravovat zakázka, tu řešil šéf nákupu a veřejných zakázek Petr Oumrt a jeho podřízení. Já jsem pak po letech musel vysvětlovat u soudu, že představa policie, že o něčem takovém v dopravním podniku rozhoduje výhradně ekonomický ředitel, je mylná.
O čem tedy v dopravním podniku rozhoduje ekonomický ředitel?
O rozpočtu, má na starosti daně, audit, ale nevím, jak přesně je to teď. Tehdejší generální ředitel Martin Dvořák chtěl, abych parafoval každou smlouvu, která mu jde k podpisu – z hlediska daní a účetnictví. Lidí, kteří smlouvy parafovali, bylo více. Já jsem před tím pracoval v korporaci, takže jsem byl zvyklý vždy delegovat vše.
Z korporátu do městské firmy? Neberte to zle, tímto směrem drtivá většina odborníků nemíří.
Oslovil mě head hunter. Bohužel tedy. I když musím přiznat, že jsem u soudu připustil, že to nebylo špatné zaměstnání. V městské organizaci paradoxně působili lidé, kteří byli velmi kvalifikovaní a srdcaři, kteří práci opravdu „žrali“. Například moje hlavní účetní byla statutární auditorkou, takže promiňte mi tu nadsázku, to se to pak deleguje. Vrátím se k příběhu, je to velmi, velmi, jednoduché. Takže jsem problém s rizikem údajných kvalitních padělků delegoval na šéfa odboru jízdních dokladů Oldřicha Hanuše, který v dopravním podniku působil asi třicet let. Byl to výsostný praktik, kterého mladý Sitta nesnášel, protože pan Hanuš jízdenkám dobře rozuměl a měl jasné představy o jejich zabezpečení. Sitta mladší ho urážel, kde mohl.
Ale vrátím se k tomu výběrovému řízení. To měl na starosti šéf zakázek Petr Oumrt, ale příprava zakázky trvala dlouho. Magistrát se, tuším v listopadu 2007, rozhodl, že se od ledna 2008 změní cena jízdenek. Kvůli tomu už na výběrové řízení ale nebyl čas, protože to by trvalo minimálně rok. Tak se běžným procesním postupem rozhodlo o tom, že se to urychlí. Proběhly znalecké posudky a zadalo se to napřímo, jak umožňoval zákon.
Věděl jste v té době, že spousty lidí, kteří se kolem jízdenek točili, pracovali pro komunistický režim v bezpečnostních složkách? Jiří Brož z ÚOOZ, Vladimír Sitta starší a Jan Janků z Neographu nebo Petr Oumrt byli ve Státní bezpečnosti. Znalec Miloslav Musil byl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, který pracoval původně pro kriminalistický ústav. Existovala velmi velká pravděpodobnost, že se všichni mohli znát. Nenapovědělo vám to něco po letech?
Tak to bylo samozřejmě najednou velké překvapení, že jsou „všichni známí“. O to paradoxnější bylo, když Oumrt u soudu tvrdil, že Sittu seniora vůbec nezná. Přitom se u soudu se prokázalo, že mají trvalé adresy ve stejném domě a vchodě. To bylo až úsměvné. Stejně tak, jako to, že si pak nikdo nic nepamatoval. Třeba Oumrt, ten nevěděl vůbec nic. Kromě svého křestního jména a příjmení u toho soudu popřel prakticky všechno. I to, že byl zodpovědný za všechny zakázky. To bylo hodně zvláštní.
U StB sloužil i Pavel Švarc, jehož firma měla okénka, kde se prodávaly jízdenky a předplacené kupóny.
Ano, ale to bylo vysoutěženo veřejnou zakázkou. O to absurdnější bylo to obvinění policie, když proběhla otevřená soutěž. Konec konců i předseda senátu Vrchního soudu Dr. Luboš Vlasák řekl, že tohle se vůbec žalovat nemělo.
Spor o termín cenina
Vraťme se k tomu, jak se k zakázce na výrobu jízdenek dostala papírna Neograph. To rozhodnutí stálo skutečně jen na posudku a právnících?
Ano. Primární byla právní stanoviska a posudek. A také skutečnost, že jízdenka je cenina. Ale státní zástupce Adam Borgula přesto postavil obvinění na tom, že jsme jízdenku jako ceninu označili účelově. Jenže to, že jízdenka je ceninou, je známo už z dřívějška od ministerstva financí. I znalci a právníci v tom klíčovém roce 2007 potvrdili, že to tak je, a že jízdenku vnímají jako ceninu. Což nakonec zkonstatoval i Vrchní soud: Konec diskuzí, závazný právní názor zní, že jízdenka je ceninou. Ale i přesto státní zástupce stále setrvává na pozici, že ceninou není a přitom si sám odporuje. V obžalobě na jedné straně napsal, že ceninou je, o kus dál pak zase píše, že ne.
Ale zpět k dějové linii. Znalecký posudek Miloslava Musila pak jednoznačně konstatoval, že jediným výrobcem ceninového papíru v České republice je Neograph a nejlepšího renomé v tisku cenin v České republice požívá Státní tiskárna cenin. A ono to tak skutečně bylo. Protože v té době v České republice skutečně žádný jiný výrobce kvalitního ceninového papíru tehdy nebyl a myslím, že ani dnes není. U soudu se mimo jiné prokázalo, že jízdenka na papíru Neographu a vytištěná ve státní tiskárně nebyla nikdy padělaná. Řekli to mimo jiné oba dva Sittové, senior a junior, ve svých výpovědích. Nikdo ty jízdenky nedokázal padělat, absolutně ne.
Takže se zakázka rozjela, Neograph začal vyráběl papír na jízdenky, státní tiskárna je tiskla, ale přišel rok 2011 a vystoupení Nadačního fondu proti korupci. Ten počátkem prosince 2011 prohlásil, že jízdenky jsou předražené, že konečným příjemcem provize 17 haléřů z každé jízdenky, kterou inkasovala společnost Cokeville Assets, má být lobbista Ivo Rittig.
Spouštěčem je Vladimír Sitta mladší. Nejsem psychiatr, ale zdá se, že se panu Sittovi mladšímu něco stalo. Najednou asi začal mít pocit, že za výrobu papíru na jízdenky dostávají málo a začal o tom vysílat takové zvláštní signály. Zjistil jsem to až z jeho emailové komunikace, která je v trestním spisu. On měl dojem, že provize pro Cokeville Assets, kterou si dohodl v roce 2007 spolumajitel Neographu Jan Janků s Peterem Kmeťem z Cokeville, není přiměřená. Šlo to přitom úplně mimo nás, tedy mimo dopravní podnik. Peter Kmeť (firemní administrátor, který pracoval pro lobbistu Ivo Rittiga – pozn. red.) se krátce po návštěvě z ÚOOZ dostavil do dopravního podniku. A prohlásil, že ví, kdo by ty nepadělatelné jízdenky mohl dělat. Jakým způsobem se o tom riziku kvalitních padělků dozvěděl, nevím, možná měl nějaké kontakty u policie. My jsme i jeho návštěvu písemně zdokumentovali a já jsem poslal email vedoucímu odboru jízdních dokladů Hanušovi, že byli u mě zástupci firmy Neograph, kteří tvrdí, že mají nepadělatelný papír.
A Kmeť, který dělal Rittigovi firemního administrátora, o sobě tvrdil, že je zástupce Neographu?
Jasně. Celou tu dobu jsme orgánům činným v trestním řízení jasně říkali, že Kmeť přišel s tím, že jedná jménem firmy Neograph. Já jsem to předal Oldřichu Hanušovi a zapadlo to do schvalovacího systému. Odbor zásobování, který vedl Petr Oumrt, to měl prověřit. Až později, v roce 2011, jsem se z tisku dozvěděl, že Neograph měl s Kmetěm dohodnutou nějakou provizi a Sitta mladší nabyl pravděpodobně dojmu, že je moc vysoká. To byl asi klíčový motiv té naší pseudokauzy. Sitta pak psal e-maily Janků, že by chtělo cenotvorbu nějakým způsobem změnit, upravit, aby to bylo fér pro obě strany. O to paradoxnější pak je, když pak při vyšetřování tvrdili, že to bylo předražené o tu provizi, a že o ní nevěděli. Přitom se ukázalo, že Sitta junior o tom věděl už od samého počátku. Protikorupční procitnutí Sitty mladšího pak trvalo asi 1 084 dnů. Což je také stejně zajímavé, že stejně dlouho procital i další svědek Jaroslav Kubiska, který údajně až na pohřbu exprezidenta Václava Havla zjistil, že musí bojovat s korupcí v České republice. Sitta pak využil toho, že se v létě 2011 objevily nějaké padělky jízdenek.
Padělky a vydírání
Skutečně se objevily padělky? V jaké kvalitě? A jako toho Sitta využil?
Objevily se velmi kvalitní padělky, protože byly dělané na originálním papíře. Jenže jak se pak zjistilo, nebylo to dílo klasických padělatelů, ti lidé vzali použité zachovalé jízdenky, umyli označení ze strojku a prodávali je dál. To byla jediná slabina nových jízdenek, že označení ze strojku šlo smýt nějakou chemikálií. Takže to byly vlastně originální jízdenky a žádné padělky. A zase to potvrdil znalecký posudek
Kolik se jich našlo kusů?
Za 30 tisíc korun, což je množství, které dopravní podnik oficiálně zlikvidoval. Ovšem Sitta junior pak z nějakých důvodů začal tvrdit, že to byly padělky za miliony. Vůbec tomu nerozumím. Vždyť v Neographu tvrdili, že jejich jízdenky nejdou padělat. Ale když byl pak Sitta přítomný přepočítávání těch „padělků“, byl tam vedoucí interního auditu dopravního podniku, policie, a spočítalo se to, bylo to nějakých cca 1 000 kusů. Sitta si v tu dobu dodělával soudního znalce a nabídl dopravnímu podniku nějaké analýzy, studie a postupy, zaštítěné jeho znaleckým razítkem. Zřejmě tam došlo k nějakému konfliktu mezi ním a generálním ředitelem Martinem Dvořákem, kdy se kvůli množství padělků a poškozování jména DPP poštěkali po telefonu a vztahy se vyhrotily do té míry, že Sitta mladší začal dopravní podnik naprosto bezostyšně vydírat.
Skutečně? Jak?
To vám popíšu. Podle mého názoru vydíral, proto jsem podal trestní oznámení. Policie to odložila, přestože k tomu byly důkazy. Z Reflexu jsem se dozvěděl, že stejně tak bylo později, na pokyn VSZ, zastaveno i jeho stíhání za držení dětské pornografie. On prostě přišel s tím, že přestane veřejně mluvit o padělcích a korupci v dopravním podniku, když dostane 40 milionů korun.
Jak jako? Takhle natvrdo to řekl?
No jo. Ano. Byli jsme někde na Náměstí Republiky v restauraci v Palladiu na schůzce. Byl tam Janků, Sitta mladší, nějaký advokát a já. A tam natvrdo řekl něco v duchu: „Já přestanu, když dostanu 40 milionů.“ Protože dopravní podnik se kvůli jeho iniciativě poněkud rozčílil a vznesl požadavek, aby mu bylo odňato soudní znalectví. On to nesl úkorně a tak asi dospěl k těm 40 milionům.
A z této schůzky existuje například nějaká nahrávka?
Už není. Ale existuje po ní e-mail, kdy Sittův advokát píše advokátovi dopravního podniku o této konkrétní částce. Samozřejmě píše to tak jako kulantně, právně, že to bude nějaké kompenzace. Ale potvrdilo to ty události tak, jak k nim došlo. Je o tom samozřejmě záznam v tom trestním oznámení, a myslím, že jsem o tom mluvil i u soudu. Z mého pohledu je důležitý e-mail jeho advokáta. K jeho advokátovi si dovolím odbočku. To, že bylo silné podezření, že Sitta a jeho advokát okrádali stát na daních, to státního zástupce Borgulu vůbec nezajímalo, přesto že ty informace ve spisu měl.
Sitta tedy chtěl tyto peníze a my jsme mu řekli, že se asi úplně zbláznil. Takže jsme znovu podali druhý návrh na to, aby mu odebrali znalectví. Načež on začal úplně šílet, začal psát dopisy do médií a tropil scény, že důkazy o lumpárnách v dopravním podniku uložil na x různých místech. Napsal to Schwarzenbergovi, kdyby se mu něco stalo na přechodu, dělal taková dramata. A najednou přišel listopad 2011 a tisková konference Nadačního fondu proti korupci. Tam byl Sitta junior představen jako hlavní svědek a všechno tam rozbalil, míněno jak odhalil korupční hydru.
Soudy ovšem nepravomocně dospěly k názoru, že o korupční hydru nešlo. Kdybyste měl ze svého pohledu v kostce popsat průběh trestního řízení, jak probíhalo?
Jako totální bizár, jinak se to nedá říct. Kauza totiž staví na nevěrohodných svědcích, pečlivé přípravě spolupracujícího obviněného na výslech policií a kreativní práci státního zástupce s fakty a důkazy ve spise.
První figurou je Rittigův účetní Jaroslav Kubiska. Tohle označení milovala média, ve skutečnosti měl na starosti hlavně přípravu platebních příkazů. Kubiska, jak konstatoval soud, odcizil soubory, ty si upravil – podle soudu obohacoval. Tyto soubory předal policii na flash disku, který už neexistuje – ztratil se při stěhování. Podobně se činil jako asistent auditora velké čtyřky, kde důvěrné dokumenty klienta bez vědomí zaměstnavatele předal třetí osobě. Nikdy neviděl originály listin, u žádných jednání nebyl. Vrchní soud jeho informace označil za kávičkové kecy v kuchyni. Pro pochopení stačí chvíli poslouchat jeho závěrečnou řeč.
Druhou figurou je Sitta mladší. Taky označen soudem za nevěrohodného. Zajistil pro dopravní podnik výrobu hologramů, u soudu potvrdil, že osobně kontroloval jejich výrobu. Problém ale je, že na adrese výrobny, kterou údajně navštívil, v tu dobu fungovala kozí farma bez vody a elektřiny.
Jako člověka, který se s něčím podobným setkal poprvé, a doufám že naposledy, mě to obvinění naprosto šokovalo. Byl jsem na policii podávat vysvětlení a pak za mnou přišel jeden z těch policistů, jestli bych se za ním nestavil o patro níž, nebo výš, že by se mnou potřeboval něco probrat. Tak jsem za ním přišel a on mi hned naservíroval obvinění. A za deset minut mi volali z Mladé fronty Dnes, že jsem obviněný. To bylo docela zajímavé, obvinění jsem měl v ruce pár minut a někteří novináři to už věděli.
To se odehrálo ve kterém roce?
V roce 2013.
V tomto roce vydavatelství Mafra koupil nynější český premiér.
Asi, to já nevím. Bylo to moc hezké, myslím to ironicky. Celou noc jsem studoval, co jsem vlastně měl spáchat. Ale nepochopil jsem to. A nepochopil jsem to ani po podání obžaloby. Protože jak jsem říkal před tím, tvrzení státního zástupce Adama Borguly, že jsme účelově označili jízdenku jako ceninu, bylo šílené. Krucinál, vždyť jízdenka je cenina, jsem si neustále opakoval. To byly neskutečné věci. Začalo to řízení a jak se začaly nabalovat důkazy a odborná stanoviska, postoj dříve nedůvěřivých policistů se měnil. Sami mi mimo protokol několikrát řekli, že to nemá cenu vyšetřovat, protože se tam nic nestalo.
Příkaz k vyšetření ničeho
Kdo to vyšetřoval?
Pánové, kteří už u policie nejsou. Oni zřejmě nevydrželi dělnou spolupráci s panem státním zástupcem a po podání obžaloby všichni od policie odešli. Přitom už po roce, po dvou, vyšetřování to muselo být všem úplně jasné. Když jsem chodil nahlížet do spisu, tak jsem policistům ironicky říkal: „Já sem chodím rád, já si s vámi příjemně popovídám.“ A jeden z nich mi skutečně natvrdo řekl. „Hele, já vím, že jste nic neudělal, ale já musím.“
Jak „musím“?
No, že má prostě příkaz to dotáhnout do konce.
Od státního zástupce, od nadřízených?
Od státního zástupce, že prostě musí něco najít. Tak hledali, hledali, nic nenašli, nicméně návrh na podání obžaloby zjevně podat museli. Přitom to je strašlivá slátanina. Nepravdivá tvrzení obžaloby jsem podrobně rozebral. Bylo toho asi 70 stránek. Právníci nemají rádi slovo lež, ale já to samozřejmě říct musím, protože mě na tom řízení nejvíc překvapuje, že státní zástupce může lhát a nic se mu nestane. A pořád v tom pokračuje. Když Adam Borgula podal odvolání na vrchní soud, tak mě úplně rozložilo, když jsem začal číst jeho podání a na dvou stranách jsem napočítal dvacet tvrzení, která jsou v naprostém rozporu s provedenými důkazy. Když se na to podíváte, řeknete si: „Krucinál, vždyť ve spisu je něco úplně jiného.“ Skutečně. Ve spisu je napsáno A, tak Borgula do jakéhokoliv podání napíše B. To je to nejhorší, co jsem kdy poznal. Ovšem tohle je jen můj subjektivní názor, tedy jak říkají advokáti „hodnotící úsudek“.
Ještě vás něco překvapilo?
Ano. Ten nepořádek, možná bych řekl i bordel, ve spisu. Nad tím se pozastavil i soud. Když bylo první líčení, tak se předseda senátu zahleděl směrem na státního zástupce a pronesl, že spis v takovém nepořádku dlouho neviděl. A že dlouho hledal, ale nenašel nějaký precedent pro to, aby to mohl vrátit státnímu zástupci k dopracování. Tam se odehrávaly neskutečné situace, když se prováděly důkazy, tak státní zástupce řekl: „Pane předsedo, já navrhuji provést důkaz listinou v příloze B č. 10250. Senát 10 minut hledal tuto listinu, poté se předseda otočil na státního zástupce a sdělil mu: „Taková listina ve spisu není.“ Zástupce se podívá do poznámek a řekne, pardon, ona je to 7285 B. Zase dlouho hledali, a podobně. Tak to pokračovalo, když už bylo jasné, že to nikam nevede, tak se státní zástupce pořád snažil dotlačit nějaké nové a nové důkazy. Například přinesl 125 kilogramů nějakých dokumentů ze Švýcarska a hodil to soudu na stůl. Když se ho předseda senátu zeptal, jestli to je nějak žurnalizované a má to nějaký obsah, tak mu řekl, že ne. Takže tímto způsobem, takto naprosto nesystematicky oni pracují. On vůbec neví, co v těch papírech je a cpou to soudu, to je úplně šokující. Nevím, co k tomu mám víc říct.
A co ty zahraniční společnosti, přes něž probíhaly peněžní toky, ty nepoukázaly na trestnou činnost nebo možnou legalizaci peněz z ní?
To mě vůbec nezajímalo, protože z toho jsem já obviněný nebyl. Ale udělal jsem si přehled, velikého pavouka na papír A3. Když jsem se na to podíval, tak jsem zjistil, že to smysl dává. Ale ne pro obžalobu. Protože například u jedné z těch obžalovaných se třeba ukázalo, že ona víc peněz zaplatila, než přijala. Tak jsem říkal, to je praní peněz jako vyšité, když zaplatíte víc, než dostanete. A pak to soud prokázal skutečnými důkazy a zjistil, že ona to skutečně zaplatila. Nebo vám uvedu příklad lži. To byla skutečně zlá vůle, to se jinak nedá říct. Jeden z obžalovaných před soudem pronesl, že měl nějaký úvěr, který prokazatelně splatil, což prokázal bankovními výpisy. A když státní zástupce pronášel závěrečnou řeč, tak s ledovým klidem řekl, ten úvěr nebyl nikdy splacen. To tam pak sedíte a říkáte si: „Tohle snad není možné.“ Naštěstí se soud všemi navrženými důkazy skutečně dopodrobna zabýval, spis si velmi důkladně prošel. Troufám si říct, že předseda soudu ten spis zná lépe než já. Což už je tedy co říct, protože já ho studuji už sedm let. Soud si to pečlivě načetl, vyhodnotil, a nepostupoval tak, jak je v poslední době obvyklé, že zkopírují CTRL C obžalobu, z toho udělají rovnou CTRL V rozsudek a máte ho.
Čím si vysvětlujete to, že si vrchní soud nebyl něčím jist a žádal ještě zrevidovat odposlechy atd.?
Odposlechy, okolo nich byly různé názory, i různých senátů vrchního soudu, zda je připustit nebo nepřipustit. Samozřejmě tomu požadavku rozumím, ale kdybychom sami bývali mohli říct soudu, proveďme odposlechy z hotelu Ventana (v něm měl pronajaté apartmá lobbista Ivo Rittig a řešil mimo jiné i zakázky dopravního podniku – pozn. red.), tak by byl klid. Tam probíhají rozhovory pět let poté, co se měl stát nějaký trestný čin. Nebo jsou tam nahrané rozhovory, které řeší administrativu, problémy v Neographu, například valné hromady. Je škoda, že jsme to kvůli tehdy platné judikatuře nemohli přehrát. Od vrchního soudu bylo přehrání odposlechů asi legitimním požadavkem. Stejně jako požadavek na výslech Jany Lütken (administrátorka zahraničních firem – pozn. red). Ovšem to byl zas jen administrativní úkon, protože ona, když už svědčila v kauze Oleo Chemical (firma prodávala dopravnímu podniku bionaftu – pozn. red.), jasně deklarovala, že víckrát do České republiky nepřijede. Nejdůležitějším požadavkem vrchního soudu bylo zadání nového znaleckého posudku. Ten potvrdil závěry čtyř jiných předchozích znaleckých posudků, které jednoznačně mluvily v náš prospěch. Zadání vrchního soudu šlo hodně do hloubky, soud po znalci chtěl, aby se vyjádřil ke skladbě ceny, obvyklosti, výši provize. Sám považuji toto zadání za velmi užitečné, protože rozptýlilo jakékoli zbývající pochyby.
Korunová provize z hologramů
Kdybyste měl celou tu anabázi zanalyzovat, cui bono?
Jako hlavního hybatele bych viděl Vladimíra Sittu juniora. Jak se ukázalo, má rád peníze a myslím si, že peníze byly to hlavní, co ho vedlo k tomu, že celou tu kauzu rozpoutal. Nebudu zabíhat do podrobností, ale jeho charakterové vlastnosti, popsané ve spisu, nejsou zrovna lichotivé.
Můžete být přeci jen konkrétnější?
Dobře, asi mohu, když to bylo veřejně projednáno. Když se domlouváte se svým advokátem, a okrádáte stát na DPH jako vratku na firmu, tak mi to v pořádku vůbec nepřijde.
Ale jak Sitta jr., tak jeho právník, byli kvůli těmto věcem u soudu a byli zproštěn obžaloby. Dokonce i Nejvyšší soud zkonstatoval, že vše proběhlo v pořádku.
No o to je to zajímavější, že Sitta sám inkasoval provize z dodávek hologramů na jízdenky pro dopravní podnik.. Provize jeho firmy byly asi 70 procent. Podle pravomocného rozsudku Vrchního soudu je třímilionová provize z hologramů zjevně v pořádku. Stejně tak je podle soudu v pořádku že společnost Lightgate (výrobce hologramů – pozn. red.) se dlouho snažila získat jako zákazníka Státní tiskárnu cenin a dopravní podnik, což se jim nedařilo. Zakázku získali teprve po podpisu zprostředkovatelské smlouvy se Sittou. V čem je tedy rozdíl proti tomu, že se Neograph snažil dostat do dopravního podniku léta, pak přišel nějaký člověk (Kmeť – pozn. red.), který jim to zajistí, oni se dobrovolně vzdají nějaké části svého výnosu, čtyři roky to tolerují, pak se něco stane, oni (Sittové – pozn. red.) řeknou, že o tom nevěděli? Že je ta provize moc, že jim to nikdo neřekl? To si člověk řekne, to je opravdu zvláštní jednání. A obzvláště pak, když pak v e-mailech mezi Sittou juniorem a jeho právním zástupcem jsou věty ve smyslu. „Měl bys být opatrný, tohle nikomu neposílej, aby nevyšlo najevo, žes v tom jel s nimi.“ On si toho všeho byl moc dobře vědomý. U soudu se prokázalo, že byl u všech jednání, všechny ceny kalkuloval, o té provizi věděl čtyři roky. Najednou pak přijde na policii a řekne, že jízdenky jsou o 50 procent předražené, a že o provizi vůbec nevěděl? Pak je tu ještě taková matematická hádanka, kterou zatím nebyl nikdo schopen rozklíčovat. Když tedy podle Sitty juniora byla jízdenka předražená o 50 proč tedy další, nový dodavatel, nedodává jízdenku o těch 50 procent levněji a ve stejné kvalitě? Zatím totiž nikdo levnější jízdenku nenabídl.
Ale právě argumenty o údajném předražení byly přeci středobodem vašeho stíhání?
Všichni tím argumentovali. Janečkův protikorupční fond, státní zástupce. A pozor! V roce 2011 se Neographu vypověděla smlouva. Várku jízdenek pak dodala za stejnou cenu na papíře od Neographu Státní tiskárna cenin. Kladu si otázku: „Komu teď tedy šla ta provize? Zůstala ve státní tiskárně nebo kdo si ji nechal?“ Dopravní podnik později upravil pro novou soutěž specifikace kvůli padělání a ukázalo se, že jízdenky dodávané Státní tiskárnou cenin ony požadavky nesplňují.
Na papíře společnosti Neograph?
Ne, to už ne. Podnik ho chtěl, ale z magistrátu byly politické tlaky, že je Neograph po aféře nepřijatelný. Takže vzali nějaký bílý generický papír a interní audit poté konstatoval, že asi čtyři nebo pět parametrů jízdenek není v pořádku. Což znamená, že do dopravního podniku šly jízdenky horší kvality za stejnou cenu.
To jsou celkem prozaické ukazatele. Mě zajímá, jestli budete po té vaší anabázi řešit pravomocné zproštění obžaloby žalobou na stát? Budete požadovat odškodnění?
Po pravomocném zproštění určitě. Ale když vidím, jak dopadla Jana Šádková (účetní z privátní společnosti Peskim, spojované s Ivo Rittigem – pozn. red.), když chtěla odškodnění za obvinění v kauze Oleo Chemical, tak se jí ministerstvo spravedlnosti úplně vysmálo. Udělám to, ale nic převratného neočekávám. Stát s vámi zachází jako s onucí a jako onuce se podle toho se dočkáte odpovídajícího odškodného.
Jan Hrbáček
